Poradna zdarma

Vymyslel jsem takový experiment. Nemůžu vám ani Luckovi říct otevřeně, o co mi jde, je to poněkud citlivé téma.
Ale chtěl bych si pár věcí ověřit, možná jsem naivní a nic si neověřím, každopádně tenhle rozhovor může někoho zajímat, snad inspirovat, uvidíme. Menší problém je, že zatím netuším, jestli s tím Luck bude souhlasit, jestli do toho půjde.

Dobře, řeknu vám, o co zhruba jde. (Ale neřeknu vše - je tu určitá věc, kterou nemůžu zveřejňovat). Luck tady na poradně - pro mě osobně- vytvořil jakýsi velmi nejasný, rozmazaný, zamlžený obraz sebe - to je pouze mé vnímání. Nicméně velmi špatně tam rozlišuju určité nejasné rysy moudrosti a upřímnosti. Nemůžu si být jist, protože je to tak rozmazaný obrázek, že neroznám ani kočku od psa, ale možná to je pes a možná má vyplazený jazyk. A je naděje, že to je pes a že to je jazyk.

Tak se chci zeptat Lucka na jeho názor na pár věcí a z mých otázek možná dost vyplyne, co si myslím já. Jenže to je to, že já odpovídat a vysvětlovat nic nebudu. Tím, na co se budu ptát, budu něco naznačovat, ale zajímá mě Luckova odpověď.

Takže Lucku, jestli souhlasíš, můžeme začít. Dnes nebo zítra, neboj jindy, to je jedno.

A pravidla jsou přísná -účastnit se může pouze Luck a já. Jakmile budu interview já nebo Luck považovat za ukončené, otevřu diskuzi pro ostatní.

Jakmile dostanu od Lucka souhlas, že se můžu ptát, položím první otázku či dvě.

Jakmile dostanu od Lucka souhlas, že se můžu ptát, položím první otázku či dvě.

Jasně Ryunine.
Vidím v tobě upřímně hledajícího člověka a rád ti odpovím na cokoliv.
Snad jenom jedna podmínka.
Když ti nějaké moje odpovědi nepůjdou pod fousy, tak to nezabaluj a pokračuj s otázkami dál,
protože mělo-li by z některé strany dojít k závěrečnému k ŕesumé a´la: "Říká hlouposti,"
byla by to škoda. Jde tu o pravdu a ne o to, kdo z nás jí vlastní.
Nějakou tu doplňující otázku předpokládám i z mojí strany.
Prostě by jsme si upřímně pokecali o tématu které nás oba zajímá,
ve snaze vzájemně si porozumět. Souhlasíš?

P.S.
Radši bych sice byl, když by jsme si povídali jaksi live mezi čtyřma očima
(třeba na to ještě dojde) ale publikum se nejspíše už těší,
a třeba to může být k něčemu dobré.

Ryunin:
..ale je tu prostor pro křik, okřiknutí, sprosté nadávky, označení toho a toho za smradlavého psa,
jen proto, že ten pes nepochopil buddhismus a píše nesmysly, atd.

No nazdar!
Koukám že se mám na co těšit.

Koukám, že jsi tu pečenej vařenej....

Tak já přijmuroli novináře, občas se budu ptát i na věci, na který si myslím, že znám odpověď, ale to jen pro dobro věci, chci být spíš dobrým novinářem v tomhle případě. Budu s Luckem mluvit jako s autoritou ohledně Buddhova učení, populárně řečno, buddhismu. Lidi mluví o islámu, křesťanství a o buddhismu, jako velkých světových nábořženstvích. Budeme teda mluvit o buddhismu, i když Luck ten termín zřejmě nerad používá. (prosím, zatím nekomentovat).

Rozhovor s Luckem - Kdo to ví???

R: V buddhismu se snad nejvíc ze všeho mluví o osvícení. Knihy o buddhismu samozřejmě řeší stovky problémů, ale myslím že náhodného kolemjdoucího, kdo zavadí o knihu o buddhismu, bude zajímat - co to je osvícení. Je to výmysl indických šílenců nebo japonských mnichů nebo amerických intelektuálů, nebo je to něco reálného? A pokud je to reálné, dá se to dosáhnout v našich středoevropských podmínkách?

Podmínky nerozhodují. Ale opravdovost ano.

Ptáš-li se jestli je to

.. výmysl indických šílenců nebo japonských mnichů nebo amerických intelektuálů, nebo je to něco reálného?

..pak přesto že se na tohle téma toho opravdu dost toho navymýšlí, mohli bychom říct že jde o realitu samu.

Takže jestli tomu dobře rozumím, osvícení je totéž co realita. Takže kdo pozná, co je skutečnost, pozná co je osvícení a naopak? Proč nevidíme skutečnost? Co jiného je před našima očima? A jak myslíš to, že nerozhodují podmínky? Může to poznat každý jakkkoliv a kdekoliv? Proč tedy nejsou všichni osvícení?

