Pelvan píše:Ahoj
Ono, když dojde k probuzení mysli, tak by to probuzení mělo být provázeno osvícením srdce.
To probuzení mysli je vlastně utnutí či ustání myšlenek.
A bez myšlenek nám zůstává už jenom naše emoční naladění a to by mělo být pozitivní.
Ale kde brát pozitivní naladění sedíc v místnosti spolu s dalšími nasranými lidmi?
Buddha dosáhl probuzení mysli sedíc sám pod stromem bódhi. Jeho emoční naladění bylo určitě pozitivní podle jeho vyhlášeného úsměvu.
Možná je tedy lepší sedět sám pod stromem než sedět ve skupině v místnosti.
Nevím a zdravím
Probuzená mysl je ve své podstatě sama o sobě radostná, šťastná, protože se vrátila zpátky Domů, do srdce, kde bez žalobce rozdělovače je vše Jedním.
Tedy je sama o sobě tím, co považujeme za pozitivní ladění.
Ale to takzvaně negativní, nemusí být něčím špatným.
Když bychom Boží trojjedinost kupříkladu vztáhli na atom, tak neutrální neutrony jsou spojeny s kladnými protony, kolem nich se v obrovské vzdálenosti vzhledem k jejich nepatrnosti pohybují negativní elektrony, vše je relativně stabilní a v klidu, než vezme nějaký negativní elektron roha a díky energetické nevyváženosti vznikne touha po negativním náboji a pak se tvoří vazby, připoutanosti, rozmanitosti projeveného, no prostě krása.
A ta krása života tady je, dokud někoho nezačne trápit, že je něco jinak, než si myslí, že by mělo správně být..., než se v mysli objeví žalobce rozdělovač, kvůli kterému začne být mysl nešťastná.