Počátek života na zemi a první malé EGO

[ryunin]

Tohle je téma, které mě opravdu zajímá a nepovažuju ho za žádnou svou přednášku o buddhismu a vaše reakce měopravdu zajímají a mám i spoustu otázek.

Často se tu řeší EGO, kde začíná a končí sobectví.

Díval jsem se na film Mikrokosmos o životě hmyzu. Uvědomil jsem si, že rostliny - o kterých se asi shodneme, že ego moc nemají - všiml jsme si v tom filmu, jak rostlina důmyslně zařídí, aby se rozmnožila. Přemění se tak, aby vypadala jako samička hmyzu, sameček hmyzu ji chce oplodnit, neví, že sedí na rostlině a ne na broukovi, rostlina toho využije, dá mu na hlavu nějaký pyl, což broučkovi vůbec není sympatický, brouček odletí na jinou rostlinu, opět se nechá přelstít, snaží se oplodnit domnělou samičku, ale sedí na obyčejné kytce... a tam nevědomky nechá i pyl. Takhle se ta rostlina rozmnožuje a neříkejte mi, že ona se rozmnožit CHCE. Nemá žádné chtění, prostě funguje podle biologických zákonů. Nevidím tam žádnou vůli se rozmnožit. Kdo tedy rozhodl, že se budou buňky reprodukvoíat, k čemu je v přírodě rozmmožování živých bytostí, tkeré m y lidi máem většinou spojené se sexem, touhou a něčím sobeckým?

Vemte si pvní primitivní bytost. Je to buňka. Vemte si skály, moře, mraky, vítr, tam není žádná invidivualita . Není tam žádné ego. My sice říkáme hora říp, Atlantický oceán, ale to nejsou žádné individuální jednotky, pouze my lidi jsme si je jako jednotky vymysleli. Takže neživé bytosti ego nemají , nemají já. Není nic, co by si uvědomovalo, ž je Atlantický oceán. Ale jakmile tu je první primitivní bytost, okamžittě tu je vůle se rozmnožit. Přežít a rozmnožit se.

U hor, oceánu, větru enmluvíme o zabíjení, jen o neustálé přeměně věcí - hora se vlivem větru mění, ale neříkáme, že vítr řžere horu, že ji zabíjí. A hora nemá naprosto žádnou potřebu se rozmnožovat, oceán nemá žádnou potřebu se rozmnožovat, nemá žádnou potřebu přežít. Je mu to naprosto šuma fuk.

Al e s první bytostí na Zemi je tu okamžitě vůle přežít a rozmnožit se. To je začátek ega. Buňka - první primitivní bytost, jednobuněčná bytost, má už vůli přežít, tudíž něco sežrat, čili zabít. A má vůli se rozmnožit.

Ale my si přece nemyslíme, že buňka si říká "mám hlad, nebo mám chu´t na sex". Ona prostě jedná podle nějakých biologických zákonů. Jak vznikly, to je záhada, kteoru ani vědci nedokázali odhalit. Víme, že aminokyseliny - jeslti se nepletu - přinesli na tuto planetu život. Ale proč tu je najednou z neživé nesobecké, neinviduální hmoty život, jedna invididualita? Já?
Buddhismus učí, že já je v podstatě nic, ano, jednobuněčná bytost je pořáíd v podstatě jen jakýsi přechonýž výjev, chemická hříčka a nemá žádnou podstatu, která by byla pevná. Současně tu je ale individualita - je tu něco, co už se chová jasně ohraničeně vůči okolí. Bytost už projevuje vůli přežít a je jí jedno, zda přežije nějaká buňka o sto kilometrů dál. Takže tady je nepopiratelně něco, co je individuální a co má nějakou, i když zatím naprosto nevědomou vůli. Vůli žít a rozmnožit se.

Pak tu je vývoj, bytosti jsou čím dál složitější, nakonec tu jsou savci, kteří už jsou hodně intelitentní a nakonec člověk. Podobně jako jednobuňěčná bytost ho něco zevnitř nutí, aby přežil, a něco ho zevnitř nutí, aby se rozmožil. Většina lidí nemá sex proto, aby měla děti, podobně jako u primitivních bytostí tu není vůle, vědomá vůle mít potomky, pouze nevědomá síla, která vede k reprodukci, u člověka to je síla, která ho vede k sexualní aktivitě.

Otázka je, proč tu vzniklo něco jako buňka a proč, když už to vzniklo, se to chtělo zachovat a rozmnožit.

Mohly tu vzniknout volně se pohybující bytosti, tkeré by nejevily - podobně jako moře nebo hory- jakoukoliv známky zájmu o život a reproducki. To co je záhada, je, proč se taková živá bytost okamžitě začala snažit přežít, když mohla prostě zaniknout bez jakékoliv snahy o život. A tak by mohly vznika ta a zanikat různé primitivní bytosti, které by samozřejmě nebyly složitější než jedna buňka, protože by se nikdy nerozmnožovaly.

Zdá se, že tu na počátku byla jakási vůle z počátečního primitivního života udělat něco složitějšího, lepšího, schopnějšího lépe se adaptovat na přírodu. Paradoxně to vedlo k člověku, který tuto planetu spíš ničí, než že by ji pomáhal. řekl bych že vesmíru je to jedno, Země může klidně zaniknout, vesmír nemá vůli zachovat Zemi jako fungující, živou planetu, ale proč sakra dal tolik vůle bytostem, aby přežili a aby byly čím dál silnější a chytřejší? To nechápu.

Z hlediska buddhismu je to tak, že jsme jak individuální bytosti, tkeré mají vůli žít a rozmnožovat se, což je v pořádku, ale že jsme taky pouhou součástí vesmíru, který nemá vlastní vůli a že můžeme najít stav, kdy sedíme jako hora, bez potřeby něco měnit a kdy je naše ego, naše individuální já, bezvýznamené, ve stavu stand by. To ovšem nevede k nečinnosti a konci vůle azchovat si vlastní život a nezájem o reprodukci. Jen bychom měli najít způsob, jak žijí rostliny, v souladu s okolím, a nebát se projevovat lvastní individualitu, podobně jako to dělají rostliny, aniž bychom se stali obětí sebe sama, aniž bychom začali požírat sami sebe mentálními destruktivními výplody, čili měli bychom najít stav, kdy aktivita mozku nepřevezme moc nad tělem a kdy tělo nepřevezme moc nad myslí. takhle fungují ty rostliny. Nezbavují se zcela utrpení, nezbavují se vůle zachovat si život a rozmnožit se, ale současně jsou schopné fungovat v tomto okamžiku v rovnováze sami se sebou a s okolím.

[ryunin]

zběžně jsem si přečel teorie o vzniku života a různé teolrie a definice, co je život, kde začíná a

pořád mám za to, že to, co odlišuje živou bytost od neživé, je vůle přežít jako jednotka a rozmnožit se na základě té jednotky

čili tu je to první primitivní ego

přitom vůle přežít a rozmnožit se nemůže být samo o sobě považováno za sobecké, egoistické

nabízí se názor, že vůle přežít a rozmnožit se NA ÚKOR druhé živé bytosti, je už první známka sobectví a něčeho nežádoucího

to bychom pak ale museli celou živou říši, rostlinou i zvířecí, považovat za představení dokonalých sobců a my jako lidé bychom museli okamžitě přiznat, ž jsme tak jako tak sobečtí, protože také přežíváme a rozmnožujeme se na úkor druhých bytostí, nebo bychom museli okamžitě

spáchat sebevraždu, abychom neškodili , jenže tím bychom ublížíili druhým bytostem taky

takže stát se živou bytostí a nemít a neprojevovat ego je zhola nemožné

tudíž tu je něco, co je ego, aniž by to muselo bý tnutně jednostranně špatné

jkaždá bytost je individualita, která má ego, jakousi vědomost sebe sama nebo přinejmenším vůli zachovat si život a rozmnožit se a charakter života na Zemi který nezměníme, znamená, že žít znamená neustále nějak škodit druhým bytostem

přičemž ale koncept škodit ve vesmíru vůbec původně neexistuje - pokud nejsme křesťané

ti to vidí zcela jinak

Bůh stvořil život na Zemi, stvořil tu moře, hory, rostliny, zvířata a člověka

původně vše bylo dobré a nikdo nikomu neškodil

pak se ale člověk protivil vůli Boha a zkusil sex

Bůh se naštval - to nebyla jeho vůle, člověk se protivil této vůli, Bůh původně chtěl, aby všechny bytosti na Zemi žili v lásce a míru - ale člověk zhřešil - tak Bůh rozhodl, že ráj skončil a lidé budou trpět, budou mít nemoci a budou umírat

tak v křesťanství je problém dobra, zla a vůle jednotlivce a vůle Boha jasný - člověk se má snažit konat dobro a podřizovat se vůli Boha, když to nedělá , Bůh ho trestá

V buddhismu není fixní dobro a zlo, ale je tu apel na snahu jednotlivce praktikovat moudrost - za moudrost se tu považuje život v rovnováze těla a mysli, zbytečně neškodit, snažit se žít v přítomnosti, plnit své každodenní povinnosti - řečeno vznešeně, v buddhismu se člověk podřizuje řádu Vesmíru, aniž by popíral svou individualitu -úkolem jeho je nebýt jednotlivcem, který ničí sebe a druhé, ale současně nepopírat své potřeby, jako je přežít a rozmnožit se - zacházet s těmitio dvěma silami, vůlí žít a vůlí rozmnožit se, moudře. Tak se člověk snaží žít zdravě, mentálně i fyzicky, a snaží se moudře zacházet se svou sexuální potřebou - nachází způsob, jak tuto potřebu naplnit, aniž by to vedlo ke zbytečnému utrpení ve společnosti, čili zříká se násilného sexu, sexu, tkerý je v rozporu se zákony a podobně...

[rafael]

já myslím že my obyčejní lidé, hledající pravdu nejsme schopni pochopit boží stvoření, ani to že duše se poprvé vlastně rodí absolutně čistá bez ega a ego si utvoří duše až postupme vtělení a pak ho zase musí odstranit.. mnohokrát jsem se nad tím zamýšlel..bůh přece když bude chtít dá milost jakékoliv duši jen proto že on sám chce a může ji on jako stvořitel ušetřit zrozování a všeho koloběhu, je to ale na dlouhou diskuzi a myslím si že mysl žádného člověka není schopna toto pochopit.. dle mého názoru o tom vědí jen skuteční guruové jak to celé je.. a oni tvrdí že pomáhají duším i po své smrti a ono to tak skutečně je.. jak ale duše vzniká a proč se rodíme neví nikdo z nás.. mám dojem že to ani neuvádí žádné náboženství, ani jsem o tom nečetl v žádné knize.. takže si myslím že my všichni když dáme hlavy dohromady stejně na to nepřijdeme, musela by to být přímá otázka pravému guruovi, jedině on by odpověděl..

taky ta otázka sexu.. sám ani nevím jestli guruové provozují sex.. myslím si že ano,ale není to sex jak my to známe, ale je to duchovní splynutí, proudění kundalini mezi dvěma lidmi, bez ničeho, bez orgasmů a já nevím co ještě..je to ale jen na diskuzi protože to nikdo nevíme..museli bychom se zeptat přímo, každopádně sex je připoutanost ega, pokud je ego je i sex, pokud se ale odpoutáme od ega odpoutáváme si od sexu..ikdyž sex přetrvává i nadále.. otázka pak je když kundalini zůstane v duchovním srdci a zmizí go, jestli je to pak vůbec sex, jestli to lze takto nazývat..což nikdo nevíme..

[ryunin]

myslím, že to je s tebou rafaeli těžká diskuze, protože mícháš křesťanské principy a víru s východním náboženstvím

nevím, co myslíš božím stvořením, pravdou, duší....

nevyčítám ti to, jen říkám, že je pro mě jednodušší diskutovat s opravdovým křesťanem, který používá ustálenou filozofii a terminologii než s někým, kdo míchá všechny filozofie do jednoho kotlíku a tam to roztaví

mluvil sem o těch věcech s katolickým knězem a mluvil jasně o tom, co Bůh chce a co nechce a co je zlo a dobro, což pro mě bylo nesmírně zajíjmavé, je pro mě nesmírněobohacující dozvědět se něco o křesťasntví, což je nábožeství, tkeré nesmírně ovlivnilo naši kulturu a historii a dodnes i nevěřící jsou křes´tanstvím pořád ovlivněni, takže je pro mě zajímavé dozvědět se, jak to je z pohledu křesťana, který do toho pronikl

ale tento mix všechn možných filozofií, to je důvod, proč tu diskuze neshledávám pro sebe nijak obohacující - když do hrnce zamícháme vše, vznikne z toho šedá hmota... chápu, že to je pro někoho fascinující, mě to přijde naopak hrozná nuda

každopádně čistota, ego, duše, to jsou věci, tkeré křesťanství vidí zcela jinak než buddhismus, přesto si myslím, že buddhista se s křesťanem může bavit s úctou, protože navzájem můžou chápat , že jejich víra je odlišná, ale že je spojuje vůle v něco dobrého

možná je probém v tom, že mě vůbec nezajímá hinduismus a pouze mě zajímá - z pohledu neznalce - křesťanství

možná je moje nelibost vůči hinduismu daná tím, že hinduisté považují, mylně, Buddhu, za někoho, kdo patří do jejich řad... že je to jen další guru ... což je omyl, protože kdyby byl Buddha spokojen s filozofií hinduismu, nemusel by nic nového vymýášlet a žádný buddhismus by nevznikl

což je možná důvod, proč hidnuisté mají rádi buddhu, ale nemají rádi buddhismus, protože zatímco Buddhu považují za jednoho z osvícených lidí, jako jednoho z guru, nechápou vznik nového nábořenství, buddhismu, který z Indie vytlačili snad i násilím

Jsou tu názory, že Buddha, Ježíš a kdejaký jogín jsou jedno a totéž. S tím naprosto souhlasím a mezi ně bych zařadil i Vladimíra Iljiče Lenina a Adolfa Hitlera. Všichni mají společnou jednu podstatou věc- všichni to byli lidské bytosti.

