O naší reakci rozhodne intenzita pocitů bezbrannosti a ponížení, která se postupně nahromadila v našem podvědomí: čím víc byl člověk ponižovaný druhými v situacích, kdy se proti tomu nemohl bránit, tím silnější potřeba zachovat se povýšeně se mu pak objeví v situacích, které mu takové chování umožní. A tím menší je pravděpodobnost, že si to v sobě uvědomí. Zareaguje rovnou podle toho, jak se cítí.
Protože
Zraněné vnitřní dítě je ta část našeho já, která se většinou v důsledku nezpracovaných zranění a traumat, prožitých v dětství, odštěpila od naší vědomé části psýchy. Zraněné vnitřní dítě "dřímá" v našem podvědomí a "kazí" při každé příležitosti náš dospělý vztah k okolí. Zraněné vnitřní dítě tak "znečišťuje" (Bradshaw: contaminate) naši dospělou komunikaci na mnoho způsobů:
• Máme paniku ze ztráty vztahové osoby
• Prožíváme nekontrolovatelné vlny zlosti a násilí
• Podezíráme a nevěříme tomu, co přichází z našeho okolí
• Jsme závislí na látkách, osobách či procesech
• Upadáme do depresí a stáváme se apatičtí
• Pociťujeme nutnost, mít vše pod kontrolou
• Trestáme sami sebe, chybí nám zdravá sebeláska a sebedůvěra
• Máme problémy s obranou vlastních hranic
• Věříme, že cosi "magického" nás "shůry" zachrání
a na mnoho dalších způsobů.
Jak je možné, se s vnitřním dítětem setkat?
Zraněné, tj. odštěpené a neintegrované vnitřní dítě je dobře ukryto za oponou racionálního vědomí. To znamená, že si většinu času jeho existence a působení nejsme vědomi. Pokud nás někdo upozorní, že se chováme "jako dítě", reagujeme agresivně nebo uraženě (což je samozřejmě právě dětská reakce). Přitom je nutné pochopit, že skrývání vnitřního dítěte je náš obranný mechanismus - a tím je naše neochota se na dítě podívat zpočátku důležitá pro naši psychickou stabilitu.
Našemu dítěti se "tenkrát" vedlo tak špatně, že se rozhodlo utéci od "bytí dítětem". Konkrétně to znamenalo, že se rozhodlo necítit (bolest, samotu, zraňování, které mu způsobovali jiní, ale začalo namísto cítění používat "dospělé" způsoby chování: racionální výklad, potlačení nepříjemných vjemů, zapírání zranění, projekci (ne já trpím, ale ty) a mnoho dalších "triků" dospělých.
Jak lze vnitřní dítě uzdravit?
Zní to jednoduše - skrze znovuprocítění a zpracování (integraci) nezpracovaného psychického materiálu.
http://www.konstelace.info/doplnky-vnitrni-dite.html