Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

[miroslav]

Co tě přivedlo, že jsi začal chodit k Tomášovým? Protože k nim chodili jiní? Protože byli jako všichni ostatní lidi? Nebo nebyli?

To byl osud.

Chodilo k nim hodně lidí z nejrůznějších důvodů, moc jim to ale k pravdě - poznání nepomohlo.
Hledali totiž něco jiného, než pravdu, hledali naplnění duchovních iluzí. "Když si najdu toho pravého učitele, ten mne zachrání, pochopí atp.". To je ale omyl.
Pravý učitel nám jenom ukáže (je-li to skutečný učitel) právě to, co nechceme vidět.
A když hledáme přijetí, požehnání, ocenění našich duchovních iluzorních ambicí, atd. tak to u skutečného učitele nenajdeme. Tohle ale najdeme u někoho kdo chce být v roli učitele a shání ovečky. A takových není málo, na rozdíl od skutečných učitelů .

Si myslím a zdravím

[Návštěvník]

Doufám že většina těch, co to budou číst chápou jaká je to kravina Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

No, žádná kravina to není. Tuto otázku dostal Ramana a odpověděl následovně (podle mě nejlépe):

Otázka: Jak se dá poznat, že někdo je schopný být guruem?

Ramana: Podle míru ducha/ uklidnění mysli, kterou jeho přitomnost způsobuje, a podle úcty, kterou k němu cítíte.


Je to přesně to, co právě ty individuálně potřebuješ nebo jsi potřeboval. Proto je tvoje představa, jak by se měl probuzený chovat a projevovat, taková.

Koukám, že také řešíš představy, jak by měl probuzený působit.

Pro sebe neřeším nic. Ale jak mají hledající poznat, komu mohou věřit? Proto ten tip od Ramany považuji za velmi dobrý.

[Tara]

Pro sebe neřeším nic. Ale jak mají hledající poznat, komu mohou věřit? Proto ten tip od Ramany považuji za velmi dobrý.

Otázka: Jak se dá poznat, že někdo je schopný být guruem?

Ramana: Podle míru ducha/ uklidnění mysli, kterou jeho přitomnost způsobuje, a podle úcty, kterou k němu cítíte.

Řekla bych, že rozhodujícím kritériem bude blízkost toho člověka, jak jsme jeho osobou, energií vyzařování přitahování, I realizovaný člověk se může, v jistých situacích, chovat impulsivně, rozhněvaně, panovačně atd.
Protože jsme každý na určitém stupni uvědomění, bude nás každého přitahovat, nebo naopak odpuzovat někdo jiný :-) Viz. pan Havelka, kamarádce mluví z duše, mě je nepříjemný. Viz. pan Vacek, pro mnohé guru, pro mne silné ego a nepochopení. Atd.
No a taky to uvědomění, prohloubení "způsobuje", s kým se setkáme, nebo nesetkáme. Protože Celek pracuje "pro sebe", jsou takoví k sobě přitahováni vůní... :-)
Jak ti, kteří tíhnou k Pravdě, tak ti, kteří tíhnou k pozlátku...., podle toho je to pak buď vůně nebo smrad... :-)
No a bez toho uchopení a rozdělení je to zkrátka tak a tak. Není vůně, není ani smrad, stojíc pevně ve svém středu...

Tož tak asi.
:-)

[miroslav]

Když člověk hledá pravdu a je ochoten pustit se všech příjemných iluzí a vznášení se, přijde k němu vše potřebné samo. Není to tedy záležitost toho, komu věřit.
Věříme, protože něco chceme a myslíme si, že když najdeme toho správného, tak to za nás a s námi udělá a bude to krásné a příjemné.
Co nám brání žít v pravdě máme přímo před nosem, ale nechceme to vidět.
Nic jiného v tom není.

[reseek...]

Protože jsme každý na určitém stupni uvědomění, bude nás každého přitahovat, nebo naopak odpuzovat někdo jiný :-)

Komunikovat s člověkem, který nás přitahuje, přitom neznamená, že mu věříme, protože od něj očekáváme něco, co nám pomůže, a budeme proto na něm závislí.

