Neklid

[ryu.nin]

Lidé touží po klidu. Někdy až moc,touží po klidu tak moc, až jsou z toho dost neklidní.

Místo neklidu můžeme použít slovo pohyb. Můžeme mluvit o neklidné mysli, to je subjektivní neklid. Pohyb mysli, rychlý pohyb myšlenek. Zazen nebo nějaký soustředěná činnost tenhle neklid, tento pohyb mysli zpomaluje. Ale jen pokud o to vědomě neusilujeme. Protože lidé, kteří se soustředí na golf nebo na vyšívání, nehledají klid mysli, ale prostě něco soustředěně dělají, dosahují klidu mysli - ovšem pokud je něco nenaštve - že se nestrefili do míčku nebo že pokazili výšivku... Zazen člověka taky může naštvat, když se mu ani po hodině zazenu nepodaří se uklidnit. To jsem ale, upřímně řečeno, nikdy nezažil. Jestli mě něco při zazenu rozčilovalo, tak jedině mé vlastní myšlenky, ale jak říkám, tak normálně mi zazen mysl zpomaluje a uklidňuje, mám pak od věcí odstup a můžu pozorovat tak nějak nezávisle, co se děje.

Objektivně řečeno, vesmír je neustálý pohyb. Mohli bychom tomu říkat neustálý neklid. Vesmír není v klidu - všechno pořád vzniká a zaniká, bytosti se navzájem neustále nějak požírají, rozmnožují, rodí, polykají, umírají, rostliny rostou, kvetou, vadnou, hnijou... sopky vybuchují, planety vznikají, zanikají, je to prostě neustálý rej a pohyb a naprostý neklid. A současně, vše je v naprostém klidu. Tento naprostý klid za vším, tomu se někdy říká prázdnota, ale nechci lidem vnucovat nějaký koncept prázdnoty nebo jim naznačovat, že by měli mít nějakou vizi prázdnoty. Stačí připustit, že veškerý chaos vzniká na základě řádu a veškerý pohyb vzniká na základě klidu. Když cvičíme zazen, je to vlastně návrat k původu věcí - když se přestaneme hýbat a pořád něco intelektuálně vysvětlovat a rozebírat, když utichnou emoce, touhy a zlost, když sedíme ve stejné pozici jako Buddha, neznamená to, že teprve teď jsme navázali spojení s klidem a tichem vesmíru. Ale znamená to, že konečně máme možnost se s klidem a tichem vesmíru, z kterého vše vzniká a vyrůstá, konečně máme možnost srůst s touto podstatou, nebo lépe řečeno, konečně do našeho těla a mysli může plným proudem téct světlo Dharmy.

To ale vůbec neznamená, že jsme ztuhli, že popítáme neklid, pohyb věcí, že jsme přestali myslet, že si nejsme schopni uvědomovat sami sebe, nicméně na rozdíl od minulosti už chápeme naprostou integraci sebe a vesmíru a naprostou integraci neklidu a klidu, integraci pořádku a chaosu. Můžeme v klidu, z pozice neutrálního pozorovatele si všímat, co se děje. A máme starost, přirozenou starost o svět kolem nás a sama sebe můžeme považovat za jakousi stanici, jakousi stanici, kde se já a druzí mohou dovolávat jakéhosi zastání. Tady je možnost zhodnotit svět neutrálně a podat ruku tomu, kdo potřebuje pomoct, a můžu to být já sám nebo někdo jiný, kdo za mnou příjde. To Buddha ve mně, moje podstata, je schopná pomoct mému malému já, a pomoct komukoli, kdo si řekne, ale nakonec nejen těm, kdo si o to řeknou, ale pomáháme vlastním nesobeckým jednáním v kontaktu s ostatními - v práci, na ulici, v autě, když čekáme na semaforu. Nemásíme cítit nenávist k mafiánům a zlatokopkám. Dnes jsem viděl, jak na Staromáku zaparkoval luxusní černý merdedes. Vystoupil z něho nabušený muž v tričku, s velkými bicepsy a tetováním, jeho partnerka s hlubokým výstřihem měla nejspíš silikonová prsa. Je možné, že tihle lidé okrádají poctivé občany této země, ale já jsem k němu necítil žádnou nenávist. Byl jsem po hodině zazenu, takže jsem celou věc pozoroval se zájmem naivního ufona. Za chvíli se tam objevila policie a dávala vzkaz o přestupku parkování autu, které parkovalo kousek dál. Samozřejmě černý mercedes žádnou pokutu nedostal. Za nějakou dobu jsem šel kolem, tak jsem se podíval, jaké povolení má ten námořník k parkování na Staroměstském náměstí. AUto mělo za sklem velkou ceduli Corps Diplomatique. Ano, myslím, že diplomaté mají většinou potetované bicepsy a dívky se silikonovými prsy ve velkém výstřihu. Věc mě pobavila. Chápu, že to může spoustu lidí rozzuřit, taková neomalenost a nespravedlnost, lži, podvody, tetování, silikonová prsa... ale chápejme, že tihle lidé nemají ponětí, co to je Dharma. Jejich svět je uzounký, jejich mysl jepičí. Není jim co závidět. Oni musí krást, protože neuvěřitelně trpí svou malostí. Tak pokud nejsme soudci nebo policisté, nechme to být, soustřeďme se na vlastní uvolnění mysli a chápání věcí v širokých souvislostech.

Vesmír je plný neklidu a děje se v něm spousta dramatických věcí. Tím dramatem vesmíru bychom se nemuseli nakazit. Drama být musí, ale úkolem člověka je proniknout pod povrch toho dramatu a najít kořeny věcí. I kdyby ten člověk měl najít kořeny věcí v obyčejném vyšívání, v nalezení tichého štěstí a smyslu v každodenním životě, pak svůj úkol splnil.

[ryu.nin]

Vesmír je plný neklidu a děje se v něm spousta dramatických věcí.

Tak to připadá akorát nám. My si do toho, co se zcela zákonitě a přirozeně děje promítáme svůj pocit neklidu.
Na jedné straně toužíme po neklidu - bavit se něčím, zažívat něco, na druhé straně se neklidu bojíme, když se vymyká naší kontrole. Je to čistě sebestředné vnímání a antropomorfní prožívání toho, co je.

Ano Miroslave, ale my lidé, tomu říkáme neklid, drama. Vědci tomu říkají pohyb. Biologové tomu říkají rození a umírání. To jsou jen různá hlediska na jedno a totéž. Ale nelze vysvětlovat Skutečnost bez toho, abys použil nějaké hledisko.

Kdybych měl vysvětlit, co se děje ve vesmíru, aniž bych použil nějaké koncepty, musel bych jen mlčet, nebo bych jen zvonil nebo křičel Katz!

Ale proč se bát hledisek nebo modelů skutečnosti? Jsme lidé, používáme jazyk. Nepoužíval snad Buddha modely skutečnosti? Nepoužíval hlediska? Proč tvrdil , že život je utrpení, když evidentně, z tvého neantropomorfního a tedy nejspíš správného pohledu, život utrpení není? Utrpení je jen hledisko lidí. Buddha mluvil o nespokojenosti, pomíjivost, utrpení. A tak celá škála buddhů a patriarchů mluví o těchto věcech, aby je transformovala, aby ukázala, co je za tím vším. Nemůžeme tedy přeskočit fázi, kdy se na věci díváme z hlediska lidí. A pak samozřejmě můžeme říct - hle, hledisko lidí - překonejte ho!

A tak zkrátka, už jsem si více krát všiml, že bereš to, co píšu , doslovně. Ale tak se přece nedá studovat Buddhova filozofie, to nemůžeš číst doslova, musíš si věci domýšlet. Když řeknu, že nejsi Buddha, budeš si myslet, že si to vážně myslím, ale já si to opravdu nemyslím. Když řeknu, že jsi Buddha, opět si budeš myslet, že si to vážně myslím? Přece tím něco naznačuju, ne?

