Filozofie - lék mysli a těla
Napsal: sob 08. zář 2012 12:12:03
Když jsem psal článek o pravdivosti buddhismu, rozdělil jsem tvrzení v buddhismu na objektivní fakta - např. narodil jsem se v roce 1967 - a slova, která rovnou ukazují na absolutní pravdu - např. buddha je suché hovno na klacku.
Ale uplně jsem vynechal - já hlava děravá - filozofii. Takže chci ještě doplnit, že filozofie může být taky pravdivá, upřímná a léčit tělo a mysl a filozofie je neoddělitenou součástí buddhistické praxe, protože bez filozofie budeme sedět zmatení, i když třeba rovně. Naše mysl bude vymýšlet nesmysly, koncepty a bude se jich držet jako klíště a nebude to mít směr k pravdě. Takže bez filozofie se neobejdeme. A neobešel se bez ní ani Buddha, jak dobře víme. Vysvětloval vesmír, vysvětloval mysl a tělo atd.
Objektivní fakta - kolik je hodin, jsou důležitou součástí života, tudíž i buddhismu. A tomu říkáme materiální stránka života. Máme materiální potřeby, a k tomu nám slouží objektivní svět, abychom tyto potřeby uspokojili.
Subjektivní fakta jsou v buddhismu stejně důležitá jako objektivní fakta. Subjektivní fakta jsou filozofie, ideály.
Z objektivního hlediska byl Buddha Gautama naprosto obyčejný člověk. Tak by na něho pohlížel běžný lékař například, kdyby ho prohlížel, rentgenoval, poslouchal jeho srdce, měřil tlak a podobně.
Ze subjektivního hlediska, z hlediska filozofie, byl Buddha Gautama geniální, naprosto vyjímečný, fantastický. Tak mistr Dogen velmi často popisuje různé učitele v historii buddhismu - jako skvělé, nenapodobitelné, do všech stran zářící mistry nad mistry, kterým se nikdo v celém vesmíru nevyrovná. Můžete říkat, že to je přehánění, ale někdy je potřeba povzbudit naši línou, v materiálním světě uvězněnou, materiálně usedlou mysl, aby se trošku uvolnila a nasměřovala se k věcem filozofie a smyslu věcí. Dogen byl mistr v tom, jak dokázal ozářit různá učení a osobnosti v dějinách buddhismu. Víme, že bez takového povzbuzení by nás nikdy nenapadlo vůbec otevřít knihu o smyslu světa. Někdo nás musel povzbudit. Tak to je ten subjektivní, nebo idealistický svět nebo idealistický aspekt buddhismu. A nemůžeme ho prostě ignorovat. Tak se dozvídáme, že někdo dosáhl pravdy a jiný nedosáhl pravdy a zkoumáme proč. Ale jak si později ekneme, tohle není konečný stav, lépe řečeno, tohle nesmí být koncem našeho chápání, nesmíme tedy na filozofii ulpět.
Může být buddhistická filozofie nepravdivá? Může být vůbec nějaká filozofie pravdivá a jiná nepravdivá? Je křesťanská filozofie nepravdivá? Je filozofie islámu nepravdivá? Na to si každý musí odpovědět sám. Ale nejdříve je třeba si uvědomit, co to vlastně filozofie je.
Filozofie je nástrojem v rukách lékaře mysli. Filozofové odjakživa hledali moudrost. Vynikající filozofové se stali lékaři nemocné, zmatené, hloupé, nevědomé mysli. Filozofie znamená lásku k moudrosti. Co je moudrost? Uplatnit tělo a mysl v praxi tak, aby nebyl narušen přirozený řád věcí. Moudrost znamená neomezené štěstí a spokojenost, protože mysl a tělo funguje v harmonii s řádem vesmíru.
Tak samozřejmě buddhistická filozofie má za cíl dovést studenta nebo adepta k realizaci moudrosti, k poznání pravého já nebo k probuzení do skutečnosti, to vše jsou jen různé názvy téhož. Aby mohlo k léčbě mysli a těla dojít, je k tomu zapotřebí výborného lékaře, to je učitel oné filozofie, v našem případě učitel buddhismu. Buddha Gautama byl prvním takovým lékařem v dějinách buddhismu. Zjistil, co ho osvobodilo, co ho probudilo, co ho uspokojilo, co ho vrátilo k přirozenému zážitku sebe sama a světa a tak vypracoval filozofii - léčbu ducha a těla.
