děkuju za audio. Dal sis práci.
Co se týká tvého projevu, necítím z toho to ani to, je to vyrovnané, bez osobna. Máš můj obdiv, že dokážeš vylézt s kůží na trh, to každý nedokáže. I když pro někoho je to posilování sebeprezentace. Z toho tě nepodezírám.
To co říkáš mi naprosto není cizí a neznámé, páč stejně tak to chápu. To, že jsme všichni kapky jednoho oceánu a proto iluze, že jsem důležitější nebo míň důležitá, je nesmysl a jen iluze. Jenže tohle nám v běžném životě nedochází a v tom svém kapkovitém světě, který si ohraničujeme sami, si připadáme jako oceán sám o sobě - no hlavně když se daří a připadáme si tak nějak důležitější, a máme právo poučovat a vystupovat z pozice toho vyššího schodu - no to je ta pýcha. Myslím, že pokora není nějaké snižování se, ale být v realitě toho, že jsem právě jen ta kapka, nic víc, nic míň. Myslím, že i křesťanští mystici a esoterní křesťané (např. gnostici) to mají podobně popsané (tedy oproti konvenčním křesťanským zjednodušujícím a mnohdy manipulujícím tradicím). A hinduismus, taoismus...nevylučuje se to a v podstatě se podobnými slovy říká stejná myšlenka.
Ohledně konkrétního mistry předepsaného praktikování zenbuddhismu - nemám proti tomu nic. Stejně jako nemám nic proti křesťanským bohoslužbám a jiným tradičním obřadům. Stejně jako k vnějším obřadům přírodních náboženství, hinduismu, islámu, new age řízeným meditacím, či čeho všeho....To jsou ty formy. Může to být katalyzátorem k opravdovému uvniřnění. Nebo taky ne a člověk může zůstat uvnitř hranic vytýčených tou určitou formou, protože dokáže vnímat jen tu formu, bez poznání obsahu. A začne se třeba chovat jako fanatik.
Ještě jsem nenašla takovou formu, ve které bych se necítila jako ve vězení.
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)