Když nemáme potřebu uzavírat se do svých dosavadních představ "jak to je", jsme otevření. Kontaktem s těmi, kteří řadu věcí chápou způsobem nám blízkým, nebo s Probuzenými, a díky možnosti s nimi komunikovat o tom, jak to či ono vnímají, si můžeme v nejrůznějších oblastech svého života uvědomit i další souvislosti, které nás ještě nenapadly a proto jsme je nebrali v úvahu. I s důsledky, ke kterým to vedlo.

Je jen na nás, jak naložíme s tím, co druzí sdělují. Pokud to zapadá do našeho současného pohledu a ozřejmuje to v celé řadě souvislostí (které se dají ověřit) leccos, co jsme si doteď neuvědomili, naše pochopení se tím může jen prohloubit.

To, co nám brání žít harmoničtěji se sebou i s okolím a nevymezovat se proti ostatním, často nedokážeme v sobě rozpoznat. A právě takové kontakty nám mohou trochu víc pootevřít oči.

[Návštěvník]

Když člověk hledá pravdu a je ochoten pustit se všech příjemných iluzí a vznášení se, přijde k němu vše potřebné samo. Není to tedy záležitost toho, komu věřit.
Věříme, protože něco chceme a myslíme si, že když najdeme toho správného, tak to za nás a s námi udělá a bude to krásné a příjemné.
Co nám brání žít v pravdě máme přímo před nosem, ale nechceme to vidět.
Nic jiného v tom není.

Tohle jsou takové řeči naprd.

[Návštěvník]

Komunikovat s člověkem, který nás přitahuje, přitom neznamená, že mu věříme, protože od něj očekáváme něco, co nám pomůže, a budeme proto na něm závislí.

Když nemáme potřebu uzavírat se do svých dosavadních představ "jak to je", jsme otevření. Kontaktem s těmi, kteří řadu věcí chápou způsobem nám blízkým, nebo s Probuzenými,

Jak poznáš, že jsou probuzení?

[Návštěvník]

Když člověk hledá pravdu a je ochoten pustit se všech příjemných iluzí a vznášení se, přijde k němu vše potřebné samo. Není to tedy záležitost toho, komu věřit.
Věříme, protože něco chceme a myslíme si, že když najdeme toho správného, tak to za nás a s námi udělá a bude to krásné a příjemné.
Co nám brání žít v pravdě máme přímo před nosem, ale nechceme to vidět.
Nic jiného v tom není.

Tohle jsou takové řeči naprd.

P.S. V podstatě je to jen protipol Jany. Ona jen to příjemné, ty jen to nepřijemné. Osvětové řeči nějaké ideologie. Zapomente tu příjemnost/nepříjemnost, o tom to není.

[reseek...]

Komunikovat s člověkem, který nás přitahuje, přitom neznamená, že mu věříme, protože od něj očekáváme něco, co nám pomůže, a budeme proto na něm závislí.

Když nemáme potřebu uzavírat se do svých dosavadních představ "jak to je", jsme otevření. Kontaktem s těmi, kteří řadu věcí chápou způsobem nám blízkým, nebo s Probuzenými,

Jak poznáš, že jsou probuzení?

To vůbec neřeším. Přesnější by asi bylo říct, že jde o kontakt s těmi, kteří jsou obecně považováni za probuzené (např. Patandžali, Mahariši, Mooji a další).

V Indii se už po mnoho generací traduje a považuje se za ověřený fakt (mně to taky přijde nejen jako pravdivé, ale i celkem logické), co kdysi dávno řekl jeden z indických mudrců: že když dojde k probuzení, začne další vývojové období, kdy se v probuzeném sice už neobjevuje trvalé neuvědomované sebeztotožňování s některými obsahy mysli jako předtím, ale přesto k navyklému ztotožnění Vědomí s jeho obsahy dochází i dál (viz např. Nisargadatta) - akorát se to v tom lidském tvaru pokaždé dřív nebo později rozpozná a automaticky přijme Vědomím jako Jeho projev, jako projev Jeho Hry. Že tudíž závisí na karmě, kterou si ten mudrc přinesl do svého posledního vtělení, jak dlouho bude tenhle proces ještě dobíhat. Postupně těch navyklých krátkých sebeztotožnění stále ubývá a když tahle inkarnace trvá dostatečně dlouho, může se stát, že už k nim přestane docházet úplně. Ale i když probuzený (jako např. Nisargadatta) odejde z těla dřív, než nastane ten konečný závěrečný stav, kdy už žádné emoce nevyvstávají, ani tak nenásleduje už žádná další inkarnace.

