Pryč se zenem
Napsal: pon 16. črc 2012 23:51:18
Minule jsem napsal článek o tom, jak se zen liší od různých učení.
Ale je velmi důležité pro někoho, kdo chce poznat a cvičit buddhismus, aby k realitě nepřidával nějaký buddhismus nebo Zen.
Chodit po světě a hlásat zen, jako by to bylo něco mimo každodenní zkušenost je chyba.
Když dobrý zenový mistr učí zen, současně dbá na to, aby se žák nestal "nemocný zenem". Takžře někdy učitel vezme hůl a bouchne do podlahy, jenom tohle. Nic víc. Pro většinu lidí je velmi těžké zbavit se nějaké duchovní cesty nebo náboženství, protože je fascinuje, jak je to krásná a ušlechtilá cesta.
Ale zen není něco vzláštního nebo ušlechtilého nebo vznešeného. Není to nic jiného než vaše obyčejná zkušenost.
Neměli bychom si tedy říkat - jsem zen buddhista nebo buddhista, takže jsem něco zvláštního. Pak se z toho stane v hlavě překážka k tomu , bychom mohli opravdu vyjadřovat buddhovu podstatu.
Když se lidé domlouvají, jak by se měli různé buddhistické směry navzájem tolerovat a jak by měli jejich příslušníci spolupracovat, je to řeč osvícených lidí nebo to je řeč lidí, kteří dosud nepochopili buddhismus? Když nechápeme buddhismus, jak můžeme hodnotit, co by se mělo v rámci buddhismu dělat?
Někdo, kdo chce poznat buddhismus do důsledku a vyjadřovat jeho podstatu v životě, nezbude než do důsledku následovat cestu, která je do důsledku neintelektuální, neduchovní a naprosto hloupá. Protože nakonec netvrdí vůbec nic.
Nejsou tu žádné filozofické závěry. Jsou tu jen různé pokyny, jak se osvobodit od náboženství, od zenu, od buddhismu, od Buddhy, od učitele a od sebe. Ta filozofie je velmi složitá, ale konečný důsledek je tak jednoduchý, že prakticky není vůbec vidět a proto ho skoro nikdo nemůže pochopit. Jak můžete pochopit učení, které nic netvrdí? Jedině tak, že se přestanete snažit najít nějaké konečné filozofické vysvětlení reality. I když různé knihy a mistři vysvětlují realitu v hodinových přednáškách a na mnoha stranách mnohých knih, je to jen nepřímé nabádání k prožitku vlastní reality, která nemá nic společného s buddhismem nebo jiným duchovním směrem.
Je tedy naprosto nutné, aby někdo, kdo se zajímá o zen, sice studoval příslušnou filozofii, ale učil se ji studovat neintelektuálně, dokonale hloupě. Není to o sbírání vědomostí ale o nabádání k probuzení do reality. Když tedy jdete do kuchyně a chcete vařit čaj, můžete to udělat jako buddhista, ale to není to, co měl Buddha na mysli. A nebo to uděláte prostě tak jako někdo, kdo o buddhismu neví vůbec nic. A tak to udělá zenový učitel. Prostě uvaří čaj a v jeho mysli není představa zenu nebo buddhismu.
Protože lidé jsou zvyklí, že když něco čtou, pak to je něco důležitého, co by si měli zapamatovat nebo vzít z toho poučení, chtějí takhle chápat i zen. Ale takhle chápat zen nejde. Proto někteří učitelé buddhismu chodili po světě a mysleli si o sobě, že velmi rozumí buddhismu, protože znali mnoho súter nazpaměť. ALe když narazili na skutečného učitele buddhismu, kdo buddhismu přišel na kloub, byli konfrontování s realitou - jejich porozumění bylo pouze intelektuální, ale oni se zatím neprobudili do skutečnosti. Když jim učitel pomohl překonat jejich intelektuální chápání zenu, někteří z nich spálili všechny ty zápisky, co si léta dělali.
Zen je nekonečně hloupý. Kdo má v hlavě zen, nedošel na konec cesty. Na konci cesty zen není. Je tam jen realita. A ta se mění v každém okamžiku. Zen je jí uplně ukradený.
Když se podíváte na těch deset obrázků o krocení buvola, poslední obrázek je - jdeme na trh koupit víno. Vrátili jsme se ke každodennímu životu.
