Cílem buddhismu není klid

[ryunin]

Jak funguje lidská mysl? Můžeme narazit na různé pozitivní myšlenky, to je, když máme dobrou náladu, když se nám něco podařilo nebo se na něco těšíme. Pak můžeme narazit na negativní myšlenky, to je když máme blbou náladu, něco se nám nepodařilo nebo nás čeká něco nepříjemného. A pak máme tzv. každodenní myšlenky - to jsou myšlenky typu "musím vyprat, nemůžu najít klíče, kde je káva, atd... většinou jsou neutrální, nevylepšují ani nekazí nám náladu. Pak jsou myšlenky - učení k pravdě, to jsou myšlenky, které nám a ostatním mají pomoct vstoupit do reality. Pamatuju si, že tyto myšlenky dharmy, jak bychom je mohli taky nazvat, mě jistou dobu nesmírně znepokojovaly, náladu mi často kazili, jindy mi mysle zcela zablokovaly, ale to je normální, když usilovně hledáme pravdu. Když zjistíme, že tyto dharmové ideje pouze ukazují, kde pravda je, aniž by samy byly pravdou, přestanou nás rušit, naopak nás inspirují k tomu, abychom se vrátili do reality po třeba nějaké době horší nálady nebo zlosti. Co se týká zazenu, tak tam myšlenky opouštíme, takže naše mysl za normálních okolností přejde z mírné podrážděnosti nebo otrávenosti nebo ospalosti nebo chmur k světlejším, pozitivnějším nápadům, ale nakonec se pořád v zazenu vracíme sem a tady, tedy nejde o to, jakou máme náladu, nebo že bychom ji vědomě chtěli měnit.

Další faktor, co se týká funkce lidské mysli, je rychlost myšlení. Někdy je naše mysl opravdu pomalá, jsme takoví letargičtí, nic nás nerozhází, ale taky je pak problém třeba vypočítat rovnici. Někdy je třeba, aby naše mysl pracovala na plné obrátky, jindy stačí, když si jen tak chrochtá v pozadí, pomalu, v pomalých otáčkách, jako motor. Když naše mysl pracuje opravdu pomalu, pak ani neprodukuje žádné silné emoce, takže je nám většinou dobře. Takovou mysl můžeme zažít, když si dáme horkou vanu nebo se válíme na pláži na sluníčku, nebo bafáme s dýmky v křesle. Pohled na takové lidi je uklidňující, protože oni sami jsou v klidu. Ale kdyby tohle měl být cíl buddhismu, nemusel Buddha provádět žádná náročná cvičení a mohl si koupit vanu a dýmku. Byl by v klidu bez námahy. Jindy si můžeme všimnout, že naše mysl se otáčí na plné obrátky, aniž bychom si to přáli - jsme plní myšlenek, ale nemáme z toho radost, protože bychom si radši sedli do křesla a jen tak lenošili. Zazen takovou mysl zcela spolehlivě zpomaluje po deseti, dvaceti minutách je rychlost mysli zase na normálu a po zazenu si můžete tu dýmku zapálit, ženy si můžou v klidu přečíst nějaký ženský časopis nebo plést svetr. No ale jak už jsem řekl, tohle není cílem buddhismu. Cílem buddhismu není klid. Klid je vedlejší produkt. Stejně tak jako je u vaření spousta vedlejších produktů - odřezků, co hodíte na kompost nebo do koše. Tak klid v buddhismu můžete hodit za hlavu, protože o klid tu nejde.

Jak je to tedy s tím klidem mysli v buddhismu. Za nomrálních okonností zazen uklidňjue, to je jisté. U mě konkrétně, nepamatuju si, kdy jsem naposled byl po zazenu rozčílen nebo kdy má mysl byla v horším stavu než před zazenem. Opravu se mi to skoro nikdy nestává. A pokud se to stane, asi jsem v tom zazenu moc zazen necvičil, ale o něčem usilovně přemýšlel, takže to je pak těžko zazen.

