Milí přátelé

[ryunin]

Je mi jasné, že na některé z vás působím zatvrzele, pyšně, neústupně.

Přitom mi nejde o nic jiného než případné zájemce dovést k svobodě a realizaci mimo oblast myšlení a představ.

Zkusím shrnout hlavní principy a problémy, které se tu pořád opakují.

Smyslem buddhismu není stát se buddhistou, ale sám sebou, jinými slovy realizovat pravdu, která přesahuje náboženství a filozofii.

Že tato pravda je univerzální a není to něco, co poznal pouze Gautama nebo buddhističtí mistři, je mi NAD SLUNCE jasné.

K této pravdě můžou vést různé cesty, ale některé cesty k této pravdě nevedou. Lepší než zabývat se tím, které cesty k pravdě nevedou, je zkusit nějakou cestu, o které se domníváme, že k ní vede.

Mást hledající tím, že jim neustále opakujeme, že k pravdě vede skoro vše, co je založeno na lásce a Bohu, je podle mě bezzubé, někdy neúpřímné a jindy vyloženě škodlivé, protože to u mnoha lidí vede k volbě nejjednoduší, snadné cesty bez odporu a námahy. Tato cesta je zdánlivě univerzální, ale skutečnost je taková, že až na výjimky nevede u těchto lidí nikam jinam, než že se točí neustále dokolečka a pravdy nedosáhnou. Uvíznou na úrovni intelektuálních debat, čtou knížky, občas zkusí nějakou meditaci nebo gurua, ale pokud nemají naprosto důsledný vztah k hledání pravdy, tuto pravdu do smrti nenajdou. Uspokojí se - do jisté míry - rýpáním se v různých knihách a mistrech, porovnávají to a ono, posuzují, který mistr je větší vůl než jiný a podobně.

Každý z nás, od posledního zametače až po prezidenta, od papeže po zbožnou dívku na vesnici, od malého pětiletého mnicha až po dalajlámu, je buddha. To není fráze, to je fakt.

OVšem kdo z nás dokonale chápe a realizoval, co to znamená, být buddha? K tomu, abychom to realizovali, ne pouze o tom spekulovali nebo intelektuálně debatovali, je potřeba provést vnitřní revoluci, nastartovat mysl probuzení, která našemu srdci dá impuls k následování pravdy.

Pokud někdo chce opravdu, vážně studovat a cvičit buddhismus, jsou tu standardní pravidla, kritéria, která stanovili osvícení mistři v minulosti. To není tvrdohlavost, omezenost, fanatismus, ale soucit s těmi, kdo hledají pravdu, aniž by tato kritéria byla jakkoliv vnucována někomu, kdo o ně nestojí. Nejde tu tedy o jakoukoliv aroganci, ale možná o jakýsi uzavřený svět, do kterého když vstoupíte, můžete se po čase, když se snažíte, vrátit zpátky na zem. Budete skuteční a dokonale osvícení, jako jste byli když jste se narodili, tentokrát ale už budete přesně vnímat, v čem to osvícení spočívá a budete ho moct vyjádřit, aniž byste k tomu potřebovali slova a aniž byste přestali mluvit.

Ano, buddhismus je uzavřený klub - ty knihy a internetové diskuze, čtenáři, diskutující, kteří dosud nezačali cvičit a studovat pod vedením učitele, mohou jen tušit co buddhismus je, ale nemají ponětí. Dokonce ani osvícení z jiných tradic nebo náboženství nemají ponětí, co je buddhismus, protože buddhismus je něco, co se konkrétně dělá nějakým konkrétním způsobem - není to povznesení nad buddhismus, ale je to ctění formy jako podstaty a podstaty jako formy. Současně to je ctění formy jako formy a podstaty jako podstaty. Je to tajemství formy, která je přesná, a současně naprosto svobodná, to může pochopit a realizovat jen někdo, kdo usilovně buddhismus studoval s učitelem, který pochopil a realizoval svobodu a přesnost formy současně. V každém případě, buddhismus nejsou tato slova. Buddhismus je praxe a život sám, velmi omezená praxe a velmi omezený život a současně velmi svobodná praxe, protože zazen je totální svoboda v přítomnosti a oproštění od sebe, a velmi svobodný život, protože činnost v tomto okamžiku mimo dualitu já a svět, je dokonalá svoboda.

