Nic se neděje

[ryunin]

Žijeme v iluzi, že se něco stalo včera, minulý týden, minulý rok. A máme pocit, že se něco určitě stane zítra, příští týden a příští rok. A pořád s tím pracujeme v mysli. A mezitím před našima očíma utíká přítomnost a neděje se vůbec nic. V tomhle okamžiku tu není nic, čím bychom se měli nějak zvlášť zabývat. Co tím mám na mysli - protože v tomto okamžiku je všechno v pořádku, není třeba řešit problémy včerejška a zítřka. Tyhle problémy vznikají jako jakýsi nadprodukt mysli, aniž by měly nějaký reálný základ. Například jsme mohli minulý týden někde ztratit pětitisícovku. Ačkoliv teď žádnou pětitisícovku nepotřebujeme, kazí nám to náladu - mohli jsme koupit různé praktické věci, které v domě chybí a nejsou na ně peníze. Mohli jsme letět do Paříže a zpátky. Ale ztratili jsme ty peníze, takže nic nebude. A to nás trápí. A co bude příští týden? Co když přijdu o práci? Ačkoliv teď se nic neděje, máme pocit, že se něco pořád děje, ale to se děje jen v mysli.

Samozřejmě žijeme ve světě, kde se neustále opaeruje s minulostí a budoucností. Ale realita to není. Je to jakýsi praktický svět. Ten je nutný. Sejdeme se v pátek v osm večer. Ale teď není pátek v osm večer a proto není třeba vytvářet si představy, jak ten pátek večer dopadne. To se snadno řekne. V zazenu se vracíme do přítomnosti a nacházíme ji v pořádku. Význam a vliv představ a myšlenek mizí. Mizí představa já jako protiklad oni. Zeď je zajímavá a bez subjektu a objektu. Realita v tomto okamžiku vyskočí na povrch a vykřikne - tady a teď je vše v pořádku!!! A hlavně se nic neděje...

[rosada]

Existuje dokonce matematický model, tzv. časových kapslí, kdy v každém momentě je tu jiná "skutečnost" se svou "historií" a "budoucností"
Ten model, jestli se nemýlím je už pár desítek let starý.
Populárně je to popsáno v knize Darwinovy hodinky od Prachetta.

[teonik]

ve věku 15-18 let už nikdo není začátečníkem,neb je prošlý společenským,výchovným a školským systémem...pokud se jeho začátečnictví podařilo přežít,je to vzácná vyjímka

na druhé straně věřím,že začátečnictví je nesmrtelné...
.............................

[Alaja]

A hlavně se nic neděje...

Taky pěkný,
ale proč u toho zrovna sedět a koukat do zdi,

já tedy radši uvolněně ležím na zádech (takže mám rovnou páteř)
jsem uvolněnej co nejvíce lze jak těsně a tak psychicky,
a nekoukám nikam,
leda tak vnitřním zrakem mohu vidět tmu či různé záblesky a světla, pokud tedy mě to zaujme a zaměřím na to pozornost

Nic se neděje,
ale přitom se děje to, že se čím dál tím více uvolnuji od všech napětí

Budha stejně nic jiného nevymyslel,
či nepřišel na nic jiného než právě na tento stav "dětské mysli"
tedy uvolněného a klidného stavu mysli,
a to pak popsal pomocí čtyř vnorů,
což není nic jiného, než popis relaxace mysli,
protože čím více se "osobní" mysl uvolnuje, tím více se stává "univerzální" myslí

Takže ač se nic neděje,
tak se děje hodně, mysl a tělo se uvolnují

To se máš, jen ..."leda tak vnitřním zrakem mohu vidět tmu či různé záblesky a světla, pokud tedy mě to zaujme a zaměřím na to pozornost"..., tak to se mě do toho přimotávalo ještě to, co kde, mě neznámí lidé, vidí na vlastní oči, nebo co kde cítí nosem, párkrát i to, co kdo kde řekl.... takže se vlastně skoro nic neděje, nebo spíš, co se děje jinde, já si to občas vnímám v klidu na kanapi, uvolněně v leže....
Jednou to bylo tak intenzivní, i když jsem se byla plně vzhůru, mezi lidmi na cestě do práce, přede mnou to bylo neustále vidět, nebylo možné tomu nevěnovat pozornost, když jsem oči zavřela, bylo to mnohem jasnější, intenzivnější ...

[Návštěvník]

Docela dobrá otázka je, kdo rozhoduje o tom, kam jde pozornost.