Vztah

[lklknml]

To říkáš teď z pozice představy osoby, která si myslí, že ví, jak to je, nebo z vědomého Poznání, ve kterém žádné zkreslení není?

To tvrdím z pozice muže, jehož podstatou je rozum, ženě, která je založena na citech a rozum je v ní toliko citů asistentem.
Např. si vezměme tvé "Myšlenka je absolutně neskutečná". Slovo skutečnost se používá jako synonymum reality. Kdyby myšlenky byly absolutně nereálné, nemohla bys teď koukat na monitor (který už za alespoň relativní realitu považuješ), neb byl stvořen díky myšlenkám. Atpod.

Není tady nic skutečného, co by se mohlo něčeho skutečného dotknout.

A o co se tedy tvé tvrzení opírá když nic skutečného nemáš? O blbost?

[lklknml]

No to jsem se asi špatně vyjádřil. VZTAH není cílem, ale prostředkem, loďkou.

Jenomže Buberovo pojetí (tedy pokud jsem to tady správně pochopil) vidí základ ve vztahu (Já-Ty), nikoli v jeho členech (Já, Ty) a tudíž z něj činí jakousi nezávislou substanci (ke které by se mělo směřovat čili je cílem). Neboli vaří z vody (byť bezesporu voda do polévky patří).

[miroslav]

No to jsem se asi špatně vyjádřil. VZTAH není cílem, ale prostředkem, loďkou.

Jenomže Buberovo pojetí (tedy pokud jsem to tady správně pochopil) vidí základ ve vztahu (Já-Ty), nikoli v jeho členech (Já, Ty) a tudíž z něj činí jakousi nezávislou substanci (ke které by se mělo směřovat čili je cílem). Neboli vaří z vody (byť bezesporu voda do polévky patří).

Netvoří nezávislou substanci ale je cestou jak vyjít ze sebe, ze sebestřednosti z toho zdánlivě nepřekročitelného já-ono. Já a ti druzí, já a poznání, já a nirvána já a relaxace, já a osud a furt jen já, já, já... a neživotné ono.
... a co já? proč zrovna já atd.

[dodo]

To říkáš teď z pozice představy osoby, která si myslí, že ví, jak to je, nebo z vědomého Poznání, ve kterém žádné zkreslení není?

To tvrdím z pozice muže, jehož podstatou je rozum, ženě, která je založena na citech a rozum je v ní toliko citů asistentem...

Vychádzať zo zdravého rozumu je v najlepšom poriadku.

Ale len vychádzať, lebo domyslieť sa najvyššieho poznania, je nemožné. To dá rozum nie?

„Všechny popisy reality jsou jen dočasnými hypotézami.“ — Buddha

[Jana]

To říkáš teď z pozice představy osoby, která si myslí, že ví, jak to je, nebo z vědomého Poznání, ve kterém žádné zkreslení není?

To tvrdím z pozice muže, jehož podstatou je rozum, ženě, která je založena na citech a rozum je v ní toliko citů asistentem.

Jasně. Říkáš to z pozice ztotožnění s tělem. Je lhostejno, s jakým tělem, každé ztotožnění s tělem je ve skutečnosti iluzí ega. Je ve skutečnosti tím, co brání poznání Boží přítomnosti.

Pravda je stav bez ega, bez ztotožnění s tělem, bez ztotožnění s čímkoliv.

"krůpěj ticha v tichu moře"

Např. si vezměme tvé "Myšlenka je absolutně neskutečná".

Jakmile prvotní pocit "Já jsem" ztotožníš s jakoukoliv myšlenkou, rázem se jeví všechny Tvé myšlenky jako realita. Podobně jako ve snu se jeví všechno reálné. Teprve s probuzením můžeš potvrdit, že nic z toho, co se objevilo ve snu, není skutečností. Veškerý obsah snu je absolutně neskutečný.

Slovo skutečnost se používá jako synonymum reality. Kdyby myšlenky byly absolutně nereálné, nemohla bys teď koukat na monitor (který už za alespoň relativní realitu považuješ), neb byl stvořen díky myšlenkám. Atpod.

Mysl je absolutně neskutečná, hmota je relativně skutečná, z absolutního pohledu je na tom stejně jako mysl. Nakonec věda se přibližuje duchovnímu poznání Probuzených, že hmota je prázdná.

Není tady nic skutečného, co by se mohlo něčeho skutečného dotknout.

A o co se tedy tvé tvrzení opírá když nic skutečného nemáš? O blbost?