Například diskuze o buddhismu s mou přítelkyní, která má mnohé pochybnosti, podobně jako lidé zde, má smysl, protože ona se mnou často zazen cvičí, není to tedy už diskuze bez podkladu její cenné zkušenosti zazenu. Ona už má zkušenost zazenu a zkušenost buddhy, který sedí v pozici lotosu. Takže diskuze o buddhismu s ní jsou plodné, i kdyby se rozhodla přestat cvičit zazen a došla k závěru, že buddhismus ji nezajímá. Ale diskutovat o buddhismu s někým, kdo ani nechce cvičit zazen, mohou v lepším případě povzbudit někoho k tomu, aby se otevřel svému přirozenému štěstí. Možná si řeknete, to přece není málo. Ano, k tomu je ale potřeba upřímný vztah toho, kdo takto diskutuje. Možná tu někdo takový je a proto tu občas něco píšu. Myslím, že tu občas proletí nějaký brouk, který zavadí křídlem o drahokam dharmy. To stačí k tomu, aby člověk vyvinul nekonečné úsilí a vykládal o dharmě. To naprosto stačí. Ale buddhista, který by se snažil potěšit kdekoho, přizpůsoboval své nýzory podle nálady a současných preferencí lidí, by nebyl buddhista, ale někdo, kdo myslí jen na svůj osobní úspěch. Zradil bych buddha dharmu, kdybych tu psal jen to, co se líbí lidem.

[Návštěvník]

"buddhismus je uzavřený klub"

Nejprve dosáhni osvícení,
potom uč všechny bytosti.

[Návštěvník]

Mást hledající tím, že jim neustále opakujeme, že k pravdě vede skoro vše, co je založeno na lásce a Bohu, ... Uvíznou na úrovni intelektuálních debat,.

Jak by mohla být láska k Bohu něčím, co by se dotýkalo intelektuální úrovně, na které by bylo možné uvíznout ?
Láska k Bohu není něčím, co se dá vědět, je vědomým žitím a řekla bych, že cílem Zenu není nic jiného, než vědomé žití. Vždyť tohle se učíte při pití čaje.
Vědomý život je zcela něco jiného než mechanická existence v melodramatu snů.

[roman]

