Autorita v životě a v buddhismu

Moderátor: ryunin

Autorita v životě a v buddhismu

Nový příspěvekod ryunin » sob 21. črc 2012 16:32:32

Na základě studia a praxe buddhismu jsem došel k tomuto závěru:


Nikdo na světě není definitivní autorita, nikdo na světě vás nemá právo soudit, poučovat, říkat, co máte a co nemáte dělat. Nejvyšší autorita v buddhismu - a pro mě tedy i v životě - je realita samotná.

V ideálním případě bychom se měli řídit skutečností, ne názory druhých, co bychom měli a neměli dělat.

Takže mě nezajímá, jestli mi tu pět lidí řekne, že jsem vůl a moje psaní tady nikomu nepomůže, akorát to lidi svede z cesty. Tihle lidé nemají žádnou autoritu. Zajímá mě skutečnost. Protože nevím, jaký dopad má moje psaní, ale taky dostávám pozitivní odezvu od lidí, kterých si vážím, skutečnost je pro mě to, že moje psaní by mohlo někomu pomoct cvičit a studovat buddhismus a dosáhnout pravdy, nebo když nebudu mluvit tak definitivně, mohl bych někomu pomoct zažít pocit svobody, štěstí, aspoň dva tři dny. Atd. Takže skutečnost je taková, že by moje psaní mohlo pomoct a zřejmě pomáhá. Proto píšu. Lidé mě o to někdy žádají. Tohle, co tu čtete, je možná součást knížky, která za pár let vyjde.

Takže řídím se - snažím se zjistit, jaká je pravda. Je moje psaní pro někoho obohacením? Může pomoct někomu poznat pravdu života? Mám signály, že ano. Proto pokračuju. Ale to neznamená, že jsem autorita v tom smyslu, že budu soudit chování lidí jako absolutně. Můžu říct - tohle nedoporučuju dělat, nebo tohle není buddhismus, ale nemůžu někomu říkat, ty jsi špatný člověk, nekuř, nerozváděj se, neměj dvacet milenek... nikdo tohle nemůže říkat, může leda radit, tohle by tě mohlo zabít...

Učitel buddhismu není absolutní autorita. Ale může být autorita ve věcech buddhismu. Věci buddhismu nejsou život sám. Můžu vám říkat, co mi pomohlo, co myslel Dogen pod pojmem genjo koan", můžu psát, proč je zen totéž co komunismus nebo proč zen není totéž, můžu lidem říkat, ještě jsi nepoznal pravdu nebo naopak už jsi poznal pravdu, ale nemůžu nikomu říkat, ty jsi špatný člověk... i když někdo podle mě nepochopil buddhismus, pořád má právo jednak pochopit buddhismus a jednak pořád má šanci chovat se jako buddha a projevit pravdu a tím ukázat pravdu mě samotnému. Každý může být učitelem mě samotného, když se chová opravdově, když nepředstírá, nelže, není zahlcen vlastními názory.

Každý mě může poučit, pokud mu věřím. Když jsem měl týden spolubydlící ze Švýcarska, ona není buddhistka, ale tolik, co jsem se od ní naučil za týden, jsem se nenaučil z žádné internetové přednášky o buddhismu. Protože ona to probuzení ukazuje v praxi. Nemusí být buddhistka, aby byla buddha. A to pro mě bylo velmi cenné. Já jsem jí vysvětlil svou filozofii života a ona se zájmem poslouchala a pak jsme týden žili obyčejný život. To mě velmi obohatilo. Asi milion krát víc než abstraktní komentáře lidí, u kterých si nejsem jist, jestli něco hledají nebo ne, jestli poznali pravdu nebo ne, jestli chtějí poznat pravdu nebo ne.

Takže není žádná definitivní autorita pro život. život sám je nejvyšší autorita. Ale ve věcech vysvětlování a ukazování buddhismu v praxi si můžeme zvolit někoho, koho v tom oboru budeme považovat za autoritu. Můj učitel mi nekecá do života. Když udělám něco, co on by udělat nemohl, tak prostě řekne, ach, to bych udělat nemohl. A když on dělá něco, co bych udělat nemohl já, řeknu, ach, to bych udělat nemohl, ale navzájem respektujeme, že ten druhý má vlastní život.