Mnoho lidí si myslí, že "správný buddhista" nebo "mistr" je pořád v klidu. Omyl. TO nemusí být vůbec pravda. Ale když má někdo flegmatickou povahu a pak začne cvičit zazen, tak je ještě klidnější a výsledkem může být osobnost, která je opravdu klidná víceméně neustále. když se do buddhismu pustí cholerik, nejspíš bude mít méně záchvatů vzteku, nebo po letech praxe tyto záchvyty víceméně vymizí, ale nezmizí zcela jeho povaha, určitá výbušnost mu bude vlastní. Možná že kdyby Buddha Gótama byl naturelem cholerik, vzniklo by nám tu uplně jiná iluze o tom, co je buddhismus. Možná bychom si Buddhu spojovali s energií, výbuchy nápadů, náhlých akcí. Takže jde o to, že buddhismus nemá měnit naši povahu, pouze nám má otevřít dveře do skutečnosti, kam může vstoupit flegmatik, cholerik, sangvinik i melancholik a všichni se přitom můžou držet za ruce.

Přesto si přiznejme, že většina lidí si buddhismus spojuje s dokonalým klidem a nejhlubší moudrostí. podle takového obrazu buddhismu je pak autentický buddhista, někdo, kdo dosáhl pravdy jen ten člověk, který se nikdy nenaštve a který nidky neřekne nějakou hloupost. Tohle je ideál poněkud jiné filozofie, ale ne buddhismu.

Protože v budhdismu jde o to vstoupit do sklutečnosti, tak jak jsme. Stalo se vám někdy, že o půlnoci, kdy jste byli v pyžamu, zazvonil telefon, probudil vás a vy jste museli rychle vyběhnoput na ulici, protože se něco stalo? Přesnw tak to je f buddhismu - tak jak ste, tady a teď,. všeho nechejte, nepřevlíkejte si kabát, neholte se, nesnažte se rychle, dámy , namalovat nebo upravdit, prostě skočte přímo do skutečnosti. Jakmile tam skočíte, zjistíte, že tam už je jedno, jestli jste přišly namalované nebo ne, v negližé nebo společenkých šatech. V buddhismu je totiž jedno, co za člověka vstupuje do reality. Protože realita nerozlišuje mezi zloduchem a svatým, mezi naštvaným a klidným... buddhismus vás zve do skutečnostk, pobízí vás, aby jste vstoupili do pravdy, a je mu jedno, kdo jste. To je univerzální soucit. Když na zazen v pátek přijde sympatická, hezká dívka, a nesympatický, ošklivý chlap, komu mylíste že dám přednost, co se týká vysvětlení zazenu? Ukážu ho nejdřív té krasavici? No samozřžejmě, nejdřív jí, protože dáma má přednost, i kdyby jí bylo devadesát a ten muž, i kdyby to byl sympatický mladík, musí počkat. Take v buddhismu je soucit se všemi bytostmi, s muslimy, jehovisty, šílenci, nacisty, komunisty, ateisty, prostě každá bytost, i beruška, mravenec, červ, má právo cvičit zazen a vvstoupit do pravdy. když červ vstoupí do pravdy, nestane se pravda červivá, když mystick vstoupí do pravdy, pravda se díky němu nestane mystická, když hlupák svtoupí do pravdy, pravda se neohloupí a když do pravdy vstoupí Klaus, pravda nezačne nadávat na Evropskou unii. Jí je totiž naprosto jedno, kdo sjte, protože ví, že každá bytost je v podstatě buddha.