Ano, buddhismus je uzavřený klub

Stejne je to uplne k Nicemu,nakej Zazen nebo nezazen.Je jedno jestli to delas(praktikujes)a je uplne jedno jestli to nedelas(nepraktikujes).Muzes klidne sedet jak pitomec a cumet do zdi a muzes klidne vykradat banku,na Skutecnosti to nic nezmeni. Nemuzes si ji cilene uvedomit a presto se to stava,presto dochazi k uvedomeni skutecnosti skrze Skutecnost samu,bez jakehokoliv zasahovani nebo nezasahovani.Uvedomeni skutecnosti se nemuze stat soucasti jakekoliv tradice.Nejstupidnejsi pohled je ten,ze toto poznani skutecnosti se deje v dusledku nejakeho sezeni na nejake podlozce a s nejakym ucitelem.Ze k tomu,aby se Pravda odhalila sama sobe je nutnosti ucitel buddhismu,nebo ucitel cehokoliv.Dokonce ani ucast mistra(ne ucitele)neni nezbytna k realizaci Pravdy.Tato ticha ucast je spise katalyzatorem vnitrnich zmen a je vzdy pomoci-nikoliv vsak nezbytnou.Zamerne v textu oddeluju vyrazy ucitel a mistr.Zadnej skutecnej mistr se nikdy nemuze povazovat za ucitele v pravem smyslu tohoto slova.Vzdyt taky co by mohl ve vztahu k Pravde ucit???Mistr je pouze pripominkou toho co sam reprezentuje a to pripominkou skutecnosti,ktera je vzdy tady a ted,dostupna k uvedomeni sama sebe jako jedine skutecnosti.Proc jedine skutecnosti?No protoze skutecnost je to co nikdy nemuze zmizet.A proc nikdy nemuze zmizet?No protoze se nikdy neobjevila,nikdy nevznikla.Neni soucasti casu,proto se nazyva skutecnosti.Naproti tomu sen(iluze)je to co ma svuj pocatek,ale take nezbytne svuj konec.Pouze se jevi,chvilku predstira svou dulezitost a nakonec zmizi.Ucitel v konvencnim pochopeni tohoto slova je nekdo,kdo nas neco uci.Predava informace,ktere drive nebyly dostupne a tak stoupa nase vedomosti.Ale Skutecnost se nemuze stat soucasti tohoto procesu nabyvani informaci a vedeni.Jde ciste o uvedomeni toho co uz vedome bezpochyby je.U buddhy k tomuto poznani doslo a shodou okolnosti zrovna v lotosovem sedu.A soucasti tradice je celej ten humbuk kolem teto pozice sedu.Kdyby k tomuto probuzeni doslo treba na hajzlu pri srani,budou snad vsichni nasledovnici k dosazeni pravdy nuceni pouzivat zachodove prkenko?Ne-e,samo ze vzprimena zada maji svuj smysl ve vztahu ke zklidneni mysli,pripadne lepsim uvedomeni pri probuzeni kundalini pri savikalpe,apod.Ale delat z toho nejakou podminku k uskutecneni a uvedomeni pravdy je proste a jednoduse bullshit.Ten nazor,ze k uskutecneni pravdy je potreba ucitele buddhismu je pouze blabol ucitelu buddhismu.Postaci k tomu jednoducha dedukce-Prvni clovek jez realizoval Pravdu bez pochyby zadneho ucitele nemel,takze je zcela jasne ze k realizaci Pravdy neni nezbytny zadny ucitel(ikdyz samo muze byt soucasti cesty k pochopeni).

[ryunin]

Ano, buddhismus je uzavřený klub

Stejne je to uplne k Nicemu,nakej Zazen nebo nezazen.Je jedno jestli to delas(praktikujes)a je uplne jedno jestli to nedelas(nepraktikujes).Muzes klidne sedet jak pitomec a cumet do zdi a muzes klidne vykradat banku,na Skutecnosti to nic nezmeni. Nemuzes si ji cilene uvedomit a presto se to stava,presto dochazi k uvedomeni skutecnosti skrze Skutecnost samu,bez jakehokoliv zasahovani nebo nezasahovani.Uvedomeni skutecnosti se nemuze stat soucasti jakekoliv tradice.Nejstupidnejsi pohled je ten,ze toto poznani skutecnosti se deje v dusledku nejakeho sezeni na nejake podlozce a s nejakym ucitelem.Ze k tomu,aby se Pravda odhalila sama sobe je nutnosti ucitel buddhismu,nebo ucitel cehokoliv.Dokonce ani ucast mistra(ne ucitele)neni nezbytna k realizaci Pravdy.Tato ticha ucast je spise katalyzatorem vnitrnich zmen a je vzdy pomoci-nikoliv vsak nezbytnou.Zamerne v textu oddeluju vyrazy ucitel a mistr.Zadnej skutecnej mistr se nikdy nemuze povazovat za ucitele v pravem smyslu tohoto slova.Vzdyt taky co by mohl ve vztahu k Pravde ucit???Mistr je pouze pripominkou toho co sam reprezentuje a to pripominkou skutecnosti,ktera je vzdy tady a ted,dostupna k uvedomeni sama sebe jako jedine skutecnosti.Proc jedine skutecnosti?No protoze skutecnost je to co nikdy nemuze zmizet.A proc nikdy nemuze zmizet?No protoze se nikdy neobjevila,nikdy nevznikla.Neni soucasti casu,proto se nazyva skutecnosti.Naproti tomu sen(iluze)je to co ma svuj pocatek,ale take nezbytne svuj konec.Pouze se jevi,chvilku predstira svou dulezitost a nakonec zmizi.Ucitel v konvencnim pochopeni tohoto slova je nekdo,kdo nas neco uci.Predava informace,ktere drive nebyly dostupne a tak stoupa nase vedomosti.Ale Skutecnost se nemuze stat soucasti tohoto procesu nabyvani informaci a vedeni.Jde ciste o uvedomeni toho co uz vedome bezpochyby je.U buddhy k tomuto poznani doslo a shodou okolnosti zrovna v lotosovem sedu.A soucasti tradice je celej ten humbuk kolem teto pozice sedu.Kdyby k tomuto probuzeni doslo treba na hajzlu pri srani,budou snad vsichni nasledovnici k dosazeni pravdy nuceni pouzivat zachodove prkenko?Ne-e,samo ze vzprimena zada maji svuj smysl ve vztahu ke zklidneni mysli,pripadne lepsim uvedomeni pri probuzeni kundalini pri savikalpe,apod.Ale delat z toho nejakou podminku k uskutecneni a uvedomeni pravdy je proste a jednoduse bullshit.Ten nazor,ze k uskutecneni pravdy je potreba ucitele buddhismu je pouze blabol ucitelu buddhismu.Postaci k tomu jednoducha dedukce-Prvni clovek jez realizoval Pravdu bez pochyby zadneho ucitele nemel,takze je zcela jasne ze k realizaci Pravdy neni nezbytny zadny ucitel(ikdyz samo muze byt soucasti cesty k pochopeni).

uvědomuješ si, že to, co říkáš, je filozofie buddhismu a že to vůbec nepopírá to, že zazen je samo o sobě osvícení?

jestli vůbec víš, co říkáš... je totiž možný, že to, co říkáš, si opravdu myslíš, a pak jsi obětí vlastního jednostranného pohledu - pokud si ovšem uvědomuješ, že to, co říkáš, by mohlo někoho probudit, ale chápeš, že to jsou jen slova a názory, pak bravo!

Samozřejmě že
každý už je buddha a zazen je k ničemu, učitel tě nemůže nic naučit, co už bys nevěděl.

A přesto že to je tak, jsou tu učitelé, kteří tohle vědí a k tomu poznání žáky vedou a je tu zazen, který je k ničemu a přesto ho buddhové cvičí, i když dobře vědí, že to nikam nevede. Zajímavé. Nesmíme být připoutáni k tomu, co tvrdíme, musíme tvrzení brát jako lék, podanou ruku. A nesmíme zapomenout na to, co je realita, a že to není něco, co je motné svázat myšlenkami nebo učením.

[ryunin]

To co Roman tvrdí, je velmi podobné filozofii Krishnamurtiho, ale podobně, jako u Romana si nejsem jistej, jestli byl Krishnamurti dost inteligentní, aby chápal, že svou filozofii nemůže brát uplně vážně. Obávám se, že on to vážně myslel. Přesto je to osvobozující filozofie, opravdu geniální.

U mistra Dogena je zajímavé, že po všem ,co nám nacpe do hlavy, prohlásí, že to jsou jen slova a že se k tomu nesmíme připoutávat. To je skutečný buddhistický učitel, protože neuvízl ve světě vlastní filozofie. Používá ji jen jako prostředek k probuzení. A podobně, pokud si někdo myslí, že díky zazenu něčeho podstatného dosáhne, nepochopil zazen, teprve když zazen cvičíme jako něco, co má smysl pouze v tomto okamžiku, pak je to opravdu zazen. Zazen jako prostředek k probuzení není vůbec to, co by někdy mistr Dogen učil, na druhou stranu nepopíral, že můžeme dosáhnout probuzení a že k tomu vede cesta buddhismu - pokud ji vezmeme za správný konec.

[rosada]

Samozřejmě že
každý už je buddha a zazen je k ničemu, učitel tě nemůže nic naučit, co už bys nevěděl.

