Satori!!!

Moderátor: ryunin

Re: Satori!!!

Nový příspěvekod Luck » sob 22. zář 2012 15:26:26

..ale myslím, že m prostě vadí, že někomu říkám, co si myslím o buddhismu

Po společném sezení bych taky šel z Dojo někam kde je spíše klid.


:)
Luck
 
Příspěvky: 234
Registrován: pát 23. zář 2011 14:56:36

Re: Satori!!!

Nový příspěvekod ryunin » sob 22. zář 2012 15:39:33

Luck píše:
..ale myslím, že m prostě vadí, že někomu říkám, co si myslím o buddhismu

Po společném sezení bych taky šel z Dojo někam kde je spíše klid.


:)


to nevím jestli myslíš ironicky,

právě že já mám rád když si dáme po zazenu čaj a zůstaneme ještě pl hodiny v tom zendo a poovídáme si o životě a co se nám daří a nedaří z hlediska buddhismu, ne jít do začouzený hospody, kde všichni řvou a není slyšet vlastního slova, tam se dost špatně soustředí na věci dharmy

přestože dharma je i ta hospoda
ryunin
 
Příspěvky: 706
Registrován: čtv 22. zář 2011 13:19:10

Re: Satori!!!

Nový příspěvekod Luck » sob 22. zář 2012 15:48:49

právě že já mám rád když si dáme po zazenu čaj a zůstaneme ještě pl hodiny v tom zendo a poovídáme si o životě a co se nám daří a nedaří z hlediska buddhismu, ne jít do začouzený hospody, kde všichni řvou a není slyšet vlastního slova, tam se dost špatně soustředí na věci dharmy

Z těchhle dvou možností bych si tehdá nevybral, spíše bych nechal ten čerstvě nabytý klid ještě vypůsobit někde kde mu to prospívá.
Tyhle argumenty že dharma je všude, i v tý hlučný hospodě znám dobře, ale klid je ...klid.

:)
Luck
 
Příspěvky: 234
Registrován: pát 23. zář 2011 14:56:36

Re: Satori!!!

Nový příspěvekod ryunin » ned 23. zář 2012 2:22:38

Jana píše:
ryunin píše:pitralon se to jmenuje, je to od ALpy, ale pitralon, bože, to je smrad... kdo to vymyslel? to nebudou levandule, cedr, kůže, citron, spíš asfalt, jar, benzín, ropa a ocet...

Nejlepší je, když mužskej smrdí ohněm, železem a motorovým olejem.


to pak není mužskej, ale čert...
ryunin
 
Příspěvky: 706
Registrován: čtv 22. zář 2011 13:19:10

Re: Satori!!!

Nový příspěvekod Petra » ned 23. zář 2012 11:01:21

vostalpetr píše:Já mám nejradši když ženská voní jako vepřo-knedlo-zelo,


To dneska dělám pro mé syny, pro mě jen to knedlo-zelo.
Potom se hned vykouppu, unyju si vlasy a to, co jsem měla při vaření měla na sobě, přijde do špinavého prádla. :D
Petra
 
Příspěvky: 1401
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: Satori!!!

Nový příspěvekod Petra » ned 23. zář 2012 12:17:21

vostalpetr píše:Jo a navoníš se diorem,

Dlouhá léta jsem používala lancome, ze začátku se to nazývalo magie, pozděj magie noire a to mi přišlo v jistém "kritickém" období neduchovní :D , s tak jsem hledala něco jiného. Mně hned tak něco nevoní, a tak to bylo těžké.

vostalpetr píše:chlapi se neříděj reklamou, ale instinktem


No, nevím. Já používám jen velmi malé množství parfému (každý den) a to proto, aby měl možnost se smísit s mojí osobní vůní - kůže a hygienických prostředků, které používám, a to vytvoří dohromady zcela jedinečnou vůni, která je dobře cítit, jen když se ke mně někdo nakloní. Mužům (každopádně těm, které se vybírám ;) ) se to vždy velmi líbilo.

vostalpetr píše:
na prvním místě je pud sebezáchovy (vepřoknedlozelo)
za ním hned pud rozmnožovací (sex)

a pak už jsou jen ty chlapský věci jako pívo, kámoši, motorky, duchovno, sbírání známek atd.....