Jednou mi řekl: Já neučím, pouze vysvětluju, co jsem se naučil v životě a v buddhismu, to je všechno.

Vysvětlovat neznamená akceptovat každý názor na buddhismu, s kterým můj učitel přišel do styku. Naopak, pokud někdo říká něco, co neodpovídá tomu, co se naučil můj učitel, řekne, tohle není buddhismus. A pokud je on autoritou ve věcech buddhismu, akceptujeme to, aniž bychom se cítili poučováni.

Kdyby mi můj učitel neříkal sedm let co je a co není buddhismus, nemohl bych jasně psát, co je a není buddhismus, protože bych to prostě nemohl vědět, někdo vám to nejdřív musí jasně říct. Musíme najít autoritu v oboru, který nás zajímá a snažit se poznat ten obor na stejné úrovni jako ten učitel, je to jako vyučit se kovářem nebo zámečníkem. Diskuze ano, ale jen odsud potud, mistr nakonec musí určit, jak správně ukovat podkovu, co to je podkova, to určuje on a teprve když žák dosáhne umění mistra, sám může učit druhé.

To ale není nic světoborného, prostě realita. Učíte se pět let a pak jdete do práce. I když děláte chyby, už máte práci, a musíte dělat, co je ve vašich silách, i když jste začátečník.
ryunin
 
Příspěvky: 706
Registrován: čtv 22. zář 2011 13:19:10

Re: Autorita v životě a v buddhismu

Nový příspěvekod Pavel » sob 21. črc 2012 19:15:08

Ahoj, ryunine, nevím, jestli to sem patří, ale zajímá mě, jestli existuje něco jako evropský nebo západní zen, ve kterém se nemluví o šálcích čaje a mytí misek, který nevyžaduje pro zápaďáky nepohodlné pozice zazenu, nepěstuje rituální recitace v japonštině, přehnanou Východní úctu ke guruovi a jiné cizokrajné speciality. Zen, který by se ani nemusel zenem nazývat, nač používat to exotické slovo, avšak byl by cestou, ktará by pomohla těm, kteří by po ní šli. Chtělo by to asi nějakou hodně odolnou a nezlomnou náturu, člověka, který by se nenechal ovlivnit kulturnímy nánosy Východu a přinesl na Západ jen čistou esenci zenu. Mimochodem, recitujete japonsky..?
Pavel
 

Re: Autorita v životě a v buddhismu

Nový příspěvekod ryunin » sob 21. črc 2012 19:36:36

Pavel píše:Ahoj, ryunine, nevím, jestli to sem patří, ale zajímá mě, jestli existuje něco jako evropský nebo západní zen, ve kterém se nemluví o šálcích čaje a mytí misek, který nevyžaduje pro zápaďáky nepohodlné pozice zazenu, nepěstuje rituální recitace v japonštině, přehnanou Východní úctu ke guruovi a jiné cizokrajné speciality. Zen, který by se ani nemusel zenem nazývat, nač používat to exotické slovo, avšak byl by cestou, ktará by pomohla těm, kteří by po ní šli. Chtělo by to asi nějakou hodně odolnou a nezlomnou náturu, člověka, který by se nenechal ovlivnit kulturnímy nánosy Východu a přinesl na Západ jen čistou esenci zenu. Mimochodem, recitujete japonsky..?


No tak to, co popisuješ, je přesně to, co učí můj učitel.

Jednak on nepoužívá termín zen. Jeho učitel nepoužíval termín zen, protože mistr Dogen nepoužíval termín zen, ale buddhismus, samozřejmě v čínštině a japonštině to není - ismus, ale něco jako Buddha Dharma. Na ismy jsme samozřejmě zvláště v Čechách alergičtí. Proto je hodně Čechům sympatický zen, že to jako není ismus, ale buddhismus nemůže za to, že ho takhle v Evropě označili, za ismus.

Takže já někdy používám zen, jindy buddhismus, ale myslím totéž.

