Kdo je připraven být šťastný?
Napsal: pát 12. říj 2012 10:23:38
Jedna studentka mi ve škole, na gymplu, ne na zazenu, řekla, že já nemůžu učit o tom, co je štěstí a vyrovnaný stav, když na mě není vidět, ž bych byl vyrovnaný a šťastný. Tím mě inspirovala k tomuhle článečku, který ani nevím, jak dopadne. Tohle je důleežíté téma, nejen v buddhismu.
Kdo je šťastný? Štastvný není ten, kdo je š'tastný, ale kdo je připraven být š'tastný. Vyrovnaný není ten, kdo stojí přesně uprostřed, nic s ním nehne, ale kdo je připraven vyrovnávat extrémy. Takže to je otázka dynamiky, otevřenosti, nikoliv statický stav. Kdyby byl někdo rigidně šťStný nebo rigidně vyrovnaný, nemohl by být opravdu šťastný nebo opravdu vyrovnaný. Byl by strnulý a nepřirozený.
Štěstí není myšlenka, ideál, štěstí je aktuální stav člověka, který nedokáže ani popsat, ni si ho uvědomit v memont, kdy ho prožívá. Dokáže si vzpomenout, že byl před chvílí štastný, ale když je opravdui dokonale š'tastný, nemá pomyšlení na nějaké hodnocení svého stavu. Je totiž uprostřed nějaké činnosti. A může to být třžeba jen sezení na lavicce v parku. LIdé výrazně ztrácení štěstí, když zapomenou něco dělat a začnou se převážně hodnotit, hodnotit svůj život, svůj stav. Čím více přemýšlejí o svém životě, tím méně nacházejí důvodů ke štěstí. Pokud přesto nacházejí takový důvod, je to něco povrchního. Jsem šťastný protože jsem vydělal deset milionů. Protože moje dcera je krásná. Protože jsem byl povýšen. To jsou egocentrické důvody a ty nevedou k hlubokému štěstí, tkeré není egocentrické, ale jeho zrorojem je otevřenost, otvetření se siucaci ve vesmíru, ne v naší hlavě. Když se otvíráme situaci ve vesmíru, můžeme svobodně jednat, něco dělat s naším tělem, nebýt rigidní, ale svobodně se pohdybovat a to vede k hlubokému štěstí.
Ta studentka si určitě všimla, že jsem bylněkdy smutný nebo naštvaný atd. To je pravda, takvoé stavy mám. Takže nemluvím o tom, že bch dosáhl statického stavu vyrovnanosti a štěstí, ale díky mým učitelům a zazenu sjem našel dveře, které mohu ke štěstí a spokojenosti otírta každý den. JSou to dveře do vesmíru, nebo šatna, kde odkládáme svůj egocentrický pohled ansebe a svět. ALe není to pečeť dokonalosti.
Myslím, že člověk, který našel takové dveře může druhým pomoct je taky otveřít. A nemusí být sám dokonalý. Nesmí být rigidní, egocentrický. Jeho motivace nesmí býz sobecká, ale jeho stav musí být vyvážený v tom smyslu, že je otevřen, ne že je staticky šťastný.
Takže kdzž se objeví neblahá situace, nemusíme být rigidní ´tohel je neštěstí. ALe můžeme se otevřít, nevíme, co ta situace opravdu přinese, co y nKdzž nemzslíme na vlastní propsěch, ta situace nemůže být tak jednoynačně špatná. ALe kdzž mzslíme na vlastní prospěch, tak i dobrá situace nejspíš dopadne špatně.
Kdzž někdo přijde na zazen a já se mu nelíbím, ale jsem sám sebou a nemyslím na sebe, pak je to dobrá situacce. Ten člověk už nikdy nepříjde, protože se mu nelíbím. A to je dobře. KDyby přišel , protože jsem se choval egocentricky a udělal na něho dojem, byla by to špatnýá situace pro mě i pro něho. Buddha dharma by byla mrtvá. Ale když jen děláme, co můžeme, upřímně, nevadí, kdýž se to druhým nelbíí, přesto je tu prostor pro naplnění buddha dharmy.
