Proč je zen jiný...

[ryunin]

... Až odhodíš svoje já, pak se ozvi...

Řekl bys tohle své mamince, sestře, někomu blízkému, v kom bys poznával své pravé Já?

No a probuzený je ten, komu jsou takhle blízcí všichni.

není tu žádno poznávání svého pravého já - je tu jen odhození já a zkušenost v tomto okamžiku, nejsou tu žádní blízcí ani neblízcí, já ani nikdo jiný, ani nejá ani nejiní...

takže se ozvi, až odhodíš své já

[ryunin]

protože na světě je spousta neupřímných lidí, kteří dávají přednost vlastnímu pocitu, vlastní důležitosti před pravdou buddhismu a tak se k té pravdě nikdy nedostanou - v Japonsku je obrovská, obrovitá církev zvaná Sotoshu, na jejímž vrcholu sedí jakýsi zenový papež... má velmi velký klobouk... tohle není buddhismus, ale velmi zvláštní církev, která vznikla z touhy lidí mít hierarchii, mít papeže, mít nahoře a dole a dělat kariéru... buddhismus nemá žádné hierarchie, kariéry ani osvícené papeže, místo toho tu jsou obyčejní lidé, kteří vaří čaj a zametají podlahy - buddhové každodenního života

měl jsem kdysi takového zenového učitele, který neustále mluvil o penězích a neustále na někoho nadával, jeho žáci mu říkali "mistr" - trvalo mi několik let než mi došlo, že to žádný mistr není... je velmi těžké najít autentického učitele buddhismu v té záplavě lidí, kteří podlehli pocitu vlastní důležitosti a vlastnímu intelektu a názorům

pak jsem zase narazil na učitele, kterého jeho žáci považovali za svatého muže.... ani to není buddhismus... buddhismus je otevřít okno, zalít kytky... ale kdo tohle učí? musíte hledat a hledat... mistr Dogen procestoval celou Čínu, než našel svého učitele... absolvoval nebezpečnou plavbu přes moře... ačkoliv v Japonsku už bylo spousta buddhistických klášterů a učitelů, on z nich ale neměl dobrý pocit, něco mu tam chybělo, a tak hledal v Číně... tam našel a vrátil se do Japonska a začal učit buddhismus nepřekroucený lidskými touhami po vlastním zisku a slávě

Ono to TO nejde nalézt doma, na vlastním kanapi, musí se za tím TO jezdit do ciziny, nebo mít alespoň cizokrajného učitele?
Hmm, to jsou vjěci, paní radová, komplikovat si takhle ono hledání.

Mistr Dogen, protože byl upřímný a hledal pravdu, nenašel pravdu na kanapi doma, dokonce ani v klášterech zenu, v kterých žil od svého dětství, a tak si komplikoval, paní radová, tu svou cestu a riskoval cestu do Číny. Bylo to v 13. století asi tak stokrát náročnější než dnes, kdy jsou letadla, internet... Trvalo mi asi 10 hodin z Frankfurtu cestovat do zenového centra v USA, kde jsem měl mít učitele. Když chceme opravdu najít pravdu, nevidíme žádné překážky. Kdo nemá potřebu najít pravdu, zůstane na kanapi s notebookem na klíně. Samozřejmě, mistr Dogen nakonec našel pravdu v tomto okamžiku, tady a teď, ale je rozdíl, když to někdo vykřikne na internetu, rpotože si to přečetl a je rozdíl, pokud to prožijete. Jak je možné, že to většinou trvá deset, dvacet let, než adept buddhismu na vlastní kůži zažije co to je tady a teĎ, ačkoliv to četl tisíckrát v různých knihách? Protože na forech jako je toto, nemáte šanci najít sebe sama, budete tady dvacet let marnit čas a stejně nic nepochopíte. Když na vás zařve učitel z blízkosti jednoho metru, možná vám něco dojde. Většina žáků buddhismu musí takový živý kontakt prožívat po mnoho let. Upřímnýá člvoěk se nestydí přiznat, že hledá osvícení, pravdu. Nebojí se zeptat. Zbabělec se vykrucuje- tady je to, přece to je tady, kam bych chodil. Když Krishnamurti říkal, že není třeba meditovat, měl ovšem nikoliv načteno z knih, ale prožitou skrz na skrz ve svém těle a ve své mysli, proto naspal tak skvělé knihy sám. Neobejdete se bez poctivého hledání pravdy. Jsou případy, jeden z milionu, kdo dosáhnou osvícení díky náhodě. Ti ale neají co říct - poznal jsem jednu takovou ženu. Neměla vůbec co k tomu dodat. A ptala se mě na buddhismus, co to je, jak to funguje, přitom byla osvícená. Protože osvícený člověk, který nerozumím matematice, nerozumí matematice. Osvícený fotbalista umí hrát fotbal, ale neví nic o buddhismu, pokud ho nestudoval. Je rozdíl mezi prožitkem reality a chápáním celé nesmírně složité filozofie, která pomáhá lidem, aby zažili pravdu. Ačkoliv vám zenový mistr řekne během jedné minuty o pravdě všechno pomocí své hole, stejně to nepochopíte. Když udeříte jako on do podlahy, on vás odmítne, ne, to není ono, to jste jen imitovali moje chování. Proto hledejte, dokud nenajdete. Stojí za to dosáhnout pravdy. Ale pokud nemáte odvahu, radši s tím ani nezačínejte...