[rafael]

mluvil sem o těch věcech s katolickým knězem a mluvil jasně o tom, co Bůh chce a co nechce a co je zlo a dobro dobro a zlo jsou jen projevy mysli.. bůh ani nic chce a ani nic nechce, bůh je.. rozumím ti co tím myslíš..neodsuzuju křestany, naopak.. celý život jsem vozíval mou babičku do kostela, vozíval jsem jí na jejich setkání s jejími stejně starými lidmi , kamarády, křestany, vozíval jsem jí na fary i na oslalvy narozenin, které vždy byly na faře,no a já si povídal s faráři na oslavách a setkáních, protože jsem tam vždy na ni čekal..vím dobře jaký je křestanský život, fáraři chodívali i ke mě domů na obědy o víkendech několik let, bydlel jsem s babičkou.. s farářem je velmi dobré si popovídat o bohu, vzpomínám si když jsem se ženil.. chodíval jsem na poučení a několik dní před svatbou, a celé poučení sme si povídali s farářem o bohu a jeho a mém přístupu k bohu.. prakticky až poslední poučení před svatbou sme řekli co a jak bude v kapli ohledně svatby, těch sezení bylo asi 10 a byli i pro mě velmi přínosná.. ten farář který mě oddával byl velmi zbožný člověk, viděl jsem na něm a cítil jak miluje boha, jak je mu oddán, jeho mše v kostele byli velmi prožité jeho láskou k bohu
vzpomínám si jak moje babička neustále říkala že pokud chci být s bohem musím chodit do kostela.. já jsem jí ale říkal, že bůh je všude a ve všem a že když chci být s bohem nemusím nikam jít, protože je ve všem a všude.. přesto se časem mé hledání změnilo na směr ramany mahárišiho, a prozatím mě tento směr posunuje duchovně dále, pro můj osud je tento směr správný, tak jako pro tebe budhismus, obojí je pro mě i pro tebe nejlepší volba od boha, kterou on nám oběma určil, tvůj směr sis nevybral sám.

tak jako já jsem neznalec budhismu tak ty jsi neznalec hinduismu, ale to nic nemění na tom že své názory můžeme napsat i říct a všechny jsou správné moje i tvoje..a to je dobře.. naše mysl je ale rozdílná ve směrech, to co ale oba hledáme je naprosto stejné a je to stejný cíl..

sám vidíš, že i křestanství může být užitečné budhistovi, hinduistovi i komukoliv jiném, potvrzuje to zase to samé že náboženství se mezi sebou prolínají, kristus,budha, brahmam, tao, vše je jedno a to samé.. jednou to pochopíš..není mezi tím žádný rozdíl..jen cesta a název duchovního směru se odlišují

[ryunin]

na jednu stranu píšeš, "my, co hlůedáme pravdu" a na druhou stranu píšeš, jako bys už vše znal a všemu rozuměl - tomu zas nerozumím já

osobně netvrdím, že hledám pravdu, lhal bych, kdybych tvrdil , že hledám pravdu

ono jde mluvit o různýc vírách aniž bychom poučovali toho druhého - když mluvís s katolíkem, tak mu můžu vysvětlit, jaký význam má zazen, ale neříkám mu, že se plete, když věří v osobního Boha - a on mi zase neříká, měl by ses modlit

ale z tvého psaní má dojem, že mi říkáš, co bych si měl myslet a co bych měl chápat - takže to není dialog lidí, kteří každý mají jinou víru a přesto si chtějí v míru vyměnit své zkušenosti

[ryunin]

myslím, že tohle není nevraživost, ale nedorozumění v našich rolích

já tu navrhl dialog o tom, v čem spočívá egoismus jednobuněčného tvora

omlouvám se, že jsem do toho zapletl další téma a sice Proč vůbec vznikl život, to jsou dvě odlišné vci, pojdme se kdytak bavit o egu buňky a čistotě buňky, protože to je to, z čeho jsme složeni, a je to naše sekundární podstata, řekl bych.

Totiž naše podstata je z vesmírného prachu, přímo z práznoty, kdežto naše sekundární podstata je život buňky, tak nějak.

No a mě by zajímalo, jak se lidé vyznávající jiné než buddhistické filozofie dívají na egoismus takového malého, jednobuněčného tvora, který chce přežít a proto musí někdy i škodit jiné buňce, nebo malému primitivnímu tvorovi.

[ryunin]

a dopustil jsem se faktického omylu, který mohl být někým opraven

totiž důvod proč se tu prakticky nikdo nehlásí k hinduismu je ten, že hinduismus je příliš široký pojem a vlastně nelze být považován za nějaké jednotné náboženství, protože v sobě obsahuje velmi odlišné filozofie

co se týká Boha, záleží, který směr si vybereme, protože v hinduismu není na Boha žádný jednotný názor

to jen na okraj

[ryunin]

Juknul jsem na toho Maharishiho.

Myslím, že tu není na poradně nikdo, kdo by nectil tohoto gurua a jeho učení.

Jeho učení je jasné, jeho filozofie a praxe je jasná, a přesto je jiná než praxe křesťanů nebo buddhistů.

Lidé si BUddhu přestavují vlastně shodně jako Maharishiho- že to byl někdo, kdo dosáhl dokonalé čistoty, vzdal se všeho vlastnictví, učil lásku a soucit. Takže by mě zajímalo, proč vznikl buddhismus, když už v Indii v té době bylo učení, které vyznával Maharishi.

Rozdíl tu je ale jeden podstatný. zatímco Maharishi nabádá své žádky, aby se zabývali především SEBOU (!!!), v buddhismu se učíme od patriarchů zabávat se především Pravdou, tedy každodenním životem.

Osvícený mistr v buddhismu nemluví o svém osvobození jako něčem podstatném, mluví o skutečnosti jako o tom, co je podstatné a druhé považuje za osvícené, ovšem s tím problémem, že o svém osvícení nevědí. naprosti tomu Maharishi považuje
jedny za osvícené a druhé za neosvícené, to je další podstatný rozdíl.

Je tu spousta dalších rozdílů a možná je zbytečné to dal rozebírat, protože někdo, kdo uznává Maharishiho, vlastně nepovažuje rozdíly za důležité, protože směřuje k jednotě, kde velmi často uvízne a už se z ní nevyhrabe, tudíž mu zůstane smysl konečné pravdy skrytý.

[rafael]

na jednu stranu píšeš, "my, co hlůedáme pravdu" a na druhou stranu píšeš, jako bys už vše znal a všemu rozuměl - tomu zas nerozumím já

osobně netvrdím, že hledám pravdu, lhal bych, kdybych tvrdil , že hledám pravdu

ono jde mluvit o různýc vírách aniž bychom poučovali toho druhého - když mluvís s katolíkem, tak mu můžu vysvětlit, jaký význam má zazen, ale neříkám mu, že se plete, když věří v osobního Boha - a on mi zase neříká, měl by ses modlit

ale z tvého psaní má dojem, že mi říkáš, co bych si měl myslet a co bych měl chápat - takže to není dialog lidí, kteří každý mají jinou víru a přesto si chtějí v míru vyměnit své zkušenosti

neznám vše, vše co píšu je to co jsem prožil, i já se stále učím od tebe i od ostatních.. tvůj mistr i můj mluví oba pravdu, učme se od nich oba, tvůj mluví k tvé povaze mysli a můj mistr zase k mé povaze mysli.. výsledek obojího je jeden stejný cíl.. zapoměn na slova, zapoměn na budhismus a na hinduismus, používej své duchovní srdce, oba ho máme stejné, oba hledáme to samé..oba hledáme osvobození od karmy, ty jako budha a já jako realizovaný člověk, obojí je ale to samé.. když není mysl není ani budha ani realizace

ale třeba je toto zajímavé..

„Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně“ (Jan 1,1-3).

[ryunin]

jak už jsem řekl, obojí je to samé, ale k tomu patří jakékoliv učení, i nacismus

podstata Adolfa Hitlera, Maharishiho nebo Krista je stejná

Ale učil Hitler totéž, co Kristus? Učil Maharishi totéž co Buddha? Učil Buddha totéž co Hitler? Když mají všichni pravdu, nevíme, kterým směrem jít. Proto je třeba rozlišovat, kdo co číká a co učí. Co učí Dogen není totéž, co učí Maharishi. Kdyby to bylo totéž, Dogen by nekritizoval nebuddhistické filozofie.

[ryunin]

Maharishi věřil v převtělování, ale v buddhismu žádné převtělování není, protože není, co by se převtělovalo

takže Maharishi má na jednobuněčný organismus uplně jiný názor než Buddha

z hlediska Maharishiho je třeba ukončit touhu, ukončit pocit já, to je zcela odlišné od buddhismu, kde nejde o to něco dělat s touhami a s pocity, ale prostě sedět na zadku a nic neřešit, nebo pracovat na zahradě a nic neřešit, nebo se s někým milovat a nic neřešit... to jsou opravdu naprosto odlišné filozofie a nevím, jak je někdom může považovat za "to samé"

ano, jsou to samé, asi jako houska je to samé co hovězí, obojí zvniklo ze stejného základu, objevilo se ve vesmíru

hlupák a moudrý je taky to samé, oba jsou z kostí a masa - ale to neznamená, že bychom měli následovat hlupáky a neposlouchat moudré

A pokud jsi poznal pravdu, řekni přesně, co to pravda je, aniž bys vyslovil jedno slovo.

[ryunin]

každopádně názory na to, co je realizace jsou různé v různých tradicích a je o tom spousta vláken, kde se lidé skoro na ničem neshodnou i tady na poradně

a ještě horší je když o realizaci mluví lidi, kteří v tom ohledu nemají žádnou zkušenost

taky je fakt, že když se pořádá setkání nějakého zenového učitele a jogína, tak se taky na ničem neshodnou, dokonce ani Eduard Tomáš se neshodl s Dalajlámou - sice se tvářil ,jako že jsou oba realizovaní, ale nakonec o dalajlámovi prohlásil, že nedosáhl ještě nejvyšší úrovně... tomu se mi zenoví buddhisté můžeme jen smát...

takže abych se taky nesmál sám sobě, jdu něco dělat, tam je totiž tajemství realizace v zenu - vrátit se do skutečnosti

[rafael]

Maharishi věřil v převtělování, ale v buddhismu žádné převtělování není, protože není, co by se převtělovalo

takže Maharishi má na jednobuněčný organismus uplně jiný názor než Buddha

z hlediska Maharishiho je třeba ukončit touhu, ukončit pocit já, to je zcela odlišné od buddhismu, kde nejde o to něco dělat s touhami a s pocity, ale prostě sedět na zadku a nic neřešit, nebo pracovat na zahradě a nic neřešit, nebo se s někým milovat a nic neřešit... to jsou opravdu naprosto odlišné filozofie a nevím, jak je někdom může považovat za "to samé"

ano, jsou to samé, asi jako houska je to samé co hovězí, obojí zvniklo ze stejného základu, objevilo se ve vesmíru

hlupák a moudrý je taky to samé, oba jsou z kostí a masa - ale to neznamená, že bychom měli následovat hlupáky a neposlouchat moudré

A pokud jsi poznal pravdu, řekni přesně, co to pravda je, aniž bys vyslovil jedno slovo.

ale ano je převtělování.. a co třeba dalajláma??

[Návštěvník]

http://www.forum2000.cz/cz/projekty/dem ... inkarnace/

Prohlášení J.S. dalajlamy Tändzina Gjamccha o otázce jeho reinkarnace

24. září 2011

Úvod

Tibetští krajané žijící uvnitř i vně Tibetu, stoupenci tradice tibetského buddhismu i všichni, kdo máte spojení s Tibetem a Tibeťany: díky prozíravosti našich dávných králů, ministrů a učenců-adeptů se Buddhovo učení, sestávající z písemně zaznamenaných i zkušenostně předávaných učení tří vozů a čtyř druhů tanter včetně souvisejících témat a disciplín, ve své úplnosti rozšířilo a vzkvétalo v Zemi sněhu. Pro celý svět se Tibet stal zdrojem buddhistických tradic i s nimi spojených tradic kulturních. Zejména tak Tibet velkou měrou přispěl ke štěstí bezpočtu bytostí v Asii včetně Číny, Tibetu a Mongolska.

Za dobu existence buddhistické tradice v Tibetu se vyvinula specificky tibetská tradice rozpoznávání učenců-adeptů, která se stala nesmírně užitečnou pro Dharmu i pro cítící bytosti, zejména v monastické komunitě.

Poté, co byl v patnáctém století Vševědoucí Gendün Gjamccho rozpoznán a potvrzen jako reinkarnace Gendün Druba a byl ustaven Gandän Phodrang ladrang (instituce dalajlamy), byly postupně rozpoznány i následné reinkarnace. Třetímu v této linii, Sönamu Gjamcchovi, byl udělen titul dalajlamy. Pátý dalajlama, Ngawang Lobsang Gjamccho, ustavil v roce 1642 Vládu Gadän Phodrang a stal se politickým i duchovním vůdcem Tibetu. Po více než šest století počínaje Gendün Drubem byla řada neklamných reinkarnací rozpoznána jako linie dalajlamů.

Od roku 1642 dalajlamové sloužili jako političtí i duchovní vůdci Tibetu po dobu 369 let. Já tuto tradici dobrovolně ukončuji a s hrdostí a spokojeností konstatuji, že můžeme nyní provozovat stejný demokratický systém vlády, který funguje v mnoha zemích světa. Ve skutečnosti jsem již v roce 1969 jasně naznačil, že by se měli odpovědné strany dohodnout, zda mají reinkarnace dalajlamů v budoucnu pokračovat. Kdyby ovšem lidé vyjádřili rozhodné přání, aby reinkarnace dalajlamů nadále pokračovaly, mohlo by bez jasně stanovených pravidel dojít ke zneužívání systému reinkarnace k naplňování politických cílů.

Proto dokud jsem fyzicky i duševně zdráv, považuji za důležité, abychom určili přesné pokyny k tomu, jak bude příští dalajlama rozpoznán, a abychom tak předešli možným zpochybňováním či podvodům. Aby byly tyto pokyny zcela srozumitelné, je třeba chápat systém rozpoznávání reinkarnací „tulku“ i základní koncepty, z nichž tento systém vychází. Ty se zde pokusím stručně vysvětlit.

Minulé a budoucí životy

Abychom mohli akceptovat reinkarnaci, či existenci tulkuů, je třeba akceptovat existenci minulých a budoucích životů. Cítící bytosti přicházejí do svého současného života z životů předchozích a následně se po smrti opět rodí. Tento nepřetržití proud zrození je přijímán všemi starými indickými duchovními tradicemi a filosofickými školami s výjimkou Šrávaků, kteří byli materialistickou školou. Někteří moderní myslitelé popírají minulé a budoucí životy na základě toho, že je nevidíme. Jiní na tomto základě nedocházejí k tak jednoznačnému závěru.

Přestože mnoho náboženských tradic přijímá přerozování, liší se v pohledu na to, co se vlastně přerozuje, jak se to děje, a jak probíhá přechodný stav mezi dvěma životy. Některé náboženské tradice akceptují představu života budoucího, ale odmítají existenci minulých životů.

Obecně buddhisté věří, že řetězec zrození nemá žádný začátek a že jakmile dosáhneme osvobození z cyklu existence překonáním karmy a rušivých emocí, již se znovu pod vlivem těchto okolností nezrodíme. Buddhisté tedy věří, že lze ukončit přerozování způsobované karmou a destruktivními emocemi, ale většina buddhistických filosofických škol neuznává, že tím zaniká mysl či proud mysli jako takový. Odmítat existenci minulých a příštích životů by bylo v rozporu se základem, cestou a plodem, které je třeba chápat v kontextu cvičené a necvičené mysli. Kdybychom přistoupili na to, že minulé a budoucí životy neexistují, pak bychom také logicky museli připustit, že tento svět i bytosti v něm žijící vznikají bez příčin a podmínek. Proto pokud je někdo buddhistou, znamená to, že akceptuje existenci minulých a budoucích zrození.

Pro ty, kdo si své minulé životy pamatují, je přerozování bezprostřední zkušeností. Ovšem většina běžných bytostí své minulé životy zapomene, když prochází procesem smrti, přechodného stavu a znovuzrození. Protože tyto bytosti nemají jasné ponětí o minulých a budoucích zrozeních, je třeba jim jejich existenci dokázat pomocí průkazné logiky.

V Buddhových slovech a v následných komentářích je celá řada různých logických argumentací prokazujících existenci minulých a budoucích životů. Ve stručnosti je lze shrnout do čtyř bodů: věcem předchází věci podobného druhu; všem věcem předchází reálná příčina; mysl je z minulosti s věcmi obeznámena; bytosti si nesou zkušenosti získané v minulosti.

V podstatě všechny tyto argumenty vycházejí z předpokladu, že přirozenost mysli, její jasnost a bdělé vědomí, musí mít jasnost a vědomí za svou reálnou příčinu. Není možné, aby reálnou příčinou byla nějaká jiná entita, jako třeba neživý objekt. To je evidentní. Logickou analýzou pak vyvodíme, že nový proud jasnosti a vědomí se nemůže objevit bez příčin, či z příčin nesouvisejících. Vidíme tedy, že mysl nelze vyrobit v laboratoři, a dovozujeme také, že nic nemůže tuto kontinuitu jasnosti a vědomí eliminovat či ukončit.

Pokud vím, zatím se žádnému modernímu vědci, psychologovi, fyzikovi ani neurologovi nepodařilo pozorovat či popsat vznik mysli ani z hmoty ani bez příčin.

Existují lidé, kteří si pamatují svůj minulý život či dokonce i mnoho minulých životů, a dokáží rozpoznávat místa i příbuzné z minulých životů. Takové případy se nevyskytovaly pouze v minulosti. I dnes na východě i západě žije mnoho lidí, kteří si pamatují události a zkušenosti ze svých minulých životů. Popírání těchto důkazů by bylo na úkor nestrannosti naší analýzy či zkoumání. Tibetský systém rozpoznávání reinkarnací je autentickou metodou zkoumání, založenou na tom, že si lidé pamatují své minulé životy.

Jak dochází k přerození

Existují dva způsoby přerozování po smrti: přerození pod vlivem karmy a destruktivních emocí a přerození silou soucítění a modliteb. Co se týče prvního způsobu, v důsledku nevědomosti je vytvářena negativní a pozitivní karma, jejíž otisky zůstávají ve vědomí. Tyto otisky se aktivují vlivem touhy a ulpívání a pohání nás do dalšího života. Nedobrovolně se pak rodíme ve vyšších či nižších říších. Tímto způsobem běžné bytosti bez ustání putují existencí jako na otáčejícím se kole. Ale i za těchto okolností se mohou běžné bytosti snažit ve svých každodenních životech jednat ctnostně a s pozitivní motivací. Bytosti si tak osvojují ctnost, která se aktivuje ve chvíli smrti a stává se příčinou zrození ve vyšších říších existence. Bódhisattvové, kteří dosáhli takzvané cesty vidění, se nerodí silou karmy a destruktivních emocí, nýbrž silou svého soucítění s živými bytostmi a silou modliteb bytostí o pomoc bódhisattvů. Dokáží si vybrat čas a místo svého zrození i své budoucí rodiče. Takové zrození, které je výlučně pro dobro druhých, je zrozením silou soucítění a modliteb.

Význam termínu tulku

Zdá se, že tibetský zvyk označovat rozpoznané reinkarnace epitetem „tulku“ (emanované tělo buddhy) pochází z toho, že jej tibetští buddhisté začali používat jako uctivé označení či titul, až se z něj postupně stal běžný výraz. Obecně termín tulku označuje určitý aspekt buddhy, konkrétně jeden ze tří či čtyř aspektů popisovaných v sútrách. Podle tohoto výkladu buddhovských aspektů má člověk, který je zcela svázaný destruktivními emocemi a karmou, potenciál dosáhnout těla pravdy (dharmakáji) sestávajícího z těla pravdy moudrosti a z těla pravdy přirozenosti. První z nich odkazuje k osvícené mysli buddhy, která vidí vše přímo a přesně, tak jak to je, v jediném okamžiku. Je to mysl, která byla silou zásluh a moudrosti, hromaděných po dlouhou dobu, zcela zbavená všech destruktivních emocí i jejich otisků. Tělo pravdy přirozenosti odpovídá prázdné povaze či přirozenosti této vševědoucí osvícené mysli. Tyto dva buddhovské aspekty jsou zřejmé pouze samotným buddhům. Protože je kromě buddhů nikdo jiný nemůže bezprostředně vnímat, je třeba, aby se pro dobro bytostí buddhové jevili i ve fyzické podobě, která je cítícím bytostem přístupná. Nejvyšší fyzickou podobou buddhů je tělo dokonalé radosti (sambhógakája), které mohou vnímat bódhisattvové na nejvyšším stupni a které má pět konkrétních charakteristik, například spočívání v nebeské sféře Akaništa. Z těla dokonalé radosti se manifestují myriády emanovaných buddhovských těl neboli myriády tulkuů (nirmanakája), kteří se jeví jako bohové či lidé a kteří jsou přímo vnímatelní i pro běžné bytosti. Tyto dva fyzické aspekty buddhy se nazývají těla formy, a jeví se ve prospěch druhých.

Emanované tělo je trojí: a) svrchované emanované tělo jako Buddha Šákjamuni, historický Buddha, který projevil dvanáct skutků Buddhy, mimo jiné, že se narodil v místě, které si sám vybral, atd. b) umělecké emanované tělo, které slouží druhým a jeví se v podobě umělců či zručných řemeslníků a c) inkarnované emanované tělo, kdy se buddhové objevují v různých podobách jako lidské bytosti, božstva, řeky, mosty, léčivé rostliny a stromy, aby byli k užitku bytostem. Reinkarnace duchovních mistrů, označovaných v Tibetu termínem tulku, spadá do třetí kategorie z těchto tří druhů emanovaných těl. Mezi reinkarnacemi tulkuů může být mnoho skutečně autentických inkarnovaných těl buddhů, ale to nutně neplatí o všech. Mezi reinkarnovanými tulku v Tibetu mohou být také reinkarnace pokročilých bódhisattvů, bódhisattvů na cestě shromažďování a přípravy, či mistrů, kteří zjevně na cestu bódhisattvy teprve musí vkročit. Titul tulku se tak inkarnovaným lamům dává buď na základě podobnosti s osvícenými bytostmi, či na základě jejich spojení s určitými kvalitami osvícených bytostí.

Jak pravil Džamjang Khjence Wangpo:

„Za reinkarnaci označujeme to, když se někdo přerodí poté, co jeho předchůdce zemřel. Při emanaci dochází k projevu či manifestaci, aniž by její zdroj zemřel.“

Rozpoznávání reinkarnací

Metoda rozpoznávání identity jedince pomocí identifikování jeho minulého života existovala již za života Buddhy Šákjamuniho. Mnoho takových případů nalézáme ve čtyřech oddílech Agama ve Vinajapitace, v příbězích Ďžátaky, v sútře Moudrých a bláhových, v sútře Sta karem atd., v nichž Tathágata odhaluje fungování karmy na příkladu rozličných příběhů o tom, jak jsou následky určitých činů z minulých životů zakoušeny v životě přítomném. Také v životních příbězích indických mistrů, kteří žili po Buddhovi, jsou zmiňována místa jejich předchozí zrození. Takových příběhů existuje mnoho, ale v Indii neexistoval systematický způsob rozpoznávání a číslování reinkarnací mistrů.

Systém rozpoznávání reinkarnací v Tibetu

Původní duchovní tradice tibetského Bönu, která v Tibetu existovala před příchodem Buddhismu, také učila o minulých a budoucích životech. Od doby, kdy se v Tibetu rozšířil buddhismus, věří v minulé a budoucí životy prakticky všichni Tibeťané. Hledání reinkarnací duchovních mistrů předávajících Dharmu, i zvyk se k nim s oddaností obracet, se rozšířil a vzkvétal v celém Tibetu. Mnoho autentických textů (knih tibetského původu jako je Mani Kabum a pětidílné učení Kathang a další spisy jako Knihy kadampovských žáků a Girlanda klenotů: odpovědi na otázky, které byly vyloženy vznešeným indickým mistrem Dipankarou Atíšou v Tibetu v jedenáctém století), vypovídá příběhy o přerozování Árji Avalókitéšvary, bódhisattvy soucítění. Nicméně současná tradice formálního rozpoznávání reinkarnací mistrů začala, když na počátku třináctého století žáci Karmapy Düsum Khjenpy na základě předpovědi rozpoznali jeho reinkarnaci Karmapu Pakšiho. Od té doby bylo rozpoznáno sedmnáct inkarnací Karmapy za dobu devíti set let. Podobně, počínaje rozpoznáním Kungy Sangmo jako reinkarnace Khandro Čhökji Dronme v patnáctém století bylo rozpoznáno již více než deset inkarnací Samding Dordže Phagmo. Tak jsou mezi inkarnacemi tulkuů v Tibetu jak monastičtí tak tantričtí praktikující, a jak muži tak ženy. Tento systém rozpoznávání reinkarnací se v Tibetu postupně rozšířil i do jiných tradic tibetského buddhismu a také do Bönu. Dnes existují rozpoznaní tulkuové ve všech tradicích tibetského buddhismu, jak ve škole Sakja, Geluk, Kagju tak i Ňingma, a stejně tak i v tradici Ďžonang a Bödong, které slouží Dharmě. Je také evidentní, že někteří z těchto tulkuů jsou pro svou tradici ostudou.

Vševědoucí Gendün Drub, který byl přímým žákem Džé Congkhapy, založil klášter Taši Lhünpo v provincii Cang a vychovával tam své žáky. Gendün Drub zemřel v roce 1474 ve věku 84 let. Přestože zpočátku nikdo neusiloval o nalezení jeho reinkarnace, lidé nakonec museli rozpoznat chlapce jménem Sanggjä Čhöpel narozeného v Tanaku v Cangu v roce 1476, na základě jeho ohromujících a bezchybných výpovědí o jeho minulém životě. Od té doby se datuje tradice, podle níž Gaden Phodrang ladrang a později vláda Gaden Phodrang zodpovídá za hledání a rozpoznávání reinkarnací dalajlamů.

Způsoby rozpoznávání reinkarnací

Poté, co vznikl systém rozpoznávání tulkuů, začali se vyvíjet a rozrůstat různé rozpoznávací postupy. Mezi nejdůležitější z nich patří předpovědný dopis napsaný předchůdcem a jeho další pokyny a indikace; nová inkarnace mistra musí být schopna věrohodně se upamatovat na svůj minulý život a hovořit o něm; musí identifikovat předměty, které předchůdci patřily a rozeznat osoby, které byly předchůdci blízké. Kromě toho se také používají další metody jako například žádat autentické duchovní mistry o předpověď či se obracet na světské věštce, kteří se objevují prostřednictvím média v tranzu, a nebo pozorovat vize objevující se v posvátných jezerech ochránců jako např. v posvátném jezeře Lhamö-laccho na jih od Lhasy.

Když se stane, že je více než jeden možný kandidát pro danou inkarnaci a je těžké rozhodnout, je zvykem činit konečné rozhodnutí věštbou za použití kuličky z těsta (zen tak) před posvátným zpodobněním buddhy a invokováním síly pravdy.

Emanace projevující se dříve, než předchůdce zemře (ma-dhe tulku)

Obvykle musí být reinkarnací někdo, kdo se narodí jako lidská bytost poté, co nejprve zemře. Běžné bytosti se obecně nemohou manifestovat v emanacích dříve, než zemřou (ma-dhe tulku). Ale pokročilí bódhisattvové, kteří se mohou manifestovat ve stovkách či tisících těl zároveň, mohou projevit vlastní emanaci dříve, než sami zemřou. V tibetském systému rozpoznávání tulkuů existují emanace, které náleží ke stejnému proudu mysli jako předchůdce, emanace, které jsou spojené s druhými silou karmy a modliteb, a emanace, které se objevují v důsledku požehnání a jmenování.

Hlavním důvodem, proč se objevuje nová reinakrnace, je záměr pokračovat v nedokončené práci předchůdce ve službě Dharmě a cítícím bytostem. V případě lamy, který je běžnou bytostí a tak nemá reinkarnaci náležící stejnému proudu vědomí, může být za jeho emanaci rozpoznán někdo jiný, kdo s ním má spojení skrze čistou karmu a modlitby. Nebo je možné, aby takový lama jmenoval svého nástupce, což může být buď jeho žák nebo někdo mladý, kdo je rozpoznán jako jeho emanace. Protože v případě běžných bytostí existují tyto možnosti, je reálnou možností i emanace nenáležící stejnému proudu mysli a to dříve, než dojde k úmrtí předchůdce. V některých případech může mít jeden lama několik reinkarnací současně, jako například inkarnaci těla, řeči a mysli. Známé případy emanací za života z nedávné minulosti jsou například emanace Dudžom Džigdral Ješe Dordžeho a emanace Čhögje Tričen Ngawang Khjenraba.

Používání Zlaté urny

S tím, jak sílí doba úpadku a je rozpoznáváno stále více a více reinkarnací vysokých lamů, často pod vlivem politických motivů, dochází k tomu, že se čím dál tím více tulkuů rozpoznává chybným či sporným způsobem, v důsledku čehož je nesmírně poškozována Dharma.

Během konfliktu mezi Tibetem a Gurkhy (1791-93) byla tibetská vláda nucena požádat o vojenskou podporu Mandžuů. Následně byla gurkhská armáda vyhnána z Tibetu, ale mandžuští hodnostáři poté sepsali návrh o dvaceti devíti bodech pod záminkou zefektivnění tibetské vlády. Tento dokument také obsahoval návrh tahat losy ze Zlaté urny při rozhodování o reinkarnacích dalajlamů, pančhenlamů a hutuktuů (mongolský titul pro vysoké lamy). Poté byl tento postup použit při rozpoznávání některých reinkarnací dalajlamů, pančhenlamů a některých dalších vysokých lamů. Postup rituálu byl sepsán osmým dalajlamou Džampelem Gjamccho. Ale navzdory ustavení tohoto systému nebyla tato metoda použita v případě devátého, třináctého ani mě, čtrnáctého dalajlamy.