Kdo je šťastný? Štastvný není ten, kdo je š'tastný, ale kdo je připraven být š'tastný. Vyrovnaný není ten, kdo stojí přesně uprostřed, nic s ním nehne, ale kdo je připraven vyrovnávat extrémy. Takže to je otázka dynamiky, otevřenosti, nikoliv statický stav. Kdyby byl někdo rigidně šťStný nebo rigidně vyrovnaný, nemohl by být opravdu šťastný nebo opravdu vyrovnaný. Byl by strnulý a nepřirozený.
Štěstí není myšlenka, ideál, štěstí je aktuální stav člověka, který nedokáže ani popsat, ni si ho uvědomit v memont, kdy ho prožívá. Dokáže si vzpomenout, že byl před chvílí štastný, ale když je opravdui dokonale š'tastný, nemá pomyšlení na nějaké hodnocení svého stavu. Je totiž uprostřed nějaké činnosti. A může to být třžeba jen sezení na lavicce v parku. LIdé výrazně ztrácení štěstí, když zapomenou něco dělat a začnou se převážně hodnotit, hodnotit svůj život, svůj stav. Čím více přemýšlejí o svém životě, tím méně nacházejí důvodů ke štěstí. Pokud přesto nacházejí takový důvod, je to něco povrchního. Jsem šťastný protože jsem vydělal deset milionů. Protože moje dcera je krásná. Protože jsem byl povýšen. To jsou egocentrické důvody a ty nevedou k hlubokému štěstí, tkeré není egocentrické, ale jeho zrorojem je otevřenost, otvetření se siucaci ve vesmíru, ne v naší hlavě. Když se otvíráme situaci ve vesmíru, můžeme svobodně jednat, něco dělat s naším tělem, nebýt rigidní, ale svobodně se pohdybovat a to vede k hlubokému štěstí.
Ta studentka si určitě všimla, že jsem bylněkdy smutný nebo naštvaný atd. To je pravda, takvoé stavy mám. Takže nemluvím o tom, že bch dosáhl statického stavu vyrovnanosti a štěstí, ale díky mým učitelům a zazenu sjem našel dveře, které mohu ke štěstí a spokojenosti otírta každý den. JSou to dveře do vesmíru, nebo šatna, kde odkládáme svůj egocentrický pohled ansebe a svět. ALe není to pečeť dokonalosti.
Myslím, že člověk, který našel takové dveře může druhým pomoct je taky otveřít. A nemusí být sám dokonalý. Nesmí být rigidní, egocentrický. Jeho motivace nesmí býz sobecká, ale jeho stav musí být vyvážený v tom smyslu, že je otevřen, ne že je staticky šťastný.
Takže kdzž se objeví neblahá situace, nemusíme být rigidní ´tohel je neštěstí. ALe můžeme se otevřít, nevíme, co ta situace opravdu přinese, co y nKdzž nemzslíme na vlastní propsěch, ta situace nemůže být tak jednoynačně špatná. ALe kdzž mzslíme na vlastní prospěch, tak i dobrá situace nejspíš dopadne špatně.
Kdzž někdo přijde na zazen a já se mu nelíbím, ale jsem sám sebou a nemyslím na sebe, pak je to dobrá situacce. Ten člověk už nikdy nepříjde, protože se mu nelíbím. A to je dobře. KDyby přišel , protože jsem se choval egocentricky a udělal na něho dojem, byla by to špatnýá situace pro mě i pro něho. Buddha dharma by byla mrtvá. Ale když jen děláme, co můžeme, upřímně, nevadí, kdýž se to druhým nelbíí, přesto je tu prostor pro naplnění buddha dharmy.