Poradna zdarma

Po dvou letech jsem si musel koupit novou džínovou bundu, ta stará byla opraná už v obchodě, takže vydržela jen dva roky, a s prodřenou bundou nemůžu do práce. Ale stala se mi taková věc. Když jsem si tu bundu oblékl a ještě ten den ji nosil, měl na sobě, cítil ten příjemný bavlněný materiál, poprvé v životě jsem nově zakoupený kus ošacení vnímal jako jakýsi úžasný vynález. Dřív jsem si věci kupoval proto, že se mi líbiliy že to byl můj styl, že to byl ten střih, co mám rád... nebo prostě proto, že jsem si zvykl nosit 501 a nedám na ně dopustit... až na to, že jsou v Česku předražený, takže už je nekupuju. Ale tentorkát jsem tu bundu vnímal jako něco, co mi připomnělo mou vlastní práci, kdy jsem šil asi dva nebo tři roky svou kesa. Byla to mravenčí, nekonečná práce, ale když to ušijete, nesmírně si toho oděvu vážíte. Když mám na sobě kesa, není mi zima, není mi horko, je to příjemný a praktický buddhistický oděv, na meditaci, ne na práci. Na práci se to nehodí, k tomu je rakusu. A tahle bunda mi to připomněla - sice byla ušita na stroji - já svou kesa šil v ruce - ale přece jen to je výsledek lidské práce, snahy, a ta bunda příjemně hřeje, chrání před odřením, má kapsy, límec. Je to úžasná věc. A je druhořadé, jestli mi sluší nebo ne.

A tak když cvičíme a studujeme dharmu, učíme se mít vztah k věcem, vážit si jich. Když ušijete vlastní kesa, nebo upletete svetr nebo vypěstujete rajčata nebo upečete koláč, máte jiný vztah k těmto věcem. Stanou se z vás důvěrní přátelé.

m8m trošku delší vlasy, ale ne o moc

a značku Wrangler, to je taková ještě víc ke kravám nebo do traktoru než Levi's

ryunin píše:učíme se mít vztah k věcem, vážit si jich...

Když se vevnitř objeví ochota aspoň začít to zkoušet, je to jako vstoupit do další učebny. Jako by se v domě objevila další místnost.
Ona tam sice odjakživa je, ale dveře vypadaly jako zeď, nebyly od ní k rozpoznání, a tak jako by tam ani nebyla.
Vážit si něčeho je fajn, jako by si člověk začal současně víc vážit všeho, i sebe. Nejspíš to budou spojitý nádoby

Ano. Vazit si sebe a veci a druhych to je vazit si pravdivosti prave buddhovske podstaty vseho.

Když jsem viděl různé lidi, jak mejou nádobí, nedalo se přehlídnout, že někdo s ním poměrně necitlivě křápe, jiný pokládá hrnce a talíře na podložku, jako by dával koťata zpátky do pelíšku. Přitom si třeba s někým povídal a bylo vidět, že zachází s nádobím tak jak je zvyklý. Hodně to napoví o vztahu ke všemu, nejen k těm hrncům :-)

Vážit si toho, s čím přicházíme do kontaktu

O tom se poměrně málo mluví - nevíte, jestli se některý z těch tady často citovaných Mistrů zmiňuje o úctě?

amiable píše:Vážit si toho, s čím přicházíme do kontaktu

O tom se poměrně málo mluví - nevíte, jestli se některý z těch tady často citovaných Mistrů zmiňuje o úctě?

například Krishnamurti

Návštěvník píše:

amiable píše:Vážit si toho, s čím přicházíme do kontaktu

O tom se poměrně málo mluví - nevíte, jestli se některý z těch tady často citovaných Mistrů zmiňuje o úctě?

například Krishnamurti

Anselm Grun

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:

amiable píše:Vážit si toho, s čím přicházíme do kontaktu

O tom se poměrně málo mluví - nevíte, jestli se některý z těch tady často citovaných Mistrů zmiňuje o úctě?

Anselm Grun

"Jsem pozorný k danému okamžiku. Mám v úctě každý závan vzduchu a všechno, co beru do rukou, ať je to svetr, který si opatrně oblékám, nebo brýle, které si nasazuji. Opatrně kráčím svou cestou. Smekám před každým svým krokem. Každý krok mně totiž vede k životu, podnikám-li jej s dostatečnou pozorností."


„Nic lidského, nic pozemského ani nic kosmického mi není cizí.

Všechno má ve mně své místo.

Všechno smí být.

V jednotě s protiklady se cítím smířen sám se sebou.

Rozšiřuje to mé srdce.

Dokážu obejmout celý svět.

Cítím se zajedno se vším co je.“


podle mně se o tom zmiňují všichni seberealizovaní lidé ... i když možná různými způsoby, ale našel jsem to u všech

amiable píše:Vážit si toho, s čím přicházíme do kontaktu

O tom se poměrně málo mluví - nevíte, jestli se některý z těch tady často citovaných Mistrů zmiňuje o úctě?