Můj učitel právě učí, že - budu místo zen nebo buddhismus teď říkat Buddhova zkušenost - Buddhova zkušenost nemá nic společného s Japonskem, Indií, Everopou nebo Amerikou, je to zkušenot člověka a je jedno odkud je. Takže můj učitel považuje za groteskní, když někdo spojuje zen s japonskou kulturou. Když jeho japonská žena viděla jedno buddhistické centrum v anglii, kde je vše přesně zařízeno jako v Japonsku a lidé tam jsou oblečení jako Japonci, jedí jako Japonci, a recitují jako v japonských klášterech, připadalo jí to velmi legrační. Představte si Japonce v hanáckých krojích, jak tančí polku, jedí ovar a zpívají moravské písničky s japonským přízvukem jen proto, že chtějí být křesťany. Byl by to velmi, velmi legrační pohled. Ale i Japonci se dnes snaží podobat Americe a je to trochu legrační, zajímá je Západ, spousta japonských slov je z angličtiny, např. bassu, girufriendu, visukiondzuroksu atd. A my jim to v zenu oplácíme a mluvíme o satori, klaníme se gaššo, jezdíme na seššiny... A máme na sobě japonské oděvy... To můj učitel považuje za hloupost. TO, co cvičíme, je původem z Indie, ale nenapobobujeme INdy. Je to velmi velmi stará tradice, zazen pochází z Indie, cvičil ho Buddha. Ale dnes už nikdo neříká, jestli je zazen indický nebo japonský nebo čínksý nebo americký, je to prostě sezení člověka na zafu - no další japonské slovo, ale je to něco jako polštář.

Můj učitel nepraktikuje zpívání súter - ani v japonštině ani v angličtině. Nejíme na zemi z misek a nepoužíváme tyčinky, jíme evropsky a pokud možno zdravě, to je důležitější než orioki, misky japonských klášterů.

Můj učitel zásadně odmítá být nazýván mistrem a neříkámemu ani sensei, ani osho, ani pane, ale Miku, (vyslov Majku). Je kamarád s každým, kdo se k němu chová slušně. Každý je vítán.

Další zvláštnost je, že zásadně lidem neříká, co mají dělat v životě a naopak odrazuje od toho, abychom se učili od mistrů, kteří chtějí změnit náš život. Je zásadně proti. Učí, že život je složitý a nikomu nic není do toho, jak si ho zařídíte.

Samozřejmě, kdykoliv se ho zeptáte na názor nebo co by udělal na vašem místě, řekne, co fungovalo jemu, ale nenutí vás, abyste to tak udělali taky. Spíš řekne, máš vlastní život, neboj se, najdeš vlastní cestu.

Nikoho do ničeho nenutí. Když cvičíme zazen, lidi se můžou i zavrtět, nemusí sedět jako vojáci, dokonce nechce, abychom byli takhle strnulí, to není buddhova přirozenost, být nehybný jako socha.

Takže to, co jsi popsal, je přesně, co udělal můj učitel, přinesl na západ jen ducha, podstatu Buddhovy zkušenosti. Bohužel neznám nikoho jiného, kdo by tohle udělal, kromě Brada Warnera, který to vlastně udělal v USA. Než se stal buddhistou v Japonsku, byl punkovým basákem. A když dosáhl pravdy a vrátil se do USA? je punkovým basákem. Naučil se být sám sebou.
a totéž můj učitel a to je to, co mě učil a učí. Nikoho nenapodobovat, nesnažit se zalíbit, jen sledovat realitu a podle toho jednat. Buddhova zkušenost nám nevyřeší problémy života, ale ukáže nám, kde najít okamžitě pravdu - která je neutrální a dokonale osvobozující - v tomto okamžiku.
ryunin
 
Příspěvky: 706
Registrován: čtv 22. zář 2011 13:19:10

Re: Autorita v životě a v buddhismu

Nový příspěvekod Pavel » sob 21. črc 2012 20:25:59

Děkuju za odpověď.
Pavel
 

Re: Autorita v životě a v buddhismu

Nový příspěvekod čtenář » ned 22. črc 2012 22:54:45

nemůžu ale pomoct někomu, kdo si myslí, že buddhismu rozumím stejně nebo ještě méně než on. Takže v této diskuzi dále nepokračuju.

