Žvanění je k ničemu

[Návštěvník]

A co není projevem samotnýho božství? Co není přirozeným během života?

NIC !

[Návštěvník]

Za 8 hodin 8 stran

Pozvedněmež svůj zrak a vizme název vlákna

[Návštěvník]

Teprve když, až když, stačí když :-)
Toto jsou známky toho, kdo ví, oč go. Málo vyvolených, hodně povolaných hlásat, že stačí když, až, potom teprve, ale vše je boží dílo.

To je hlavně obraz přemítající mysl, ne operující. Která si dopředu vytváří obrázek toho, jak to má být, aby bylo podle jejího přání, které je samozřejmě pouhou představou.

[ryunin]

myslím, že jde o rozdíl,k terý všichni známe - stav, kdy mě něco nutí něco říkat, dělat a necítím se dobře, necítím se přirozeně - v buddhismu tomu říkáme ztratit rovnováhu - napříklda jdu na hostinu a nemůžu se zastavit, pořád jím a jím a je mi už špatně, ale musím jíst dál

nebo mluvím, mluvím, mluvím, cítím, že to nickoho nezajímá, že někoho obtěžuju, ale musím pokračovat

manželství je toho plné - děláme věci, které nikomu nepomůžou, ale nemůžeme si pomoct

a druhý stav je buddha - necítím, že mě něco zvnějšku nutí něco dělat, ale děje se to přirozeně - mluvím jen tolik, kolik je potřeba, mlčím jen tolik, kolik je potřeba, jím jen do polosyta a piju- no to je blbej příklad, protože bychom měli pít aspoň dva litry vody denně, vím, co je ledvinový kámen... takže pít se musí víc než je zdrávo

prostě zazen je návrat do toho pčřirozenýho stavu, kdy už nemusíme, ale můžeme, na rozdíl toho stavu, kdy nechceme, ale musíme...

dá se to aplikovat i na touhy

je rozdíl toužit a mít z toho potěšení a je rozdíl toužit a být frustrován - první je stav rovnováhy a druhý je stav nerovnováhy

ale není potřeba být připoután ke stavu rovnováhy, protože to je další nerovnovážný stav, stačí se vracet ke každodenním činnostem, dělat, co je třeba dělat a to nás přirozeně vrací do reality a tím i současně do toho rovnovážnýho stavu

v tom rovnovážným stavu se budeme ptát upřímně, budeme mít pocit přirozenosti, jako student, který přišel na první lekci španělštiny, si nemusí připadat hloupě, pokud je v tom vyvářženým stavu

ale učitel španělštiny, který se špatně vyspal, šptně najedl, si může mezi těmi studenty připadat jako hlupák. může být naštvaný, že je špatně placený, že studenti vypadají hloupěš, že má blbou učebnici a není křída... takže jak učitel, tak student můžou být buddha nebo mimo ten stav rovnováhy

je krásné vártit se do té přirozenosti a nemít problém s jakoukoliv rolí - jsem student nebo učitel? jsem ten, co se ptá nebo odpovídá? to není problém - a i mlčet se dá jako výraz nadutosti, nebo hněvu nebo frustrace nebo nenávisti nebo nevědomosti, i mluvit se dá z lásky, z moudrosti, ze starostlivosti... pořád je to o tom, zda to vyšlo ze stavu buddha nebo ze stavu nerovnováhy

[Návštěvník]

Za 8 hodin 8 stran

Pozvedněmež svůj zrak a vizme název vlákna

A bude hůř. Připaluje

[Návštěvník]

je krásné vártit se do té přirozenosti a nemít problém s jakoukoliv rolí - jsem student nebo učitel? jsem ten, co se ptá nebo odpovídá? to není problém - a i mlčet se dá jako výraz nadutosti, nebo hněvu nebo frustrace nebo nenávisti nebo nevědomosti, i mluvit se dá z lásky, z moudrosti, ze starostlivosti... pořád je to o tom, zda to vyšlo ze stavu buddha nebo ze stavu nerovnováhy

Vše jsou projevy boží, ale není jedno, z jaké pohnutky, z jakého stavu uvědomění jednáme.

