Licence na pravdu - Buddhistická pravda

[Návštěvník]

Dokud se během duchovní praxe neodevzdáváš krok za krokem, sádhana ještě ani nezačala. Jde jen o trip duchovního ega.

Ale to se ukáže právě až tou praxí.

[Návštěvník]

Dokud se během duchovní praxe neodevzdáváš krok za krokem, sádhana ještě ani nezačala. Jde jen o trip duchovního ega.

Ale to se ukáže právě až tou praxí.

No právě. Ukáže se to až tou praxí.
Tohle je z praxe:

toto se musí provést až ve správný okamžik - těsně před samadhi a ne to aplikovat na celou duchovní praxi. To by jsi měl dávno znát.

protože, jestliže nechceš provádět duchovní praxi, tak prováděná tebou nebude.
To jen líné Ego si myslí, že nemusí vůbec nic dělat. Ono ani nechce, aby nějaký výsledek duchovní praxe přišel, brání se změně, proto tvrdí, že stačí jen to odevzdání a mezi tím si může dělat vše to, co se nedoporučuje na duchovní cestě, bez svého omezení..

[praktik]

Kdyby tam to chtění nebylo,
nebyla by TND,
a Tomáš a Vacek by o tom nepsali

Asi tak.

Dokud se během duchovní praxe neodevzdáváš krok za krokem, sádhana ještě ani nezačala. Jde jen o trip duchovního ega.

Ale to se ukáže právě až tou praxí.

Dokud někdo považuje sebevzdávání za lenost, nemá s tím zřejmě žádnou vlastní zkušenost.
Netuší, že jedině bdělost a ochota upouštět od vlastního chtění vede k sebevzdávání, krok za krokem.

[Návštěvník]

Dokud se během duchovní praxe neodevzdáváš krok za krokem, sádhana ještě ani nezačala. Jde jen o trip duchovního ega.

Ale to se ukáže právě až tou praxí.

To záleží pro jakou se kdo rozhodne praxi,
možné je naprosto všechno,

ale pokud chci jako nějaký výchozí bod stav bez osobní vůle,
tak je to ted relaxace

ale taky mohu zvolit jako výchoozí bod tvrdou osobní vůli a záměr a cíl


Můj názor ( imalilinkatá zkušenost) je,
že lepší je výchozí stav bez osobní vůle,
tedy relaxace

Vše ostatní jsou pak osobní manipulace a vůle,
ale to neznamená, že to nelze použít,
ale pak je tady na konci nejspíš na pořadu dne TND

Relaxace je dobrý výchozí stav. Ale při relaxaci může přijít nějaká ta boží demo ukázka, sama od sebe. Pak záleží na tom, zda se dotyčný chce dál věnovat rozvíjení onoho stavu, jenž mu byl nabídnut v oné demo ukázce, tudíž bude provádět chtěnou duchovní praxi, nebo to nechá být na tom, jestli se někdy podobná demo ukázka znovu objeví nebo ne.
Tím, že dá najevo své nechtění už po shlédnutí první demo ukázky, tak už nikdy další přijít nemusí. Mysl byla nastavena na "toto nechci, nic pro to dělat nebudu"...

[praktik]

Netuší, že jedině bdělost a ochota upouštět od vlastního chtění vede k sebevzdávání, krok za krokem.

No jak se zdá, ty zase netušíš, že právě v tomto je to chtění,
copak nevidíš co píšeš:

JÁ CHCI UPOUŠTĚT OD VLASTNÍHO CHTĚNÍ...

A někdo jinej natvrdo řekne: já chci realizovat a budu na tom tvrdět makat

A v obojím je CHTĚNÍ...

Tady je vidět ten nesmírný rozdíl mezi praxí a intelektuálním názorem.
Upuštění od chtění je prosté ustání chtění - vzdání se.
Možná jsi ještě nikdy nezažil, co to je dobrovolně se vzdát - přijmout všechno, jaké to právě je.
Zkus to někdy

[Návštěvník]

Tady je vidět ten nesmírný rozdíl mezi praxí a intelektuálním názorem.
Upuštění od chtění je prosté ustání chtění - vzdání se.
Možná jsi ještě nikdy nezažil, co to je dobrovolně se vzdát - přijmout všechno, jaké to právě je.
Zkus to někdy

Ty jsi byl nechtěně osvícen?