Ryunine nejde si zde nevšimnout, že dost často končíš s diskuzí ve chvíli, kdy se pro tebe stává tak trochu nepohodlnou.
Případně nehodící se argumenty rovnou mažeš. Téměř komicky působí tvoje časté srovnávání něčích chabých znalostím budhizmu s obsáhlými znalostmi tvými,
které máš poněkud nadneseně za dostatečně erudované k tomu, aby jsi mohl budhizmu vyučovat.
Nic proti tomu, že si snažíš mnohé v hlavě urovnat tak, že to napíšeš na internet, dělají to mnozí. Ne každý se však při tom cítí jako učitel budhizmu,
čtenář
 

Re: Autorita v životě a v buddhismu

Nový příspěvekod Petra » ned 22. črc 2012 23:21:43

čtenář píše:Ne každý se však při tom cítí jako učitel budhizmu,


Ryunin učí a to se normálně nazývá být učitelem a me "cítit" se jako učitel. Učí tomu, co ho naučil jeho učitel.
Petra
 
Příspěvky: 1401
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: Autorita v životě a v buddhismu

Nový příspěvekod ryunin » pon 23. črc 2012 12:21:19

čtenář píše:
nemůžu ale pomoct někomu, kdo si myslí, že buddhismu rozumím stejně nebo ještě méně než on. Takže v této diskuzi dále nepokračuju.

Ryunine nejde si zde nevšimnout, že dost často končíš s diskuzí ve chvíli, kdy se pro tebe stává tak trochu nepohodlnou.
Případně nehodící se argumenty rovnou mažeš. Téměř komicky působí tvoje časté srovnávání něčích chabých znalostím budhizmu s obsáhlými znalostmi tvými,
které máš poněkud nadneseně za dostatečně erudované k tomu, aby jsi mohl budhizmu vyučovat.
Nic proti tomu, že si snažíš mnohé v hlavě urovnat tak, že to napíšeš na internet, dělají to mnozí. Ne každý se však při tom cítí jako učitel budhizmu,


diskuzi končím tehdy, když už nic nového nikomu nepřináší a jako moderátor je na mě, abych rozhodoval, kdy už není diskuze plodná nebo je off topic

co se týká pocitu, že učím nebo jsem učitel, nejde o pocity, ale o fakt - něco tady vysvětluju, takže učím, je to totéž, vysvětlovat nebo učit

pokud si založíš forum a budeš tam vysvětlovat buddhismu druhým lidem a budeš opravovat jejich názory, budeš taky učit buddhismus- druhá věc je, jestli tě někdo bude považovat za učitele nebo jestli ti bude věřit - ale to není třeba řešit, protože to bychom nemohli nikdy začít učit nikoho, protože bychom si nebyli jisti, jestli už jsme dost erudovaní... klidně zkus učit cokoliv, pokud máš pocit, že ses něco naučil za ta léta studia a praxe, já mám za sebou dvacet let, ano, není to mnoho, ale k učení už by to mohlo, sakra stačit... medici se učí pět let jdou léčit, takže dvacet let mi nepříjde, jako že jsem podvodník a zkrátil jsem si to.... ale možná jsem podvodník - máme
svobodu, může si každý vybrat, jestli se ode mě něco naučí nebo ne
ryunin
 
Příspěvky: 706
Registrován: čtv 22. zář 2011 13:19:10

Re: Autorita v životě a v buddhismu

Nový příspěvekod ryunin » pon 23. črc 2012 12:27:39

Petra píše:
čtenář píše:Ne každý se však při tom cítí jako učitel budhizmu,


Ryunin učí a to se normálně nazývá být učitelem a me "cítit" se jako učitel. Učí tomu, co ho naučil jeho učitel.