A přesto že to je tak, jsou tu učitelé, kteří tohle vědí a k tomu poznání žáky vedou a je tu zazen, který je k ničemu a přesto ho buddhové cvičí, i když dobře vědí, že to nikam nevede. Zajímavé. Nesmíme být připoutáni k tomu, co tvrdíme, musíme tvrzení brát jako lék, podanou ruku. A nesmíme zapomenout na to, co je realita, a že to není něco, co je motné svázat myšlenkami nebo učením.

[roman]

uvědomuješ si, že to, co říkáš, je filozofie buddhismu a že to vůbec nepopírá to, že zazen je samo o sobě osvícení?

co rikam(pisu)neni zadnou filozofii,pouze pisi dle urcite urovne uvedomeni,tak jak to dela uplne kazdy kdo sem napise byt jen jednu jedinou carku.Jinak k ty otazce.Ze zazen je sam o sobe osvicenim?Samozrejme tato otazka a i odpoved se bude odvijet od pochopeni toho slova "osviceni".Co je to osviceni?Co se bezne timto slovem oznacuje?A hlavne co se pod timto pojmem chape?Na cem se urcite shodneme je,ze to neni zadny specialni stav osoby.Jaky to je stav na tom se uz nejspise neshodneme(coz je samo v poradku).Ty tvrdis,ze je to bezny osobni stav rovnovahy tela a mysli.Ja tvrdim(a nijak na tom samo nelpim),ze to je bezny neosobni stav ,kdy osobni vedomi(cili ztotozneni s telem,ne pouze mentalni ale ciste energeticky)je zcela pohlceno Vedomim absolutnim a iluze individuality uplne zmizi a skutecnost je stale vedoma at budes cvicit zazen,nebo prcat prostitutku(bude-li tady tato tendence samo,nejspise vsak uz ne,pac sexualita je transcendovana).Takze zazen je sam o sobe osvicenim zrovna tak jako souloz v Perlovce.

[ryunin]

uvědomuješ si, že to, co říkáš, je filozofie buddhismu a že to vůbec nepopírá to, že zazen je samo o sobě osvícení?

co rikam(pisu)neni zadnou filozofii,pouze pisi dle urcite urovne uvedomeni,tak jak to dela uplne kazdy kdo sem napise byt jen jednu jedinou carku.Jinak k ty otazce.Ze zazen je sam o sobe osvicenim?Samozrejme tato otazka a i odpoved se bude odvijet od pochopeni toho slova "osviceni".Co je to osviceni?Co se bezne timto slovem oznacuje?A hlavne co se pod timto pojmem chape?Na cem se urcite shodneme je,ze to neni zadny specialni stav osoby.Jaky to je stav na tom se uz nejspise neshodneme(coz je samo v poradku).Ty tvrdis,ze je to bezny osobni stav rovnovahy tela a mysli.Ja tvrdim(a nijak na tom samo nelpim),ze to je bezny neosobni stav ,kdy osobni vedomi(cili ztotozneni s telem,ne pouze mentalni ale ciste energeticky)je zcela pohlceno Vedomim absolutnim a iluze individuality uplne zmizi a skutecnost je stale vedoma at budes cvicit zazen,nebo prcat prostitutku(bude-li tady tato tendence samo,nejspise vsak uz ne,pac sexualita je transcendovana).Takze zazen je sam o sobe osvicenim zrovna tak jako souloz v Perlovce.

ty to, co píšeš, opravdu myslíš vážně...

[roman]

no sam vazne nevim,jestli to myslim vazne.Ale jestli tu vaznost v tom spatrujes,tak tam asi bude,ja ji teda nevidim.Mozna to vazne pouze vypada,ale rekl bych,ze vazne to tedy urcite neni.A to myslim uplne vazne.

[irulan]

Romane, pochopila jsem to jako vyjádření bezvyznamnosti zazenu směrem k osvícení, ale proč tak hulvátská přirovnání? Navíc si myslím, proč by zrovna osobni vědomy stav, navození rovnováhy, nemohl byt stavem, umožňujícím vstoupit do toho neosobniho? Jen možnost, umožňující podmínka. (Pak to muze přijít nebo taky ne, to už je na něčem, co si nazývám milostí.) A možna v tom, ze mu stačí byt v te přítomné realitě a nelpí na tom, ze by mohlo byt něco více (samadhi) to umožní spíše.

[roman]

Nevim jestli je to hulvatske prirovnani,sproste kazdopadne ano.Proste obcas takove vyrazy klidne pouziju pro zvyrazneni kontextu,myslenky,ne nak cilene,jako ze bych si v tom liboval,proste jak to prijde tak to napisu,nak toto proste moc neresim.Jinak k tomu co pises dale.Ale ano,taky si myslim,ze takovyto stav osobni rovnovahy je vhodnou branou k uvedomeni te rovnovahy neosobni,cili samadhi.Jde o to,ze tato osobni rovnovaha je spise vysledkem pochopeni,zivotni zkusenosti,apod.,nez vysledkem strnuleho posedu v predepsane pozici.Samozrejme,ze i pri takovem posedu je mozne uvolneni,dokonce i prekonani toho osobniho vedomi a uvedomeni Pravdy,ale tezko z toho delat nejakou podminku k uskutecneni Pravdy,nebo snad dokonce tvrdit,ze kdyz se takto predepsane posadim,tak tim realizuju uvedomeni buddhovske podstaty.Tato podstata je vedoma stale,jen to osobni vedomi je jakymsi vypadnutim z teto jednoty.Jak jsem psal,tak k uvedomeni teto jednoty muze klidne pri zazenu dojit,zrovna tak treba pri satsangu,prochazce v prirode,koupani v mori a tisici dalsich situacich.

[rosada]

Mě přišlo to přirovnání zcela namístě (a možná i v zenovém duchu), v každém momentu je tu "osvícení" a je tu když zasedám k meditaci a je přínosné si to uvědomit, ale je tu i když uléhám k sexu (já preferuju manželský). Je tu když jdu umýt nádobí, je tu když si sedám na záchod. Příležitostí k uvědomění je tu milion za den.
...
No a k tomu vážně nevážně. Ryunine ty sám jsi psal, že všechna slova jen poukazují, jen směřují a nic v nich není. Jsou tu jen, aby osvětlila nauku.
...
V těch slovech není neúcta nebo hrubost, ta je nebo není v nás, kdo to čteme.

[rosada]

Takhle to znělo:

Nesmíme být připoutáni k tomu, co tvrdíme, musíme tvrzení brát jako lék, podanou ruku.

Jo aha, neříká to, jak brát tvrzení jiných. Ono asi, jak kdy. Ale myslím, že Roman podával lék. Trpký?

[ryunin]

diskuze jsou v buddhismu nutné, ale diskuze mezi těmi, kdo v něco věří a kdo v něco nevěří, jsou většinou zbytečné - proto mě zajímají diskuze s těmi, kdo projevují upřímný zájem - někdy je těžké rozlišit, kdo má upřímný zájem a kdo ne, ale všiml jsem si tu v poslední době pár zajímavých lidí - jenže já tu nejsem kvůli tomu, že bych tu mohl snad někoho o něčem přesvědčit, učím se tu , co to je buddhismus od mistrů z historie i od reality

každopádně diskuze v buddhismu, kde už někdo o něco má opravdu zájem a nejde mu jen o plané argumenty, musí znovu a znovu přecházet v činy - když se bavíme půl hodiny s přítelkyní o buddhismu, nekončí to tak, že bychom ulpěli na nějakých slovech, ale jdeme třeba vařit nebo se koukat na film - někdy cvičíme zazen, jindy jdeme do kavárny, někdy si čteme o buddhismu a jindy o broucích, je to věčné střídání toho a onoho, jako noc a den se pořád střídají a nikdy neskončí jen u jednoho - mysl a tělo se musí pořád vracet ke zdroji a ne ulpět na nějakém závěru v hlavě

[malpan]

ten věří tomu a ten zas tomu a tamten tamtomu

věřící musí samozřejmě furt diskutovat a obhajovat svoje víry...

