Jeden z důvodů, proč jsem vždycky důvěřoval autentickým zenovým mistrům, je, že nestaví sebe do popředí, pouze slouží dharmě. I když křičí nebo bouchají do podlahy nebo nakopnou žáka, nedělají ze sebe "svaté". Bohužel nejpopulárnější guruové jogínských tradic, paradoxně, ač hlásají totální a univerzální lásku, tvrdí, že prohlédli iluze svého ega a že ego už nemají, se ve skutečnosti chovají jako velcí, nafoukaní diktátoři, kteří uzurpují své oddané ovečky, manipulují s nimi, nutí je dělat věci, aby jejich sláva ještě více zářila - je to tedy nejhorší forma egoismu, co kdy lidstvo vidělo, o to horší, že se tváří jako opak - jako spojení s Bohem a realizací Boha. A spousta lidí, tak jak podlehla spousta Hitlerovi a jiným diktátorům, podléhají těmto jogínům, leží jim u nohou, skočí pro ně z okna a ti, co prohlédnou tento strašný podvod, jsou pak málem svým bývalém mistrem pronásledováni.
Takový byl příběh jednoho gurua, Sri Chinmoye, ale takových je spousta. Nevím, jak si tihle pánové srovnali v hlavě, že jejich ukončení "já" v praxi vede k manipulování s naivními lidmi a vystavování sebe jako pomník, který musí překonat velikost všech pomnínků.
Tenhle chlápek mi byl vždykcy podezřelej, a jsou mi podezřelí mnozí guruové, ale narazil jsem na rozhovor s bývalou žačkou tohoto podvodníka, a dojem z něho, který jsem měl, byl potvrzen.
Je opravdu s podivem, že lidé, kteří hledají Boha a lásku, hledají Boha a lásku u takových podvodníků a manipulárotů, tkeří místo, aby se ve své domnělé realizace chovali skromně a tiše, zburcují celé Spojené národy, organizují cirkusové akce a modlitby, aby jejich veličenstvo dostalo Nobelovu Cenu. prohlašují se za jediného, kdo je vyslancem božím na zemi.
Je legrační, když mi tady lidé naznačují, že se příliš prosazuji, zatímco ti samí lidé, kteří mě kritizují, se klaní Velkoegoistům jako byl Sri Chimnoy. Já nemám žádné žáky, ale jestli ti dva nebo tři kluci, co chodí v pátek se ode mě něco učí, pak rozhodně ne to, že si o sobě myslím, že jsem středem světa, jsem jediný osvícený a oni mi musí lízat chodidla a přinášet mi oběti a zařizovat mi úspěch ve světě. Nikdy by mě nenapadlo někoho nutit, aby u mě setrval, nikdy by mě nenapadlo někoho pronásledovat, protože ode mě odešel. Něco takového je v buddhismu nepřístupné. Ale guruové typu sri Chinmoye hlásají lásku, která spočívá v tom, že když je nějaký žák opustí, tak mu předpovídají konec v nejstrašnějším pekle.
Zen je jednoduchý. Zajímá se ne o SEBE ale o přírodu, věci kolem nás. Snaha stát se svatým vede jen k tomu, že jste frustrovaní, že svatí nejste, nebo si namluvíte, že svatí jste a začnete šířit zlo kolem sebe pod nálepkou Láska.
Na tohle si musíme dát pozor. A takové případy jsou i mezi zenovými učiteli, kteří si spletli buddhismus s kultem osobnosti, místo toho, aby skromě sloužili Pravdě, slouží sami sobě, ze svých žáků si udělají klub, který je vynáší do nebe. Je to smutné, ale lidé mají rádi takové podvodníky. Najít pravdu pod vlastníma nohama a nepotřebovat k tomu diktátora, který s vámi manipuluje, to zajímá opravdu málokoho.