principy diskuze o pravdě

[ryunin.v]

pár poznámek k případným diskuzím

je mi jedno, jestli tu chce někdo diskutovat

ale pro mě tu jsou nějaké principy, které se mi osvědčily a dají se aplikovat i v diskuzi o buddhismu, a tak druzí je můžou zkusit využít


Pravda, To, Ono, není něco, na co má někdo patent nebo nějaké učení na to má patent a druhá učení to nemůžou mít. Takže tady není prostor pro hádku nebo argument. To nepotřebuje argument, To tu je tak jako tak, ať s tím souhlasíme nebo ne, a´t to cvičíme nebo ne, ať se nám to líbí nebo ne, ať to nazveme Pepa, osvícení nebo Láska nebo démon... Takže tady pro diskuzi prostor není.

Diskutuje se o tom, jak to najít, jak to vyjádřit, jak ot žít, jak to nechat prostoupit náš život. A k tomu už mají různá učení různé přístupy a snahy a cvičení a filozofii.



Další princip je to, že protože To je za slovy, nepostihnutelné slovy zcela, pouze naznačené slovy, nezbývá než se smířit s tím, že intelekt a slova odvedou jen půl práce, zbytek je zkušenost v životě - nebo jinak řečeno, chápání a diskuze je pomocná ruka, povzbuzení k tomu , abychom to aplikovali v životě. No a když si chce někdo povídat o buddhismu a nechce to zkusit zažít na vlastní kůži, tak to je ztráta času, možná to je pro něho zábava, ale pro mě ztráta času. Tenistu taky nebude bavit diskutovat o tenise s lidmi na netu, kteří nemají zájem držet tenisovou raketu v ruce a zkusit se strefit do míčku a přes sí´t. Bude ho to bavit jen do okamžiku, kdy zjistí, že těm lidem nejde o tenis, ale o představy a slovíčka o tenise. Něco jiného je, když máme ústraní a ti lidi tam fakt cvičí zazen a cvičí poklony a jedí a vaří a uklízí a dělají všechno společně, oni už cvičí buddhismus, už můžou mluvit o zkušenosti buddhismu a jejich názory, i když nesouhlasí nebo jsou proti tomu, co říká učitel, už jsou platné a mají hodnotu, protože už se dá pracovat s něčím, co oni zažili.

Takže například nelze zcela vysvětlit o co v buddhismu jde ani v nejlepší knize o buddhismu na světě. Takže to jsou už dva problémy- To nelze postihnout slovy, pouze naznačit. A celou filozofii a praxi buddhismu nelze uzavřít do nějakého konečného učení, ale je potřeba to otevřít a zkoušet v životě uplatnit. Takže pro co tu vlastně na foru nebo internetu zbývá prostor? můžeme tu naznačit nebo načrtnout nějaké drobné aspekty života nebo buddhismu, ale vlastní zkušenost to nemůže nahradit a nemůže to ani nahradit zkušenost poznání toho kterého člověka na vlastní kůži, čili poznat osobně toho a toho a neposuzovat ho na základě internetových diskuzí.

Připravuju program psychoterapie, který je založen jednak na diskuzi, kde každý má právo říct svůj názor, podělit se o zkušenosti, a současně na cvičení, praxi. Kdybych si s těma lidma jen povídal a pak to nezkoušel s nima dělat v praxi, tak by celý program ztratil smysl.