Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

[Návštěvník]

Když člověk hledá pravdu a je ochoten pustit se všech příjemných iluzí a vznášení se, přijde k němu vše potřebné samo. Není to tedy záležitost toho, komu věřit.
Věříme, protože něco chceme a myslíme si, že když najdeme toho správného, tak to za nás a s námi udělá a bude to krásné a příjemné.
Co nám brání žít v pravdě máme přímo před nosem, ale nechceme to vidět.
Nic jiného v tom není.

Tohle jsou takové řeči naprd.

[Návštěvník]

Komunikovat s člověkem, který nás přitahuje, přitom neznamená, že mu věříme, protože od něj očekáváme něco, co nám pomůže, a budeme proto na něm závislí.

Když nemáme potřebu uzavírat se do svých dosavadních představ "jak to je", jsme otevření. Kontaktem s těmi, kteří řadu věcí chápou způsobem nám blízkým, nebo s Probuzenými,

Jak poznáš, že jsou probuzení?

[Návštěvník]

Když člověk hledá pravdu a je ochoten pustit se všech příjemných iluzí a vznášení se, přijde k němu vše potřebné samo. Není to tedy záležitost toho, komu věřit.
Věříme, protože něco chceme a myslíme si, že když najdeme toho správného, tak to za nás a s námi udělá a bude to krásné a příjemné.
Co nám brání žít v pravdě máme přímo před nosem, ale nechceme to vidět.
Nic jiného v tom není.

Tohle jsou takové řeči naprd.

P.S. V podstatě je to jen protipol Jany. Ona jen to příjemné, ty jen to nepřijemné. Osvětové řeči nějaké ideologie. Zapomente tu příjemnost/nepříjemnost, o tom to není.

[reseek...]

Komunikovat s člověkem, který nás přitahuje, přitom neznamená, že mu věříme, protože od něj očekáváme něco, co nám pomůže, a budeme proto na něm závislí.

Když nemáme potřebu uzavírat se do svých dosavadních představ "jak to je", jsme otevření. Kontaktem s těmi, kteří řadu věcí chápou způsobem nám blízkým, nebo s Probuzenými,

Jak poznáš, že jsou probuzení?

To vůbec neřeším. Přesnější by asi bylo říct, že jde o kontakt s těmi, kteří jsou obecně považováni za probuzené (např. Patandžali, Mahariši, Mooji a další).

V Indii se už po mnoho generací traduje a považuje se za ověřený fakt (mně to taky přijde nejen jako pravdivé, ale i celkem logické), co kdysi dávno řekl jeden z indických mudrců: že když dojde k probuzení, začne další vývojové období, kdy se v probuzeném sice už neobjevuje trvalé neuvědomované sebeztotožňování s některými obsahy mysli jako předtím, ale přesto k navyklému ztotožnění Vědomí s jeho obsahy dochází i dál (viz např. Nisargadatta) - akorát se to v tom lidském tvaru pokaždé dřív nebo později rozpozná a automaticky přijme Vědomím jako Jeho projev, jako projev Jeho Hry. Že tudíž závisí na karmě, kterou si ten mudrc přinesl do svého posledního vtělení, jak dlouho bude tenhle proces ještě dobíhat. Postupně těch navyklých krátkých sebeztotožnění stále ubývá a když tahle inkarnace trvá dostatečně dlouho, může se stát, že už k nim přestane docházet úplně. Ale i když probuzený (jako např. Nisargadatta) odejde z těla dřív, než nastane ten konečný závěrečný stav, kdy už žádné emoce nevyvstávají, ani tak nenásleduje už žádná další inkarnace.

A tak neřeším, vlastně mě ani nezajímá, jestli ten, co mě zaujal, je už probuzený, nebo ne. Zajímá mě především, co vede a může napomáhat tomu, že se nakonec každé doteď neuvědomované sebeztotožnění s obsahem Vědomí rozpozná a přímo vnímá jako pohyb čistého nekonečného Vědomí.

Když se vnímá energie, která z druhého a z jeho projevu vyzařuje, přestane být důležité, jestli je obecně považovaný za probuzeného nebo ne. A dá se celkem snadno vycítit, jestli a v jaké oblasti může být kontakt s ním nápomocný.

