Na prvním místě je pravdivá povaha světa

[ryunin]

Obvykle lidé nejdříve něco čtou, pak na základě té četby něco praktikují. A praktikují proto, aby jednou, v budoucnu, poznali pravou povahu světa nebo pravou povahu sebe, osvícení.

Ale v buddhismu je to přesně naopak. Nejdříve je tu pravdivá povaha sebe, světa, takže na prvním místě je osvícení. Musíme mít naprostou víru v to, že svět je dokonalý a my jsme buddhové. To je základ dalších aktivit a studia. když jsme naprosto přesvědčení, že svět je pravdivý a my jsme buddhové, teprve pak si můžeme sednout a cvičit zazen. Když si nejdříve sedneme a budeme cvičit zazen a doufat, že jednou dosáhneme buddhovsvtí, náš zazen nás bude velmi zatěžovat, bude pro nás prostředkem osvícení, nikoliv osvícením samotným, takže budeme pořád čekat, kdy nás zazen přivede k buddhovsvtí, což se nikdy nestane.

Ale když přijmeme učení Buddhy, že už jsme v základě osvícení a svět je pravdivý, můžeme si v klidu sednout a cvičit zazen, pít čaj, jít do práce, nebude to pro nás tak ubíjející, jako když budeme cvičit zazen anebo chodit do práce s představou, že jsme velmi vzdáleni pravdě a nebo že bychom prostřednicvím zazenu měli dosáhnout osvícení nebo prostředníctvím práce dosáhnout společesnkého úspěchu.

A když tedy s vírou, že jsme buddhové, cvičíme zazen, a nehledáme nic vnějšího, a pouze se soustředíme na tuto praxi a tento život v přítomnosti, pak se můžeme pustit do studia filozofie, proč vlastně je to tak, že jsme buddhové a co znamená zazen a co je život. Ale to je až ta poslední věc.

Vlastně když přijmeme osvícenou povahu světa a sebe a cvičíme zazen, pak se můžeme zabývat důvody, příčinami. Na začátku ale nemusíme nic chápat, nic si ověřovat, nic vysvětlovat, jen přijmout fakt, že jsme buddhové. Je pak velmi přirozené sednout si do pozice zazenu. Buddha si sedá do zazenu zcela přirozeně, nic tím nesleduje.