Radši půjdu k automechanikovi, který mi řekne, že je třeba vyměnit destičky, než k tomu, co mi řekne, je to pouze můj jednostranný názor, ale myslím, že by nebylo od věci vyměnit destičky.
Moje reakce je obdobná jako, když vostal všude píše, že je třeba, co nejpodrobnější mypy. Obojí "mít rozhodného (skálopevného) učitele" a "mít dokonalou mapu" jsou osobní preference.
Já např. nejsem příznivce ani jednoho a stojím někde mezi. Nechci dokonalou mapu, protože díky jejímu studiu bych se nemusela hnout z místa. A nechci rozhodného učitele, protože potřebuju prostor pro vlastní úsudek. Třeba takto "nerozhodně" tj. z různých úhlů pohledu píše Petr Pavlík (
http://www.lampa.cz). Píše úžasné povídky s využitím buddhistických i křesťanských pohledů (samozřejmě ne v 1 povídce najednou - většinou
)
Taková povídka pak není ani dokonalou mapou ani rázným návodem, ale mě vyhovuje nejvíc. Takže Petra Pavlíka považuju za svého prvního učitele.
...
Mooji sice učí advaitu. Ale taky je v něm uvědomění že "všechny cesty vedou do Říma. K osvícení u něj došlo po křesťanské modlitbě, až po tom jel do Indie hledat vysvětlení, co se to vlastně stalo.
Ještě vezmu zpět to slovo "učí". Sám Mooji opakovaně říká, že nic neučí, jen objasňuje to, co už tu je a co může každý prozkoumat sám. V podstatě krátkých proslovů, které občas má, vždy jen odpovídá na konkrétní dotaz. No a vlastně i ty proslovy vyplývají z dotazů.
Několikrát se ho ptali na nějaké techniky. Odpověď je vždy stejná NIC NENÍ PODMÍNKOU.