To jediné skutčné je sat-čit-ánanda, nebo jinými slovy Boží přítomnost, Boží království, pravé Božské Já, které je vším. Tohle nejsou fráze, i když se to může jevit dost abstraktně.

Je tady jedna záludnost. Vědomí Boží přítomnosti se v probuzeném stavu jeví jako samozřejmost. Může tady být tendence ke zlehčování: "Stačí jenom.."

Kdežto ve stavu ztotožnění s tělem je Boží království nedostupné. Je k ničemu jakékoliv vysvětlování, že Bůh je Láska, že Bůh je vším, když přitlučeni na kříži říkáme: "Bože, proč jsi nás opustil?"

[lklknml]

To jediné skutčné je sat-čit-ánanda, nebo jinými slovy Boží přítomnost, Boží království, pravé Božské Já, které je vším. Tohle nejsou fráze, i když se to může jevit dost abstraktně.

Jano, v klidu se neabstraktně posaď, zadívej se z okna/dej si cigáro nebo tak něco, zhluboka se nadechni, vydechni.

A než začneš psát odpověď, zkus zachytit to, co předcházelo tomu, než si začala ťukat do klávesnice. Byla to emoce? Jenom ta by nestačila. Co způsobilo konkrétní podobu psané odpovědi?

Byla to myšlenka.

Jak může "absolutně neskutečná" myšlenka vyjevit "to jediné skutečné", sat-čit-ánandu, Boží přítomnost, Boží království, pravé Božské Já?

Nijak, nejde to, kdybys měla rozum, věděla bys to.

[Jana]

To jediné skutčné je sat-čit-ánanda, nebo jinými slovy Boží přítomnost, Boží království, pravé Božské Já, které je vším. Tohle nejsou fráze, i když se to může jevit dost abstraktně.

Jano, v klidu se neabstraktně posaď, zadívej se z okna/dej si cigáro nebo tak něco, zhluboka se nadechni, vydechni.

Nekouřím.

A než začneš psát odpověď, zkus zachytit to, co předcházelo tomu, než si začala ťukat do klávesnice. Byla to emoce? Jenom ta by nestačila. Co způsobilo konkrétní podobu psané odpovědi?

Byla to myšlenka.

A co když Boží vůle? Co když Boží milost, která Tě zve ke Svobodě?

Jak může "absolutně neskutečná" myšlenka vyjevit "to jediné skutečné", sat-čit-ánandu, Boží přítomnost, Boží království, pravé Božské Já?

Nijak, nejde to, kdybys měla rozum, věděla bys to.

Nešpekuluj o tom.

V tichu srdce je ticho.

Sat-čit-ánanda je myslí nedotčená. Tvá mysl dostává obraz mysli. Nezachytávej se v ní. V hlubinách Tvého srdce září Pravda.

[lklknml]

A než začneš psát odpověď, zkus zachytit to, co předcházelo tomu, než si začala ťukat do klávesnice. Byla to emoce? Jenom ta by nestačila. Co způsobilo konkrétní podobu psané odpovědi?

Byla to myšlenka.

A co když Boží vůle? Co když Boží milost, která Tě zve ke Svobodě?

A ta Boží vůle, ta Boží milost, která mě zve ke Svobodě, se neprojevila skrze myšlenku co zformovala odpověď?

Nešpekuluj o tom.

V tichu srdce je ticho.

Sat-čit-ánanda je myslí nedotčená. Tvá mysl dostává obraz mysli. Nezachytávej se v ní. V hlubinách Tvého srdce září Pravda.

Ale vždyť jsi to ty kdo špekuluje o absolutně neskutečné myšlence myslí nedotčené Sat-čit-ánandě atpod.
Prostě vymejšlíš hovadiny, nevědouc o tom, proto ti to píšu. A se sv. Pavlem sděluji, abys mlčela, byla ticho, nešpekulovala, nesluší se to.

[Jana]

Boží království - Sat-čit-ánanda - se Ti může jevit jako vymyšlená hovadina, to se potom nedá nic dělat.



Ty si nech své ztotožnění s tělem obdařeným mužským rozumem a já si nechám Boží přítomnost.

[P.N]

Mysl je absolutně neskutečná, hmota je relativně skutečná, z absolutního pohledu je na tom stejně jako mysl. Nakonec věda se přibližuje duchovnímu poznání Probuzených, že hmota je prázdná.

"Z absolutního pohledu", je mysl tvořena ze stejné energie jako tzv hmota. Mysl není totéž co myšlenka, stejně jako prostor není totéž totéž co tvar. Myšlenky i tvary jsou utvářeny vjemy v "prostoru" mysli. A ty tam proudí částečně skrze smysly z "venčí" a částečně z hlubokého "nitra" jako signály Duše (dílem toho všeho je "osoba"). Jako by na oko utváří tzv mysl, tím že se zobrazují, vymezují, ohraničují a identifikují ve vědomí. Proto čistá mysl a čisté vědomí je totéž, bez obrazů, ohraničení, vymezení a "sebe" identifikace. Proto to tak je, pro "sebe" poznání, které se v okamžik tohoto poznání rozplyne, rozplyne se osoba, obsah její mysli, ztratí hranice. Poznání je vztah mezi ideou a skutečností. Ani idea sama (jakož to jemná ušlechtilá myšlenka, ani skutečnost sama, nejsou poznáním (probuzením). To se uděje jejich (kolizí) spojením. A skutečnost ztratí v ten moment v té ideji tvar, neboť idea zmizí. Může však "svítit" jako tichá vzpomínka v paměti mysl neustále rozsvěcující. Čímž poznání žije v člověku dál, a děje se to v něm vlastně už navždy...

[P.N]

Mysl je absolutně neskutečná, hmota je relativně skutečná, z absolutního pohledu je na tom stejně jako mysl. Nakonec věda se přibližuje duchovnímu poznání Probuzených, že hmota je prázdná.

"Z absolutního pohledu", je mysl tvořena ze stejné energie jako tzv hmota. Mysl není totéž co myšlenka, stejně jako prostor není totéž totéž co tvar. Myšlenky i tvary jsou utvářeny vjemy v "prostoru" mysli. A ty tam proudí částečně skrze smysly z "venčí" a částečně z hlubokého "nitra" jako signály Duše (dílem toho všeho je "osoba"). Jako by na oko utváří tyto tzv mysl, tím že se zobrazují, vymezují, ohraničují a identifikují ve vědomí. Proto čistá mysl a čisté vědomí je totéž, bez obrazů, ohraničení, vymezení a "sebe" identifikace. Proto to tak je, pro "sebe" poznání, které se v okamžik toho poznání rozplyne, rozplyne se osoba, obsah její mysli, ztratí hranice. Poznání je vztah mezi ideou a skutečností. Ani idea sama (jakož to jemná ušlechtilá myšlenka, ani skutečnost sama, nejsou poznáním (probuzením). To se uděje jejich (kolizí) spojením. A skutečnost ztratí v ten moment v té ideji tvar, neboť idea zmizí. Může však "svítit" jako tichá vzpomínka (zkušenost) v paměti tu mysl neustále rozsvěcující. Čímž poznání žije v člověku dál, a děje se to v něm vlastně už navždy...

Ona ta iluze oddělenosti, o které tak často píšeš, nespočívá v mysli, tvaru a dokonce ani v myšlence. Je pouhým "produktem" nepoznání. Všechno ostatní jen je, děje se, včetně toho smyslového vnímání, tělesných funkcí, práce mozku, fyzikálních i jiných zákonů, i právě to jak to vše barevně a hmotně vnímáme. To vše je přirozené a jsoucí a takto nám univerzem podané. Prostě Duch v pohybu, který se rozvlnil a uvolnil obrovskou sílu... atd, atd... A že to vše projevené zároveň budí dojem opony, za kterou je ta pravda a tak tu žijeme v tý dualistický pasti (iluzi) prostoru a času? No to je inu ten klam, to je to nepoznání. Ale taky cesta a cíl.. v tzv srdci jako v mysli (to co je spojuje, je čistota). Ne až tak pro ty, kteří už něco ušli, jsou na stopě, blízko, na dosah a vše se jim zdá najednou jasné.. ale pro většinu ostatních.

[Jana]

Mysl je absolutně neskutečná, hmota je relativně skutečná, z absolutního pohledu je na tom stejně jako mysl. Nakonec věda se přibližuje duchovnímu poznání Probuzených, že hmota je prázdná.

"Z absolutního pohledu", je mysl tvořena ze stejné energie jako tzv hmota. Mysl není totéž co myšlenka, stejně jako prostor není totéž totéž co tvar. Myšlenky i tvary jsou utvářeny vjemy v "prostoru" mysli. A ty tam proudí částečně skrze smysly z "venčí" a částečně z hlubokého "nitra" jako signály Duše (dílem toho všeho je "osoba"). Jako by na oko utváří tzv mysl, tím že se zobrazují, vymezují, ohraničují a identifikují ve vědomí. Proto čistá mysl a čisté vědomí je totéž, bez obrazů, ohraničení, vymezení a "sebe" identifikace. Proto to tak je, pro "sebe" poznání, které se v okamžik tohoto poznání rozplyne, rozplyne se osoba, obsah její mysli, ztratí hranice. Poznání je vztah mezi ideou a skutečností. Ani idea sama (jakož to jemná ušlechtilá myšlenka, ani skutečnost sama, nejsou poznáním (probuzením). To se uděje jejich (kolizí) spojením. A skutečnost ztratí v ten moment v té ideji tvar, neboť idea zmizí. Může však "svítit" jako tichá vzpomínka v paměti mysl neustále rozsvěcující. Čímž poznání žije v člověku dál, a děje se to v něm vlastně už navždy...

Díky, pěkné. Je možné tohle zkoumat do co největší hloubky.

Mysl není totéž co myšlenka.

Hmota není totéž, co atom, přeci prázdnota atomu je prázdnotou hmoty.
Prázdnota myšlenky je prázdnotou mysli... V nejhlubším poznání je to všechno stejné. Všechno je v tichu srdce Jedním. Mysl, Vědomí, Existence.... bez myšlenky.

Proto čistá mysl a čisté vědomí je totéž, bez obrazů, ohraničení, vymezení a "sebe" identifikace. Proto to tak je, pro "sebe" poznání, které se v okamžik tohoto poznání rozplyne, rozplyne se osoba, obsah její mysli, ztratí hranice.

Tady je to celé, ne jako ušlechtilá myšlenka, tichá vzpomínka v paměti mysli, ale jako živé, stálepřístupné, nebo spíš ještě přesněji řečeno stálevědomé TEĎ.

Šmak života, který je v tichu srdce dokonale Boží.

[Jana]

Ona ta iluze oddělenosti, o které tak často píšeš, nespočívá v mysli, tvaru a dokonce ani v myšlence. Je pouhým "produktem" nepoznání. Všechno ostatní jen je, děje se, včetně toho smyslového vnímání, tělesných funkcí, práce mozku, fyzikálních i jiných zákonů, i právě to jak to vše barevně a hmotně vnímáme. To vše je přirozené a jsoucí a takto nám univerzem podané. Prostě Duch v pohybu, který se rozvlnil a uvolnil obrovskou sílu... atd, atd... A že to vše projevené zároveň budí dojem opony, za kterou je ta pravda a tak tu žijeme v tý dualistický pasti (iluzi) prostoru a času? No to je inu ten klam, to je to nepoznání. Ale taky cesta a cíl.. v tzv srdci jako v mysli (to co je spojuje, je čistota). Ne až tak pro ty, kteří už něco ušli, jsou na stopě, blízko, na dosah a vše se jim zdá najednou jasné.. ale pro většinu ostatních.

Ano, iluze oddělenosti je pouze produktem nepoznání, nerozpoznání šalebnosti iluze.

To, co spojuje, je čistota.

Nevinnost.

[Jana]

Nevinnost dotažená do dokonalosti vypadá takhle:

A viděl Bůh, že je to dobré – tím jsem tedy začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy jsem začal považovat vše za dobré, neb On to učinil.

Neexistuje ničí vina za něco, neb Bůh to učinil. I Bůh je nevinný, neb vše je dobré.

[P.N]

Hmota není totéž, co atom, přeci prázdnota atomu je prázdnotou hmoty.
Prázdnota myšlenky je prázdnotou mysli...

No.. tzv hmota se skládá z atomů. A atomy.. bla, bla, bla. Ale o prázdnotě bych v tomto smyslu nemluvil, nýbrž o interakcích sil a mezi nima kvanta siločar, vazeb, vztahů... Něco jak tóniny, tóny a akordy symfonie... To může být ale zjevné jen když to vidíš, slyšíš, hmatáš, cítíš...Být bez zraku, bez sluchu, bez čichu a hmatu.. pak bys tonula v prázdnu... a nemohla vnímat ten zázrak pryštící z něčeho, čemu se říká prázdnota.

Tady je to celé, ne jako ušlechtilá myšlenka, tichá vzpomínka v paměti mysli, ale jako živé, stálepřístupné, nebo spíš ještě přesněji řečeno stálevědomé TEĎ.

No tak si místo ušlechtilé myšlenky dosaď nezištné přání. A místo tiché vzpomínky zkušenost. A místo pamětivosti otevřené srdce
;-)

[miroslav]

Všechno ostatní jen je, děje se, včetně toho smyslového vnímání, tělesných funkcí, práce mozku, fyzikálních i jiných zákonů, i právě to jak to vše barevně a hmotně vnímáme. To vše je přirozené a jsoucí a takto nám univerzem podané.)

