Pedrito

[Pedro]

[Návštěvník]

Takže jsi tři? Ty, líný otrok a drsný diktátor? Hlavně, že se nenudíte.

Jasně, jako tři bratři v triku. JÁ, Já, a já...

Kdo z vás je ego? Kdo z vás je neznalý pravdy?

Chcete-li znát Pravdu, pusťte „já“ nebo ego.
(Kabir)

Pravda je s osobou, která je na cestě spravedlnosti, považuje všechny tvory na Zemi za své vlastní já a která je pasivně oddělena od záležitostí světa.
(Kabir)

[Pedro]

„Poznal jsem Ho v srdci svém.
Když tok do Gangy se vlévá,
sám Gangou se stává,
Kabír v Gangu je ponořen.“
„Směji se pokaždé,
když slyším, že ryba žízní ve vodě.
Hledají Ho v Mathuře a Banárasu;
vůně kabara pižmového je v pupku jeho,
on však bláznivě ji hledá všude.“

Kabír

[Jana]

Dej sem někam číslo konta, ti co oceňují to, že se tu mohou setkat, to ocení.
Nic není zadarmo v tomto světě.

Pedrito, díky. Mně bohatě stačí to, že tu jste.

Nemáš zač, to my jsme vděční. Nebo aspoň já.
V duchovnu si myslíme, že se míjíme.
Hrajeme mystické hry, i ne, a jako by záchvěv sebevítěztví...
A přitom je to tak krásný, bez neřešení mystiky...
Jen kouřit viržínko a hřát se u vohně

Pedrito, díky, ale to, co skutečně jsme, naše pravé Já, se nikdy nemůže míjet. Je stále v tom stejném stavu, v jakém je Pedrito s viržínkem, když se hřeje u vohně.
Nejsou u toho přítomna žádná další já, která by byla otroky, kritiky, diktátory. Je to krásný bez řešení čehokoliv.

Raméš kdysi říkal, že odmítá blaženost, protože by nemohl chodit do práce a vydělávat peníze. Osvícení si dovolil až v pozdějším věku, když už byl v důchodu.
Pak ale také mluvil i o tom, že nepomáhá řešit duchovní cestu nikomu, kdo potřebuje řešit peníze. Že tyhle dvě věci nejdou skloubit dohromady.

[Jana]

Tomu rozumím, ale v iluzi oddělenosti to většině bytostí dělá velký problém, že když přestanou šlapat, to pojede dál. A znám spoustu bytostí, které šlapat přestaly a ono to nejelo. Opustili práci, kolikrát i rodinu a zůstávají v jakémsi stavu živoření, často i ponořeni v temné noci duše.

Z pohledu toho o čem mluvím tu nejsou žádní jedinci chycení v nějakém stavu. Všechno je tohle. Pokud je tu zdánlivě nějaké chycení v něčem, tak to je co se zdánlivě děje, ale už i to je tohle. Není žádného úniku před tímhle, není ani skutečná oddělenost. Tohle je vším a může se to tvářit jakkoliv. Takže pokud se to tváří jako zoufalství, nebo temná noc duše, tak se tohle tváří, tak osvícení vypadá, ale pro nikoho. Není žádný způsob, jak tohle mít špatně. Není žádný způsob, jak se vyhnout osvícení, je jen osvícení.

Temná noc duše? A Jana nedávno mluvila o vrátníkovi, či tak nějak.
To trošku pootevírá pohled. Že máš něco zasebou.

Je ve mně možnost dívat se na realitu z pohledu snové osoby, ale je ve mně i jasno, co je sen a co je skutečnost.

Stala se před pár dny taková šílená věc. Jeden můj blízký příbuzný jako zázrakem přežil dopravní nehodu, čelní náraz, kdy do jeho Fabie vletělo Audi řízené zdrogovaným mladíkem. Klukovi se nic nestalo, ale příbuzného s patnácti zlomeninami odvážel vrtulník. Příbuzní volali, že je hlavně ve špatném psychickém stavu.

Je tady možnost dívat se na to celé z pohledu, že jsme těmi těly, těmi osobami s osobními příběhy, s celou tou tragédií, co nás potkala a se všemi těmi problémy, které nás čekají. Logicky z toho vyplývá, že se není možné divit, že je tu pak pocit bezmoci, trápení. Tara by řekla, že soucit je: "plačte s plačícími".

A pak je tady možnost vnímat, kdo skutečně jsme.

Přišla jsem na pokoj a příbuzný zářil jako sluníčko, zubil se na celé kolo a dělal si ze všeho legraci. Bylo to nádherně prožité odpoledne, to první i to další.

A vtip je ten, že už když jsem za ním šla, ve mně nebyl stín nejmenších pochyb, že ho naleznu v tom nejlepším rozpoložení, jaké je možné.

[:-)]

Sen je sen a ne-sen je ne-sen
Sen je zdání o světě
Ne-sen, je ne-zdání o světě
Nevědění je nevědění a
Vědění je vědění
Nemyšlení je nemyšlení a
Myšlení je myšlení
Nenávist není láska a
Láska není nenávist
Což je dvojnost
Otec, duch svatý a syn
Což je trojnost
Zdroj, parsek, obzor a stín
Což je mnohorvar
Doteků
Na jemná
Nervová
Zakončení
Krajina Já
A pod krajinou?
No a...

[:-)]

Pod krajinou, pod zemí
Tam jsme všichni nedvojní
Ještě že si každý však
Můžem tady zavýskat

[Jana]

Ať se stane, co se stane,
i pod zemí jsme nebešťané.

[:-)]

Tak! A teď tě tu mám!

Proč je muž a žena, proč není jen žena, jen muž, či mužožena???

[;-)]

Dávám limit dvou řádků!

[:-)]

Krom sebe samozřejmě

[Jana]

Limit dvou řádků?
Mohl by ses neptat proč, ale jak?

[Jana]

Jak je to nádherné?

[:-)]

A na otázku si mám zas odpovědět sám?

Kolik toho, co fakt mnohé zajímalo, zodpovězeno bylo?
Málo. Páč přehlížení tázajících a ptajících je tu
Něco jako spartakiáda.
Odpovědí málokdy je otázky...
Tohle dlouhé téma opouštím, hoj

[:-)]

Bohužel jsem se splet, že jsem na jiném téma
Kdo se v tom má furt vyznat?
Já? No to určitě!