Mysl začátečníka

Moderátor: ryunin

Re: Mysl začátečníka

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 04. kvě 2018 21:06:31

:-) ♥
Návštěvník
 

Re: Mysl začátečníka

Nový příspěvekod Pelvan » stř 16. kvě 2018 20:31:34

Mysl začátečníka


Pro SS byla mysl začátečníka velice pozitivním pojmem, vycházel při tom patrně i ze svých vlastních vzpomínek.

SS začal praktikovat zen už jako dítě a v Japonsku to asi byla v těch letech běžná praxe. Je to dáno tamní kulturní tradicí, že děti na zen posílají jejich rodiče. Dětská mysl má ty vlastnosti, které SS přisuzuje mysli začátečníka (Začátečník, který je v dětském věku, je většinou ve své mysli pozitivně naladěný a bývá nezatížený velkými citovými traumaty.).


V Evropě a v Americe však se zenem začínají lidé většinou až v dospělosti. A mysl dospělého člověka, vyrostlého ve zdejší materialistické tradici, to je něco úplně jiného než mysl malého dítěte v Japonsku.

Když si vzpomenu na svoji mysl začátečníka, tak to nebylo nic pozitivního, byl to horor. V hlavě mi šrotovala halda negativních myšlenek pořád dokola.

Začínal jsem praktikovat zen hned po svém rozvodu a moji mysl nějaký zen vlastně vůbec nezajímal. Dělal jsem ho hlavně pro to, abych si mohl v klidu rozmyslet, jak budu nakládat se svým životem. Nevěděl jsem si rady se svou nečekaně nově nabytou svobodou.

Nepotřeboval jsem žádné nové koany od zenových mistrů. Mými koany byly moje každodenní záležitosti, jako bylo například vyplnění mého volného času.

Hlavním důvodem mého sezení v zazenu bylo to, že ten den jsem nemusel jít večer do hospody proto, abych nebyl doma sám.

Dalším mým koanem bylo plánování kontaktů s mými dětmi, se kterými jsem náhle již nebydlel.

Samozřejmě mým koanem byl i můj vztah k mé bejvalce, a tak dál a tak dál...

Měl jsem tehdy na začátku své praxe problémů plnou hlavu a zen mi dal příležitost udělat si čas na to, abych si to v hlavě mohl nějak utřídit. Není to záležitost dní, týdnů ani měsíců, trvalo mi to mnoho let, než jsem se se svou situací trochu smířil. A v podstatě se se svým životem učím vyrovnávat stále až do dneška.

Nějaké satori mne tehdy vůbec nezajímalo a v podstatě mne nezajímá ani teď.


Zdravím
Pelvan
 
Příspěvky: 777
Registrován: úte 27. srp 2013 17:54:14

Re: Mysl začátečníka

Nový příspěvekod Pelvan » sob 19. kvě 2018 11:27:10

Ahoj



Mysl začátečníka a zenového žáka

Když to shrnu, tak mysl začátečníka je v této knize zároveň i mysl pokročilého žáka zenu a to je mysl dítěte. Mysl dítěte je prázdná, zabývá se pouze smyslovými vjemy.

"Je to tak, jak to je."



Emoce začátečníka a zenového žáka

Když to shrnu, tak emoce začátečníka se v této knize příliš nezmiňují, ale měly by být patrně zároveň i emocemi pokročilého žáka zenu a to jsou emoce dítěte. Emoce dítěte jsou převážně radostné. Život dítě převážně baví a pokročilého žáka zenu život také baví. Proč je tomu tak? Funguje to tak, že život je vždycky zábavnější než nudné sezení v zazenu.

Emoce mají své centrum a svůj zdroj v srdci. Proto je doporučována v této tradici zenu ve stoji poloha rukou na srdci a to právě za účelem podpory a rozvoje pozitivních emocí.

Pamatuji se, že Korejec Čong, který chodil na naše zazeny, měl během desetiminutové procházky mezi jednotlivými sezeními ruce sepjaté na hrudi v podobné poloze, jako je mají křesťané sepjaté při modlitbě.

A ještě se přitom pořád usmíval, fakt pořád. Vysvětluji si to tak, že ústa fungují podobně jako šipka. Kam šipka směřuje, tam jde vědomí. Při zamračení jde vědomí do hlavy. Při neutrálním výrazu je vědomí blokováno tam, kde je. Při úsměvu jde vědomí z hlavy do srdce. Takže pokud chceš dostat vědomí do srdce a dosáhnout pozitivních emocí, tak se musíš usmívat!



Tělo začátečníka a zenového žáka

Ten úsměv je tělesný projev a je to důležité, Buddhův úsměv je známý pojem.
Ještě mi Korejec Čong vykládal o tom, jak v Korei někteří lidé dělají stovky poklon denně. Já jsem dělal povinných 108 poklon jenom ráno na zenovém sešnu párkrát za život. Chodil jsem potom jako po nemoci a schody mi dělaly velké potíže.:-) A byli tam i tací, co to vůbec zvládnout nedokázali. A Korejci dělají 540 nebo 1080 poklon denně. Jsou to často takoví duchovní gymnasté. Tohle spojení těla a duše tady skoro nikdo nechápe!

Takže tělo zenového žáka by mělo být zdatné, ve zdravém těle zdravý duch, to je jasné. Možná bývá tělo japonských dětí také zdatné a tak o tom SS v knize nepsal.
Tělo evropských adeptů zenu není vždy zdatné.
Chci tu zdůraznit, že zenové poklony mi mnohokrát pomohly od bolesti hlavy. Všiml jsem si, že při bolesti hlavy je vykonání několika poklon (stačí jen 3 nebo 9) nadlidský výkon, bolest se při předklonu mnohonásobně zesílí. Ale po nějaké chvíli (po několika desítkách minut) jsem najednou s překvapením zjistil, že už mne hlava nebolí. Fakt to funguje!
Také jsou zenové poklony výborné na bolavá kolena, A nejlepší je si na ty bolavá kolena kleknout do zazenu. V té chvíli je to peklo a musí se pochopitelně i vstávat během zazenu, zpočátku to dělají všichni začátečníci. Ale po pár měsících a letech chození na zazen s údivem zjistíte, že vás kolena vůbec nebolí. Hluboký dřep a sed je blahodárný na kolena.
Samozřejmě nesmím zapomenout na kyčle, ty se v lotosovém sedu nádherně uvolňují a také to zpočátku pořádně bolí.
Zatuhliny v našich kloubech dolních končetin souvisí s našimi potlačenými negativními emocemi a tyto polohy (dřep, klek na patách, sed na patách a lotosový sed) úžasně ty negativní emoce odblokovávají. Také si všimněte, že asiaté na rozdíl od nás mnohem méně chodí o berlích nebo s holí.

Tyto tělesné souvislosti v zazenu většina evropských zenových žáků nevidí,



se domnívám a zdravím.
Pelvan
 
Příspěvky: 777
Registrován: úte 27. srp 2013 17:54:14

Předchozí

Zpět na Zen

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron