Na vás nezáleží, záleží na jablku

[ryunin]

V mnoha náboženstvích, nebo v různých východních učeních je důraz kladen na mysl. Záleží na tom, v jakém stavu je vaše mysl. Většinou je oceňováno, když je vaše mysl klidná a nejvíc se oceňuje, když dokážete na druhé působit jako dokonalý, zcela čistý a ničím nezatížený člověk.

Naproti tomu v buddhismu na vaší mysli vůbec nezáleží. Nezáleží na tom, kdo jste, co jste, čeho jste dosáhli nebo nedosáhli. Je úplně irelevantní, jestli si myslíte, že jste osvícení nebo ne, jestli si myslíte, že jsou druzí osvícení nebo ne, atd. Vaše názory nemají větší váhu než prach poletující vzduchem. Vlastně prach poletující vzduchem je důležitější než vaše názory.

V tom původním, ničím neposkvrněném buddhismu, kde jde o původní podstatu vesmíru a ne o stavy mysli, jde o to, že v misce jsou jablka a rajčata. Před chvílí jsem něco vařil a jedl v kuchyni. A zaujala mě miska s rajčaty a jablky, červená rajčata, zelená jablka. To je v buddhismu nejdůležitější. Vy neznamenáte prostě vůbec nic. A druzí taky ne. Místo toho se zajímáte o misku s ovocem nebo zeleninou.

To vůbec neznamená, že takový původní buddhismus, který objevil Gótama, když tak tiše a klidně seděl pod stromem bodhi, je něco, kde vůbec nezáleží na tom, co děláme a jak naložíme se svým životem. Ale nejlepší způsob, jak naložit se svým životem a jak se vrátit k původnímu stavu věcí, je to, že se přestaneme zabývat sami sebou, přestaneme porovnávat svůj stav mysli se stavem druhých lidí, přestaneme pořád posuzovat, co jsme udělali špatně a co dobře, co bychom měli změnit, čeho bychom měli dosáhnout. Pokud nějaké učení vede lidi k tomu, že se snaží dosáhnout skvělé, osvícené osobnosti a udělat velký dojem na lidstvo, pak je takové učení pouze pěstováním nabubřelého ega. Ačkoliv si lidé, kteří dosáhli různých stavů klidu, můžou myslet, že jsou blíže dokonalosti než druzí, ve skutečnosti nesahají ani po kotníky broukům a mravencům, kteří vůbec neřeší, jakého stavu dosáhli a místo toho dlí v pravdivém stavu tohoto světa. A vůbec nejlépe jsou na tom rajčata.

Když sedíme v zazenu a vůbec se nesnažíme dosáhnout klidu nebo lepšího já nebo se zbavit egoismu, vracíme se k původnímu stavu věcí, vracíme se do svého původního osvícení, které nám nikdo nikdy nevzal, ale když tak přemýšlíme o vlastním osvícení nebo neosvícení, propadáme do víru samsáry, kde se jeden hlupák pere s druhým, zatímco rajčata a jablka tiše odpočívají v misce.

Takže v buddhismu nezáleží na vás, na druhých, leda v tom smyslu, že když přestanete hodnotit sebe a druhé a místo toho následujete cestu, kde záleží na věcech v jejich původní podobě, pak můžete sobě a druhým pomoct vrátit se k věcem v jejich původní podobě, což je stav, kdy na mně, na vás, ani na nikom jiném nezáleží naprosto vůbec. To je překonání učení a překonání osvícení a překonání buddhy. Je to překročení hranice, kde se posuzuje úroveň jednoho člověka a vstupuje se do říše, kde pouze Pravda samotná - nezávislá na buddhismu, stavech mysli a těla, úrovni osvícení - je důležitá a relevantní.

Jak můžeme dosáhnout stavu, kdy přestáváme dosahovat stavů sebe a vracíme se do původní podoby vesmíru? Jedině tak, jak to udělal Buddha, totiž že opustíme sebe - své názory, pocity, stavy a vědomosti v zazenu. Vystřízlivíme ze všech náboženství, svatosti i démoničnosti, vystřízlivíme z bludů mysli a těla a vrátíme se věcem, jaké jsou právě v tomto okamžiku.