:D
Petra
 
Příspěvky: 1401
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: Satori!!!

Nový příspěvekod ryunin » ned 23. zář 2012 12:25:38

a já si vytáhnu z pouzdra flétnu a jdu hrát

jak já miluju tu flétničku... asi ji trošku navoním Fahrenheitem... třeba se jí to bude líbit

po včerejšku krásná uklidňující kocovina, takže dnes nemám nějak chuť na vážné debaty
ryunin
 
Příspěvky: 706
Registrován: čtv 22. zář 2011 13:19:10

Re: Satori!!!

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 17. dub 2016 14:58:33

Pochopení osvícení je pro toho kdo jej nezažil, jako snažit se vysvětlit někomu jak chutná jablko.

Řeknete - je sladké - reakce - aha jako med
Také občas kyselé - reakce - aha jako okurka
Křehké - reakce - jako sklo

Představte si jak vysvětlujete někomu chuť něčeho co ještě nepoznal.

Eckhart Tolle napsal ve své knize Nová Země
Proces probouzení, který je nevratný,
může nastartovat i kratičký záblesk vědomého Bytí.

Hinduisté (a někteří buddhisté) nazývají tuto transformaci osvícení. Ježíš mluví o spáse nebo také vykoupení a buddhismus hovoří o konci utrpení. Další často používané termíny popisující tuto transformaci jsou osvobození a probuzení.
Počet lidí, kteří už zažili rozpad starých vzorců mysli a ega a poznali nový stav vědomí,
je stále ještě relativně malý, ale poslední dobou velmi rychle roste.

Rozlišujeme dva stupně osvícení. Osvícení které lidé prožijí, je ve většině případů jen probuzení vědomí - je to nový začátek, možnost začít na sobě pracovat s tímto vědomím. Ještě je dlouhá cesta k pravému osvícení. Ale již tato skutečnost se dá předávat druhým, pokud i poté na sobě nepřestaneme neustále pracovat. Člověk se většinu času učí pohybovat po zemi, využívat její dary. Je to příprava na cestu k řece. Tato řeka je Boží energie, proudí skrze nás a okolo nás. Tvoří vše co je potřeba tvořit. Pokud se plně odevzdáme do rukou Stvořitele, necháme jej aby nás vedl tou správnou cestou k vyšším duchovním poznatkům, vstoupíme do této řeky, plyneme s ní v jednom proudu, dostane se nám všeho co je potřeba pro náš posun, náš život. Postará se o nás Bůh, Univers, Stvořitel. Vstoupit do této řeky je nesmírně těžké a silné rozhodnutí. Není tu přeci žádná jistota, nic hmatatelného, pochybnost co když to nefunguje a tak dál. Ano vzdát se plně, je to nejtěžší pro ego. Ego má strach ze smrti a vzdát se naprosto všeho, vstoupit do této řeky, je jeho smrt. Ještě nějaký čas se snaží plavat, nechce nás pustit, ale to je jen opravdu do té doby, než plně pochopíme a uvolníme se. Najdeme uvnitř posvátný klid.

Kam se tato bytost posune dál? Jsou dvě možnosti. Po dokonalém zvládnutí bytí v novém vidění překročí řeku a opustí proces inkarnací v lidském těle. Projde do vyšší dimenze. Nebo se vrátí, aby pomohl lidem pochopit to, čeho sám dosáhl.

