Poradna zdarma

Ahoj

Buddha seděl pod stromem bódhi, neseděl na stromě nebo neseděl vedle něho.
Seděl pod ním.
Je to podobné, jako když žák sedí pod stupínkem učitele.
Strom je učitel a Buddha byl (je) jeho žákem.

Jsou čtyři sliby a první zní nějak takhle:
"Cítících bytostí je bezpočet, slibuji je všechny osvobodit!"

Proč je v těch slibech taková sebestřednost?
Nemohlo by se to říci demokraticky takto?
"Cítících bytostí je bezpočet, dovoluji kterékoli z nich to, aby mne osvobodila!"
Až když budu osvobozen, mohu sám někoho osvobozovat.
Dokud jsem spoután sebeklamy, tak si jenom na něco hraji.

Se domnívám a zdravím

PS
Koupil jsem si knihu, která stála 19 Kč. Jmenuje se Oční akupunktura, napsali ji Karin Bruckner a Hans-Peter Wutta.
V té knize se píše, že člověk je stavbou těla podobný rostlině.
Nohy jsou kořeny, trup těla je stvol (nebo kmen), ruce jsou listy (nebo větve), hlava je květ (nebo koruna).
Kterákoli rostlina Tě může osvobodit. A ráda to udělá, když jí to dovolíš.

PPS
V knize Škola malého stromu se píše, že malí indiáni byli posíláni do lesa, aby si tam našli své místo, které mají rádi. A toto svoje místo pak pravidelně navštěvovali podle svých potřeb.
To místo v lese je vlastně skupina rostlin spolu s matkou Zemí, to je ta pravá sangha.

Ahoj, co to je za blbost, že někdo může někoho osvobodit?
Nikdo nikoho nemůže osvobodit, může ho ale k osvobození pomoct směřovat, přibližovat.
Osvobození se uděje. Milostí a připraveností.
Aby někdo mohl někomu pomoci přiblížit se osvobození, "musí" v ideálním případě být sám již osvobozen, nebo musí mít povědomí o STAVU osvobození, i když ho sám primárně nežije (z různých důvodů).

Slovo osvobození můžeme nahradit slovem Pravda, Pochopení, Prozření....

Ještě jsem neslyšela, že by někdo se stal osvobozeným proto, že seděl pod stromem :-)
Ale cest je něurekom, tak proč ne zrovna takto.

Jestli jsi nečetl knížečku je to útlá knížka, ale "výživná" :-) , doporučuji, zkus si přečíst alespoň obsah zde, o čem byla cesta Siddharthy. Jen první část jeho cesty byla askeze, sezení pod stromem....

Siddhartha

https://cs.wikipedia.org/wiki/Siddhartha

Shunryu Suzuki učil, že udržet si mysl začátečníka je těžší než dosáhnout osvícení nebo cvičit zazen.

To nevím co na to říct,
já jsem takovej začátečník, že ani nevím, co je mysl začátečníka

Nedělat si o ničem dopředu představu, názor nebo nějaké přesvědčení, které se nám v různých situacích objevuje automaticky na základě všech našich dosavadních zkušeností.

Mysl začátečníka tedy vnímám jako ochotu v každé situaci pozorně, tiše plně a pozorně vnímat to, co právě je...

Když tu je mysl začátečníka, východiskem při pozorování momentálního dění je pokaždé něco jako posvátné "nevím"..., plná, tichá pozornost, všímavost...

Návštěvník píše:Ještě jsem neslyšela, že by někdo se stal osvobozeným proto, že seděl pod stromem :-)
Ale cest je něurekom, tak proč ne zrovna takto.

Jestli jsi nečetl knížečku je to útlá knížka, ale "výživná" :-) , doporučuji, zkus si přečíst alespoň obsah zde, o čem byla cesta Siddharthy. Jen první část jeho cesty byla askeze, sezení pod stromem....

Siddhartha,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Siddhartha

Narážíme také na problém práce s jazykem.
místo""...ještě jsem neslyšela, že by se někdo stal osvobozený proto, že seděl pod stromem"
řekněme na př. :
" už jsem slyšela, že se někdo stal osvobozený při tom, když seděl pod stromem"

Kdyby šla nirvána vysedět, byl by parlament samej buddha. Což ovšem neznamená, že to na někoho nemůže přijít, ať už sedí kdekoliv, třeba na záchodě.

Ahoj

Jo na záchodě jsme všichni relaxovaní a v nirváně, protože jinak by nemohly vyměšovací reflexy pracovat.:-)

Jde mi o to být relaxovaný i někdy jindy než jenom na záchodě.
To sezení (poloha těla) tam není ten nejdůležitější prvek vedoucí k relaxaci.
Mnohem důležitější se mi zdá celkové naladění člověka na přítomný okamžik, který je bez adjektiv (dobrý, špatný). Je to prostě tak, jak to je.
Pak se dá relaxovat nejen v sedě, ale i při chůzi nebo při běhu.