bože, Petro, už jsem nevěřil, že někdo tu má zdravý rozum

je to přesně tak a vůbec to není důkaz, že nejsem idiot, který nic nechápe

o pocity nejde - když jsem ve škole, vím velmi dobře, jak "pocit nadřazenosti nad studenty" funguje - nefunguje, aspoň u mě ne, takže kdykoliv jsem takový pocit měl, někoho důležitějšího, tak jsem ho rychle vypustil...

ale jsou kolegové, kteří tu nadřazenost vyloženě pěstují, vyzařují a studenti je za to považují za velké, autoritativní osobnosti, bohužel, nejsem takový

a nemám to tak ani v buddhismu - nepřipadám si jako velká, nadřazená, úžasná osobnost - a kdo mě zná osobně, ví, že jsem všechno, jen ne nafoukaný člověk, který se cítí nadřazený druhým - druhá věc je, že lidem, i v osobním kontaktu, říkám svůj názor na učitele buddhismu a buddhismus - a oni se mnou nesouhlasí třeba, ale rozhodně ze mě necítí nadřazenost, když něco, tak tvrdohlavost a v tom mají pravdu, za některými věcmi si stojím tvrdohlavě
ryunin
 
Příspěvky: 706
Registrován: čtv 22. zář 2011 13:19:10

Re: Autorita v životě a v buddhismu

Nový příspěvekod Hmla » stř 30. kvě 2018 16:13:37

Hmla
 

Re: Autorita v životě a v buddhismu

Nový příspěvekod Pelvan » čtv 31. kvě 2018 8:53:13

Ahoj ryunine

ryunin píše:o pocity nejde - když jsem ve škole, vím velmi dobře, jak "pocit nadřazenosti nad studenty" funguje - nefunguje, aspoň u mě ne, takže kdykoliv jsem takový pocit měl, někoho důležitějšího, tak jsem ho rychle vypustil...


Vypustit pocity není moudrý ani bezpečný čin.
Láska je také pocit a boj proti lásce se nedá vyhrát,

se domnívám a zdravím.
Pelvan
 
Příspěvky: 1708
Registrován: úte 27. srp 2013 16:54:14

Re: Autorita v životě a v buddhismu

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 31. kvě 2018 9:32:02

Pelvan píše:Ahoj ryunine

ryunin píše:o pocity nejde - když jsem ve škole, vím velmi dobře, jak "pocit nadřazenosti nad studenty" funguje - nefunguje, aspoň u mě ne, takže kdykoliv jsem takový pocit měl, někoho důležitějšího, tak jsem ho rychle vypustil...


Vypustit pocity není moudrý ani bezpečný čin.



Ale je, když se jedná o pocit nadřazenosti.
Svědčí to o zralosti: pocit nadřazenosti si vůbec uvědomit a navíc dokázat ho pustit. :yes:
Návštěvník
 

Re: Autorita v životě a v buddhismu

Nový příspěvekod ... » čtv 31. kvě 2018 9:58:12

Návštěvník píše:
Pelvan píše:Ahoj ryunine

ryunin píše:o pocity nejde - když jsem ve škole, vím velmi dobře, jak "pocit nadřazenosti nad studenty" funguje - nefunguje, aspoň u mě ne, takže kdykoliv jsem takový pocit měl, někoho důležitějšího, tak jsem ho rychle vypustil...


Vypustit pocity není moudrý ani bezpečný čin.

Ale je, když se jedná o pocit nadřazenosti.
Svědčí to o zralosti: pocit nadřazenosti si vůbec uvědomit a navíc dokázat ho pustit. :yes:

Ano. Není to ale snadné. Je k tomu třeba uvědomit si a přijmout, že se ten pocit objevil, a nenechat se jím ovládnout. Upustit od něj.

V postavení učitele (i jakékoliv jiné autority) bývá proto mnohem běžnější cítit docela samozřejmou nadřazenost. Člověk si tím kompenzuje opačné pocity, které zažil v situacích, kdy se k němu někdo choval nadřazeně a on si to musel nechat od něj líbit.
...
 

Re: Autorita v životě a v buddhismu

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 31. kvě 2018 11:05:30

... píše:
Návštěvník píše:Ale je, když se jedná o pocit nadřazenosti.
Svědčí to o zralosti: pocit nadřazenosti si vůbec uvědomit a navíc dokázat ho pustit. :yes:

Ano. Není to ale snadné. Je k tomu třeba uvědomit si a přijmout, že se ten pocit objevil, a nenechat se jím ovládnout. Upustit od něj.

V postavení učitele (i jakékoliv jiné autority) bývá proto mnohem běžnější cítit docela samozřejmou nadřazenost. Člověk si tím kompenzuje opačné pocity, které zažil v situacích, kdy se k němu někdo choval nadřazeně a on si to musel nechat od něj líbit.


Může to také fungovat opačně: Nedělej někomu něco, co nechceš, aby bylo děláno tobě. Uvědomění, jak se mi to u ostatních - učitelů atd. - nelíbilo a nelíbí, a rozhodnu se to nedělat.
Návštěvník
 

Re: Autorita v životě a v buddhismu

Nový příspěvekod ... » čtv 31. kvě 2018 11:23:08

Návštěvník píše:
... píše:
Návštěvník píše:Ale je, když se jedná o pocit nadřazenosti.
Svědčí to o zralosti: pocit nadřazenosti si vůbec uvědomit a navíc dokázat ho pustit. :yes:

Ano. Není to ale snadné. Je k tomu třeba uvědomit si a přijmout, že se ten pocit objevil, a nenechat se jím ovládnout. Upustit od něj.

V postavení učitele (i jakékoliv jiné autority) bývá proto mnohem běžnější cítit docela samozřejmou nadřazenost. Člověk si tím kompenzuje opačné pocity, které zažil v situacích, kdy se k němu někdo choval nadřazeně a on si to musel nechat od něj líbit.


Může to také fungovat opačně: Nedělej někomu něco, co nechceš, aby bylo děláno tobě. Uvědomění, jak se mi to u ostatních - učitelů atd. - nelíbilo a nelíbí, a rozhodnu se to nedělat.

Ano - pokud vnitřní zraněnost z předchozích zkušeností s autoritami není příliš intenzivní.

O naší reakci rozhodne intenzita pocitů bezbrannosti a ponížení, která se postupně nahromadila v našem podvědomí: čím víc byl člověk ponižovaný druhými v situacích, kdy se proti tomu nemohl bránit, tím silnější potřeba zachovat se povýšeně se mu pak objeví v situacích, které mu takové chování umožní. A tím menší je pravděpodobnost, že si to v sobě uvědomí. Zareaguje rovnou podle toho, jak se cítí.
...
 

Re: Autorita v životě a v buddhismu

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 31. kvě 2018 11:40:27

... píše:
Návštěvník píše:
... píše:Ano. Není to ale snadné. Je k tomu třeba uvědomit si a přijmout, že se ten pocit objevil, a nenechat se jím ovládnout. Upustit od něj.

V postavení učitele (i jakékoliv jiné autority) bývá proto mnohem běžnější cítit docela samozřejmou nadřazenost. Člověk si tím kompenzuje opačné pocity, které zažil v situacích, kdy se k němu někdo choval nadřazeně a on si to musel nechat od něj líbit.


Může to také fungovat opačně: Nedělej někomu něco, co nechceš, aby bylo děláno tobě. Uvědomění, jak se mi to u ostatních - učitelů atd. - nelíbilo a nelíbí, a rozhodnu se to nedělat.

Ano - pokud vnitřní zraněnost z předchozích zkušeností s autoritami není příliš intenzivní.

O naší reakci rozhodne intenzita pocitů bezbrannosti a ponížení, která se postupně nahromadila v našem podvědomí: čím víc byl člověk ponižovaný druhými v situacích, kdy se proti tomu nemohl bránit, tím silnější potřeba zachovat se povýšeně se mu pak objeví v situacích, které mu takové chování umožní. A tím menší je pravděpodobnost, že si to v sobě uvědomí. Zareaguje rovnou podle toho, jak se cítí.