Ale zpátky k tomu klidu. Jde totiž o to, že když si myslíte, že nejste klidní, je to myšlenka. Někdo může říct, hele, ten chlápek je nějakej nervozní, ale co se týká vás, je to jen myšlenka. Realita je neuchopitelná a nemůžeme ji zcela jistě nazvat klidnou nebo neklidnou. Když si myslíte, to jsem ale v klidu, opět je to vaše iluze. A když si myslíte, že někdo druhý je v klidu, je to zase jen myšlenka, iluze. Z praktického hlediska můžeme říkat, ten člověk je strašně nervozní, pomozte mu, psycholog může pomoct někomu, kdo je opravdu nervozní, bez příčiny... Objektivně nebo subjektivně vzato, lůze mluvit o neklidu a nervozitě. Ale konečná realita to není. A nám v buddhismu jde o konečnou realitu, ne o nálepku, kterou nalepíme na své nebo něčí čelo.

Takže vy chcete dosáhnout klidu... všimněte si, že když jste klidní, není tu žádné hodnocení toho, zda jste klidní nebo ne. Takže v podstatě klidní nejste, prostě taková kategorie vás vůbec nezajímá, protože se nezajímáte o sebe. Když jsme sami sebou, v pravém já, nezajímá nás nic, co je oddělené. Když nejsme sami sebou, máme tendenci se hodnotit - nejsem sám sebou, to je blbý, jsem neklidný, to je blbý, chtěl bych být klidný, chtěl bych být lepší buddhista... to jsou všechno myšlenk,yk teré vyprodukovala naše mysl jako reflexe, jako plevel, jako iluze, jako zbytečnost, jsou to ty negativní myšlenky, které se rozplynou okamžitě, když si zapálíme dýmku nebo skočíme po hlavě do jezera ze skály. Jaká je hodnota takových myšlenek, takového hodnocení? Žádná a nejen že je žádná, vy prostě v podstatě klidní jste, protože základním stavebním kamenem člověka není jeho myšlenka, ale prázdno.

Je zajímavé, že když jsme sami sebou, nehodnotíme se, nevytváříme zbytečné iluze. Prostě něco děláme a jsme v jednotě s vesmírem. Není tu problém, ale není tu ani myšlenka - není tu problém.

Ale ten nastane, když vás napadne, že byste takový stav chtěli mít pořád. Zaprvé už tu je iluze - "pořád", další iluze je "takový stav" , to jsou vše jen produkty myšlení, které nejsou realitou samotnou. Takže v okamžiku, kdy vás napadne, ot je mi ale dobře, takový klid bych chtěl mít pořád, tak už jste opustili ten čistý stav a vrátili jste se do stavu iluzorního já. Když jste sami sebou, nic si nepřejete, nic nehodnotíte. Leda z dharmových důvodů, leda že právě vysvětlujete někomu buddhismus, to pak samozřejmě hodnotíte , ale to je hodnocení, které vědomě vytváříte za účelem probuzení pavého já, není to nadprodukt, plevel mysli.

Takže když jste sami sebou, jste dokonale v těle buddhy a v jednotě s vesmírem. To je ale zavádějící hodnotit, prožože když napíšu, to je ten pravý stav, budete ho chtít udržet, dosáhnout, vylepšit.. Ale udržet, dosáhnout není obsahem tohoto stavu!
Snažit se být klidnější je totéž co být neklidný. Když je člověk neklidný, okamžitě vyjadřuje buddhovský stav, když tento klid nebo neklid nehodnotí. Jakmile ulpíte na jediném slově, zakrýváte to, co je neuchopitelné. Jakmile ulpíte na osvícení, zakryli jste pravdu. Jakmile ulpíváte na iluzi, zakryli jste pravdu. A když ulpíte na pravdě, zakryli jste pravdu.

A tak je někdy nutné nechat naše iluze a mraky volně plynout myslí, pravdu nemůžeme vynutit tak, že se vědomě snažíme zastavit myšlení nebo ho vědomě chceme umoudřit, nebo změnit. Mysl nemůžeme kontroloval myslí. Je jako zčeřená voda, takže když si přetaneme všímat toho, co dělá mysl, uklidní se sama. A když do ní rýpneme, hele, mám klidnou mysl, už je maličko zčeřená, takže je nejlepší svou mysl nechat prostě na pokoji.