Zrelativizování všeho, každého stavu, je jednoduché, ale nikam nevede. Je tedy spíše škodlivé, i když i ona nemoudrost, řekněme hloupost, je projevem božím. Stejně jako lenost, agresivita, závist či ušlechtilost .... lidského srdce.

[Návštěvník]

http://www.youtube.com/watch?v=AWyNyTy3OSc

[Návštěvník]

Závislost na žvanění po internetu, nic víc.
Přiznejte si v duchu alespoň sami sobě, jak dlouho to už provozujete, rok, dva, pět, deset, dvanáct let a proč to nemůžete omezit.
Dřív, když nebyl internet, se takovým říkalo pavlačové drbny.

[Návštěvník]

http://www.youtube.com/watch?v=AWyNyTy3OSc

[Návštěvník]

A přece je možná reakce, která je spíše nereakcí.
Jen tiše spolubýt.

to jde
teprve když zmizí horečnatý nutkání vášnivě poučovat o co go

Teprve když, až když, stačí když :-)
Málo vyvolených, hodně povolaných hlásat, že stačí když, až, potom teprve

To je hlavně obraz přemítající mysl, ne operující. Která si dopředu vytváří obrázek toho, jak to má být, aby bylo podle jejího přání, které je samozřejmě pouhou představou.

Přemítající mysl říká: voda přestane téct, teprve když se zavře kohoutek

[Návštěvník]

Závislost na žvanění po internetu, nic víc.
Přiznejte si v duchu alespoň sami sobě, jak dlouho to už provozujete, rok, dva, pět, deset, dvanáct let a proč to nemůžete omezit.
Dřív, když nebyl internet, se takovým říkalo pavlačové drbny.

Tebe se to netýká?

[Návštěvník]

A přece je možná reakce, která je spíše nereakcí.
Jen tiše spolubýt.

to jde
teprve když zmizí horečnatý nutkání vášnivě poučovat o co go

Teprve když, až když, stačí když :-)
Málo vyvolených, hodně povolaných hlásat, že stačí když, až, potom teprve

To je hlavně obraz přemítající mysl, ne operující. Která si dopředu vytváří obrázek toho, jak to má být, aby bylo podle jejího přání, které je samozřejmě pouhou představou.

Přemítající mysl říká: voda přestane téct, teprve když se zavře kohoutek

Zabít, zaškrtit, udusit, zahrabat pod zem a bude klid. Zkus to a uvidíš...

[Návštěvník]

[Návštěvník]

A přece je možná reakce, která je spíše nereakcí.
Jen tiše spolubýt.

to jde
teprve když zmizí horečnatý nutkání vášnivě poučovat o co go

Teprve když, až když, stačí když :-)
Málo vyvolených, hodně povolaných hlásat, že stačí když, až, potom teprve

To je hlavně obraz přemítající mysl, ne operující. Která si dopředu vytváří obrázek toho, jak to má být, aby bylo podle jejího přání, které je samozřejmě pouhou představou.

voda přestane téct, teprve když se zavře kohoutek

nebo
Stíny se začnou prodlužovat, teprve když slunce začne klesat k obzoru
nebo
Je možné spolu tiše pobýt, teprve když zmizí potřeba mnohomluvně poučovat.
Kde je v tom přemítající mysl?

[Návštěvník]

Že jde o přemítající mysl pozná se podle "podmínek".

Výrazů jako: teprve když, až tak teprve, potom a pod.

Stíny se začnou prodlužovat, teprve když slunce začne klesat k obzoru
nebo
Je možné spolu tiše pobýt, teprve když zmizí potřeba mnohomluvně poučovat.
Kde je v tom přemítající mysl?

[Linda]

Stíny se začnou prodlužovat, teprve když slunce začne klesat k obzoru
nebo
Je možné spolu tiše pobýt, teprve když zmizí potřeba mnohomluvně poučovat.
Kde je v tom přemítající mysl?

To jsou výroky, které vyjadřují souvislosti mezi příčinami a důsledky. Co z čeho vyplývá.
Je to totéž jako říci "Když slunce začne klesat k obzoru, stíny se začnou prodlužovat. Dřív k tomu nemůže dojít (proto a proto...)"

Operující mysl tak formuluje souvislosti, které se projevují jako přírodní zákonitosti nejen ve fyzice, ale i ve všech ostatních oblastech:
"Když zmizí potřeba mnohomluvně poučovat, je možné spolu tiše pobýt."

Balsekar říká o operující mysli:

"To neznamená, že byste se neměli nezabývat řešením praktických záležitostí, při kterém se nutně musí vzít v úvahu i časové souvislosti – minulost a budoucnost. Ale o řešení momentálního praktického problému se stará operující mysl... Operující mysl vyjde z existujících informací a před započetím práce zváží možnost nejrůznějších alternativ, včetně toho, co z nich vyplývá...
Aby v existujícím projevení mohlo dojít k jakékoliv události, musí dotyčná událost mít nějakou konkrétní příčinu."

Kdežto "Přemítající mysl se neustále zabývá tím, jak v budoucnosti dosáhnout toho, co si přejeme."

[Návštěvník]

Operující mysl tak formuluje souvislosti, které se projevují jako přírodní zákonitosti nejen ve fyzice, ale i ve všech ostatních oblastech:
"Když zmizí potřeba mnohomluvně poučovat, je možné spolu tiše pobýt."

"Přemítající mysl se neustále zabývá tím, jak v budoucnosti dosáhnout toho, co si přejeme."

Ano. Viz. "Když zmizí potřeba mnohomluvně poučovat, je možné spolu tiše pobýt."

Je tu podmínka: teprve když, potom teprve - je tu čas, cíl, resp. představa cíle v budoucnosti.
Stejně tak, stačí, když se zavře kohoutek, voda (neklidná mysl) přestane téct.

[Návštěvník]

"Přemítající mysl se neustále zabývá tím, jak v budoucnosti dosáhnout toho, co si přejeme."

[Linda]

Operující mysl tak formuluje souvislosti, které se projevují jako přírodní zákonitosti nejen ve fyzice, ale i ve všech ostatních oblastech:

"Přemítající mysl se neustále zabývá tím, jak v budoucnosti dosáhnout toho, co si přejeme."

Ano. Viz. "Když zmizí potřeba mnohomluvně poučovat, je možné spolu tiše pobýt."
Je tu podmínka: teprve když, potom teprve - je tu čas, cíl, resp. představa cíle v budoucnosti.

Obecně řečeno: Výrok "Když zmizí potřeba mnohomluvně poučovat, je možné spolu tiše pobýt" je konstatováním, že když se změní příčiny (tj. když zmizí potřeba poučovat), změní se odpovídajícím způsobem i důsledky (otevírá se prostor pro tiché společné pobývání). To platí obecně, v každém prostředí. Výrok neobsahuje přání, aby... a je tudíž konstatováním operující mysli.

Aby byl dílem přemítající mysli, musel by obsahovat nějaké přání, touhu: "Kdybys konečně přestal poučovat, mohli bychom spolu tiše pobýt."
Přibyla představa žádoucího osobního cíle.

Operující mysl při praktickém řešení a popisu souvislostí bere v úvahu čas, minulost i budoucnost - viz
Balsekar: "To neznamená, že byste se neměli nezabývat řešením praktických záležitostí, při kterém se nutně musí vzít v úvahu i časové souvislosti – minulost a budoucnost."

[Návštěvník]

Ten důsledek - změní-li se vstup,. bude i odpovídající výstup - může být na úrovni pouhého konstatování nebo může být důsledkem přání, v každém případě je tu podmínka, která upozorňuje na to, že až, tak teprve.

Až přestaneš poučovat, můžeme skutečně spolubýt. I toto se za tím může skrývat.

V každém případě je výsledek : přání , - uložen v budoucnosti.

Tedy je to pouhá předtsava stavu, která může a nemusí být: změní-li se podmínky, jak píšeš, pak teprve, možná, snad.

Není nepřehlédnutelné, jakoby ty podmínky byly "vyžadovány" po druhé straně. Ať už tu větu napsal kdokoli s jakýmkoli záměrem, je to podmínka, která vyžaduje něco, aby něco.

Až se přestaneš bát, bude tu láska.
Až to skutečně uvidíš, nebude tu iluze.
Zbav se strachu, zažiješ nirvánu.
Zbavit se starchu znamená žít láskou.

Těmito (jakoby skrytě doporučujícími) slogany se hýří nemálo často na tzv. duchovních forech.



A pod.