[ryunin]

viděl jsem rozhovor Krishnamurtiho a Trungpy a zatímco Krishnamurti pořád dokola opakoval ,že náboženství, meditace a tak dál je zbytečná záležitost, Trungpa ho klidně poslouchal a asi po půl hodině řekl něco geniálního o meditaci, a pak zase asi půl hodiny mlčel a do toho Krishnamurti neustále nadšeně vykřikoval, že nesmíme mít žádné nábořženství, žádnou praxi, žánou meditaci.. chápu oba dva - ale ani jeden z nich neučí buddhismus mistra Dogena

Hele, je mi naprosto jasné, že v učení buddhismu mistra Dogena nemáš široko daleko konkurenci, ale to neznamená, že musíš zároveň rozumět i všemu ostatnímu. Pokud Ti tohle dochází, tak by to mohl být dobrý předpoklad, že se budeš chovat k těm, kteří jdou jinou cestou, s úctou.

není tu žádno poznávání svého pravého já - je tu jen odhození já a zkušenost v tomto okamžiku, nejsou tu žádní blízcí ani neblízcí, já ani nikdo jiný, ani nejá ani nejiní...

Jistě, samozřejmě, ale to neznamená, že se nemůžeš chovat k ostatním s úctou.

neříkám, že rozumím advaitě, jen říkám, že není totožná s buddhismem a to se dá dohledat i na různých webových stránkách, to není jen můj názor, že tu jsou velké rozdíly

ale pokud říkáš, že jablko a hruška je totéž, pak není co dodat, ano svým způsobem jsou totožné

co se týká úcty, to je relativní pojem, kritika různých lidí je někdy nutná - samozřejmě k tomu není potřeba nenávist

[rosada]

A co ty hledáš v zenu? Hledáš-li něco
Nebo co si hledal, když jsi s ním začínal?

Já toužila po sebe-poznání (dokonce jsem to nedávno dohledala na Inspiruj.
Život mě nějak dostrkal až k Moojimu. A ta touha (a byla to fakt šílená touha) tu už není. Je tu jen obyčejný život (rodina, práce, zahrada, tanec) no a taky to kafrání po internetu, ale to jsem dělala vždycky.
Já taky troch přičichla k zenu. A taky díky tomu nepřikládám slovům velký význam, paradoxně mám ale ráda diskuze a slovní vyjádření, jen vím, jak snadné je se ve slovech míjet. Podstata je v tichu a v tom (určitě v něm) se všechny cesty spojují. pokud se nepřikládá velký význam slovům může se snáze vysledovat kam poukazují (jako ten prst ukazující na měsíc).
Že Mooji učí advaitu jsem se dozvěděla až ex post. Že jsem advaitový intelektuál a tedy VIP mezi diskutujícími , až tady na poradně.
Že mě to tu veřejně dohnalo k tomu, abych napsala, že už nehledám, za to jsem vděčná. No a k osvícení - to jsem už psala o pár příspěvků výše - ať si z toho každý vydedukuje, co umí.