Je vzácné se vrátit po tom, co nás objala bezpodmínečná universální láska. V ní již víme, že vše je dokonalé - život je dokonalý - stvořil jej přeci Bůh. Pouze nirvána, prázdnota, nicota uvnitř je pravé mistrovství. Pouze takový člověk, který v sobě nese tuto prázdnotu dosáhl pravého osvícení - on nereaguje, jen je. Jednou za čas se přeci jen najde taková vzácná bytost, která se vrátí, aby zasadila semínko pro další generace. Stává se to zhruba každých pět set let, přitom jednou za 2500 let přijde někdo, kdo opět roztočí kolo duchovního cítění tím správným směrem. Toto kolo je pak poháněno silou všech, kteří najdou v sobě tuto posvátnou energii. Poslední byl Gautama Buddha. Je tomu tedy již 2500 let co někdo roztočil toto kolo. Dnes se již skoro zastavilo. Pokud tedy nejdeme v sobě dost této energie, roztočme jej opět na plné obrátky. Točí se směrem k nové zemi, do nového bytí, směrem k univerzální lásce.
http://passlabsxa.blog.cz/1308/osviceni
Návštěvník
 

Re: Satori!!!

Nový příspěvekod nop » ned 17. dub 2016 17:01:56

Poslední byl Gautama Buddha. Je tomu tedy již 2500 let co někdo roztočil toto kolo. Dnes se již skoro zastavilo.

to rozdělení času po 500 letech je pozoruhodné.
Prý Gautama řekl, že po uplynutí určité doby – 500 let – se chápání a život změní natolik, že aby lidé dále rozuměli Učení, bude potřebí, aby přišel další, který jim bude mluvit způsobem potřebným v té době.

Uvažme ale, jak hodnotit „příští čas“ a nové učení. Vnímáme všechno ve vztahu k „naší“ době a po našem. Indové jinak, my jinak.
500 let po Gautamovi učil Mesiáš v Palestině, pro Indy to bylo v daleké zemi a ne jako Nový Buddha.

Po dalších 600 letech vystoupil Mohamed a stmelil věroučně i kulturně národy v Arábii a okolních zemích.
Po 1500 letech od Gautamy (u nás se psal rok 1000) nevidím velkého proroka.

Po 2000 letech, okolo roku 1500, v Evropě nastal přerod zvaný reformace. Místo nového proroka nebo osvíceného Buddhy tu byla řada reformátorů, kteří svou činnost vztahovali ke Kristu, a odvozovali staronovou zásadu, že místo skutků a cvičení je třeba přijetí milosti. Nové náboženství nezavedli.
Vůdčí postavou byl Luther, nestal se ale novým papežem, ani novým Buddhou.

Ani tady, daleko od Indie, nebyla rozšířená tradice Buddhů. S učením buddhismu se sice setkali Řekové už v době Alexandra Velikého, který došel až do Pandžábu a byl tu Pythagoras a Apollonios z Tyany, oba vyučovali reinkarnaci, ale to bylo později pohřbeno pod nánosy času vlivem bojů raného křesťanství, které z tradice Starého Zákona převzalo ničení všech jiných ideologií, a to až do roku asi 600.
Tehdy se už vše nežidovské a nekřesťanské potlačilo ve snaze zničit šíření učení italských ariánů a manichejských a s tím došlo k tomu, čemu se říká „vylít s vaničkou i dítě“.

A ti Indové? Kdo působil jako bódhisatva, nebral se u lidí jako jiný Buddha, ale jako interpret (Amitábha, Avalókitéšvara, Kwan Jin a td.).
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Satori!!!

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 01. čer 2016 13:06:05

Bhagat o Satori

Zní vám toto slovo jako z jiného světa, jako něco nedosažitelného? Podívejte se, ale jestli to ve vás neprobouzí určitou předtuchu, nebo lépe řečeno, vzpomínku na stav, který znáte? Ano něco takového bylo. Někde v nás víme, že takový stav je, i když ho ještě nemáme. Kolik lidí zasvětilo svůj život tomuto hledání? Hledání osvícení nebo alespoň Satori, záblesku osvícení. Následování vnitřního volání. Uvědomování si, že skutečnost, jak jí vnímáme skrze mysl, není vše.

Při tomto hledání nejdříve pochopíme, že osvícení není něco, co musíme najít. Jak často jsem slyšel Osha mluvit o tom, že my už osvícení jsme, ale jsme ještě spící. Je třeba se jen probudit. Že vše tu je, není třeba něčeho dosahovat, hledat či nacházet. Zní to dobře, že? Jediné hloupé je, že tak tvrdě spíme.