Dokonce i v případě desátého dalajlamy byla již autentická reinkarnace nalezena a metoda Zlaté urny nebyla ve skutečnosti použita, ale aby se vyhovělo Mandžuům, oznámilo se, že byl tento postup dodržen.

Systém Zlaté urny se ve skutečnosti použil jen v případě jedenáctého a dvanáctého dalajlamy. Ovšem dvanáctý dalajlama byl již rozpoznán dříve, než bylo tohoto postupu použito. A tak byl touto metodou dalajlama rozpoznán celkem pouze jednou. Podobně v případě pančhenlamů se tato metoda nepoužívala s výjimkou osmé a deváté inkarnace. Tento systém byl vynucen Mandžuskými úřady a Tibeťané v něj nikdy neměli důvěru, jelikož postrádal jakékoliv duchovní kvality. Ovšem kdyby byl používán poctivým způsobem, mohli bychom jej považovat za způsob věštění podobný metodě kuličky z těsta (zen tak).

V roce 1880 při rozpoznání třináctého dalajlamy jako reinkarnace dvanáctého, byly ve vztahu Tibetu a Mandžuů stále ještě známky vztahu mezi lamou a patronem. Třináctý dalajlama byl rozpoznán jako neomylná reinkarnace osmým pančenlamou, na základě předpovědí Näčhungu a věštců ze Samjä a na základě vizí v jezeře Lhamö-laccho, a tudíž postup Zlaté urny nebyl použit. To také jasně vyplývá z posledního prohlášení třináctého dalajlamy z roku Vodní opice (1933), ve kterém praví:

„Jak všichni víte, nebyl jsem vybrán obvyklou metodou tahání losů ze Zlaté urny, nýbrž mé rozpoznání bylo předpovězeno a doloženo věštbami. V souladu s věštbami a proroctvími jsem byl rozpoznán jako reinkarnace dalajlamy a byl jsem intronizován."

Když jsem v roce 1939 byl rozpoznán jako čtrnáctá inkarnace dalajlamy, vztah lamy-patrona mezi Tibetem a Čínou již neexistoval. Proto ani nebylo třeba řešit otázku potvrzení reinkarnace s použitím Zlaté urny. Je všeobecně známo, že tehdejší tibetský regent a tibetské Národní shromáždění se řídilo postupem rozpoznávání reinkarnace dalajlamy na základě předpovědí velkých lamů, věštců a vizí v jezeře Lhamö-laccho. Číňané s tím neměli nic společného. Nicméně jistí činitelé Kuo-min-tangu začali později lstivě šířit v novinách lži o tom, že souhlasili s tím, že se upustilo od metody Zlaté urny a že Wu Čung-sin předsedal mé intronizaci a podobně.

Tuto lež později veřejně odhalil Ngabo Ngawang Džigme (Čínskou lidovou republikou považovaný za velmi progresivní osobnost), místopředseda úřadujícího výboru Národního lidového kongresu, na druhém zasedání pátého Lidového kongresu Tibetské autonomní oblasti (31. července 1989). Na konci svého projevu, v němž podrobně vylíčil události a předložil písemné důkazy, položil tuto otázku:

„Proč by měla Komunistická strana jednat stejně a pokračovat ve lžích Kuomintangu?“

Strategie klamu a mylné naděje

V nedávné minulosti došlo k případům, kdy nezodpovědní správci nemovitostí zámožných lamů začali holdovat nesprávným metodám rozpoznávání reinkarnací, což závažně oslabuje a podkopává Dharmu, mnišskou komunitu i celou společnost. Navíc počínaje érou Mandžuů se čínské politické úřady opakovaně dopouštěli různých nečestných praktik, při nichž používali buddhismus, buddhistické učitele a reinkarnace tulkuů jako nástroje k dosažení svých politických cílů v tibetských a mongolských otázkách. Dnešní autoritářští vůdci Čínské lidové republiky, kteří jakožto komunisté odmítají náboženství a přesto se do náboženských otázek vměšují, zahájili takzvanou převzdělávací kampaň a vyhlásili Páté nařízení o řízení a rozpoznávání reinkarnací, které vstoupilo v platnost 1. září 2007. To je šokující a ostudné. Vynucení nevhodných metod pro rozpoznávání reinkarnací, motivované snahou vyhladit naše jedinečné kulturní tradice, způsobuje škody, které bude obtížné kdy napravit.

Navíc čínské úřady prohlašují, že čekají na mou smrt a že si pak rozpoznají patnáctého dalajlamu podle vlastní volby. Z jejich nedávných vyhlášek a ustanovení a z následných prohlášení vyplývá, že postupují podle podrobné strategie klamání Tibeťanů, stoupenců tibetské buddhistické tradice i světové společnosti. Protože mám zodpovědnost chránit Dharmu a cítící bytosti a čelit podobným destruktivním plánům, činím následující prohlášení.

Další inkarnace dalajlamy

Jak jsem již zmínil, reinkarnace je jevem, k němuž by mělo dojít buď na základě dobrovolné volby dotyčné osoby nebo alespoň na základě síly jeho nebo její karmy, zásluh a modliteb. Proto pouze sám člověk, který se reinkarnuje, má legitimní autoritu nad tím, kde a jak se narodí a jak bude jeho či její reinkarnace rozpoznána. Je evidentním faktem, že nikdo jiný nemůže dotyčného člověka nutit či ho jakkoliv manipulovat. Je obzvlášť nevhodné, aby čínští komunisté, kteří otevřeně odmítají i pouhou myšlenku minulých a budoucích životů, nemluvě o konceptu reinkarnovaných tulkuů, zasahovali do systému reinkarnací a zejména do reinkarnací dalajlamů a pančhenlamů. Toto bezostyšné vměšování je v rozporu s jejich vlastní politickou ideologií a jen odhaluje jejich pokrytectví. Pokud by tato situace pokračovala i do budoucna, bude pro Tibeťany i pro stoupence tibetského buddhismu nemožné ji uznávat a akceptovat.

Až mi bude zhruba devadesát let, poradím se s vysokými lamy tibetské budhistické tradice, s tibetskou veřejností a s dalšími povolanými lidmi následujícími tibetský buddhismus a přehodnotím, zda by instituce dalajlamy měla pokračovat či nikoliv. Podle toho bude přijato rozhodnutí. Pokud se rozhodne, že reinkarnace dalajlamů by měla pokračovat a že bude potřeba rozpoznat patnáctého dalajlamu, budou za rozpoznání primárně zodpovídat odpovědní členové instituce Gaden Podrang. Ti by se měli poradit s jednotlivými hlavami tibetských buddhistických tradic a s přísahou vázanými ochránci Dharmy, kteří jsou neoddělitelně spjati s linií dalajlamů. Radu a pokyny by měli hledat u těchto bytostí a měli by dodržet všechny postupy pro hledání a rozpoznání v souladu s tradicí. Zanechám k tomu jasné písemné instrukce. Mějte proto na paměti, že kromě reinkarnace rozpoznané těmito legitimními metodami by neměl být rozpoznán ani akceptován žádný jiný kandidát, vybraný výhradně z politických důvodů, včetně těch v Čínské lidové republice.

