Pedrito

[Pedro]

Já mám radši spongeboba :-)

Krásný hlášky, ale nemám to nahraný

[Pedro]

A co ty nemanipalutivní návštěvníku? Doufám ze se máš dobře. Proč si dal vyjádření o mé manipulaci? Měla bybýt má účast zde důležitá? Myslíš, že mohu něco přinést, nebo se mám schovat...

[Pedro]

Je to hnusná chyméra, něco mít pod "kým"..
někdo něco číhá? O tom byla pěkná kniha Zámek.
Jsou tu čtenáři a jsou tu praktici.
Jdou stejným polě života, avšak květy,
co jim kvetou, jsou radostí...

[Pedro]

Mám tušení, že už tu dlouho nebudu,
Vše je Átman, a to jsi ty, když zavřeš oči
Díváš se na já ale nechytne tě to...
Nejsi to nechycení, a i jsi. Jsi Átman.
Jsi čistá bytost. Jsi Hanuman, Jsi Bhairava.
Jsi Pán Ganů, jsi Kundaliní.
Jsi Parvati a Šiva, jsi Ráma a Sita
Jsi Višnu a Lakšmí, jsi Krišna a Rádha
Jsi Ježíš a jsi Buddha
Jsi Kabír a a jsi Šankara
Jsi Rája Djanaka
Jsi Saibaba (ze sirdhi)
A jsi Thakur

[Pedriito]

Mám tušení, že už tu dlouho nebudu,
Vše je Átman, a to jsi ty, když zavřeš oči
Díváš se na já ale nechytne tě to...
Nejsi to nechycení, a i jsi. Jsi Átman.
Jsi čistá bytost. Jsi Hanuman, Jsi Bhairava.
Jsi Pán Ganů, jsi Kundaliní.
Jsi Parvati a Šiva, jsi Ráma a Sita
Jsi Višnu a Lakšmí, jsi Krišna a Rádha
Jsi Ježíš a jsi Buddha
Jsi Kabír a a jsi Šankara
Jsi Rája Djanaka
Jsi Saibaba (ze sirdhi)
A jsi Thakur

Jestli tě bude temnota ( nevědomosti) svírat, a tryskat na Tebe své temno,
rozdrť ji jediným vhledem - sebepoznáním.
A usaď se na svém trůnu. Je čas krále, zahradník už udělal svou práci.

Ten meč je kován z čirých plátků
Tavených v jasu hvězdné pece
Zakalen rosou jitřních svátků
Na ostří duhu nalezneme...

Na hrotu jiskru
Jílec v ruce
Mysl je dílna klenotnice
Verše jsou šperky na památku
A kovář je duch - mistr boje.

[Pedro]

Veškeré paprsky, úplné světlo, stojí za tebou..nikdo tě nemůže zlomit.

[Pedro]

Je to tvá Matka - co ti dává sílu, a je to tvůj Otec, co zní v hloubi. A je to tvůj bratr a syn, tvůj rádce a anděl...

[Pedro]

Ale to setkání je meditace. Jinak můžeš malovat úsměv samotnýmu slunci, ale hovno, hovno...

[Vostálník]

Koukám,

že jsi pařil celou noc...

[Pedro]

Jj, napřed

držel jsem bobříka mlčení, ale nějak se mi rozvázal jazyk,
pak jsem držel bobříka hladu, ale sousedi něco pekli, tak jsem na noc dostal hlad,
a smažil bramboráky. A nakonec jsem si řek, celý týden jsi ty lenochode v noci spal,
dopoledne jsi hovno udělal, tak koukej hejbnout tou svou línou prdelí a zlikviduj tu vanu!

[Návštěvník]

A nakonec jsem si řek, celý týden jsi ty lenochode v noci spal,
dopoledne jsi hovno udělal, tak koukej hejbnout tou svou línou prdelí a zlikviduj tu vanu!

Jsi dva? Líný otrok a drsný diktátor?

[Pedro]

Jj, chybí mi disciplína a pak z toho trpím záchvaty workoholismu.

[Návštěvník]

Jak by se ti bez těch dvou žilo?

[Pedro]

Zvláště meditace mě občas tak nabije, že ta osoba je pak z toho úplně paf, jak ta opice na větvi.
Říkám, polez dolů, musíš vyprat a vytřít! A vona se hyhňá, samý blaho a že tůdle nůdle...
Říkám, polez ty vobludo, to chceš makat ve smradlavých montérkách! A vona, piánko, co plašíš, zítra taky den...
Říkám, no tohle, to je úroveň, polez! A vona, achjo, šerifa zas kousla tarantule...