[Návštěvník]

Komunikovat s člověkem, který nás přitahuje, přitom neznamená, že mu věříme, protože od něj očekáváme něco, co nám pomůže, a budeme proto na něm závislí.

Když nemáme potřebu uzavírat se do svých dosavadních představ "jak to je", jsme otevření. Kontaktem s těmi, kteří řadu věcí chápou způsobem nám blízkým, nebo s Probuzenými,

Jak poznáš, že jsou probuzení?

To vůbec neřeším. Přesnější by asi bylo říct, že jde o kontakt s těmi, kteří jsou obecně považováni za probuzené (např. Patandžali, Mahariši, Mooji a další).

V Indii se už po mnoho generací traduje a považuje se za ověřený fakt (mně to taky přijde nejen jako pravdivé, ale i celkem logické), co kdysi dávno řekl jeden z indických mudrců: že když dojde k probuzení, začne další vývojové období, kdy se v probuzeném sice už neobjevuje trvalé neuvědomované sebeztotožňování s některými obsahy mysli jako předtím, ale přesto k navyklému ztotožnění Vědomí s jeho obsahy dochází i dál (viz např. Nisargadatta) - akorát se to v tom lidském tvaru pokaždé dřív nebo později rozpozná a automaticky přijme Vědomím jako Jeho projev, jako projev Jeho Hry. Že tudíž závisí na karmě, kterou si ten mudrc přinesl do svého posledního vtělení, jak dlouho bude tenhle proces ještě dobíhat. Postupně těch navyklých krátkých sebeztotožnění stále ubývá a když tahle inkarnace trvá dostatečně dlouho, může se stát, že už k nim přestane docházet úplně. Ale i když probuzený (jako např. Nisargadatta) odejde z těla dřív, než nastane ten konečný závěrečný stav, kdy už žádné emoce nevyvstávají, ani tak nenásleduje už žádná další inkarnace.

A tak neřeším, vlastně mě ani nezajímá, jestli ten, co mě zaujal, je už probuzený, nebo ne. Zajímá mě především, co vede a může napomáhat tomu, že se nakonec každé doteď neuvědomované sebeztotožnění s obsahem Vědomí rozpozná a přímo vnímá jako pohyb čistého nekonečného Vědomí.

Když se vnímá energie, která z druhého a z jeho projevu vyzařuje, přestane být důležité, jestli je obecně považovaný za probuzeného nebo ne. A dá se celkem snadno vycítit, jestli a v jaké oblasti může být kontakt s ním nápomocný.

No, podle tvého přesvědčení musel být Marpa tak, jak ho E. Tomáš popisuje v Milarepovi, taky pořádně nedovinutý. Ale za to bude jistě existovat dost zcela neprobuzených lidí, kteří nemají žádné emoce. Ale nevidím to jako znak zralosti.
Pro mě jsou emoce zcela něco jiného než pro tebe. V patnácti letech se ve mně objevila otázka či jakási možnost volby: Chceš žít s emocemi nebo bez emocí? Bylo mi jasné, že s emocemi to bude nezměrně těžší, ale jen s nimi je zkušenost být člověkem úplná.

[Návštěvník]

bude jistě existovat dost zcela neprobuzených lidí, kteří nemají žádné emoce.

Protože se rozhodli je potlačovat. A tak to na nějaký čas vypadá, jako by žádné nebyly.
Je jen otázkou času, kdy ty potlačené obsahy mysli bude třeba dodatečně uvolnit a zpracovat.

[nop]

bude jistě existovat dost zcela neprobuzených lidí, kteří nemají žádné emoce.

Protože se rozhodli je potlačovat. A tak to na nějaký čas vypadá, jako by žádné nebyly.
Je jen otázkou času, kdy ty potlačené obsahy mysli bude třeba dodatečně uvolnit a zpracovat.

Vynechané jsou případy, kde jsou jiné důvody vynechání emocí. Na př. za socialismu někteří utekli za hranice. Já jsem nemohl,
1) poškodilo by to rodiče,
2) neuměl jsem cizí jazyky.
Tak jsem potichu vyšuměl, ani jsem se nepokusil. Emoce jsem uskladňoval na sucho ve skladišti mysli.