Je super, že sis našel cestu, která tobě plně vyhovuje a souzníš s ní. Je super, když tu cestu budeš chválit, sdílet, jaké to je kráčet takto.
Ale srovnáváním s něčím jiným... vždy narazíš na obranu...

[Kritik]

Hle pokyn ke kritice:
Ryunine, lpíš na tom, že zen je ze všeho nejlepší.
Advaitě nerozumíš ani za mák, na to prolítnutí pár svědectví nestačí.
Zen je učení skromné a prosté - děláš mu ostudu!

[ryunin]

A co ty hledáš v zenu? Hledáš-li něco
Nebo co si hledal, když jsi s ním začínal?

Já toužila po sebe-poznání (dokonce jsem to nedávno dohledala na Inspiruj.
Život mě nějak dostrkal až k Moojimu. A ta touha (a byla to fakt šílená touha) tu už není. Je tu jen obyčejný život (rodina, práce, zahrada, tanec) no a taky to kafrání po internetu, ale to jsem dělala vždycky.
Já taky troch přičichla k zenu. A taky díky tomu nepřikládám slovům velký význam, paradoxně mám ale ráda diskuze a slovní vyjádření, jen vím, jak snadné je se ve slovech míjet. Podstata je v tichu a v tom (určitě v něm) se všechny cesty spojují. pokud se nepřikládá velký význam slovům může se snáze vysledovat kam poukazují (jako ten prst ukazující na měsíc).
Že Mooji učí advaitu jsem se dozvěděla až ex post. Že jsem advaitový intelektuál a tedy VIP mezi diskutujícími , až tady na poradně.
Že mě to tu veřejně dohnalo k tomu, abych napsala, že už nehledám, za to jsem vděčná. No a k osvícení - to jsem už psala o pár příspěvků výše - ať si z toho každý vydedukuje, co umí.

Je super, že sis našel cestu, která tobě plně vyhovuje a souzníš s ní. Je super, když tu cestu budeš chválit, sdílet, jaké to je kráčet takto.
Ale srovnáváním s něčím jiným... vždy narazíš na obranu...

kritika nebo zdůraznění rozdílů je přirozenou součástí naprosto všech filozofií, advaitu nevyjímaje

Jsi osvícená - to ti neberu, ale existuje tu něco jako překonání iluzorní podstaty mysli, kdy zjistíš, že vše, co sis dosud myslela, byl blud. A od té doby začneš používat pojmy jako nástroje, nikoliv jako skutečnost. A já nevím, jestli to víš, nebo jak to máš. Každopádně dovést to do konce je fajn. Mistr Nishijima to nazval "vyřešit své filozofické problémy". Hledal jsem hledal pravdu, zoufale, řešil koany, co to je? Je to tohle? Je to tenhle pocit? Jsem velmi velmi tvrdohlavý, jak je vidět z mých příspěvků tady. Jednoho dne vše odpadlo - a bylo pouze to, co je, bez mých slov a vysvětlení a otázek. Od té doby nehledám pravdu, ale hledám způsob, jak ji aplkovat v životě, jak ji učit sebe a druhé pomocí Dogenovy filozofie, která je velmi velmi specifická. Napřiklad v žádné jiné zenové nebo buddhsitické škole není zazen považován za konečný cíl. Ale tohle není z Dogenovy hlavy. On to našel u svého učitele v Číně. Zjistil tam, že tajemství buddhismu není v intelektuálním chápání věcí, ale v tak jednoduché a naprosto nesmyslné činnosti, jakou je zazen. A vrcholem je, že zazen člověk cvičí do smrti, ačkoliv už dosáhl satori. Protože když dosáhl satori, zjistil, že tu žádné oddělené satori pro jednoho není. A tak ví, že pokaždé, když si sedne na zadek, a cvičí zazen, znovu se stává buddhou. Nečeká na výsledek. To žádná jiná zenová škola neučí. Rinzai je škola, kde po satori si už můžeš dělat co chceš. Ale Dogen cvičil zazen jako samotné vyjádření buddhovy podstaty do své smrti. To je nádherné, protože to je tak nesrozumitelné člověku, která pro sebe hledá zisk. Není tu jiný zist než přítomnost, není tu jednodušší cesta jak vyjádřit pravdu, než sedět a nehýbat se. A pak se tato pravda vyjadřuje přirozeně v pití čaje, v uklízení domu, ve výchově dětí, v řízení auta...