Začněme od konce

Proč tedy nejsou všichni osvícení?

Ta otázka v sobě nese stopu nepochopení a asi to víš.
Bude stačit když odpovím, že by svět ztratil důvod existovat?

A jak myslíš to, že nerozhodují podmínky?

Podmínky jsou od slova podmíněnost, jsou zábavou (někdy i tvrdší) pro subjektivní vnímání.
Tedy pro mysl rozlišující na základě svých podmíněností.
Rozpoznáním vlastních podmíněností, ztrácejí vnější podmínky na svojí důležitosti.

Proč nevidíme skutečnost?

Vidíme jí. Přes svoje filtry, různě zabarvenou.
V tom je ta „zajímavost“ světa.

Takže jestli tomu dobře rozumím, osvícení je totéž co realita.

Tvoje otázka zněla „nebo je to něco reálného?“ (na rozdíl od různých výmyslů)
V tomhle smyslu jsem řekl, že jde o realitu samotnou.
Nechce se mi nacházet různá synonyma pro slovo „osvícení,“
i když by to bylo možné.

Poznal jsi někdy někoho osobně, kdo podle tebe dosáhl pravdy?

Ano. Takových jsem poznal několik.

Snažíš se následovat jejich příklad, dosáhnout taky pravdy? Nebo už jsi v minulosti dosáhl pravdy?

Jsou to mí nejlepší přátelé.
Dosáhnout pravdy se nesnažím, ani jsem ničeho v tomhle ohledu nedosáhnul.

Mohl bys být konkrétní, kdo jsou ti lidé, které jsi poznal, co poznali pravdu?

Nemyslím, že je důležité být v téhle věci konkretnější než dosud.
Raději než o osvícení a osvícených hovořím o tom, co z toho (osvícení) vyplývá
pro naší každodennost.

Je možné vědět, co z toho poznání vyplývá, když člověk sám nedosáhl pravdy?

Co je možné se do-zvědět to záleží pouze na způsobu dotazování.

Nemyslíš, že dosažení pravdy je alfou a omegou duchovního usilování? Buddha hledal pravdu a našel ji. A po něm to udělalo mnoho dalších, nejen patriarchové ale i laici. A tak není podstatné, abychom se snažili dosáhnout pravdy?

Já bych přecejenom raději obracel pozornost k tomu, co z té pravdy vyplývá právě pro tuhle chvíli tady.
Zkusíš poukázat na něco kde jí špatně sloužím tím, že jí popírám a nebo nějak zatemňuju?
To by mohlo být na cestě užitečný.

Buddha hledal pravdu a našel ji.

Budha "našel" akorát zjištění, že ho nikdy neopustila, že s ním byla po celou tu dobu "hledání."

A není to jako když se dva slepí baví o tom, jakou barvu má květina u cesty? Není mluvit o pravdě a nepoznat pravdu jako mumlání ze sna? Mistr Dogen říkal, že kdo nepoznal pravdu, nemá ponětí, co to je, že se marně snaží, když si chce představit, jaké to je znát pravdu, protože je to něco diametrálně odlišného od toho, co si celou dobu představoval. Proto se ptám, zda není na místě nasměřovat naše úsilí na poznání pravdy.

Proto se ptám, zda není na místě nasměřovat naše úsilí na poznání pravdy.

Do chvíle kdy se vzdá úplně všechno, tak mají různý způsoby úsilí svoje opodstatnění.
Tedy je to vposledku neusilování, co vede k pravdě, myslím že o tom někdy taky mluvíš
a koneckonců zazen je spočívání v našem přirozeném stavu.

Přivítám když mi ukážeš kde se odchyluju od pravdy, když už jsme se rozhodli spolu o ní mluvit
a tedy používáme slova, více a nebo méně pravdivá.

Nezabýval ses někdy praxí lesních mnichů? Jaký je tvůj názor na theravádu? Není její důraz na morálku a pravidla chování a její úcta k dokonalosti Buddhy nadřazená školám, jako je Zen? Zatímco zenoví mniši pili alkohol a nestyděli se ani za sex, v theravádě je důraz kladen na morální očistu a Buddha je tu prakticky nedosažitelným ideálem čistoty a morálky.

Jaký je tvůj názor na theravádu? Není její důraz na morálku a pravidla chování a její úcta k dokonalosti Buddhy nadřazená školám, jako je Zen?

Otázka nadřazenosti něčeho nad něčím je pro mne nedůležitá.
Každý ať si vybere co mu právě vyhovuje, od toho to tady je. Není nějaká lepší cesta než ty ostatní.
Jak jsem řekl na začátku, rozhoduje pouze opravdovost. Cokoliv se může stát cestou, když je člověk opravdový.
Pokud jde o ta morální pravidla, mají svoje opodstatnění. Jde vlastně o onu první část cesty, kdy je třeba vyvinout jistou (nemalou) energii
k očištění mysli. Jinak nás to dál nepustí i když bychom se umeditovali, neřku-li upovídali.