Když se narodí dítě, přichází na svět osvícené, bez mysli mezi sebou a skutečností, avšak také bez vědomí toho, že je osvícené. To co přichází pak, to všichni známe, pomalý proces budování Já, na jehož konci stojí Ego a Mysl. Mysl, která přemýšlí, plánuje, vše vysvětluje, třídí, která chce radost a chce se vyhnout bolesti atd. atd. atd. Jediné hloupé na tom je, že po tolika učení se a takovém vývoji dosažený stav není šťastnější, ale více nešťastný než před tím. Život se nestane hezčí, ale těžší. A pak jsme chyceni v pasti hledání toho, co by nás mohlo učinit šťastnější, vně nás. Někdy pak možná začneme hledat osvícení nebo alespoň zážitek Satori, ale ta past je pořád stejná. Hledání, které nevyhnutelně končí frustrací. Bez hledání si člověk neuvědomí, že i hledání je pastí. V té chvíli frustrace člověku připadá být spokojený se skleničkou vína nebo piva jako velmi lákavé. Ale i to není skutečné, protože tento stav existuje, i když většina lidí ho nikdy ve své dospělosti nezažila.

Pokud chceme zažít Satori, chuť osvícení, je potřeba pochopit mechanismus naší mysli, která vstupuje mezi nás a skutečnost a pak jít dál.

Když člověk zažije Satori, ví to. Zprostředkovat to ostatním není tak lehké, protože řeč je nástrojem mysli a oslovuje opět mysl a proto kvalita prožitku se lehce vytratí.

Nanejvýš, lze tento prožitek přiblížit. O takové zkušenosti z mého života chci teď vyprávět.

Bylo to během skupiny Satori, kterou tenkrát vedl Prasad. Myslím, že to bylo v roce 1985, byl to čtvrtý nebo pátý den. Začátek byl pro mě opravdu těžký, namáhal jsem se, byl jsem v napětí, vše mě bolelo. Nemohl jsem spát. V ten den se to stávalo lehčí. Byla na mě řada, abych naslouchal a najednou přišel nekonečný strach. Slyšel jsem, jak můj partner mluví, nahlas a jasně, ale já jsem už nerozuměl, co říká. Měl jsem strach, že jsem se už úplně zbláznil. Chtěl jsem pomoc a tak jsem zvedl ruku. Za chvíli přišel Prasad. Řekl jsem mu, co se mi děje. Byl jsem překvapen, že mohu lehce mluvit. On jen přikývl bez jakéhokoli slova a usmál se. Zopakoval jsem zoufale můj popis a on opět jen přikývl. Byl jsem bezmocný. Jak něco takového přijmout? A pak jako by vlna prošuměla skrze celé mé tělo a vše smyla pryč. Strach zmizel a já jsem byl ve stavu, ve kterém jsem nikdy před tím nebyl. Slyšel jsem skrze moji kůži, viděl jsem svými vlasy, cítil jsem svýma očima – všechny smysly se slily v jeden smysl. Nebyla tam žádná mysl, která by stála mezi mnou a skutečností. Byl to stav nekonečného klidu, bohatosti, citlivosti, jasnosti, radosti. Byl to stav „Bytí.“ Můj partner komunikoval a já jsem si to užíval celým svým tělem - „slyševiděcítěchutnaje.“ Nerozuměl jsem obsahu jeho slov, ale byl jsem tam v té chvíli úplně bez minulosti, bez společenské nebo kulturní struktury. Moje Mysl v té chvíli nefungovala, ale byl jsem blíže Životu, jak nikdy před tím.

Bohužel tento stav nezůstal na vždy a „normální“ Já – myslím tím to důvěrně známe Já, se vrátilo zpět. Ale tato zkušenost mi už zůstala. Už jsem věděl, že něco takového existuje a to díky svému vlastnímu prožitku zkušenosti a formovalo to celý můj další život.

Byl to dar, který si člověk nemůže vynutit nebo zopakovat a který by nepřišel bez vložené námahy.
Návštěvník
 


Zpět na Zen

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 9 návštevníků