Ale je velmi důležité pro někoho, kdo chce poznat a cvičit buddhismus, aby k realitě nepřidával nějaký buddhismus nebo Zen.
Chodit po světě a hlásat zen, jako by to bylo něco mimo každodenní zkušenost je chyba.
Když dobrý zenový mistr učí zen, současně dbá na to, aby se žák nestal "nemocný zenem". Takžře někdy učitel vezme hůl a bouchne do podlahy, jenom tohle. Nic víc. Pro většinu lidí je velmi těžké zbavit se nějaké duchovní cesty nebo náboženství, protože je fascinuje, jak je to krásná a ušlechtilá cesta.
Ale zen není něco vzláštního nebo ušlechtilého nebo vznešeného. Není to nic jiného než vaše obyčejná zkušenost.
Neměli bychom si tedy říkat - jsem zen buddhista nebo buddhista, takže jsem něco zvláštního. Pak se z toho stane v hlavě překážka k tomu , bychom mohli opravdu vyjadřovat buddhovu podstatu.
Když se lidé domlouvají, jak by se měli různé buddhistické směry navzájem tolerovat a jak by měli jejich příslušníci spolupracovat, je to řeč osvícených lidí nebo to je řeč lidí, kteří dosud nepochopili buddhismus? Když nechápeme buddhismus, jak můžeme hodnotit, co by se mělo v rámci buddhismu dělat?
Někdo, kdo chce poznat buddhismus do důsledku a vyjadřovat jeho podstatu v životě, nezbude než do důsledku následovat cestu, která je do důsledku neintelektuální, neduchovní a naprosto hloupá. Protože nakonec netvrdí vůbec nic.
Nejsou tu žádné filozofické závěry. Jsou tu jen různé pokyny, jak se osvobodit od náboženství, od zenu, od buddhismu, od Buddhy, od učitele a od sebe. Ta filozofie je velmi složitá, ale konečný důsledek je tak jednoduchý, že prakticky není vůbec vidět a proto ho skoro nikdo nemůže pochopit. Jak můžete pochopit učení, které nic netvrdí? Jedině tak, že se přestanete snažit najít nějaké konečné filozofické vysvětlení reality. I když různé knihy a mistři vysvětlují realitu v hodinových přednáškách a na mnoha stranách mnohých knih, je to jen nepřímé nabádání k prožitku vlastní reality, která nemá nic společného s buddhismem nebo jiným duchovním směrem.
Je tedy naprosto nutné, aby někdo, kdo se zajímá o zen, sice studoval příslušnou filozofii, ale učil se ji studovat neintelektuálně, dokonale hloupě. Není to o sbírání vědomostí ale o nabádání k probuzení do reality. Když tedy jdete do kuchyně a chcete vařit čaj, můžete to udělat jako buddhista, ale to není to, co měl Buddha na mysli. A nebo to uděláte prostě tak jako někdo, kdo o buddhismu neví vůbec nic. A tak to udělá zenový učitel. Prostě uvaří čaj a v jeho mysli není představa zenu nebo buddhismu.
Protože lidé jsou zvyklí, že když něco čtou, pak to je něco důležitého, co by si měli zapamatovat nebo vzít z toho poučení, chtějí takhle chápat i zen. Ale takhle chápat zen nejde. Proto někteří učitelé buddhismu chodili po světě a mysleli si o sobě, že velmi rozumí buddhismu, protože znali mnoho súter nazpaměť. ALe když narazili na skutečného učitele buddhismu, kdo buddhismu přišel na kloub, byli konfrontování s realitou - jejich porozumění bylo pouze intelektuální, ale oni se zatím neprobudili do skutečnosti. Když jim učitel pomohl překonat jejich intelektuální chápání zenu, někteří z nich spálili všechny ty zápisky, co si léta dělali.
Zen je nekonečně hloupý. Kdo má v hlavě zen, nedošel na konec cesty. Na konci cesty zen není. Je tam jen realita. A ta se mění v každém okamžiku. Zen je jí uplně ukradený.
Když se podíváte na těch deset obrázků o krocení buvola, poslední obrázek je - jdeme na trh koupit víno. Vrátili jsme se ke každodennímu životu.