Pedro píše:To že TO nic nedělá je jen jedna uvědoměná stránka věci.
Jedno hledisko, jeden úhel vhledu, platí to i neplatí. Platí to pro momentální stav,
momentální zaměření pozornosti na tento Aspekt. To je ok.
Další může být, že TO dělá vše. To je platné při zaměření se na jeho energii.
Při zaměření se například na Vědomí, je patrné, že vše je Vědomí.
A Vědomí, čisté vědomí, je, co se zve meditací mysli. A tam se to slévá v jediný celek, celek nedílnosti.
Nejen TO, nejen Síla, nejen Vědomí. Už to není rozlišeno, v tom hlubokém stavu, s kterým koresponduje
ten bezesný spánek. A proto jsem psal o Turja.. což není jen bdění, jen sen, jen spánek beze snů.
Je to to vše dokupy, co se protkne v meditaci, prolne se to v TO.
Kým jsi v takové meditaci, když TO nic nedělá?
Jsi něčím jiným, než jsi v hlubokém spánku beze snů?
A jestli je Tvá identita v hluboké meditaci a v hlubokém spánku beze snů bez přítomnosti mysli stejná, jsi někým jiným teď, když se neztotožňuješ se žádnou myšlenkou a nic si o sobě nemyslíš?
Můžeš se nějak definovat? Můžeš říct, kdo doopravdy jsi?
Pedro píše:To že, bez vnímajícího, je všechno jak je, je hezký. Ale holt tu je ta "nastavba" vnímání, ve které vznikaj ty myšlenky, pocity,
individuality, osobní životy, zabervení od euforie až po deprese.. a to se s tím holt musí nějak popásovat.
Meditace je možnost, nikoliv doktrína.
Pedro píše:Neopravila jsii mě, když jsem napsal, že Turja jsou tři stavy vědomí dohromady, to není přesné, pročpak jsi mě neopravila?
Chybělo tam důležité slůvko - nadhled. Co mělo správně ten spojitý stav opsat.
Pedro píše:Mysl netvoří sen, mysl zrcadlí sen. Zrcadlo vytepané z vůle a pozornosti na kovadlině těla v žáru smyslů...
Meditace je jako konec šichty, kdy vnímání se pokládá k odpočinku.
Vůle a pozornost se odpoutaj od vjemů, ustanou s nimi reagovat v myšlenky, pocity, představy, že tak a onak, všelijak... něco usíná, mizí a Něco se probouzí, vyvstává...
Není to osobní "já"... Pedro ani Jana.
Ano, díky. Turja je to čtvrté, co je všechno dohromady (bdění, spánek i snění), a přitom pořád stejné. Pořád totéž, co jako jediné zůstává v nejhlubší meditaci i ve spánku beze snů.
Pedro píše:Jsi ve formě? (Neunavená)?
Nenecháme to na zítra?
I smyslové vnímání je produktem mysli. Mysl pramení V duchovním srdci, potom jde do hlavy a pěti smysly do světa. Cesta k Pravdě je obrácená. Ze světa pěti smysly do hlavy a odtud do duchovního srdce.
Kdo tedy tvoří sen jiný, než mysl?
Máš zkušenost s meditací při práci? Kdy zmizí představy, záměr, chtění a je tady jen živá přítomnost, ve které se děje to nejlepší, co je právě možné?
A tohle je zajímavé. Není to Pedro ani Jana.
A kdo je ten, co se neprobouzí a neusíná? Je stejný v meditaci i ve spánku beze snů.
Pedro píše:Zahrada života tvého
Na půdě země tvé
Rozkvétá poupaty dnů a nocí tvých
Král se stal zahradníkem
Pro potěchu ducha svého
Ale zahradník zapomněl
Že je králem
Duch však nezapomněl
Vypěstoval jsi krásné nehynoucí květy
Zahradníku
Snad v jejich vůni svítání
Rozpomenutí své
Již brzy nalezneš.
Pedro píše:A tohle je zajímavé. Není to Pedro ani Jana.
A kdo je ten, co se neprobouzí a neusíná? Je stejný v meditaci i ve spánku beze snů.
Je to čiré TO. Jednojediné, nezrozené a neumírající. JÁ pod já, jedno bez druhého. Ticho pod tichem.
Samojediné, nerozlišené, bez pohybu, bez ideje, beze jména...
Možná ani neví, co vše z NĚHO spontánně pryští, "možná to neví ani on sám"...
Ví Vědomí, Šakti, to co z Něho září.
Možná proto vzniklo smyslové tělo, já, v jehož hlubině pod hlubinou, je ONO, kdy prostřednictvím tohoto projevu, se TO může uvědomit, seberealizovat...
"TO nic nedělá"
A Vědomí, čisté vědomí, je, co se zve meditací mysli. A tam se to slévá v jediný celek, celek nedílnosti.
Nejen TO, nejen Síla, nejen Vědomí. Už to není rozlišeno, v tom hlubokém stavu, s kterým koresponduje
ten bezesný spánek. A proto jsem psal o Turja.. což není jen bdění, jen sen, jen spánek beze snů.
Je to to vše dokupy, co se protkne v meditaci, prolne se to v TO.
Meditace je jako konec šichty, kdy vnímání se pokládá k odpočinku.
Je to čiré TO. Jednojediné, nezrozené a neumírající. JÁ pod já, jedno bez druhého. Ticho pod tichem.
Samojediné, nerozlišené, bez pohybu, bez ideje, beze jména...
Pedro píše:Netřeba mysl vidět jako něco nežádoucího, dělá jen svou práci, k níž je tvořena.
Tak jako vše ostatní v projevu.
Stačí promeditovat to podvědomí, které v ní, dle toho co se v něm vše nastřádalo, reaguje.
Podvědomí je těmi vrstvami, co pozornosti skrývají podstatné.
Zaměřit se na mysl a opomenout podvědomí, znamená ponechat kořeny, s kterých to v mysli furt bude rašit.
Takže o tohle jde v první řadě, při tom meditování, pročistit podvědomí. Tím mysl tichne spontánně.
Protože se, to co bylo léta skryté, probouzí z toho odkrývaného Nitra.
A poznávat to lze v mnoha neosobních aspektech, například v Nevinnosti, Moudrosti, Odpoutanosti, atd, atd,
jež se vynořují do vědomí (mysli), dle toho jak je to zrovna potřebné pro poznávajícího.
Láska duchovní je matkou všech těchto čistých aspektů. Je Šaktí.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 8 návštevníků