Pak si jasně všimneme pravdivosti jablek v misce a o sebe nebudeme jevit nejmenší zájem. Tento stav není stavem já, ale stavem vesmíru samotného. To nemá nic společného s teoriemi, učeními, filozofiemi a jen člověk, který nepodléhá idealistickým učením o dokonalé mysli a který nejeví zájem o vlastní osvícení, může sestoupit k základu věcí, který objevil Buddha Gótama. Buddha Gótama byl člověk, ale to není tak důležité, jako to, že to zelené jablko je Buddha Gótama, který v misce cvičí zazen.


PS. Zabývat se sám sebou je prostě cesta do pekla. Veškeré úsilí v buddhismu směřuje ke studiu pravdy v tomto okamžiku a veškeré cvičení zazenu má být prováděno v tomto okamžiku bez hledání čehokoliv, co není pravě tady a teď. Když najdete učitele, který vás povede k opuštění sebe, a ne k pěstování čím dál osvícenější mysli, buďte mu nebo jí vděční - a odměňte se tak, že z toho učitele nebude dělat nadčlověka. Nebuďte závislí na učiteli v tom smyslu, že nehnete prstem, dokud vám to učitel neschválí. Pozorujte, kam směřujou jeho nebo její kroky. Pokud směřujou do nebe, utečte od takového učitele. Pokud směřujou do pekla, utíkejte. Pokud směřujou do kuchyně nebo na zahradu, držte se takového učitele, nikoliv za ruku, ale nechte ho pomoct vám k pravdě, k tomu, aby vás osvobodil od vašich představ o sobě a druhých, o buddhismu a jiných učení. Nakonec díky takovému učiteli zjistíte, že nejlépe je přestat se zabývat sám sebou. Když se přestanete zabývat sami sebou, neuleví se vám, uleví se celému vesmíru.

[irulan]

Soustředit se vždy jen na tu jednu určitou věc, kterou dělám, pak nemůžu byt v rozporu s přítomnosti, je to tak? Jeste neco: Když se mluvi o osvicenych nebo realizovaných, jsou to zpravidla muzi. Je to tím, ze mají lepší schopnost koncentrace na jednu věc?

[Návštěvník]

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... tollifson/
http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/tag/marta/
http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... u-priteli/

[rafael]

:)
Soustředit se vždy jen na tu jednu určitou věc, kterou dělám, pak nemůžu byt v rozporu s přítomnosti, je to tak? Jeste neco: Když se mluvi o osvicenych nebo realizovaných, jsou to zpravidla muzi. Je to tím, ze mají lepší schopnost koncentrace na jednu věc?

není rozdílu mezi mužem a ženou, ženy mají tendenci se věcmi zabývat, řešit je, dokola vyjadřovat co jak by mohlo být, co jak by se dalo udělat a jaký mám z toho pocit..emoci, toto muži nedělají jako ženy, proto můžou být některé věci pro ně jednodužší než pro ženy.. je potřeba zastavit emoce a prožívání co kdyby a proč, a nebo jinak by mohlo být.. ale myslím si že je dána povaha pro každou duši být ženou nebo mužem, každá zkušenost at je duše muž nebo žena a je správná, nesmí se nad tím přemyšlet.. tělo je škola, svět je škola, celý náš život je duchovní škola a vše co máme rodinu, tělo vše nás učí odpoutání se, jsou to nástroje, milujme své tělo jako nástroj, a je jedno jestli naše tělo jako žena řeší starosti nebo jako muž..je to jako příbor, jeden je lžička a druhý vidlička..obojí nám ale dává najís a je jedno jak..