No a co je to, co není všechno ostatní?
A kdo jsme my, komu je to všechno universem podané?

[Jana]

Hmota není totéž, co atom, přeci prázdnota atomu je prázdnotou hmoty.
Prázdnota myšlenky je prázdnotou mysli...

No.. tzv hmota se skládá z atomů. A atomy.. bla, bla, bla. Ale o prázdnotě bych v tomto smyslu nemluvil, nýbrž o interakcích sil a mezi nima kvanta siločar, vazeb, vztahů... Něco jak tóniny, tóny a akordy symfonie... To může být ale zjevné jen když to vidíš, slyšíš, hmatáš, cítíš...Být bez zraku, bez sluchu, bez čichu a hmatu.. pak bys tonula v prázdnu... a nemohla vnímat ten zázrak pryštící z něčeho, čemu se říká prázdnota.

Tohle je právě to nejzázračnější, že se vše rodí z prázdna a v prázdnu to zase mizí. Stále čerstvý nádherný život, ve kterém je každý projev sám o sobě zázračný.

A v tichu srdce je pořád ticho, blažené míruplné ticho, se kterým se nic neděje, ať se děje cokoliv. Jako to nejvzácnější, co je možné ve všech těch projevech nalézt, a přitom je to všudypřítomné.

Tady je to celé, ne jako ušlechtilá myšlenka, tichá vzpomínka v paměti mysli, ale jako živé, stálepřístupné, nebo spíš ještě přesněji řečeno stálevědomé TEĎ.

No tak si místo ušlechtilé myšlenky dosaď nezištné přání. A místo tiché vzpomínky zkušenost. A místo pamětivosti otevřené srdce
;-)

Místo ušlechtilé myšlenky dosadit nezištné přání ..... co to je - ušlechtilé přání? Lída by řekla možná neosobní přání. Buddhisté říkají: "Kéž jsou všechny bytosti šťastné"..., ale i v tomhle je krapet zištnosti. Nevinnost, která nemá chybu, je kapánek ušmudlaná. Přání je touha, aby bylo něco jinak, než je. Už je tady kritika stvořitele, že udělal někde něco špatně, něco si přejeme jinak, než je.

V tom místě vědomé jednoty všeho, není nic jiného, než štěstí pravého Já. Pravé Já všech bytostí je šťastné, jen tady může být ta nevědomost - nepoznání kým jsme, nepoznáváním, jakou je existence láskou.

Takže přáním:"Kéž jsou všechny bytosti šťstné" je ve skutečnosti touha zbavit se vlastní nevědomosti.

Není možné si přát víc, než to, co skutečně je. Všechny vzpomínky jsou mrtvé, mlhavé, bez jiskry života. A zkušenost? Život je tady jen právě teď, zcela čeerstvý, úplně nový, neopakovatelný, žitý na první dobrou. Kdyby byl jen opíraný o zkušenosti, zdřevěněl by.

[Tara]

Takže přáním:"Kéž jsou všechny bytosti šťstné" je ve skutečnosti touha zbavit se vlastní nevědomosti.

Není možné si přát víc, než to, co skutečně je.

Omluvte, Mílo, Eduarde, Dalajlámo, tuhle blekotu, neb neví, co činí a ani proč tak činí....

[Lída]

Takže přáním: "Kéž jsou všechny bytosti šťstné" je ve skutečnosti touha zbavit se vlastní nevědomosti.

To si může myslet jen člověk, kterému úplně chybí soucit s ostatními lidmi. Netuší, že soucítění je projev skutečné lásky.

[P.N]

Všechno ostatní jen je, děje se, včetně toho smyslového vnímání, tělesných funkcí, práce mozku, fyzikálních i jiných zákonů, i právě to jak to vše barevně a hmotně vnímáme. To vše je přirozené a jsoucí a takto nám univerzem podané.)

No a co je to, co není všechno ostatní?
A kdo jsme my, komu je to všechno universem podané?

To je dlouhý příběh. Duch se za rozvlnil a uvolnil obrovskou sílu. Jen ON sám, "jeden bez druhého". Cykly Jeho Dnů a Nocí, tvorby a odpočinku... Které nelze rovnat s měřítkem času, jak jej známe. My duchovní bytosti zrozené za úsvitu současného z Jeho dnů. V lůnu Síly, co z Něj každé Jeho ráno povstává...... Kdo jsou děti svých rodičů? A kam rostou? V počas svých dnů a nocí, cestou životem? Jak jsou jen podobné svým otcům a matkám kteří, co jiného jim mohou předat než sebe... V nitru za oponou, která poznáním padá je Duch nás všech.