[Pedro]

Jak by se ti bez těch dvou žilo?

Asi by to byla nuda. Já je mám rád, a voni mě taky. Je to jako manželství s plno dětma.
Fyzický děti už odrůstaj, Pšendové utíkaj, tak mám tyhle. A až umřu,
chci na hrobečku nápis, tolik miloval svý věčný i pomíjivý já, až ho to rozložilo na atomy,
svou píseň dozpíval, ač už hnil, přece se usmíval...
Zlatým písmem!

[Návštěvník]

Jak by se ti bez těch dvou žilo?

Asi by to byla nuda. Já je mám rád, a voni mě taky. Je to jako manželství s plno dětma.
Fyzický děti už odrůstaj, Pšendové utíkaj, tak mám tyhle. A až umřu,
chci na hrobečku nápis, tolik miloval svý věčný i pomíjivý já, až ho to rozložilo na atomy,
svou píseň dozpíval, ač už hnil, přece se usmíval...
Zlatým písmem!

Takže jsi tři? Ty, líný otrok a drsný diktátor? Hlavně, že se nenudíte.

[Pedro]

Kdo jsem já? Tydlidum tydlidum
Kdo jsem já? Ric pic bum
Kdojsem já, kde hledat se mám?
S myšlenkou radost ti dám.. oujeeee

Pocit že jsem, budu ho hýčkat
Čistit mu zoubek, do novin pšíkat
Kdo jsem já, a proč se ptám?
Když v novinách jsem tisíckrát sám, brý den

Kdo jsem já, čůrající na zeď otazník
Kdo jsem já, frčku z vojny mám
Na přívodě, spadl nám vrtulník
Srnka tam chodila, i s mladýma

A králíci pro velitele roty Bígoše
Byly vyžraní, že nemohli se hnout
A v telce hráli Kosturicovi cikoše
A my se myli pod cisternou

Kdo jsem já? Kdo se furt ptá?
Akorde trojtý, já včera šláp na drát
A dostal volty, bylo to jako osvícení
Srdce se dmulo, už cukatůry není.

Z mozku vykořil se dým, pár ampérů
A žádný rým, kdo jsem já
To i ono
Tralala

[Pedro]

Takže jsi tři? Ty, líný otrok a drsný diktátor? Hlavně, že se nenudíte.

Jasně, jako tři bratři v triku. JÁ, Já, a já...

A čtvrtý já si hraje na "nejsem"..

Takže jsme jako svastika - do čtyř stran.

Přičemž JÁ je jako krabička, co nikdy nebyla
Ale Já má tři síly
A já má tělo, díky JÁ a Já..
Takže já jsem jako vočíčko
Co čubrní z krabičky všech těch jáček...
A bere sirku a zapaluje JÁ, Já i já.
Co zbude?

[Pedro]

Hej, tož jsem se nalodilo
Hej, loď vyplouvá
Hej, občas jsem marodilo
Hej, v podpalubí je rum a IPA
Hej, drhnul jsem stěny
Hej, za nimi proudy jdou
Hej, Syrény jsou tam němý
Hej, jejich ticho zní mezi zpěvy
Hej, a v lodním deníku ožívá
Hej, do posádky zatracení
Hej, zbyl jsem tu s tebou sám
Hej, mezi dnem a nebem
Hej, na vlnách s lodí a tělem
Hej hej, už míří ke skalám

Zakotví rozbitá, pozbyde pedrita

Hej!

[Pedro]

Nezapomeň, ale lehce
Jak jsi bloudil a nebylo cesty ven
Z lesa tisíce stromů
V křovinách po meších a jehličích
Koruny stromů sotva prosvítslo slunko
A tys neviděl jeho zář od věků
Pod zemí to bujelo, tryskalo to kmeny,
Dunělo to tebou, ale tys nevěděl, jen cit
Jehož doteky tě mučili, pod plentou...
A tak jsi hledal konec a našel začátek
Co se stalo? V záclonách já propad jsi hloub
Proč a jak? Touha? Vyměnil jsi chtění za
Modlitbu. Za modlitbu nechtění, odevzdání.
Touha bez chtění, stav bez osobního lpění.
Děj se co děj. Kdo jsem já? Bych moh přát si?
Pro sebe? Pro své nalezení? To nemohu.
A tehdy tě to ovane, provane, dáš se z těla,
A tělo to obdrží. Je prostředníkem této události.
Nezapomínej však, nejsi tu sám.