No, tak to si nemyslím, že každý, kdo se chová povýšeně, byl intenzivně zranován, Podle mě ten intenzivnější pocit zranování spíš vede k tomu, že bud dojde k uvědomování, co se děje - nebo k rezignaci. Ale to záleží na každém jedinci a jeho nastavení. Nějaké zevšeobecnování nevidím jako smyslplné.
Návštěvník
 

Re: Autorita v životě a v buddhismu

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 31. kvě 2018 12:05:40

O naší reakci rozhodne intenzita pocitů bezbrannosti a ponížení, která se postupně nahromadila v našem podvědomí: čím víc byl člověk ponižovaný druhými v situacích, kdy se proti tomu nemohl bránit, tím silnější potřeba zachovat se povýšeně se mu pak objeví v situacích, které mu takové chování umožní. A tím menší je pravděpodobnost, že si to v sobě uvědomí. Zareaguje rovnou podle toho, jak se cítí.

Protože

Zraněné vnitřní dítě je ta část našeho já, která se většinou v důsledku nezpracovaných zranění a traumat, prožitých v dětství, odštěpila od naší vědomé části psýchy. Zraněné vnitřní dítě "dřímá" v našem podvědomí a "kazí" při každé příležitosti náš dospělý vztah k okolí. Zraněné vnitřní dítě tak "znečišťuje" (Bradshaw: contaminate) naši dospělou komunikaci na mnoho způsobů:

• Máme paniku ze ztráty vztahové osoby
• Prožíváme nekontrolovatelné vlny zlosti a násilí
Podezíráme a nevěříme tomu, co přichází z našeho okolí
• Jsme závislí na látkách, osobách či procesech
• Upadáme do depresí a stáváme se apatičtí
Pociťujeme nutnost, mít vše pod kontrolou
• Trestáme sami sebe, chybí nám zdravá sebeláska a sebedůvěra
• Máme problémy s obranou vlastních hranic
• Věříme, že cosi "magického" nás "shůry" zachrání
a na mnoho dalších způsobů.


Jak je možné, se s vnitřním dítětem setkat?

Zraněné, tj. odštěpené a neintegrované vnitřní dítě je dobře ukryto za oponou racionálního vědomí. To znamená, že si většinu času jeho existence a působení nejsme vědomi. Pokud nás někdo upozorní, že se chováme "jako dítě", reagujeme agresivně nebo uraženě (což je samozřejmě právě dětská reakce). Přitom je nutné pochopit, že skrývání vnitřního dítěte je náš obranný mechanismus - a tím je naše neochota se na dítě podívat zpočátku důležitá pro naši psychickou stabilitu.

Našemu dítěti se "tenkrát" vedlo tak špatně, že se rozhodlo utéci od "bytí dítětem". Konkrétně to znamenalo, že se rozhodlo necítit (bolest, samotu, zraňování, které mu způsobovali jiní, ale začalo namísto cítění používat "dospělé" způsoby chování: racionální výklad, potlačení nepříjemných vjemů, zapírání zranění, projekci (ne já trpím, ale ty) a mnoho dalších "triků" dospělých.


Jak lze vnitřní dítě uzdravit?

Zní to jednoduše - skrze znovuprocítění a zpracování (integraci) nezpracovaného psychického materiálu.

http://www.konstelace.info/doplnky-vnitrni-dite.html
Návštěvník
 

Re: Autorita v životě a v buddhismu

Nový příspěvekod ... » čtv 31. kvě 2018 12:38:58

Hlubinná psychologie definuje psychické zákonitosti, určující, jaké reakce v nás vzniknou na to, co se právě děje.

Je už poměrně dlouho známý a mnohaletým výzkumem i praxí ověřený fakt, že zkušenosti uložené v našem podvědomí pokaždé rozhodnou, jak v jednotlivých situacích zareagujeme - podle poznatků odborníků rozhodnou pokaždé o naší reakci až z 85 až 95%. Z toho vycházejí i různé psychoterapeutické postupy, včetně léčby archetypu zraněného vnitřního Dítěte.

Můžeme to zpochybňovat,nic to ale nezmění na faktu, že přírodní zákonitost příčiny a důsledku funguje v oblasti psychiky a řídí její reakce, stejně jako funguje v oblasti fyzikální. Je jen na nás, jsme-li ochotní to respektovat a akceptovat.
...
 