Když studujeme nějakou buddhistickou filozofii, můžeme si všimnout, že obsahuje spoustu kritiky, odmítání, ne, tady tudy cesta nevede, ten a ten nepochopil buddismus atd. Je to součástí léčby. Výborný lékař přesně ví, jaký lék kdy použít a samozřejmě kritizuje kolegu, který předepsal léky, které spíš pacientovi uškodily, než by mu pomohly.
Aby nás filozofie buddhismu mohla opravdu léčit na duši a těle, potřebujeme zkušeného lékaře, učitele, který nás povede. Netvrdím, že jsme hlupáci, kteří nejsou schopni sami chápat myšlenky velkých učitelů, ale když nemáme učitele, vedení, lékaře, jsme jako někdo, kdo přišel do lékárny a bez konzultace s lékařem si nakoupil spousty prášků a mastí a pak je na sobě aplikoval. Samozřejmě, v dílčích otázkách, například když mě bolí hlava, vím, co si mám koupit za lék, nepotřebuju se ptát lékaře. Ale svému tělu jako celku z hlediska medicíny nerozumím, nejsem lékař. A podobně je to s filozofií - když nechápeme, kam v konečném důsledku směřuje, vybereme si jednotlivé myšlenky, které se nám budou líbit, budeme je nosit v hlavě rigidně a zapomeneme, že jejich smyslem je pouze inspirovat k autentickému životu, nikoliv inspirovat k tomu, abychom se stali intelektuály, kteří nejsou schopni bez zastavení myšlení uvařit čaj. Takže mistr Shunryu Suzuki říkal, lidé tvrdí, že buddhismus je skvělá filozofie, aniž by věděli, co to buddhismus je! Nevíme, co to je buddhismus a přeme se o to, jak je skvělý nebo zda je stejný jako křesťastnví nebo jiný. To je velmi hloupé, měli bychom nejdříve poctivě, důsledně studovat, co to buddhismus je, pod vedením někoho, kdo to už ví, a teprve potom můžeme říkat takové věci. Lidé nevědí, co to je buddhismus, protože pokud vůbec zahájili studium buddhistické filozofie pod vedením autentického učitele, většinou toho nechali, nebo studovali pod vedením šarlatána. Takže co je buddhismus neví dnes prakticky nikdo, je to jen pár zasvěcených lidí, velmi málo lidí. To neznamená, že nelze studovat a pochopit, co buddhismus je. Je to ale mnohem obtížnější a vyžaduje to naprosto odhodlanou a upřímnou mysl a odhodlané a upřímné tělo, ne něco polovičatého a nedůsledného.
Když poctivě studujeme buddhistickou filozofii, může se nám stát, že naše mysl přetéká, je zahlcena nekonečnými koncepty, argumenty, otázkami... pod vedením autentického učitele to lze řešit a léčit a dojít na konec k pravdě konečné.
Filozofie buddhismu je pouze lék a nemá fixní hodnotu. Proto ten Buddha říkal, že nic neučil. Tím zdůraznil, že není cílem buddhismu naučit se něco intelektuálně, není cílem debatovat a nedosáhnout žádného výsledku - probuzení. Není cílem být chytrý, vzdělaný buddhista, který každého na foru na internetu přebije svým chytrým argumentem. Není cílem házet si léky na hlavu a házet je po druhých. Tudíž je tu třeba moudrého, poučeného, probuzeného vedení učitelem, který svou buddhovskou podstatu otiskne do vašeho srdce natrvalo.
Takže filozofie je nutná, ale musí to být filozofie na základě probuzeného učení, nikoliv akademická, abstraktní debata.
Když argumentuje učitel a je to poučený, probuzený učitel, ví, co dělá. Ale když argumentuje někdo, kdo ještě nepochopil smysl oné filozofie, pak je to jako sypat si léky na hlavu a nemít ponětí, jakou chorobu a jak léčí.
Takže doporučuju - najít takovou filozofii, které intutitivně, nikoliv mazaně, věříme. Najít takového učitele, jehož filozofie vychází ze srdce a vstupuje do srdce žáka. Taková filozofie léčí. Neúpřimnost, arogance, vyvyšování se nad žáky není léčba, ale choroba. A když najdeme takovou filozofii a učitele, z kterého je cítit upřímnost, opravdovost a směr k pravdě, pak je třeba to aplikovat na sobě, zkoušet na sobě, jak vám to funguje. Je největší štěstí člověka osobně poznat probuzeného člověka a učit se od něho žít probuzeně. To zahrnuje nejen filozofii, ale i objektivní fakta, aktivitu v každodenním životě a neustálé návraty do skutečnosti.