[Návštěvník]

Slovo Buddhovo

Pravavá všímavost (sammá–sati)
Co tedy je Pravá všímavost?
Čtyři podklady všímavosti (satipatthána)
Tou jedinou cestou, žáci, k očistě bytostí, k překonání žalu a nářku, k zániku utrpení a strádání, ke vstupu na pravou stezku a k uskutečnění Nibbány jsou tyto Čtyři podklady všímavosti. Které čtyři?
Tu pobývá žák v těle a sleduje tělo, horlivě a s jasným poznáváním všímavě, když ve světě překonal chtivost a zármutek;
pobývá v citech a sleduje city, …
pobývá v mysli a sleduje mysl, …
pobývá v jevech (předmětech) mysli a sleduje jevy mysli, horlivě a s jasných poznáváním všímavě, když ve světě překonal chtivost a zármutek.

A co je zhoubné (akusala), co je kořenem neprospěšné kammy?
1. Ničení živých bytostí je zhoubné
2. Kradení je zhoubné
3. Nestřídmá smyslnost je zhoubná
4. Lhaní je zhoubné
5. Pomlouvání je zhoubné
6. Hrubá mluva je zhoubná
7. Pošetilá mluva je zhoubná
8. Chamtivost je zhoubná
9. Zlovůle je zhoubná
10. Bludné názory jsou zhoubné
Toto je deset druhů zhoubného způsobu jednání (akusala–kamma–patha).

Kto to nevie, alebo mu na tom nezáleží, môže potom s ľahkým svedomím napísať napríklad aj to, že:

"Naproti tomu v buddhismu na vaší mysli vůbec nezáleží..."

"Zabývat se sám sebou je prostě cesta do pekla... "

[irulan]

není rozdílu mezi mužem a ženou.......

Ve své podstatě asi ne, přece jen jsme oba Člověk. Jen vidím, ze z hlediska funkčnosti našich roli v rodině, tedy v klasické (muz, zena, děti) nevím jestli vrozeně nebo výchovou, máme odlišnou míru koncentrace. Např. když jsem potřebovala studovat, musela jsem se zavřít někde v tichu, abych nevnimala okolí, protože jsem se nedokázala soustředit tak, abych ty vjemy úplne vypnula. Narozdíl od mého muze a synů, kteří když se zabývají něčím, jsou zcela absorbovani, ze je absolutne nic neruší. Ta ženská neschopnost koncentrace na jednu věc (nebo schopnost vnímat více vjemů najednou) je nutná v plnění mateřské role (kdo to znáte, ani spánek není plny, vždy jste okamžitě připraveni obstarat potreby dítěte), ale ztěžuje potom to, co je pro muze tak prirozene. Proto teď, kdy už se ode mne nevyžaduje všeobecná přítomnost a vnímavost , teprve teď je mi umožněno učit se koncentraci na jedno. A taky relaxaci - vypustit všechno. Není to lehké, měnit své vzorce mysli, nebo ji úplne vypouštět, ale upřímně řečeno, je to trochu jako úleva. Možna jsem to dělala proste jenom nějak blbe, ale rozhodne jsem se cítila rozptýlena a když jsem si vzpomněla, ze mám taky nejaké vnitrni potreby , byla jsem nešťastná.

[rosada]

Naštěstí se v současnosti ukazují i cesty, které nevyžadují koncentraci a vystačí si s nám ženám danou vnímavostí.

[irulan]

Rosadko, co máš na mysli?
Mě zatím kromě sebereflexivního odhalování mých egoistických tendencí a vzorců, a sebedotazovací metody k eliminaci emocí (např. strachu, vzteku), pomáhají pokusy přijmout to jako mou součást - prostě že je to tak a nedá se s tím nic dělat. Přiznat to na celý čáře. Přiznala jsem strach ze svého šéfa, přímo před ním, a strach zmizel..Přiznala jsem si sama sobě strach z narušení soukromí - opakované sny mi to pomohly odhalit - už se mi o tom nezdá...
A to, co mi umožňuje probouzet a pozorovat pohyb a stoupání energie je bhaktijoga a odevzdání..
To jsou takové něco zeslabující a něco posilující metody, ovšem nejlepší je prostě jen soustředěně dělat ráda, to co právě dělám... a když se nepovede výsledek, prostě se jen zasmát.