Re: Autorita v životě a v buddhismu

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 31. kvě 2018 12:58:11

... píše:Hlubinná psychologie definuje psychické zákonitosti, určující, jaké reakce v nás vzniknou na to, co se právě děje.

Je už poměrně dlouho známý a mnohaletým výzkumem i praxí ověřený fakt, že zkušenosti uložené v našem podvědomí pokaždé rozhodnou, jak v jednotlivých situacích zareagujeme - podle poznatků odborníků rozhodnou pokaždé o naší reakci až z 85 až 95%. Z toho vycházejí i různé psychoterapeutické postupy, včetně léčby archetypu zraněného vnitřního Dítěte.

Můžeme to zpochybňovat,nic to ale nezmění na faktu, že přírodní zákonitost příčiny a důsledku funguje v oblasti psychiky a řídí její reakce, stejně jako funguje v oblasti fyzikální. Je jen na nás, jsme-li ochotní to respektovat a akceptovat.


To má jako znamenat, že lidé tisíciletí před tím bez těchto nových "geniálních" poznatků neměli žádnou šanci? :D
Návštěvník
 

Re: Autorita v životě a v buddhismu

Nový příspěvekod ... » čtv 31. kvě 2018 13:08:16

Návštěvník píše:
... píše:Hlubinná psychologie definuje psychické zákonitosti, určující, jaké reakce v nás vzniknou na to, co se právě děje.

Je už poměrně dlouho známý a mnohaletým výzkumem i praxí ověřený fakt, že zkušenosti uložené v našem podvědomí pokaždé rozhodnou, jak v jednotlivých situacích zareagujeme - podle poznatků odborníků rozhodnou pokaždé o naší reakci až z 85 až 95%. Z toho vycházejí i různé psychoterapeutické postupy, včetně léčby archetypu zraněného vnitřního Dítěte.

Můžeme to zpochybňovat, nic to ale nezmění na faktu, že přírodní zákonitost příčiny a důsledku funguje v oblasti psychiky a řídí její reakce, stejně jako funguje v oblasti fyzikální. Je jen na nás, jsme-li ochotní to respektovat a akceptovat.


To má jako znamenat, že lidé tisíciletí před tím bez těchto nových "geniálních" poznatků neměli žádnou šanci? :D

Museli žít nejen bez poznatků z oblasti psychologie, ale i bez současných fyzikálních poznatků.
Učili se všemu cestou "zkouška - omyl".

:)
...
 

Re: Autorita v životě a v buddhismu

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 31. kvě 2018 13:20:11

... píše:
Návštěvník píše:
... píše:Hlubinná psychologie definuje psychické zákonitosti, určující, jaké reakce v nás vzniknou na to, co se právě děje.

Je už poměrně dlouho známý a mnohaletým výzkumem i praxí ověřený fakt, že zkušenosti uložené v našem podvědomí pokaždé rozhodnou, jak v jednotlivých situacích zareagujeme - podle poznatků odborníků rozhodnou pokaždé o naší reakci až z 85 až 95%. Z toho vycházejí i různé psychoterapeutické postupy, včetně léčby archetypu zraněného vnitřního Dítěte.

Můžeme to zpochybňovat, nic to ale nezmění na faktu, že přírodní zákonitost příčiny a důsledku funguje v oblasti psychiky a řídí její reakce, stejně jako funguje v oblasti fyzikální. Je jen na nás, jsme-li ochotní to respektovat a akceptovat.


To má jako znamenat, že lidé tisíciletí před tím bez těchto nových "geniálních" poznatků neměli žádnou šanci? :D

Museli žít nejen bez poznatků z oblasti psychologie, ale i bez současných fyzikálních poznatků.
Učili se všemu cestou "zkouška - omyl".

:)


No, oni vytvářeli základy po staletí a tisíciletí - kámen po kameni - ke všem dnešním poznatkům, které se samozřejmě budou dál měnit a vyvíjet, jako to dělaly staletí předtím. A zaplat Panbů za to.
Návštěvník
 

Další

Zpět na Zen

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků