Nezájem o sebe v tom duchovním smyslu

[ryunin]

Mám dojem z poradny, z mých diskuzí s lidmi tady, že tu je na prvním místě u mnoha lidí "čeho jsem dosáhl v duchovní ioblasti, jaké samadhi sjem schopen vygenerovat, případně jak jsem osvícený, a bez ega".

Je to buddhismus, co odrazuje od takového chápání duchovní snahy. V zazenu je uplně jedno, jestli jste dosáhli takové nebo makové úrovně odosobnění, nejsou tu žádné úrovně samadhi nebo osvícení. I když při zazenu mám někdy dost různé pocity a některé jsou v jiných tradicích považovány za cenné zkušenosti, v zazenu nemají žádnou hodnotu. Co má v zazenu hodnotu je střízlivé sezení tady a teď. I když to většině lidí může připadat nudné nebo neduchovní, je to nejhlubší zkušenost, jakou můžeme mít, prostě sedět tady a teď jako blbci. Pokud hledáme něco "hlubšího", vůbec nemáme ponětí, co to je buddismus.

Proč stačí seděžt a nic zvláštního necítit? Protože to je to nejtěžší - nehledat v tom nic navíc, prostě sedět, když přijdme na kloub tomu, jakou to má opravdu hodnotu, přišli jsme na kloub učení buddhismu celkově. Když chápeme, že to k ničemu není, cvičit zazen, otevřeli jsme tajemství buddhismu - co je tady a te´d stačí naprosto. Od toho se odvíjí vše ostatní. Někdy trvá padesát let k tiomu dospět, jindy sto let, jindy tisíc let, každý má jinou zkušenost, ale v buddhismu se o to musíme pokusit - najít smysl v tom, co je naprosto základní a nejobyčejnější. Takže když se začneme zabývat různými stavy samadhi a snažíme se dosáhnout vymazání chtění, ega a podobně, je to jako vytvořit si nový druh ega, ego, které chce odstranit ego. Je to duchovní ego, naprostý blud.

V buddhismu je sice úsilí, ale je to úsilí o nic neusilovat, pouze něco dělat tady a te´d. Není tu usílí stát se dokonalým člověkem. To je naprosto egoistické, když to vezmeme do důsledku, protože tu vznikne nový jedinec, který dostranil své ego, aby pak tím svým neegem oslňoval druhé. Teprve, když se přestaneme zabývat svým egem a neegem, a vrátíme se do skutečnosti, dá se tu mluvit o buddhovi - někom, kdo sebe vůbec neřeší, takže se může stát, že se někdy chová dost nepříjemně, někdy je náladovýá, někdy unavený, někdy veselý, je to prostě obyčejný člověk každým coulem a nezanechává stopy osvícení. Jeho osvícení, kte terému třeba i došlo, bylo odhozeno společně s jeho snahou stát se lepším nebo odstranit touhy a nedostatky.

Buddhista se prostě nevrtá ve své psychologii, pokud to není aktuální v jeho životě. Spíš než o psychologii se zajímá o konkrétní činnost v každodenním životě - ráno vstane a dělá normální věci - snídá, obléká se atd. To je jeho primární zájem, kdežto kolik má nebo nemá ega je mu uplně jedno. Z duchovního hlediska je to naprostý břídil. Je ovšem tak důsledně břídilný a nezaujatý sám sebou, že to může být pro někoho, kdo se chde učit buddhismu, prospěšné, jeho nezaujatost svým duchovním pokrokem může být vodítkem k probuzení pro druhé. Jakmile by ale takový člověk byl hrdý na svou zenovou zvláštnost, která vlastně není zvlášností ale realismem, mezi lidmi vzácným, zdradil by svou buddhovskou podstatu. Ta je stejná jako podstata jablka nebo větru. Nezajímá se vůbec o sebe, pouze v klidu spočívá nebo se hýbe ve vesmíru. Nezajímat se o sebe je důsledné, takže mě nezajímá, že by mě zajímalo, co píšou v novinách nebo že se mi stýská po nějaké ženě a podobně. Takové city přijdou a odejdou, to není důležité, důležité je znovu se každý den vracet k probuzení v každé příležitosti, která se namane.

[irulan]

Tohle je moc výstižné. Jen slova budhismus a zen jsou pro me jen pomocná a tak nějak ne dulezita slova. Muzu si ten stav pojmenovat jak chci a nikdy to nebude mít stejny smysl pro všechny. Muzu si to nazvat třeba tichem, mírem v kazde cinnosti, poznám stejny stav a přesto se nemusím nazývat buddhistou. Nemusím se nazývat ničím ani ten stav nemusím nazývat ničím. To není utok na budhismus nebo na jakoukoliv filozofii či náboženství, jen se proste nemusím nikam zařazovat abych chápala.

[rafael]

nejsem budhista ani zazenista, ale neodsuzuju žádnou metodu duchovní ani meditační..naopak jsou všechny přínosné pro každého sice jinak ale přínosné..

když někdo mluví o sobě toto "čeho jsem dosáhl v duchovní oblasti, jaké samadhi jsem schopen vygenerovat, případně jak jsem osvícený, a bez ega", nedosáhl ničeho.. protože mysl chválí sama sebe a kde je mysl, není nic z výše uvedeného co jsi napsal.. na vše si můžeme odpovědět já jsem dosáhl.. já mám samádhi,já jsem osvícený.. kdo toto opravdu má nikdy nemůže říct já to mám..já to mám je projev mysli a ega.. mysl ale postupně sláne apřižitky přijdou a musí odejít, a snimi i ten kdo je prožil nebo dosáhl..

V buddhismu je sice úsilí, ale je to úsilí o nic neusilovat, pouze něco dělat tady a te´d. Není tu usílí stát se dokonalým člověkem. toto a dlaší popis v článku je velmi dobrý.. ano vždy je trošku úsilí a pokud člověk chce začít s duchovní metodou začne nejdříve vždy úsilím.. pak ale úsilí ustopí samo, a zbyde jen ticho které pracuje za nás..pak úsilí odejde.. když není silí není ani ego a když ego umře trvale zmizí trvale i úsilí..

[ryunin]

je to úsilí ve smyslu - když je problém otevřít dveře, musíme se trošku víc snažit, někdy je problém otočit klíčem v zámku, musí se klíč trochu jinak otočit, to je úsilí v buddhismu - snaha, když je to potřeba - kdybychom se nikdy nesnažili, nic bychom neudělali, problém nastává, když se konatel a konané oddělí - pak tu je frustrace a zmatek - když ten, co koná, je tím, co se koná, pak tu není problém - ovšem z dálky to může vypadat jako velká snaha někoho - například když budeme pozorovat snahu záchranářů pomoct topícím se lidem na moři - rozhodně to nebude vypadat jako "úsilí zmizelo, protože oni nemají ego"

ego je prostě já, je to aspekt života, bez ega by tu nikdo nic nepsal, každý napsaný kousek je výsledkem něčího ega, jde o to, aby to ego nebylo separované od reality, od podstaty věcí - pokud je ego odděleno od podstaty věcí, stane se nemocí... pokud je ego integrovanou součástí vesmíru, není to problém, naopak

[irulan]

nedosáhl ničeho.. protože mysl chválí sama sebe .....

....ego je prostě já, je to aspekt života, bez ega by tu nikdo nic nepsal, každý napsaný kousek je výsledkem něčího ega, jde o to, aby to ego nebylo separované od reality, od podstaty věcí - pokud je ego odděleno od podstaty věcí, stane se nemocí... pokud je ego integrovanou součástí vesmíru, není to problém, naopak

[Návštěvník]

rozlišujete separované frustrované ego a ego které je prostě já, aspekt života, jsou dvě já?

[ryunin]

rozlišujete separované frustrované ego a ego které je prostě já, aspekt života, jsou dvě já?

myslím, že ego, které chtějí lidé většinou v rámci duchovních aktivit odstranit, je pocit oddělenosti - to způsobuje zbytečné utrpení - na druhou stranu být si vědom sám sebe, vědět o svých slabších i silnějších stránkách, mluvit o sobě v první osobě "myslím si, já mám rád, nemám rád, atd", je přirozená součást člověka a není to na překážku učení se, pěstování nebo vyjadřování buddhovství - problém je když ego zatvrdne a nechce se uvolnit - na druhou stranu v zazenu se právě toto zatvrdlé, sražené ego přirozeně rozpouští a projevuje se "pravé já", které má aspekt jedince i univerza

[Návštěvník]

dala by se v křesťanství najít nějaká analogie k "pravému já"?

[rafael]

dala by se v křesťanství najít nějaká analogie k "pravému já"?

nejsem křestan, ale myslím že te bude ježíš kristus.. pokud je projevená energie božského JÁ, kdy dočasně odstraníme ego milostí gurua, energie tryská ze srdce ven, přesně tak jak to znázornuje ježíš kristus na obrázcích, kdy mu pramení ze srdce světlo nebo kdy má hořící srdce..

[ryunin]

když třeba křesťan vaří čaj nebo utírá miminku zadek nebo se kouká do jízdního řádu - to je pravé já křesťana

[ryunin]

stačí něco dělat

[ryunin]

třeba v tom domě, kde učím večer angličtinu, tam jsou takový schody, spíš žebřík, něco mezi schody a žebříkem - když po to m lezu nahoru, tak to ještě docela jde, ale když lezu dolu, musím si dávat pozor, abych si nezlámal vaz - nemám při tom čas myslet na lásku nebo na sebe, prostě si musím dávat pozor, co dělám, kam šlapu

samozřejmě, někdy lidi nevidí, neslyší, zajímá je jen vlastní profit - třeba když někdo ukradne státu miliardu, asi ho nevede láska k bližním

někdy je to obráceně - člověk kvůli lásce k druhým obětuje sebe a nakonec se zničí, takže v buddhismu se doporučuje ani jeden extrém, ale rovnováha - subjekt a objekt se ztratí v činnosti, která je nad dualitou subjektu a objektu - a to je taky dokonalá svoboda v přítomnosti

[ryunin]

samozřejmě když říkám "stačí něco dělat" nemyslím tím něco dělat z popudu nenávisti, stačí něco dělat v sobě obsahuje to oproštění od nenávisti nebo zbožňování

považuju za jaksi samozřejmé, že tu nemluvíme o nenávisti nebo zbožňování něčeho nebo někoho

[ryunin]

Co myslíš tím zbožňováním ?

protiklad nenávisti - když někoho nebo něco považuješ za někoho nebo něco důležitějšího než ostatní svět

[ryunin]

Ryunine, může se pravý zenbuddhista ženit, mít rodinu, děti ?

Ano, a obráceně taky.

Ale v některých zenových školách, např. Kwan Um, mnich nebo mniška žijí v celibátě a nevstupujou do manželství.

V naší škole (Dogen) může v klášteře žít i manželský pár a mít děti. Představený kláštera v Antaiji je například ženatý a má děti.

Co se týká mistrů, tak v naší škole Dogen jsou učitelé většinou v manželství a většinou mají i děti.

V Kwan Um je to možné, pokud tito učitelé nejsou současně mnichy, mniškami.