Zdeněk píše:Jana píše:To říkáš teď z pozice představy osoby, která si myslí, že ví, jak to je, nebo z vědomého Poznání, ve kterém žádné zkreslení není?
To tvrdím z pozice muže, jehož podstatou je rozum, ženě, která je založena na citech a rozum je v ní toliko citů asistentem.
Jasně. Říkáš to z pozice ztotožnění s tělem. Je lhostejno, s jakým tělem, každé ztotožnění s tělem je ve skutečnosti iluzí ega. Je ve skutečnosti tím, co brání poznání Boží přítomnosti.
Pravda je stav bez ega, bez ztotožnění s tělem, bez ztotožnění s čímkoliv.
"krůpěj ticha v tichu moře"
Např. si vezměme tvé "Myšlenka je absolutně neskutečná".
Jakmile prvotní pocit "Já jsem" ztotožníš s jakoukoliv myšlenkou, rázem se jeví všechny Tvé myšlenky jako realita. Podobně jako ve snu se jeví všechno reálné. Teprve s probuzením můžeš potvrdit, že nic z toho, co se objevilo ve snu, není skutečností. Veškerý obsah snu je absolutně neskutečný.
Slovo skutečnost se používá jako synonymum reality. Kdyby myšlenky byly absolutně nereálné, nemohla bys teď koukat na monitor (který už za alespoň relativní realitu považuješ), neb byl stvořen díky myšlenkám. Atpod.
Mysl je absolutně neskutečná, hmota je relativně skutečná, z absolutního pohledu je na tom stejně jako mysl. Nakonec věda se přibližuje duchovnímu poznání Probuzených, že hmota je prázdná.
Jana píše:Není tady nic skutečného, co by se mohlo něčeho skutečného dotknout.
A o co se tedy tvé tvrzení opírá když nic skutečného nemáš? O blbost?
To jediné skutčné je sat-čit-ánanda, nebo jinými slovy Boží přítomnost, Boží království, pravé Božské Já, které je vším. Tohle nejsou fráze, i když se to může jevit dost abstraktně.
Je tady jedna záludnost. Vědomí Boží přítomnosti se v probuzeném stavu jeví jako samozřejmost. Může tady být tendence ke zlehčování: "Stačí jenom.."
Kdežto ve stavu ztotožnění s tělem je Boží království nedostupné. Je k ničemu jakékoliv vysvětlování, že Bůh je Láska, že Bůh je vším, když přitlučeni na kříži říkáme: "Bože, proč jsi nás opustil?"