[Ryu.nin]

Ještě mě napadlo, Miroslave, s lidmi musíš mluvit jejich jazykem - ať jsi sebevíc osvícenej - jinak ti nebudou rozumět. A já teda rozhodně neříkám, že jsem osvícenej.

Ale chci tím prostě říct, že tu je určitý soucit, bez toho to nejde, a ten, kdo něco pochopil, musí k lidem promluvit jejich jazykem. Nebo můžeme říct, že probuzený vezme bloudícího za ruku - to je to laskavé slovo, nebo pohlavek, nebo dialog nebo filozofie - a vyvede ho ven z bludiště. Ale musí ho vzít za ruku! Nemůže ho ignorovat. Buddha nikdy neztratil zájem o obyčejného člověka, naopak!

Když zenový mistr Sawaki popisoval satori, tak použil obraz, který je obyčejnému člověk srozumitelný. Samozřejmě bychom mohli říct, že satori se pospat nedá, že tam už slova nefungujou. ALe od toho je tu učitel, aby se POKUSIL, naznačil... a Sawaki řekl: Je to jako když zloděj vejde do prázdného domu. Není tu co ukrást...

I když je to výstižné, neznamená to, že kdo si to poslechne nebo přečte, okamžitě zažije satori. Ale vyloučit se to nedá. A je to prostě skvělý obraz toho, o čem satori je - o ničem - a o všem... Jenže to jsou přesně ty absolutní a abstraktní řeči, který umí každej. Sawaki to uměl říct lidově a to na něm obdivuju.

[ryu.nin]

NO ono to vysvětlování velmi často funguje - mistr Dogen napsal spoutu textů, kde vysvětluje - z nejrůznějcích hledisek buddhovu filozofii, Dharmu. Kodo Sawai dával přednášky o Dharmě, můj učitel dává přednášky a vysvětluje, jeho učitel vysvětloval. Shunryu Suzuki přednášel buddhismus svým žákům, s kterými cvičil zazen. Brad Warner napsal skvělou knihu, která skvěle vysvětluje buddhismus. To, že tobě to třeba nic neříká, neznamená, že tu není určitá tradice vysvětlování buddhismu.

Já rozhodně nic neuzavírám do konceptů nebo hledisek, to je pouze komunikace, ale nezůstávám tam, v té říši slov a obrazů.

Nicméně nemůžu si pomoct, filozofie buddhismu pracuje s koncepty, s modely a funguje to. Nevím, co jsi kdy studoval nebo četl, co nepracovalo s koncepty, že ti to tak otevřelo hlavu. Pokud ti vadí morfologický pohled na věci, možná je adekvátní upozornit na úskalí někoho, kdo ulpěl na morfologickém chápání světa. Já toto hledisko používám jen jako prostředek. Tak bys mohl napadnout poetické vidění světa, když zenoví mistři píšou básně o světě, aby ukázali na skutečnou povahu věcí. Vůbec v zenu je spousta literatury, která opěvuje samotu, smutek, cvrčky, prostě je to velmi morfologická záležitost. Lidské hledisko prostě nemůžeme z buddhistické filozofie vyloučit, ale musíme s ním pracovat. Tak jako matka nemůže zakázat dítěti, aby bylo dítě, ale musí s ním pracovat, aby ho vychovávala a postupně uváděla do světa dospělých.

Nakonec lidské hledisko, naše city, naše iluze, to má obrovskou cenu. To je to, díky čemu se objevuje buddha. Díky iluzím se objevuje probuzení. Díky probuzení se objevují iluze. Když lidé vidí poprvé své iluze, jsou probuzení. A když lidé vidí své probuzení, jsou zpátky v iluzích.