Ale uplně jsem vynechal - já hlava děravá - filozofii. Takže chci ještě doplnit, že filozofie může být taky pravdivá, upřímná a léčit tělo a mysl a filozofie je neoddělitenou součástí buddhistické praxe, protože bez filozofie budeme sedět zmatení, i když třeba rovně. Naše mysl bude vymýšlet nesmysly, koncepty a bude se jich držet jako klíště a nebude to mít směr k pravdě. Takže bez filozofie se neobejdeme. A neobešel se bez ní ani Buddha, jak dobře víme. Vysvětloval vesmír, vysvětloval mysl a tělo atd.
Objektivní fakta - kolik je hodin, jsou důležitou součástí života, tudíž i buddhismu. A tomu říkáme materiální stránka života. Máme materiální potřeby, a k tomu nám slouží objektivní svět, abychom tyto potřeby uspokojili.
Subjektivní fakta jsou v buddhismu stejně důležitá jako objektivní fakta. Subjektivní fakta jsou filozofie, ideály.
Z objektivního hlediska byl Buddha Gautama naprosto obyčejný člověk. Tak by na něho pohlížel běžný lékař například, kdyby ho prohlížel, rentgenoval, poslouchal jeho srdce, měřil tlak a podobně.
Ze subjektivního hlediska, z hlediska filozofie, byl Buddha Gautama geniální, naprosto vyjímečný, fantastický. Tak mistr Dogen velmi často popisuje různé učitele v historii buddhismu - jako skvělé, nenapodobitelné, do všech stran zářící mistry nad mistry, kterým se nikdo v celém vesmíru nevyrovná. Můžete říkat, že to je přehánění, ale někdy je potřeba povzbudit naši línou, v materiálním světě uvězněnou, materiálně usedlou mysl, aby se trošku uvolnila a nasměřovala se k věcem filozofie a smyslu věcí. Dogen byl mistr v tom, jak dokázal ozářit různá učení a osobnosti v dějinách buddhismu. Víme, že bez takového povzbuzení by nás nikdy nenapadlo vůbec otevřít knihu o smyslu světa. Někdo nás musel povzbudit. Tak to je ten subjektivní, nebo idealistický svět nebo idealistický aspekt buddhismu. A nemůžeme ho prostě ignorovat. Tak se dozvídáme, že někdo dosáhl pravdy a jiný nedosáhl pravdy a zkoumáme proč. Ale jak si později ekneme, tohle není konečný stav, lépe řečeno, tohle nesmí být koncem našeho chápání, nesmíme tedy na filozofii ulpět.
Může být buddhistická filozofie nepravdivá? Může být vůbec nějaká filozofie pravdivá a jiná nepravdivá? Je křesťanská filozofie nepravdivá? Je filozofie islámu nepravdivá? Na to si každý musí odpovědět sám. Ale nejdříve je třeba si uvědomit, co to vlastně filozofie je.
Filozofie je nástrojem v rukách lékaře mysli. Filozofové odjakživa hledali moudrost. Vynikající filozofové se stali lékaři nemocné, zmatené, hloupé, nevědomé mysli. Filozofie znamená lásku k moudrosti. Co je moudrost? Uplatnit tělo a mysl v praxi tak, aby nebyl narušen přirozený řád věcí. Moudrost znamená neomezené štěstí a spokojenost, protože mysl a tělo funguje v harmonii s řádem vesmíru.
Tak samozřejmě buddhistická filozofie má za cíl dovést studenta nebo adepta k realizaci moudrosti, k poznání pravého já nebo k probuzení do skutečnosti, to vše jsou jen různé názvy téhož. Aby mohlo k léčbě mysli a těla dojít, je k tomu zapotřebí výborného lékaře, to je učitel oné filozofie, v našem případě učitel buddhismu. Buddha Gautama byl prvním takovým lékařem v dějinách buddhismu. Zjistil, co ho osvobodilo, co ho probudilo, co ho uspokojilo, co ho vrátilo k přirozenému zážitku sebe sama a světa a tak vypracoval filozofii - léčbu ducha a těla.
Když studujeme nějakou buddhistickou filozofii, můžeme si všimnout, že obsahuje spoustu kritiky, odmítání, ne, tady tudy cesta nevede, ten a ten nepochopil buddismus atd. Je to součástí léčby. Výborný lékař přesně ví, jaký lék kdy použít a samozřejmě kritizuje kolegu, který předepsal léky, které spíš pacientovi uškodily, než by mu pomohly.
Aby nás filozofie buddhismu mohla opravdu léčit na duši a těle, potřebujeme zkušeného lékaře, učitele, který nás povede. Netvrdím, že jsme hlupáci, kteří nejsou schopni sami chápat myšlenky velkých učitelů, ale když nemáme učitele, vedení, lékaře, jsme jako někdo, kdo přišel do lékárny a bez konzultace s lékařem si nakoupil spousty prášků a mastí a pak je na sobě aplikoval. Samozřejmě, v dílčích otázkách, například když mě bolí hlava, vím, co si mám koupit za lék, nepotřebuju se ptát lékaře. Ale svému tělu jako celku z hlediska medicíny nerozumím, nejsem lékař. A podobně je to s filozofií - když nechápeme, kam v konečném důsledku směřuje, vybereme si jednotlivé myšlenky, které se nám budou líbit, budeme je nosit v hlavě rigidně a zapomeneme, že jejich smyslem je pouze inspirovat k autentickému životu, nikoliv inspirovat k tomu, abychom se stali intelektuály, kteří nejsou schopni bez zastavení myšlení uvařit čaj. Takže mistr Shunryu Suzuki říkal, lidé tvrdí, že buddhismus je skvělá filozofie, aniž by věděli, co to buddhismus je! Nevíme, co to je buddhismus a přeme se o to, jak je skvělý nebo zda je stejný jako křesťastnví nebo jiný. To je velmi hloupé, měli bychom nejdříve poctivě, důsledně studovat, co to buddhismus je, pod vedením někoho, kdo to už ví, a teprve potom můžeme říkat takové věci. Lidé nevědí, co to je buddhismus, protože pokud vůbec zahájili studium buddhistické filozofie pod vedením autentického učitele, většinou toho nechali, nebo studovali pod vedením šarlatána. Takže co je buddhismus neví dnes prakticky nikdo, je to jen pár zasvěcených lidí, velmi málo lidí. To neznamená, že nelze studovat a pochopit, co buddhismus je. Je to ale mnohem obtížnější a vyžaduje to naprosto odhodlanou a upřímnou mysl a odhodlané a upřímné tělo, ne něco polovičatého a nedůsledného.
Když poctivě studujeme buddhistickou filozofii, může se nám stát, že naše mysl přetéká, je zahlcena nekonečnými koncepty, argumenty, otázkami... pod vedením autentického učitele to lze řešit a léčit a dojít na konec k pravdě konečné.
Filozofie buddhismu je pouze lék a nemá fixní hodnotu. Proto ten Buddha říkal, že nic neučil. Tím zdůraznil, že není cílem buddhismu naučit se něco intelektuálně, není cílem debatovat a nedosáhnout žádného výsledku - probuzení. Není cílem být chytrý, vzdělaný buddhista, který každého na foru na internetu přebije svým chytrým argumentem. Není cílem házet si léky na hlavu a házet je po druhých. Tudíž je tu třeba moudrého, poučeného, probuzeného vedení učitelem, který svou buddhovskou podstatu otiskne do vašeho srdce natrvalo.
Takže filozofie je nutná, ale musí to být filozofie na základě probuzeného učení, nikoliv akademická, abstraktní debata.
Když argumentuje učitel a je to poučený, probuzený učitel, ví, co dělá. Ale když argumentuje někdo, kdo ještě nepochopil smysl oné filozofie, pak je to jako sypat si léky na hlavu a nemít ponětí, jakou chorobu a jak léčí.
Takže doporučuju - najít takovou filozofii, které intutitivně, nikoliv mazaně, věříme. Najít takového učitele, jehož filozofie vychází ze srdce a vstupuje do srdce žáka. Taková filozofie léčí. Neúpřimnost, arogance, vyvyšování se nad žáky není léčba, ale choroba. A když najdeme takovou filozofii a učitele, z kterého je cítit upřímnost, opravdovost a směr k pravdě, pak je třeba to aplikovat na sobě, zkoušet na sobě, jak vám to funguje. Je největší štěstí člověka osobně poznat probuzeného člověka a učit se od něho žít probuzeně. To zahrnuje nejen filozofii, ale i objektivní fakta, aktivitu v každodenním životě a neustálé návraty do skutečnosti.