Se domnívám a zdravím

Hejhula, na tom záchodě to mimochodem potkalo Járu Kočího, a tak o něm někteří mohli slyšet jako o "záchodovým guruovi."

Rozuměj tedy takovou tu krapet trvalejší nirvánu, ne tu při který je uvolněnej jen řitní svěrač.

Jj, z konzumace přítomnýho okamžiku se dobře nejen sedí. Ale jak už to bývá, bývá přitom "nejen" i něco dobrého vyjeveno a občas i vyzvěděno.

Myšlením k bohatství píše:

Shunryu Suzuki učil, že udržet si mysl začátečníka je těžší než dosáhnout osvícení nebo cvičit zazen.

To nevím co na to říct,
já jsem takovej začátečník, že ani nevím, co je mysl začátečníka, takže nevím co a jak bych měl udržet...

To je dobrej začátek
Nedělat si o ničem dopředu představu, názor nebo nějaké přesvědčení, které se nám v různých situacích objevuje automaticky na základě všech našich dosavadních zkušeností

Mysl začátečníka tedy vnímám jako ochotu v každé situaci pozorně, tiše plně a pozorně vnímat to, co právě je...

Když tu je mysl začátečníka, východiskem při pozorování momentálního dění je pokaždé něco jako posvátné "nevím"..., plná, tichá pozornost, všímavost, spíš než udržovat si přitom mysl začátečníka.

Udržování čehokoliv v sobě totiž bezděčně obsahuje snahu se v tom udržet - založenou na vědomí "vím, že by se tohle mělo udržovat..." - na opaku mysli začátečníka.

Stav "nevím" tady dnes nějaký Návštěvník nějakému Návštěvníkovi nabízel, že by se ulevilo...., prima....

Zakopanej pes ohledně stavu "nevim" a dalších stavů, bývá často v tom že člověk, kterej se začíná zajímat o duchovno, tedy tzv začátečník, začne číst a poslouchat kdejaké ty popisy, motta, legendy. A najednou si říká, "ty bláho, to je ono, to je přesně ono! Všepronikající láska, neohraničené vědomí, bezejmená skutečnost, stav nevim.., juchů!" A co se stane? Málokterá mysl tuhle průtrž informací ustojí a zachová si čerstvou sotva vyklubanou intuici. Které by vlastně stačilo jen naslouchat. No a tak se požehnaný stav "začátečníka" pomalu ale jistě mění ve stav duchovního všeználka. A přirozená moudrost, co začala samovolně pronikat z nitra na povrch, zůstala zarovnána haldami vědomostí, kdesi v podvědomí. Kormidla se nadšeně chápe zduchovnatělé ego, které se furt ne a ne toho nenadálého poznání nabažit. Dokud prostě jednou tou přecpaností neprdne. Čemuž se odborně říká nirvána.

S informacemi není až takový problém, jen se s nimi nesmíš ztotožnit,

a ještě větší problém pak nastane když se podle nich začneš coby ego řídit, tedy začneš dle návodu praktikovat,

to pak to zabetonuješ jak Černobyl...

prodám vilu v Černobylu, značka září

Jasně že informace nejsou ten problem, tím dokonce není ani nějaké to cvičení. Problémem, jestli je to vůbec to správný slovo, je ta nezkušená mysl. Která je jaksi náchylná k pocitu že objevila ameriku, kterou teď musí pěkně zmapovat, popsat a zkolonizovat svými poznatky. Takže to zabloudění v připoutanostech, jeden v těch a druhý zase v oněch, bude spíš nutností, než problémem.

Jo to jo,
ale záleží na té intenzitě té připoutanosti, pokud to hodně trénuješ a vopakuješ a přináší ti to náký uspokojení,
tak pak je to hodně silný, jako třeba to ztotožnění s tělem, či ztotožnění s pozitivními pocity třeba pocitem bytí...

Pak už to funguje vcelku automaticky, páč se to pěkně zautomatizovalo
a není třeba tomu věnovat pozornost, páč už je v tom vázaná...

Proto se většinou nikomu moc nechce do hrobu Protože prostě celej život praktikuješ život, ať děláš co děláš, či neděláš atp. Špulíš pozornost ať chceš nebo nechceš, ať seš dělník, kancelářskej, uměleckej, guru, nebo recidivista. Nějaký pozorování svíčky nebo čaker už to moc nevytrhne - tam spíš dělá paseku mystická víra, pocity a představy. - Na základě tý záplavy vcelku nevinejch informací, samosebou Možná kdyby tu ta obrovská duchovní knihovna nebyla, tak by každej přirozeně došel ke stavu, kde se mu vasány rozplývají před očima. Ale to už se nedozvíme.

Ale zas by tu nebyly duchovní fóra a s tím spojený osudy, příběhy a sranda, to je fakt. Možná to dokonce do sebe i všechno pasuje, i když to v detailech vyzerá dost šíleně. Vztahy vztahů mezi vztahy. A v podstatě nikde nikdo.