Ta diskuze ohledně statického stavu pravdy a dynamického stavu pravdy se nějak v minulém vlákně vytratila, takže bych zkusil takhle - možná jsem to uplně přesně nenapsal, co jsem chtěl říct, ale v naší zkušenosti člověka a buddhy je něco dynamického. Je to otevřená situace. Mistr Dogen o tom často píše jako o stavu, ke kterému se vracíme v zazenu, a vrací se tam nejen začátečník, ale i starý a ostřílený patriarcha. Mistr Dogen nepíše, že zazen starého buddhy je odlišný od zazenu začátečníka, tak stav buddhy začátečníka není odlišný od stavu buddhy starého mistra.
Mistr Dogen o tom píše tohle a možná to je to, co mě ovlivnilo, v chápání a vysvětlování toho stavu:
V tichosti zazenu naše oddělené myšlenky a vnímání světa (moje pozn. - kdy máme pocit, že my a svět jsme odděleni) v jedné chvíli mizí v celistvosti, která je přímou zkušeností reality ( to je to, co často zdůrazňuje Jana ) a v jiném okamžiku se zase z té celistvosti navracejí zpět. Toto komíhání dovnitř a ven z celistvosti je naše zkušenost přirozené rovnováhy. (Čili Dogen tu píše o té dynamice tam a zpět, z myšlení do nemyšlení a z pocitu oddělenosti do celistvosti a zpět, čili tu není žádný tuhý, pevný stav "osvícení", který by byl neměnný). Toto komíhání tam a zpět neruší vůbec nic a nikoho. Je to aktivita buddhy v zazenu. V tomto stavu vše z přirozeného světa vyzařuje jas přítomnosti a ukazuje fundamentální a vynikající povahu skutečnosti.