[Luck]

Vše ostatní jsou pak osobní manipulace a vůle,
ale to neznamená, že to nelze použít,
ale pak je tady na konci nejspíš na pořadu dne TND

Poté co člověk zahlédne poprvé štěrbinkou mezi myšlenkami svobodný prostor,
je to jeho vůle, co mu bude pomáhat vyvléci se postupně z těžkého, umaštěného kabátu prosáklého
nesvobodou omezeného osobního vnímání.
Mysl musí být dostatečně zralá, silná, schopná koncentrace i uvolněnosti.
Dokud jí neumíme poručit, nemáme rozvinuty potřebné volní vlastnosti
potřebné k sebevládě, bez níž se na cestě k sebepoznání neobejdeme.

P.S.
Srovnání s těžkým, umaštěným kabátem použil Eduard Tomáš.

[Návštěvník]

Tady je vidět ten nesmírný rozdíl mezi praxí a intelektuálním názorem.
Upuštění od chtění je prosté ustání chtění - vzdání se.
Možná jsi ještě nikdy nezažil, co to je dobrovolně se vzdát - přijmout všechno, jaké to právě je.
Zkus to někdy

Ty jsi byl nechtěně osvícen?

Může nastat osvícení, když je tu někdo, kdo něco chce?

[Návštěvník]

Může nastat osvícení, když je tu někdo, kdo něco chce?

A ne snad?
Většinou se při prvním úspěšném uzření štěrbinkou mezi myšlenkami, uzření svobodného prostoru, toužilo po něčem úplně jiném, než byla ona štěrbinka se svobodným prostorem.
Pak teprve nastalo chtění onu štěrbinku vídávat častěji, na delší dobu - chtít provádět duchovní praxi.
A zároveň s ní praktikovat zřeknutí se světských mámivých zálib.


Chtění praktikovat duchovní cestu je povoleno, je žádoucí, doporučeno.

[Letgo]

Upuštění od chtění je prosté ustání chtění - vzdání se.
Možná jsi ještě nikdy nezažil, co to je dobrovolně se vzdát - přijmout všechno, jaké to právě je.

jedině bdělost a ochota upouštět od vlastního chtění vede k sebevzdávání, krok za krokem

Nejde to bez rozpoznávání vyvstávajícího chtění, aby něco bylo nebo nebylo. Když se na každém kroku začne chtění a nechtění v sobě rozpoznávat a upouštět od něho, postupně to ubývá a je tu jednání bez chtění, t.j. bez ulpívání na výsledku. Záměr není chtění, tím se jen zvolí optimální způsob jednání a to se průběžně přizpůsobuje měnícím se okolnostem. Bez představ, jak chci, aby to dopadlo.

Lidi si někdy pletou chtění, aby něco bylo, se záměrem, a z toho je pak nekonečné dohadování. Bez záměru by se Probuzený nemohl ani najíst nebo jít spát.

[Letgo]

Může nastat osvícení, když je tu někdo, kdo něco chce?

A ne snad?
Většinou se při prvním úspěšném uzření štěrbinkou mezi myšlenkami, uzření svobodného prostoru, toužilo po něčem úplně jiném, než byla ona štěrbinka se svobodným prostorem.
Pak teprve nastalo chtění onu štěrbinku vídávat častěji, na delší dobu - chtít provádět duchovní praxi.
A zároveň s ní praktikovat zřeknutí se světských mámivých zálib.


Chtění praktikovat duchovní cestu je povoleno, je žádoucí, doporučeno.

To je dobrý příklad, jak chtění - ulpění na výsledku - se zaměňuje se záměrem, který vede k užitečnému jednání a na ničem neulpívá.

[Linda]

Upuštění od chtění je prosté ustání chtění - vzdání se.
Možná jsi ještě nikdy nezažil, co to je dobrovolně se vzdát - přijmout všechno, jaké to právě je.

jedině bdělost a ochota upouštět od vlastního chtění vede k sebevzdávání, krok za krokem

Nejde to bez rozpoznávání vyvstávajícího chtění, aby něco bylo nebo nebylo. Když se na každém kroku začne chtění a nechtění v sobě rozpoznávat a upouštět od něho, postupně to ubývá a je tu jednání bez chtění, t.j. bez ulpívání na výsledku. Záměr není chtění, tím se jen zvolí optimální způsob jednání a to se průběžně přizpůsobuje měnícím se okolnostem. Bez představ, jak chci, aby to dopadlo.

Lidi si někdy pletou chtění, aby něco bylo, se záměrem, a z toho je pak nekonečné dohadování. Bez záměru by se Probuzený nemohl ani najíst nebo jít spát.

Balsekar to vysvětluje následovně:

Záměrem je, že máme najít svou pravou podstatu. Při jejím nalezení dojdeme k poznání, že nejsme individuálními objekty, jak nám to klamně připadá... Když odpadne očekávání a chtění, jste otevřeni podstatě. Základem toho poznání je nechat věci přirozeně probíhat.

Přijetí vytváří vnímavost, vede k pochopení, k naprostému přijetí Jeho Vůle. Naprosté přijetí Jeho Vůle vede k automatickému zamítnutí chtění "já". Zamítnutí vůle "já" znamená nepřítomnost "já".

Neosobní zkušenost, což je zkušenost mudrce, neustále probíhá v současném okamžiku, a když zkušenost skončí, mysl se jí už nezabývá. Je úplně nestranná. Zkušenost se vnímá jako neosobní zkušenost a v tom okamžiku skončí. Je-li mysl nestranná vůči všem smyslovým zkušenostem, je to osvobození.

Aštavakra říká: "Když je přítomné "já", je to spoutanost. Když tu "já" není, je to osvobození. Mudrc, jelikož to ví, zůstává otevřený čemukoliv, co může život přinést, aniž by to vítal, aniž by to odmítal."

[Linda]

a začneš provádět chtěnou duchovní praxi

To je ovšem malér

Druhá možnost je, že začneš provádět záměrnou duchovní praxi - bez chtění

viz vysvětlení rozdílu mezi záměrem a chtěním



Podrobněji to Balsekar vysvětluje v knize "Let Life Flow" ("Nechte život probíhat").

Podstata života a jeho prožívání

"´Nechte život probíhat´: co to ve skutečnosti znamená? Nebo lépe co to neznamená? Neznamená to dát si pohov a nedělat to, co by člověk dělat měl; neznamená to ´flákat se´. A také to neznamená být necitlivý, postihne-li druhé lidi nějaká pohroma, zaujmout postoj „No a co? Život už je takový.“ Obecně řečeno znamená to, že člověk prochází svou každodenní běžnou činností s uvolněným přístupem, vycházejícím z celkového základního pochopení, že se mu může stát jen to, o čem bylo předem určeno, že se mu to podle Boží Vůle shodné s vesmírnou Zákonitostí stát má. Jinak řečeno v situaci, v níž se nacházíme, procházíme svou každodenní běžnou činností, rozhodujeme se tak odpovědně, nakolik to dokážeme, a děláme všechno, co je v našich silách, abychom za daných okolností svá rozhodnutí uskutečnili. Když jsme udělali, co jsme mohli, ať už se jedná o cokoliv, toto základní pochopení z nás sejme břemeno úzkosti a znepokojení z toho, co by se mohlo stát v budoucnosti.

Ještě důležitější je možná fakt, že od tíhy obvyklých pocitů viny a zahanbení kvůli našemu ´nemorálnímu´ nebo neúspěšnému jednání i od pýchy a namyšlenosti na naše úspěchy nás v jediném okamžiku osvobodí základní pochopení: ´Neexistuje nikdo, kdo by jednal´; že, řečeno slovy Buddhovými, „Události se dějí, dochází k jednání, není tu ale žádný jednotlivec, který by cokoliv dělal.“ A co je možná ještě důležitější, víme, že už nemusíme vláčet obvyklé břemeno nenávisti a zášti vůči ´druhým´, vůči těm, které bychom jinak považovali za příčiny svých zranění nebo trápení. Toto pochopení vychází z úplného přijetí, že pokud nás něco zranilo, stalo se to z nějakého důvodu, který prostě znát nemůžeme, a že podle všepronikající kosmické Zákonitosti, která se vztahuje na všechno ve vesmíru, od toho nejmenšího atomu až po největší planety či hvězdy, k našemu zranění prostě dojít muselo. Jinak řečeno bylo by úplně nesmyslné nenávidět kohokoliv – jakýkoliv konkrétní psychosomatický organismus – jehož prostřednictvím došlo podle téže vesmírné Zákonitosti k jednání, které nás zranilo.

´Nechte život probíhat ´ prostě znamená

a) přijmout cokoliv, co se v daném okamžiku děje, jako to, co v žádném případě nemohlo nenastat,
b) udělat všechno, o čem jsme přesvědčeni, že je nutné v daném okamžiku udělat, a
c) nezatěžovat svou mysl zbytečným přemítáním o tom, k čemu by mohlo či nebo nemuselo dojít v nejisté budoucnosti.

´Nechat život probíhat´ je postoj, který lidskou bytost osvobozuje od omezujícího sebeztotožňování s abstraktním egem coby jednajícím. K činnosti dochází a skutečně by nemělo být nijak těžké to pochopit, protože bychom měli připustit, že ´víme´, jak hýbat rukama, jak se rozhodovat nebo jak dýchat, i když bychom těžko slovně vysvětlovali, jak to děláme. Víme, jak to udělat, protože to prostě děláme: protože se to děje. Poznání, že život prostě probíhá, je rozšířením tohoto druhu chápání, a pohled na sebe sama, který nám dává, se od našeho navyklého pohledu velmi liší.

[Návštěvník]

Nevidím rozdíl mezi chtěným a záměrným.
Buď s něčím souhlasím a chci to, nebo s něčím nesouhlasím a tudíž to nechci.

Jsou ovšem případy, že se něco nechce a přece se to obdrží, zrovna tak, že se po něčem touží, chce se to - ale chtěné nepřichází ( třeba v TND, když čekali jen na to, zda to přijde náhodou, neudělali ani ň pro to, aby to přijít mohlo ).

[Návštěvník]

Nevidím rozdíl mezi chtěným a záměrným.

V tom je ta potíž. Záměnou těch dvou pojmů se směšuje jednání bez ulpívání a jednání ulpívající na výsledku.
Jakákoliv diskuse pak ztrácí smysl: holky - vdolky, vsjo rovno

[Návštěvník]

Nevidím rozdíl mezi chtěným a záměrným.

V tom je ta potíž. Záměnou těch dvou pojmů se směšuje jednání bez ulpívání a jednání ulpívající na výsledku.

V pozadí neulpívání na výsledku je stejně pořádná dávka ulpívání na výsledku.

[Návštěvník]

Nevidím rozdíl mezi chtěným a záměrným.

V tom je ta potíž. Záměnou těch dvou pojmů se směšuje jednání bez ulpívání a jednání ulpívající na výsledku.

V pozadí neulpívání na výsledku je stejně pořádná dávka ulpívání na výsledku.

Taovou hloupost může napsat jen ten, komu chybí jakákoliv praktická zkušenost.

Nevidím rozdíl mezi chtěným a záměrným.

V tom je ta potíž. Záměnou těch dvou pojmů se směšuje jednání bez ulpívání a jednání ulpívající na výsledku.
Jakákoliv diskuse pak ztrácí smysl: holky - vdolky, vsjo rovno

Naučit se rozlišovat ulpívání od neulpívání a co k čemu vede je samotný základ jakékoliv duchovní praxe.

[vigilant]

Záměnou těch dvou pojmů se směšuje jednání bez ulpívání a jednání ulpívající na výsledku.

Byl bych v tom opatrný. Bez schopnosti tento rozdíl u sebe rozpoznat může být duchovní praxe i nebezpečná, člověk může skončit jako magik, který zná jen vlastní vůli a považuje to za cosi duchovního.

[Návštěvník]

Záměnou těch dvou pojmů se směšuje jednání bez ulpívání a jednání ulpívající na výsledku.

Byl bych v tom opatrný. Bez schopnosti tento rozdíl u sebe rozpoznat může být duchovní praxe i nebezpečná, člověk může skončit jako magik, který zná jen vlastní vůli a považuje to za cosi duchovního.

Používat záměr neulpívat na dosaženém pro dosažení cíle...to je protimluv, protože se tu parádně lpí na tom, že se nemá lpět, aby se něčeho dosáhlo.

[Návštěvník]

Záměnou těch dvou pojmů se směšuje jednání bez ulpívání a jednání ulpívající na výsledku.

Byl bych v tom opatrný. Bez schopnosti tento rozdíl u sebe rozpoznat může být duchovní praxe i nebezpečná, člověk může skončit jako magik, který zná jen vlastní vůli a považuje to za cosi duchovního.

Používat záměr neulpívat na dosaženém pro dosažení cíle...to je protimluv, protože se tu parádně lpí na tom, že se nemá lpět, aby se něčeho dosáhlo.

Zřejmě jsi si nepřečetl nebo nepochopil, co znamená záměr, i když to tu podrobně vysvětlili.

Jednat podle záměru znamená jednat bez ulpívání

Záměnou těch dvou pojmů se směšuje jednání bez ulpívání a jednání ulpívající na výsledku.

Bez schopnosti tento rozdíl u sebe rozpoznat může být duchovní praxe i nebezpečná, člověk může skončit jako magik, který zná jen vlastní vůli a považuje to za cosi duchovního.

Souhlasím.