A tak neřeším, vlastně mě ani nezajímá, jestli ten, co mě zaujal, je už probuzený, nebo ne. Zajímá mě především, co vede a může napomáhat tomu, že se nakonec každé doteď neuvědomované sebeztotožnění s obsahem Vědomí rozpozná a přímo vnímá jako pohyb čistého nekonečného Vědomí.

Když se vnímá energie, která z druhého a z jeho projevu vyzařuje, přestane být důležité, jestli je obecně považovaný za probuzeného nebo ne. A dá se celkem snadno vycítit, jestli a v jaké oblasti může být kontakt s ním nápomocný.

[Návštěvník]

Komunikovat s člověkem, který nás přitahuje, přitom neznamená, že mu věříme, protože od něj očekáváme něco, co nám pomůže, a budeme proto na něm závislí.

Když nemáme potřebu uzavírat se do svých dosavadních představ "jak to je", jsme otevření. Kontaktem s těmi, kteří řadu věcí chápou způsobem nám blízkým, nebo s Probuzenými,

Jak poznáš, že jsou probuzení?

To vůbec neřeším. Přesnější by asi bylo říct, že jde o kontakt s těmi, kteří jsou obecně považováni za probuzené (např. Patandžali, Mahariši, Mooji a další).

V Indii se už po mnoho generací traduje a považuje se za ověřený fakt (mně to taky přijde nejen jako pravdivé, ale i celkem logické), co kdysi dávno řekl jeden z indických mudrců: že když dojde k probuzení, začne další vývojové období, kdy se v probuzeném sice už neobjevuje trvalé neuvědomované sebeztotožňování s některými obsahy mysli jako předtím, ale přesto k navyklému ztotožnění Vědomí s jeho obsahy dochází i dál (viz např. Nisargadatta) - akorát se to v tom lidském tvaru pokaždé dřív nebo později rozpozná a automaticky přijme Vědomím jako Jeho projev, jako projev Jeho Hry. Že tudíž závisí na karmě, kterou si ten mudrc přinesl do svého posledního vtělení, jak dlouho bude tenhle proces ještě dobíhat. Postupně těch navyklých krátkých sebeztotožnění stále ubývá a když tahle inkarnace trvá dostatečně dlouho, může se stát, že už k nim přestane docházet úplně. Ale i když probuzený (jako např. Nisargadatta) odejde z těla dřív, než nastane ten konečný závěrečný stav, kdy už žádné emoce nevyvstávají, ani tak nenásleduje už žádná další inkarnace.

A tak neřeším, vlastně mě ani nezajímá, jestli ten, co mě zaujal, je už probuzený, nebo ne. Zajímá mě především, co vede a může napomáhat tomu, že se nakonec každé doteď neuvědomované sebeztotožnění s obsahem Vědomí rozpozná a přímo vnímá jako pohyb čistého nekonečného Vědomí.

Když se vnímá energie, která z druhého a z jeho projevu vyzařuje, přestane být důležité, jestli je obecně považovaný za probuzeného nebo ne. A dá se celkem snadno vycítit, jestli a v jaké oblasti může být kontakt s ním nápomocný.

No, podle tvého přesvědčení musel být Marpa tak, jak ho E. Tomáš popisuje v Milarepovi, taky pořádně nedovinutý. Ale za to bude jistě existovat dost zcela neprobuzených lidí, kteří nemají žádné emoce. Ale nevidím to jako znak zralosti.
Pro mě jsou emoce zcela něco jiného než pro tebe. V patnácti letech se ve mně objevila otázka či jakási možnost volby: Chceš žít s emocemi nebo bez emocí? Bylo mi jasné, že s emocemi to bude nezměrně těžší, ale jen s nimi je zkušenost být člověkem úplná.

[Návštěvník]

bude jistě existovat dost zcela neprobuzených lidí, kteří nemají žádné emoce.

Protože se rozhodli je potlačovat. A tak to na nějaký čas vypadá, jako by žádné nebyly.
Je jen otázkou času, kdy ty potlačené obsahy mysli bude třeba dodatečně uvolnit a zpracovat.

[nop]

bude jistě existovat dost zcela neprobuzených lidí, kteří nemají žádné emoce.

Protože se rozhodli je potlačovat. A tak to na nějaký čas vypadá, jako by žádné nebyly.
Je jen otázkou času, kdy ty potlačené obsahy mysli bude třeba dodatečně uvolnit a zpracovat.

Vynechané jsou případy, kde jsou jiné důvody vynechání emocí. Na př. za socialismu někteří utekli za hranice. Já jsem nemohl,
1) poškodilo by to rodiče,
2) neuměl jsem cizí jazyky.
Tak jsem potichu vyšuměl, ani jsem se nepokusil. Emoce jsem uskladňoval na sucho ve skladišti mysli.

Po r. 1989 to už nebylo aktuální.

[Návštěvník]

[

Když člověk hledá pravdu a je ochoten pustit se všech příjemných iluzí a vznášení se, přijde k němu vše potřebné samo. Není to tedy záležitost toho, komu věřit.
Věříme, protože něco chceme a myslíme si, že když najdeme toho správného, tak to za nás a s námi udělá a bude to krásné a příjemné.
Co nám brání žít v pravdě máme přímo před nosem, ale nechceme to vidět.
Nic jiného v tom není.

P.S. V podstatě je to jen protipol Jany. Ona jen to příjemné, ty jen to nepřijemné. Osvětové řeči nějaké ideologie. Zapomente tu příjemnost/nepříjemnost, o tom to není.

Uvědomění světla osvícení není jakousi šedivou neutrální směsí bílé a černé, světla a tmy, dobra a zla. Pro racionální myšlení se to může jevit jako nepochopitelné, že ten bezstarostný rozprostřený všeobsažný klid obsahuje radost bez smutku, blaho bez strasti, štěstí bez utrpení, bez ohledu na to, jestli se v projevením světě objevuje projev bolesti, smutku, strasti, žalu.

Poznávání, kým jsme, nás automaticky vrací k radosti, blahu, ke štěstí.

[Návštěvník]

Světlo pravdy, která v nás září, rozpouští v každém, kdo je otevřen bezpodmínečné lásce, všechno, co je zdrojem utrpení.

Proto ta bezstarostnost probuzených.

S probuzením mizí reálnost každého snu.

[Návštěvník]

Všechny chutě života obsahují v sobě stejnou krásu.

Krása je uvědomění si toho, kým opravdu jsi.

[Návštěvník]

To jsou ty kecy v kleci, potřebné asi tak, jako zimník mrtvému.

[Návštěvník]

To jsou ty kecy v kleci, potřebné asi tak, jako zimník mrtvému.

Pro mysl jsou to kecy.

Aby bylo možné poznat to jsoucno, kdo jsi, filtr mysli nesmí stát v cestě uvědomění.

Zapomeň na to, co si o tom myslíš, zapomeň na to, co kdo o tom říká,

ochutnávej v srdci to ticho, když si nic o tom nemyslíš,

když si nic o sobě a ani o nikom nepředstavuješ,

když ve své mysli nejsi ničím,

a život je ve Tvém srdci láskou,

existence je láskou,

všechno je láskou,

Bůh je láskou,

Ty jsi láskou.

[Návštěvník]

Jak se pozná skutečně probuzený?

Nekáže.

Naslouchá.

A podělí se o to, co v dané chvíli může být tazateli užitečné.

[Návštěvník]

bude jistě existovat dost zcela neprobuzených lidí, kteří nemají žádné emoce.

Protože se rozhodli je potlačovat.

Absence emocí se podle odborníků projevuje už u malých dětí, takže to těžko bude o potlačování.

[Návštěvník]

To jsou ty kecy v kleci, potřebné asi tak, jako zimník mrtvému.

Jo, jsou to řeči na prd.