[Alaja]

Mistr Dogen, protože byl upřímný a hledal pravdu, nenašel pravdu na kanapi doma, dokonce ani v klášterech zenu, v kterých žil od svého dětství, a tak si komplikoval, paní radová, tu svou cestu a riskoval cestu do Číny. Bylo to v 13. století asi tak stokrát náročnější než dnes, kdy jsou letadla, internet... Trvalo mi asi 10 hodin z Frankfurtu cestovat do zenového centra v USA, kde jsem měl mít učitele. Když chceme opravdu najít pravdu, nevidíme žádné překážky. Kdo nemá potřebu najít pravdu, zůstane na kanapi s notebookem na klíně. Samozřejmě, mistr Dogen nakonec našel pravdu v tomto okamžiku, tady a teď, ale je rozdíl, když to někdo vykřikne na internetu, rpotože si to přečetl a je rozdíl, pokud to prožijete. Jak je možné, že to většinou trvá deset, dvacet let, než adept buddhismu na vlastní kůži zažije co to je tady a teĎ, ačkoliv to četl tisíckrát v různých knihách? Protože na forech jako je toto, nemáte šanci najít sebe sama, budete tady dvacet let marnit čas a stejně nic nepochopíte. Když na vás zařve učitel z blízkosti jednoho metru, možná vám něco dojde. Většina žáků buddhismu musí takový živý kontakt prožívat po mnoho let. Upřímnýá člvoěk se nestydí přiznat, že hledá osvícení, pravdu. Nebojí se zeptat. Zbabělec se vykrucuje- tady je to, přece to je tady, kam bych chodil. Když Krishnamurti říkal, že není třeba meditovat, měl ovšem nikoliv načteno z knih, ale prožitou skrz na skrz ve svém těle a ve své mysli, proto naspal tak skvělé knihy sám. Neobejdete se bez poctivého hledání pravdy. Jsou případy, jeden z milionu, kdo dosáhnou osvícení díky náhodě. Ti ale neají co říct - poznal jsem jednu takovou ženu. Neměla vůbec co k tomu dodat. A ptala se mě na buddhismus, co to je, jak to funguje, přitom byla osvícená. Protože osvícený člověk, který nerozumím matematice, nerozumí matematice. Osvícený fotbalista umí hrát fotbal, ale neví nic o buddhismu, pokud ho nestudoval. Je rozdíl mezi prožitkem reality a chápáním celé nesmírně složité filozofie, která pomáhá lidem, aby zažili pravdu. Ačkoliv vám zenový mistr řekne během jedné minuty o pravdě všechno pomocí své hole, stejně to nepochopíte. Když udeříte jako on do podlahy, on vás odmítne, ne, to není ono, to jste jen imitovali moje chování. Proto hledejte, dokud nenajdete. Stojí za to dosáhnout pravdy. Ale pokud nemáte odvahu, radši s tím ani nezačínejte...

Tak to mám holt smůlu, že jsem ten jeden z milionu, co to TO našel na kanapi, bez jakéhokoli mistra, a pak si jen doplňoval terminologii podle knih českých duchovních mistrů.
Kamarádce kdysi stačilo mé naprosto neodborné povídání o tom, jak jsem našla to TO (na kanapi), které jsem ale vůbec nehledala, a za pár týdnů to podle mne našla také. Nyní učí jiné....

