Buddha dharma zevnitř

[ryunin]

K buddhismu můžeme mít dva přístupy. V zásadě dva přístupy. Jeden je, že mimo nás existuje pravda, Buddha, učení, učitelé, kláštery, atd. A my se tam chceme dostat, poznat to učení, tu pravdu, Buddhu atd. A druhý přístup je, že v nás je pravda, my jsme Buddha, my jsme učení, my jsme učitelé a náš domov je klášter. Ten první příspup je theravádový - je tu nějaký krásný, vznešený ideál a my se snažíme krůček po krůčku k tomu ideálu dospět. Ten druhý přístup je mahajánový - to my obsahujeme pravdu, BUddha, takže naším úkolem je realizovat to, co už jsme, realizovat pravdu, která tu už je. Takže když cvičíme zazen, je to proto, že jsme buddhové, ne proto, abychom byli buddhové.

To vypadá jako strašně jednoduchý a že si to teda ta mahajána pěkně zjednodušla a vzala Buddhovi jeho majestát a exkluzivitu a vzala pravdě její exkluzivitu a dokonalost, která je vzdáelná obyčejnému člověku.

Ale jak víme, cesta k tomu mahajánovému pojetí je obtíženější než cesta k dokonalosti kterou představuje theraváda, protože pro většinu lidí je jednodušší pasivně něco přijmout zvenku a přizpůsobit se tomu, než přijmout sebe sama, svůj vnitřní potenciál a objevit buddhu v sobě. Objevit buddhu v sobě je možná mnohem těžší a náročnější než dát se na cestu postupného očišťování a zdokonalování. I když jsme uhasili touhy a iluze, možná jsme pořád nedospěli k tomu buddhovi mimo nás, kdežto někdo, kdo našel buddhu v sobě, začal pracovat s iluzemi a touhami poněkud jinak. Začal je pozorovat jako něco, co se podílí na tvorbě řživota a nikoliv na jeho destrukci.

A tak přístup mahajány je přístup, který pracuje se silami, energií člověka, jako s něčím, co má dobrý potenciál, co je vlastností buddhy a ne vlastností ďábla. Je to objevování buddhy v nás, uprostřed nedokonalosti našich emocí a našeho ne zcela čistého a dokonalého domova. Je to práce s tím, co máme k dispozici tady a te´d, objevování potenciálu tady a teď.


poznámka: Tento článek jsem napsal na základě přednášky mistra Shunryu Suzukiho o rozdílu mezi mahajánozu a theravádou a o tom, jak je tu učení zevnitř a zvnějšku - takže jsem převyprávěl tu základní tezi a doplnil to vlastními úvahami

[ryunin]

Takže když cvičíme zazen, je to proto, že jsme buddhové, ne proto, abychom byli buddhové.

Pokud je tu opravdu tohle plné uvědomění, tak je to krásná cesta, která je rovnou cílem.

uvědomit si to není tak těžké, horší to je přenést do každodenního života - místo "zkusím pít čaj jako BUddha, tak piju, protože jsem Buddha", čili na nic si nehraju, jsem sám sebou a piju čaj přirozeně