Trungpa rinpočhe

"...Vnitřní autentická přítomnost pochází z výměny sebe za ostatní, z toho, že jsme schopni vážit si ostatních, velkoryse a bez utkvělých představ, právě tak jako sebe sama. Takže vnitřní hodnota, která způsobuje vnitřní autentickou přítomnost, je zkušenost nefalšované mysli, mysli bez utkvělých představ..."

Jana píše:

Návštěvník píše:
„Nic lidského, nic pozemského ani nic kosmického mi není cizí.

Všechno má ve mně své místo.

Všechno smí být.

V jednotě s protiklady se cítím smířen sám se sebou.

Rozšiřuje to mé srdce.

Dokážu obejmout celý svět.

Cítím se zajedno se vším co je.“

To je krása, kdykoliv se na PZ mrknu, tak se tady objeví něco krásného.
Díky moc

Díky, že tady si nikdo nevykládá větu "Všechno smí být" jako souhlas s vyvražďováním Židů. Někdy je trochu trpké číst, co všechno se dá vymyslet vytržením vět z celkového kontextu.

reseek píše:

Jana píše:

Návštěvník píše:
„Nic lidského, nic pozemského ani nic kosmického mi není cizí.

Všechno má ve mně své místo.

Všechno smí být.

V jednotě s protiklady se cítím smířen sám se sebou.

Rozšiřuje to mé srdce.

Dokážu obejmout celý svět.

Cítím se zajedno se vším co je.“

To je krása, kdykoliv se na PZ mrknu, tak se tady objeví něco krásného.
Díky moc

Díky, že tady si nikdo nevykládá větu "Všechno smí být" jako souhlas s vyvražďováním Židů. Někdy je trochu trpké číst, co všechno se dá vymyslet vytržením vět z celkového kontextu.

Proč mu kazit momentální - jistě příjemné - vytržení? Kdyby ve čtyřicátých letech minulého století vjížděl jako žid v napěchovaném nákladním vlaku do Osvětimi, tak by jistě do takovéhoto vytržení neupadl.

Petra píše:

Díky, že tady si nikdo nevykládá větu "Všechno smí být" jako souhlas s vyvražďováním Židů. Někdy je trochu trpké číst, co všechno se dá vymyslet vytržením vět z celkového kontextu.

Proč mu kazit momentální - jistě příjemné - vytržení? Kdyby ve čtyřicátých letech minulého století vjížděl jako žid v napěchovaném nákladním vlaku do Osvětimi, tak by jistě do takovéhoto vytržení neupadl.

Dík za krásný příklad, Petro, jak vytrhnout slovo z kontextu Co by diskutování bylo bez podobných fíglů

Nisargadatta:
Pravé duchovno je možné jen, když všechno pustíte.

Začít diskutovat bez takových fíglů? Neééééééééééééééééé!!!

Sophie's Choise



Hospodine, pastýři můj, které z mých dětí mám zvolit?

Vraťme se k tématu:

amiable píše:Vážit si toho, s čím přicházíme do kontaktu

Asi je dobré to tu zdůraznit.
Možná i v kontextu budhismu. Já byla v kontaktu s jedním budhistou a ten hlásal: nelpět, nelpět
...
Nelpět a přesto vážit si
Vážit si a přesto nelpět
...

Ulpěním na něčem to preferuju před ostatním, ne?

Takže si vlastně považuju, vážím si toho, na čem lpím, protože to vnímám jako žádoucí, a ostatní možnosti jsou pro mě nežádoucí: nevážím si jich

Návštěvník píše:Ulpěním na něčem to preferuju před ostatním, ne?

Takže si vlastně považuju, vážím si toho, na čem lpím, protože to vnímám jako žádoucí, a ostatní možnosti jsou pro mě nežádoucí: nevážím si jich

ulpěním na něčem to preferuju hlavně před možností to ne mít.
...
Ano, lidé často lpí na tom, čeho si váží.
a často to si toho na čem nelpí neváží.
proto kombinace, které jsem uvedla jsou vzácné - ne však imho nemožné. Zkusme se nad tím zamyslet, co ta slova vlastně znamenají a lze-li nalézt rovnováhu.

vostalpetr píše:

Vážit si toho, s čím přicházíme do kontaktu

Až mě budou sekat hlavu na popravišti a můj krk přijde do kontaktu se sekerou, tak si to mám taky považovat ?
A nelpět na tom ?

1) Můžeš si třeba považovat, že je dobře nabroušená, protože jestli ne, tak ...ouvej.
2) Lpět na to budeš asi jen chvíli, jak dlouho záleží na bodu 1)

Až mě budou sekat hlavu na popravišti a můj krk přijde do kontaktu se sekerou, tak si to mám taky považovat ?
A nelpět na tom ?

1) Můžeš si třeba považovat, že je dobře nabroušená, protože jestli ne, tak ...ouvej.
2) Lpět na to budeš asi jen chvíli, jak dlouho záleží na bodu 1)

A můžeš si vážit toho, že to bude trvat jen chviličku - že vybrali sekeru a nerozhodli se tě pomalu upalovat