Jak můžeme nechat svou mysl na pokoji? Když něco děláme, ale naše mysl je rozrušená, nemůžeme se na to soustředit. Když cvičíme zazen, tělo a mysl se automaticky upokojí, začnou svpolu zase kamarádit, takže po zazenu můžeme něco dělat a nezajímat se o sebe.

Když vstupujeme do pravdy, v okamžiku, kdy se nezajímáme o sebe, pravda není pravdou. Už to není slovo, ale něco neuchopitelného. Není tam osoba, není tam neosoba. Není tam nic, co bychom mohli uzavřit do slov. Když je někdo v pravdě, může působit klidně, ale taky nemusí. V pravdě je i tygr, který se chystá ke skoku a zabití své kořisti. V pravdě je člověk, který náhle prudce zabrzdil, protože mu do cesty skočila srna.

A tak nezapomeňte - chcete-li zažít stav buddha, který je povznesen nad klid a neklid, můžete ho zažít jev tomto okamžiku, jindy ho zažít nemůžete. Jindy jsou to už jen vaše myšlenky a představy, snění a iluze, ale ne skutečné probuzení. Všichni lidé, kteří jsou podle vás svatí, dokonalí, probuzení, jsou jen vaše představy. Když studujeme buddhismus a narážíme na historky o probuzených, není to proto, abychom si v hlavě vytvářeli nějaké iluze, ale abychom pochopili, že těmi probuzenými není nikdo jiný než ten, co vstoupil přímo do skutečnosti, což máte být vy. A ne někdo jiný. Nepleťme si tedy představy o skutečnosti se skutečností. Ta je jen tady a teď a máte k ní přistup jen vy, nikdo jiný do ní vstoupit nemůže. A vstoupit do ní můžete v jakémkoliv stavu, pokud nejste zcela zahlceni sami sebou. A pokud jste, sedněte si do zazenu, nechte myšlenky plavat, a uvidíte, že do skutečnosti vstoupíte za malou chvíli. Když do ní vstoupíte, bude vám patřit celý vesmír se všemi jeho svatými i démony. A uvidíte, že to jsou jen průsvitné mráčky, které záhy rozfoukal větřík.

[irulan]

Všichni lidé, kteří jsou podle vás svatí, dokonalí, probuzení, jsou jen vaše představy. Když studujeme buddhismus a narážíme na historky o probuzených, není to proto, abychom si v hlavě vytvářeli nějaké iluze, ale abychom pochopili, že těmi probuzenými není nikdo jiný než ten, co vstoupil přímo do skutečnosti, což máte být vy.

[rafael]

celý tento svět je představa mysli.. vše kolem nás je mysl..i ten kdo vidí svět je mysl..i tn kdo svět prožívá je mysl..

ano cílem žádné duchovní cesty není klid..ale všechny duchovní cesty končí v tomto bodě..

[teonik]

celý tento svět je představa mysli..

ahoj Rafaeli
které mysli,mojí nebo tvojí?
............................

[vitner]

celý tento svět je představa mysli..

ahoj Rafaeli
které mysli,mojí nebo tvojí?
............................

Individuální.

[teonik]

ahoj vitnere

u mě je to tak:

mám nějakou nejspíš individuální mysl...ta má nějaké představy...celý tento svět ale,který nazírám,jim úplně 100%ně neodpovídá

proto pro mě neplatí,že svět je představa mé individuální mysli

na druhé straně uznávám,že má individuální mysl,může korespondovat s oblastmi,do kterých nevidím,a možná to ony sou tvůrci tohoto mého individuálního světa?

pak ale nejde o nic jiného,než o mysli vyšších úrovní,o kterých sem psal jinde---to ony vše tvoří,mění a přizpůsobují mým potřebám

..............................