Dalajlama
Dharamsala

[irulan]

přičemž ale koncept škodit ve vesmíru vůbec původně neexistuje - pokud nejsme křesťané

ti to vidí zcela jinak

Bůh stvořil život na Zemi, stvořil tu moře, hory, rostliny, zvířata a člověka

původně vše bylo dobré a nikdo nikomu neškodil

pak se ale člověk protivil vůli Boha a zkusil sex

Bůh se naštval - to nebyla jeho vůle, člověk se protivil této vůli, Bůh původně chtěl, aby všechny bytosti na Zemi žili v lásce a míru - ale člověk zhřešil - tak Bůh rozhodl, že ráj skončil a lidé budou trpět, budou mít nemoci a budou umírat

tak v křesťanství je problém dobra, zla a vůle jednotlivce a vůle Boha jasný - člověk se má snažit konat dobro a podřizovat se vůli Boha, když to nedělá , Bůh ho trestá

to je ono, jedna interpretace textu z knihy genesis a je z toho teorie o hříšnosti sexu a protivení se boží vůli. V genesis je pouze: "A Hospodin Bůh člověku přikázal: Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."- co to bylo? Varování, vyber si poznání veškerého blaha i utrpení a ztratíš nesmrtelnost.
Ještě něco: "I řekl Hospodin Bůh: Teď člověk jako jeden z nás, zná dobré a zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky."
Víš, co jsem tím chtěla říct? Že cokoliv, co k nám přijde ať napsáno či předžvejkáno kýmkoliv nemusí být v žádném případě absolutní. Možná je v každém tom učení kus pravdy, ale nikde nenajdeš tu pravdu absolutně celou. Můžu si vybrat směr a ten do hloubky studovat, ale zjistím-li, že s něčím nejsem vnitřně spojená, protože ten, co to interpretoval nebyl stejný jako osoba - nikdo nemáme absolutně stejné zkušenosti a do hloubky lze pochopit jen vlastním prožitkem. Sám jsi řekl, že jsi měl zkušenost s různými učiteli, abys nakonec došel k tomu současnému. Ale kde je dáno, že neodejdeš i od tohoto?
Ona by tak trochu mohla být záviděníhodná ta jistota UKOTVENÝCH (tak si to nazvu, těch co se našli v jedinném učení), ale když je tak pozoruju, přestanou být otevření a začnou si kolem svého světa stavět mantinely a hranice,aby jim to jejich "pevné území" nenarušili ti s jinými mantinely a pravidly, nebo nedej bože ti neukotvení. A víš co cítím z té potřeby stavět ty zdi? Strach.. že to není až tak pevné přesvědčení. Že máš co ztratit, protože si na tom lpíš. Když tím budeš skutečně vnitřně žít, je to uvnitř a nikdo ti nic vzít nemůže, protože tím prostě JSI. A nebudeš potřebovat žádný zdi. Naopak, budeš ty hledající sám přitahovat svou otevřeností.

[irulan]

možná je probém v tom, že mě vůbec nezajímá hinduismus a pouze mě zajímá - z pohledu neznalce - křesťanství

možná je moje nelibost vůči hinduismu daná tím, že hinduisté považují, mylně, Buddhu, za někoho, kdo patří do jejich řad... že je to jen další guru ... což je omyl, protože kdyby byl Buddha spokojen s filozofií hinduismu, nemusel by nic nového vymýášlet a žádný buddhismus by nevznikl

což je možná důvod, proč hidnuisté mají rádi buddhu, ale nemají rádi buddhismus, protože zatímco Buddhu považují za jednoho z osvícených lidí, jako jednoho z guru, nechápou vznik nového nábořenství, buddhismu, který z Indie vytlačili snad i násilím ...

Všimli jste si té analogie hinduismus-buddhismus, židovství-křesťanství? Křesťanství vychází ze starého zákona, ale nad něj staví ještě nový zákon, který zároveň jakoby popíral i nepopíral ten starý. A ideu Ježíše jako mesiáše, kterého židé považují jen za proroka a tudíž nový zákon nepřijímají. A myslím si, že takových analogií je ve světě možná víc. Vypadá to hrozně absurdně, když čtete starý zákon a pak nový a máte si to dát dohromady tak, abyste neřekli: starý zákon je lež. A přesto to může svědčit o relativnosti podávané pravdy, v závislosti na úrovni poznání. Však i ten Ramana podával své učení v různých úrovních, podle toho, jak byli schopni žáci pochopit. Tak například mluvil i o reinkarnaci k těm, kteří nebyli svým chápáním nad tímto konceptem, ale z hlediska absolutního tvrdil, že "reinkarnace existuje jen potud, pokud existuje nevědomost. Ve skutečnosti reinkarnace neexistuje ani nyní ani kdykoli dříve. Nebude žádná ani v budoucnosti."

[rosada]

Můžu se zeptat
co znamená pro Tebe EGO,
Já myslím, že Buddha s tím to pojmem nepracoval.
No když už nerad mícháš ty jednotlivé směry, proč tě najednou zajímá EGO buňky.
O co ti v první otázce vlastně jde? Jed o tu vlastnost buňky přežívat a rozmnožovat se (i na úkor jiných buněk) - toto nazýváš EGEM
Je pro Tebe rozdíl mezi snahou o přežití a rozmnožení egem a egoismem?

[rosada]

Všimli jste si té analogie hinduismus-buddhismus, židovství-křesťanství? Křesťanství vychází ze starého zákona, ale nad něj staví ještě nový zákon, který zároveň jakoby popíral i nepopíral ten starý. A ideu Ježíše jako mesiáše, kterého židé považují jen za proroka a tudíž nový zákon nepřijímají. A myslím si, že takových analogií je ve světě možná víc. Vypadá to hrozně absurdně, když čtete starý zákon a pak nový a máte si to dát dohromady tak, abyste neřekli: starý zákon je lež. A přesto to může svědčit o relativnosti podávané pravdy, v závislosti na úrovni poznání. Však i ten Ramana podával své učení v různých úrovních, podle toho, jak byli schopni žáci pochopit. Tak například mluvil i o reinkarnaci k těm, kteří nebyli svým chápáním nad tímto konceptem, ale z hlediska absolutního tvrdil, že "reinkarnace existuje jen potud, pokud existuje nevědomost. Ve skutečnosti reinkarnace neexistuje ani nyní ani kdykoli dříve. Nebude žádná ani v budoucnosti."

Vidím to stejně.

Buddha své sútry diktoval svým žákům - proto mohl být daleko přesnější
Ježíš když mluvil k davům používal raději podobenství - to je vlastně ideální způsob, neb si každý vezme kolik pobere.
Mooji mluví vždy jen k jednomu člověku, ale někdy to pak komentuje, aby i ostatní pochopili o čem je řeč.

[ryu.nin]

irulan, kdyby na světě nebyl buddhismus, byl bych katolíkem, našel bych štěstí v katolické víře, bavilo by mě vysvětlovat křesťanství, modlit se, být pokorný a pomáhat druhým lidem

a kdyby nebylo ani křesťanství, určitě bych se stal stoupencem judaismu, obě náboženství jsou mi velmi sympatické, protože ukazují na něco , co nás přesahuje, a to je něco, bez čeho člověk nemůže najít v životě plné spokojenosti a štěstí

mohl bych být i muslimem, ale obávám se, že by mě brzo někdo ukamenoval, protože bych islám vysvětloval příliš svobodomyslně a kritizoval bych ty, co původní učení překroutili a znásilnili

takže nejsem zaujatý proti jiným náboženstvím, jen horlivě - podobným tonem jako to dělal mistr dogen a jiní učitelé buddhismu, vysvětluju Buddhismus, stejně horlivý bych byl i katolík nebo judaista