[ryunin]

ale pokud říkáš, že jablko a hruška je totéž, pak není co dodat, ano svým způsobem jsou totožné

co se týká úcty, to je relativní pojem, kritika různých lidí je někdy nutná - samozřejmě k tomu není potřeba nenávist

Ryunine, může být různá hloubka pohledu, netvrdím, že jablko a hruška je totéž, ale obojí může osvěžit a nasytit.

Jak asi velká musí být pýcha, aby se cítil člověk pověřen ke kritice druhých lidí ?

nebo to může být soucit? nekritizuju lidi, kritizuju myšlenky

[ryunin]

Mistr Dogen, protože byl upřímný a hledal pravdu, nenašel pravdu na kanapi doma, dokonce ani v klášterech zenu, v kterých žil od svého dětství, a tak si komplikoval, paní radová, tu svou cestu a riskoval cestu do Číny. Bylo to v 13. století asi tak stokrát náročnější než dnes, kdy jsou letadla, internet... Trvalo mi asi 10 hodin z Frankfurtu cestovat do zenového centra v USA, kde jsem měl mít učitele. Když chceme opravdu najít pravdu, nevidíme žádné překážky. Kdo nemá potřebu najít pravdu, zůstane na kanapi s notebookem na klíně. Samozřejmě, mistr Dogen nakonec našel pravdu v tomto okamžiku, tady a teď, ale je rozdíl, když to někdo vykřikne na internetu, rpotože si to přečetl a je rozdíl, pokud to prožijete. Jak je možné, že to většinou trvá deset, dvacet let, než adept buddhismu na vlastní kůži zažije co to je tady a teĎ, ačkoliv to četl tisíckrát v různých knihách? Protože na forech jako je toto, nemáte šanci najít sebe sama, budete tady dvacet let marnit čas a stejně nic nepochopíte. Když na vás zařve učitel z blízkosti jednoho metru, možná vám něco dojde. Většina žáků buddhismu musí takový živý kontakt prožívat po mnoho let. Upřímnýá člvoěk se nestydí přiznat, že hledá osvícení, pravdu. Nebojí se zeptat. Zbabělec se vykrucuje- tady je to, přece to je tady, kam bych chodil. Když Krishnamurti říkal, že není třeba meditovat, měl ovšem nikoliv načteno z knih, ale prožitou skrz na skrz ve svém těle a ve své mysli, proto naspal tak skvělé knihy sám. Neobejdete se bez poctivého hledání pravdy. Jsou případy, jeden z milionu, kdo dosáhnou osvícení díky náhodě. Ti ale neají co říct - poznal jsem jednu takovou ženu. Neměla vůbec co k tomu dodat. A ptala se mě na buddhismus, co to je, jak to funguje, přitom byla osvícená. Protože osvícený člověk, který nerozumím matematice, nerozumí matematice. Osvícený fotbalista umí hrát fotbal, ale neví nic o buddhismu, pokud ho nestudoval. Je rozdíl mezi prožitkem reality a chápáním celé nesmírně složité filozofie, která pomáhá lidem, aby zažili pravdu. Ačkoliv vám zenový mistr řekne během jedné minuty o pravdě všechno pomocí své hole, stejně to nepochopíte. Když udeříte jako on do podlahy, on vás odmítne, ne, to není ono, to jste jen imitovali moje chování. Proto hledejte, dokud nenajdete. Stojí za to dosáhnout pravdy. Ale pokud nemáte odvahu, radši s tím ani nezačínejte...