Víra nepotřebuje obhajobu ani diskuze. Ona to nepotřebuje - k ničemu jí (mi) to není... Přesto občas napíšu pár slov, abych pomohl vidět rozpor, který si pisatel postavil, ta možnost tu vždy je...

[ryunin]

nejde o nějaké argumenty pořád dokola ale o objasňování nejrůznějších aspektů buddhismu

o nic jinýho nejde

každou chvíli tu někdo přijde s nějakým pohledem a mě zajímá, co k tomu může buddhismus říct, někdy z toho vznikne článek, který dám na blog, takže jsem za ty argumenty rád

přestává to dávat smysl teprve tehdy, když jeden pořád říká A a druhý B a nic z toho nekouká -
ale třeba to, co tu psal Roman, to mi právě připomnělo toho Krishnamurtiho a jeho diskuze s tibetským učitelem Trungpou o smyslu praktikování bylo zajímavý - Krishnamurti měl pravdu, že meditace je zbytečná, ale otázka je, jak to myslel a já už jsem tu naznačoval, že to myslel doslova, což je průšvih... ale možná jen chtěl někoho trknout, což bych mu nezazlíval ... ale mám podezření, že to myslel naprosto smrtelně vážně, podobně jako ten Roman

už jsem tu psal asi stokrát že zazen nemá žádný výsledek a je k ničemu, ale zazen cvičím, což zdánlivě nedává smysl, Kodo Sawaki říkal, že teprve, když člověk pochopí, že zazen je k ničemu, bude jeho zazen k ničemu

A přesto lidé na celém světě pořád čekají, až jejich zazen bude k něčemu...

pravda je jasná a nepotřebuje obhajovat, přesto o ní Buddha vedl dlouhé rozhovory a diskuze, což nedává smysl

kdo chápe tenhle paradox, má vyhráno

Tao je krásné - nic nedělat kvůli životu - kéž by to "nic" nebolelo jako moje kotníky a kolena, když si sedám do plného lotosu

jdu zbytečně cvičit kekkafuza... plný lotos, jak doporučil sám Buddha

poradna je fajn, je tu zábava, ale přece jen plný lotos je plný lotos...

[malpan]

"vostalpetr"
napsals to hezky, souhlasím i přestože polo, lotos, bobek aj židle s klekačkou důvěrně znám

pravda je jasná a nepotřebuje obhajovat, přesto o ní Buddha vedl dlouhé rozhovory a diskuze, což nedává smysl

naopak, má to smysl - je to zásadní pro ty, kteří ji ještě hledají. Buddha pomáhal posluchačům stejně jako to dělal Ježíš i jiní - byli tu (a jsou) v ten okamžik prostředníky na cestě k pochopení pro ostatní...

všechno to, co zatím nemá smysl, má opodstatnění a je jen na nás, zda chceme pochopit, zda jsme ochotní se otevřít... či hledáme jen důvody

[malpan]

si zvolí pozici kdy ho bolej kolena (apd)
takje to pak fakt blbej nápad i kdyby ho vymyslel ředitel vesmíru a okolí...

jj, kolena bolí, protože hlásí napětí. Dokud je to zatím příjemné, pak je to O.K., ale bolest sama o sobě je hlášení, že něco není v pořádku, že je tu nějaká forma násilí (na sobě), že je něco na hraně...
nenarodili jsme se, abysme trpěli, ale pokud to někdo zatím ještě vyžaduje, pak je to v pořádku. Každý časem přijde na to, že je třeba něco změnit v bolestně prožívaném životě

[Nina]

Já kdysi plný lotos zvládala.
Dokonce jsem zvládla stoj o hlavě v plném lotosu. No pak jsem zjistila, že mi to k ničemu není. No a taky už mi není 17.
Ale myslím, že jsem tu tímto prokázala tu nejlepší kvalifikaci pro vstup do diskuze.
Ryunine píšeš hezké postřehy, ale zkus si to někdy přečíst, tak jako by to psal někdo jiný tobě. Hodně ti to dá.