Šíření buddhismu
Napsal: pon 17. zář 2012 21:31:02
Jak tu někdo před časem namítal, že tu zbytečně exhibuju a šířím zbytečně něco, co se má kdesi v lese samo vyzařovat a to pak přiláká srnky a zajíčky... tak jsem v poslední době četl pár knížek o buddhismu, různé kousky, co už jsem četl dřív... a došlo mi, jaký to je nesmysl, co ten člověk tady psal.
Ono totiž zen je součástí mahájány a tam je jaksi prvotní pomáhat ostatním dosáhnout pravdy, teprve pak se člověk má zabývat vlastním spasením. Takže je v historii mahájány naprosto běžné, že se nejrůznějšími způsoby šíří učení Buddhy. Popularizace byla vždycky na programu mahájány, na druhou stranu není to nějaká povinnost buddhisty, aby za každou cenu něco šířil. V theravádě je to trošku jinak - tam se člověk uchýlí někam do lesa, odejde do ústranní, hledá útočiště u osvíceného učitele a pěstuje si především pokoru, skromnost, tichost... což není ani dobré, ani špatné, ale není to styl v zenu. V zenu je nejdůležitější něco dělat. Akce je primární. Není to misijní činnost, nejde o to získat na svou stranu nějaké zájemce, nadšence. Just do it, just write, just talk, just explain just pracitce zazen. Don't worry. A tak zenoví učitelé něco psali a publikovali, pokud už byl třeba knihtisk, na dřevěné desky třeba, věnovali se psaní a přednášení. Kodo Sawaki jezdil po Japonsku skoro celý život a přednášel o buddhismu a ukazoval zazen. A když se objevil internet, objevila se nová forma šíření dharmy. Můj učitel má se svou skupinou webové stránky, jeho kolega Brad Warner má webové stránky a donedávna psal blog. Oba publikovali několik knih. Skoro všechna zenová centra na světě mají svůj web a možnost přečíst si tam jejich texty, přednášky jejich učitelů. Slavný profesor Daisetz Suzuki se proslavil v USA jako velký intelektuál a expert přes zen a zen velmi popularizoval v USA. Takže je spíše nezvyklé, pokud někdo, kdo se léta zabývá zen buddhismem, že by nic nepsal, nepořádal přednášky, neučil... to je skoro vyjímečné, pokud to tak je. Ale pokud se někdo rozhodne nic nikde nepsat, nikomu nepovídat o buddhismu, je to jeho věc, není to vyloženě špatně, ale jedno z přikázání buddhismu, které jsem slíbil oficiálně a byl mi při té příležitosti ustříhnut pramen vlasu, že budu štědře, bez lakoty šířit dharmu, dělit se o moudrost Buddhova učení s ostatními a nenechám si to pro sebe. To jsem slíbil. To je mahájánový slib.
Takže psát tad něco o buddhismu je zcela běžná praxe v zenu. Když se podíváte na různé zenové školy na youbube, budete tam mít desítky videoklipů, záznamů z přednášek různých učitelů.
Takže šířit nen problém. Ovšem to neznamená přemlouvat, snažit se zalíbit, snažit se získat peníze, fondy... Kdysi jsem praktikoval s takovou zenovou skupinou v Praze a tam se pořád řešilo, kde vzít peníze na nájem, a tak jsme se měli pořád snažit získat víc lidí, bylo to frustrující a tomu učiteli jsem pak přestal důvěřovat. Z mnoha různých důvodů. Mluvilo se pořád jen o penězích.
Je krásné přijít do Lotusu a nemuset řešit, jeslti tam jsem sám nebo s dvaceti dalšími lidmi, je to naprosto irelevantní. A zrovnatak je jedno, jestli tohle čte jeden člověk nebo tisíc lidí, je to naprosto jedno. A je jedno, jestli někdo souhlasí nebo nesouhlasí, jde o to to udělat, napsat něco a pak už to nechat svému osudu.
Ono totiž zen je součástí mahájány a tam je jaksi prvotní pomáhat ostatním dosáhnout pravdy, teprve pak se člověk má zabývat vlastním spasením. Takže je v historii mahájány naprosto běžné, že se nejrůznějšími způsoby šíří učení Buddhy. Popularizace byla vždycky na programu mahájány, na druhou stranu není to nějaká povinnost buddhisty, aby za každou cenu něco šířil. V theravádě je to trošku jinak - tam se člověk uchýlí někam do lesa, odejde do ústranní, hledá útočiště u osvíceného učitele a pěstuje si především pokoru, skromnost, tichost... což není ani dobré, ani špatné, ale není to styl v zenu. V zenu je nejdůležitější něco dělat. Akce je primární. Není to misijní činnost, nejde o to získat na svou stranu nějaké zájemce, nadšence. Just do it, just write, just talk, just explain just pracitce zazen. Don't worry. A tak zenoví učitelé něco psali a publikovali, pokud už byl třeba knihtisk, na dřevěné desky třeba, věnovali se psaní a přednášení. Kodo Sawaki jezdil po Japonsku skoro celý život a přednášel o buddhismu a ukazoval zazen. A když se objevil internet, objevila se nová forma šíření dharmy. Můj učitel má se svou skupinou webové stránky, jeho kolega Brad Warner má webové stránky a donedávna psal blog. Oba publikovali několik knih. Skoro všechna zenová centra na světě mají svůj web a možnost přečíst si tam jejich texty, přednášky jejich učitelů. Slavný profesor Daisetz Suzuki se proslavil v USA jako velký intelektuál a expert přes zen a zen velmi popularizoval v USA. Takže je spíše nezvyklé, pokud někdo, kdo se léta zabývá zen buddhismem, že by nic nepsal, nepořádal přednášky, neučil... to je skoro vyjímečné, pokud to tak je. Ale pokud se někdo rozhodne nic nikde nepsat, nikomu nepovídat o buddhismu, je to jeho věc, není to vyloženě špatně, ale jedno z přikázání buddhismu, které jsem slíbil oficiálně a byl mi při té příležitosti ustříhnut pramen vlasu, že budu štědře, bez lakoty šířit dharmu, dělit se o moudrost Buddhova učení s ostatními a nenechám si to pro sebe. To jsem slíbil. To je mahájánový slib.
Takže psát tad něco o buddhismu je zcela běžná praxe v zenu. Když se podíváte na různé zenové školy na youbube, budete tam mít desítky videoklipů, záznamů z přednášek různých učitelů.
Takže šířit nen problém. Ovšem to neznamená přemlouvat, snažit se zalíbit, snažit se získat peníze, fondy... Kdysi jsem praktikoval s takovou zenovou skupinou v Praze a tam se pořád řešilo, kde vzít peníze na nájem, a tak jsme se měli pořád snažit získat víc lidí, bylo to frustrující a tomu učiteli jsem pak přestal důvěřovat. Z mnoha různých důvodů. Mluvilo se pořád jen o penězích.
Je krásné přijít do Lotusu a nemuset řešit, jeslti tam jsem sám nebo s dvaceti dalšími lidmi, je to naprosto irelevantní. A zrovnatak je jedno, jestli tohle čte jeden člověk nebo tisíc lidí, je to naprosto jedno. A je jedno, jestli někdo souhlasí nebo nesouhlasí, jde o to to udělat, napsat něco a pak už to nechat svému osudu.