Tak to mám holt smůlu, že jsem ten jeden z milionu, co to TO našel na kanapi, bez jakéhokoli mistra, a pak si jen doplňoval terminologii podle knih českých duchovních mistrů.
Kamarádce kdysi stačilo mé naprosto neodborné povídání o tom, jak jsem našla to TO (na kanapi), které jsem ale vůbec nehledala, a za pár týdnů to podle mne našla také. Nyní učí jiné....

tak to máš dobrý

[ryunin]

Hle pokyn ke kritice:
Ryunine, lpíš na tom, že zen je ze všeho nejlepší.
Advaitě nerozumíš ani za mák, na to prolítnutí pár svědectví nestačí.
Zen je učení skromné a prosté - děláš mu ostudu!

mistr Dogen byl velmi náročný a komplikovaný, dělal ostudu buddhismu?

a současně byl velmi prostý a říkal, že stromy, tráva a hmyz učí buddhismus

advaitě vůbec nerozumím, ale nemusím rozumět matematice, abych pochochopil, že to není chemie

nerozumím ženám, ale opravdu žena není muž a to jsem schopen i poznat

nerozumím čínsky, ale poznám, když někdo mluví čínsky - je to dost jednoduché to poznat

[ryunin]

zen rozhodně není ze všeho nejlepší

jak můžeme vůbec něco takového říkat, když nevíme, co to je zen?

co to je zen? jít do kuchyně a napít se vody

je nejlepší ze všeho jít do kuchyně a napít se vody?

dalo by se říct, že je fajn, když něco děláme v přítomnosti, zen nezen, žádný zen, buddhismus, buddha, mysl, osvícení a nic jiného není třeba k tomu, abychom se napili vody

ale musel jsem dvacet let studovat podrobnou, do nejmenších detailů propracovanou filozofii buddhismu, abych ocenil, že nejlepší je žít jednoduše a v přítomnosti

a pochopit smysl zazenu bez cíle - mnoho lidí se svěřilo ,že s tím mají velkýá problém a to cvičí už třicet let, pak právě třeba zklamaní, že je zazen neuspokojil, odejdou za advaitou - což nekritizuju, jen říkám, jak těžké je pochopit smysl zazenu, smysl buddhismu i po třiceti letech usilovného cvičení a praxe - jak je pravděpodobné, že někdo, kdo ani zazen necvičil, chápe jeho smysl? zen je velmi prostý, když nehodnotíme co je prosté a co není prosté a něco prostě děláme

[rosada]

Taky jsem měla období (cca 2 roky), kdy jsem každý den seděla a nehýbala se. Jen tak bez ničeho, bez návodů, bez záměru, bez mistra. Dokonce jsem si zjistila, že do Čech občas jezdí nějaký mistr z Japonska (byla to jiná linie) a skupinka cvičí pod jeho vedením v Praze. Ale nechtěla jsem se tenkrát nijak dužit (no a taky jsem tenkrát měla strach z falešných mistrů).

Jesně, že hruška a jablko není totéž, ale někdo má rád to jiný ono, nelze obecně říct, že hrušky jsou chutnější - nebo že třeba jen máslovky.
jedním rysem který (a možná to je jen můj mylný dojem) patří k zenu je přísnost.
No mě by to přes tu přísnost nešlo. A tak mě "zlomila" vlídnost, kterou jsem našla v náručí Moojiho.
"

[Petra]

co se týká úcty, to je relativní pojem, kritika různých lidí je někdy nutná - samozřejmě k tomu není potřeba nenávist

Ryunine, může být různá hloubka pohledu, netvrdím, že jablko a hruška je totéž, ale obojí může osvěžit a nasytit.

Jak asi velká musí být pýcha, aby se cítil člověk pověřen ke kritice druhých lidí ?

nebo to může být soucit? nekritizuju lidi, kritizuju myšlenky

?

Ale jen at si zakritizuje. Přemýšlím, co mu asi přelítlo přes nos, že tak řádí.

Myslím, že tady nikdo proti zazenu, ani proti Ruyninovi nic nemá, ale od něho jsme to právě schytali pořádně.

[ryunin]

Taky jsem měla období (cca 2 roky), kdy jsem každý den seděla a nehýbala se. Jen tak bez ničeho, bez návodů, bez záměru, bez mistra. Dokonce jsem si zjistila, že do Čech občas jezdí nějaký mistr z Japonska (byla to jiná linie) a skupinka cvičí pod jeho vedením v Praze. Ale nechtěla jsem se tenkrát nijak dužit (no a taky jsem tenkrát měla strach z falešných mistrů).

