od ryu.nin » úte 19. kvě 2015 22:44:12
Před chvílí jsem narazil na nějaký svoje tvrzení, že kdo má zájem o učitele, má kontaktovat nebo se seznámit s mým učitelem, ne se mnou. Sice jsem psal, že jsem línej číst svoje starý věci, ale jen jsem zběžně koukal, co to za téma tam řeším a narazil jsem na to... že kontaktujte mého učitele.
Tak to už neplatí. Už holt mám zodpovědnost za vlastní učení a nemůžu se odvolávat na nikoho. Samozřejmě se můžete seznámit s mým učitelem a být jeho žáky, ale už vám nebudu říkat, to já nic, to můj učitel, jděte za ním...
Vždycky jsem si myslel, že v buddhismu je to tak, že někdo dosáhne satori, ukáže to, dokáže to mistrovi, ten to kdyžtak potvrdí, předá tomu žákovi transmisi dharmy a ten žák odejde a od té chvíle je sám mistrem. Pak jsem viděl v praxi Rinzai zenu, že tam je to trošku jinak - mistr čekuje, jestli se žák dokáže projevit přímo, pravdivě, bez stínů a rozdvojení. A když to žák znovu a znovu dokazuje, mistr mu dá svolení učit. Ale ještě neříká, že žák se stal mistrem. Teprve po několika letech, když ten adept ani v životě, ani v praxi buddhismu nedělá žádný vylomeniny, tak mistr řekne, OK? tak už jsi taky mistr a dělej si co chceš. Ale v naší tradici, v linii Mistra Dogena je to ještě jinak. Tam je to o jakémsi zrání žáka za asistence mistra. Nakonec paradoxně žák se učí osamostatnit od mistra, najít vlastní život, najít vlastní život v pravdě, v dharmě.
Když mistr vidí, že žák dozrál, předá mu transmisi dharmy. V praxi je to ale samozřejmě ještě složitější, já tu napsal jen takové nejzákladnější situace. Myslím ale, že pro mého učitele to byla vždy otázka zralosti, komu předal transmisi dharmy.
Nevypadá to teda moc duchovně, ale návrat do skutečnosti, do reálného života a nalezení vlastní zodpovědnosti a vlastní zkušenosti je nakonec to nejduchovnější, co můžeme zažít. Buddha nenašel nic zvláštního - jen sebe sama v této skutečnosti.