Jesně, že hruška a jablko není totéž, ale někdo má rád to jiný ono, nelze obecně říct, že hrušky jsou chutnější - nebo že třeba jen máslovky.
jedním rysem který (a možná to je jen můj mylný dojem) patří k zenu je přísnost.
No mě by to přes tu přísnost nešlo. A tak mě "zlomila" vlídnost, kterou jsem našla v náručí Moojiho.
"

No a to jsi narazila na zajímavej problém.

Tak si představ, jak to tady lidi maj tendenci zjednodušovat, když realita je dost jinde.

Nejenže zen má několik různých stylů a škol, základní rozdělení je soto a rinzai. V rinzai jde o to dosáhnout osvícení pomocí meditace a práce a studia koanů atd. V soto (Dogen) jde o to nalézt probuzení v odhození těla a mysli v zazenu, který se cvičí bez cíle dosáhnout osvícení.

JEnže aby to nebylo tak jednoduchý, tak různí učitelé chápou Dogena různě!!! No a to je přece ale mezi lidmi normální. Takže vznikla celá obrovská škola zenu, která Dogena pochopila jako výchovu k dokonalosti, otužilosti, disciplíně, kázni, úctě k učitelům, nastolila přísnou hierarchii a řád a když se sedí, nesmí se ani pohnout a sedí se dlouho dlouho... a učitelé na žáky řvou a říkají jim, ž jsou blbí a mají zavřít zobák a podobně. To si nevymýšlím, to jsem zažil.

Jenže můj učitel Mike Luetchford tohle kritizuje a říká, že když cvičíme zazen, nemáme sedět jako vojáci, nemáme to dělat náísilím, ale sedět rovně, ale přirozeně. A nesedíme dlouhé hodiny, jen dvakrát dvacet minut. A Mike nikomu neříká, že je idiot a nemlátí lidi holí. Všem říká, už jsi osvícený, ale taky říká, že buddhismus není možné učit se přes vlastní intelektuální názory a že je třeba učit se od někoho, kdo se to naučil od autentického učitele. A taky říká, že je možné poznat pravdu přes sport, vyšívání, vaření a podobně a že není třeba cvičit zazen, abych poznal pravdu, nicméně v buddhismu se zazen nedá ničím nahradit. A taky říká - a to mě hodně překvapilo - že jeho vztah s jeho přítelkyní je pro něho důležitější než buddhismus. Takže to je zcela jiné chápání Dogena. Takže vůbec nelze říct, že zen je nejlepší, když i názory na Dogena se velmi velmi liší. Proto neulpívat na povrchu a studovat a cvičit do hloubky, pokud chceme přijít na kloub nějakému učení. Jinak to nejde.

[rosada]

Tak vidíš,
nejen, že různé linie se liší, ale také se liší učitelé a liší se i žáci.
Jde o to dostat správnou kombinaci učení, učitel, žák - pak to zaklapne
Ale to, co píšeš o svém učiteli mě překvapilo, ... takovému přístupu fandím

[ryunin]

mám chuť to trošku shrnout, když už se toho tolik nashromáždilo - abych vyvrátil nějaké nedorozumění

1. pravda je nezávislá na filozofii, náboženství, lidech, je tu tak jako tak a bude tu i když lidstvo vyhyne

2. pravdu nelze poznat intelektuálně, ale intelektuálně lze diskutovat o skutečných prostředcích poznání pravdy

3. není žádné lepší nebo horší náboženství

4. buddhismus není náboženství, je to praxe každodenního života - věřit v Boha můžete, na záchod jít musíte

5. nikdo nemá větší hodnotu jako bytost, ale některé bytosti poznali pravdu a jiní ne, některé bytosti jsou schopné ukázat lidem cestu k pravdě a jiné ne

6. zlo není něco abstraktního, ale konkrétní jednání někoho v přítomnosti, co má následky do budoucnosti - pokud na někoho křičíte a zachráníte mu tím život, konali jste dobře - pokud na někoho křičíte a způsobíte tomu člověku zástavu srdce, konali jste špatně, nicméně teď už s tím nic nenaděláte

7. nejlepší způsob jak se rovnou probudit do skutečnosti a chovat se dobře je překonat pocity a názory a rovnou jednat

8. způsob života, jídlo, spánek a fyzické činnosti tvoří charakter člověka

9. štěstí není abstraktní kategorie ani vysněný stav člověka, je to to, co zažíváme, když nehledáme štěstí a pouze něco děláme v přítomnosti - štěstí založené na snech není štěstí, ale intoxikace, poblouznění (jsem zamilovaná... on mě miluje, ach, to je štěstí... ne, to je intoxikace v mozku)

10. moudrost nespočívá v myšlenkách, ale v činech obyčejného člověka

[ryunin]

Tak vidíš,
nejen, že různé linie se liší, ale také se liší učitelé a liší se i žáci.
Jde o to dostat správnou kombinaci učení, učitel, žák - pak to zaklapne
Ale to, co píšeš o svém učiteli mě překvapilo, ... takovému přístupu fandím

on je opravdu jiný - a protože jsem zažil různé učitele, vím, o čem mluvím a proto mi přijdou naivní ty řeči, že vše je stejné, jedno,

ano, vše je jedno, ale pouze v té nejzazší podstatě - a není pravda, že každý učitel je schopný tě tam dostat, zvlášt když si podstatu spletl se svým egem, jak si to o mě někdo tady myslí, že...

takže paradoxně ti, co hlásají - nekritizovat - kritizují, že kritizuju

no zkuste být důslední a uznejte, že si nezasloužím kritiku a že moje cesta taky vede k pravdě

ale já s tím nesouhlasím - klidně je možný, že jsem nafoukanej blbec, kterýho cesta nikam nevede... to musí každý sám vycítit, a pak může říct, tak jo, to beru, nebo to neberu a už bude na světě kritika

[teonik]

ten bod dvě bych řekl trochu jinak:
Pravdu lze Poznat jen Intelektem Pravdy

lidský intelekt poznává pravdu jen do svých omezení,
jak se zbavujeme omezení,intelekt sílí a Poznávání Pravdy roste...až někdy se limitně přiblížíme Pravdě...

[Honzam]

A co my zatracení, kteří si myslí, že Buddha je drak, ale ze soucitu to tajil.
Proč se spokojit s rezignací na osvěcování? Buddha to dotáhl dál než zen. Všichni jsou osvícení v něm - v jeho dračím těle zatraceném do prázdnoty, ve kterém je obsažený celý jeho svět.
Jako drak samozřejmě advaitově už v té prázdnotě nic dělat nemusí, jen si užívat svou dokonalost, přestože lidské tělo dál dožilo relativně normálně.

dokud si něco myslíš, nevidíš pravdu

Sám jsi mi psal, že draci chrání nauku. Dračí tělo je dračí mysl. V tom jsou draci tak dokonalí. Místo mysli mají tělo a to tělo mají místo světa.
Draci jsou zahledění do sebe a nejsou tak schopní myslet na nic jiného než na své krásné tělo.
Buddha byl velmi soucitný, když o peklu mluvil jako o nicotě. Pravda je, že nirvána vlastně pojmenovává věčné uvěznění v dokonalém těle, když všechno ostatní přestane existovat.

[Návštěvník]

nirvána vlastně pojmenovává věčné uvěznění v dokonalém těle, když všechno ostatní přestane existovat.

Nirvána = zánik dosavadního vnímání všeho, včetně těla, jako něčeho skutečného.

Tělo se už nevnímá jako vlastní tělo, natož dokonalé. Je jen jedním z bezpočtu iluzorních a stále se měnících, prázdných tvarů nekonečného Vědomí, vnímaných nekonečným Vědomím v sobě.