Po r. 1989 to už nebylo aktuální.

[Návštěvník]

[

Když člověk hledá pravdu a je ochoten pustit se všech příjemných iluzí a vznášení se, přijde k němu vše potřebné samo. Není to tedy záležitost toho, komu věřit.
Věříme, protože něco chceme a myslíme si, že když najdeme toho správného, tak to za nás a s námi udělá a bude to krásné a příjemné.
Co nám brání žít v pravdě máme přímo před nosem, ale nechceme to vidět.
Nic jiného v tom není.

P.S. V podstatě je to jen protipol Jany. Ona jen to příjemné, ty jen to nepřijemné. Osvětové řeči nějaké ideologie. Zapomente tu příjemnost/nepříjemnost, o tom to není.

Uvědomění světla osvícení není jakousi šedivou neutrální směsí bílé a černé, světla a tmy, dobra a zla. Pro racionální myšlení se to může jevit jako nepochopitelné, že ten bezstarostný rozprostřený všeobsažný klid obsahuje radost bez smutku, blaho bez strasti, štěstí bez utrpení, bez ohledu na to, jestli se v projevením světě objevuje projev bolesti, smutku, strasti, žalu.

Poznávání, kým jsme, nás automaticky vrací k radosti, blahu, ke štěstí.

[Návštěvník]

Světlo pravdy, která v nás září, rozpouští v každém, kdo je otevřen bezpodmínečné lásce, všechno, co je zdrojem utrpení.

Proto ta bezstarostnost probuzených.

S probuzením mizí reálnost každého snu.

[Návštěvník]

Všechny chutě života obsahují v sobě stejnou krásu.

Krása je uvědomění si toho, kým opravdu jsi.

[Návštěvník]

To jsou ty kecy v kleci, potřebné asi tak, jako zimník mrtvému.

[Návštěvník]

To jsou ty kecy v kleci, potřebné asi tak, jako zimník mrtvému.

Pro mysl jsou to kecy.

Aby bylo možné poznat to jsoucno, kdo jsi, filtr mysli nesmí stát v cestě uvědomění.

Zapomeň na to, co si o tom myslíš, zapomeň na to, co kdo o tom říká,

ochutnávej v srdci to ticho, když si nic o tom nemyslíš,

když si nic o sobě a ani o nikom nepředstavuješ,

když ve své mysli nejsi ničím,

a život je ve Tvém srdci láskou,

existence je láskou,

všechno je láskou,

Bůh je láskou,

Ty jsi láskou.

[Návštěvník]

Jak se pozná skutečně probuzený?

Nekáže.

Naslouchá.

A podělí se o to, co v dané chvíli může být tazateli užitečné.

[Návštěvník]

bude jistě existovat dost zcela neprobuzených lidí, kteří nemají žádné emoce.

Protože se rozhodli je potlačovat.

Absence emocí se podle odborníků projevuje už u malých dětí, takže to těžko bude o potlačování.

[Návštěvník]

To jsou ty kecy v kleci, potřebné asi tak, jako zimník mrtvému.

Jo, jsou to řeči na prd.

[Návštěvník]

Jak se pozná skutečně probuzený?

Nekáže.

Naslouchá.

A podělí se o to, co v dané chvíli může být tazateli užitečné.

[Návštěvník]

bude jistě existovat dost zcela neprobuzených lidí, kteří nemají žádné emoce.

Protože se rozhodli je potlačovat.

Absence emocí se podle odborníků projevuje už u malých dětí, takže to těžko bude o potlačování.

Maličké dítě reaguje bez egoistických emocí, které vznikají jako reakce na ostatní, protože v něm ještě neexistuje ego - osobní já. Neřekne "já mám hlad, chci papat", ale "Pepíček má hlad, chce papat".

Ego s celou svou emocionalitou se v něm vytváří postupně, vlivem okolí, které ho neustále oslovuje jako samostatně existující osobu. Odborníci uvádějí, že kolem druhého roku věku významně roste schopnost dítěte uvědomovat si svou individualitu a začínají se mu objevovat emoce - stud, pocit viny, pýcha nebo závist.

[Návštěvník]

"Když jsem potkal svého Gurua, řekl mi: "Nejsi tím, za co se považuješ. Poznej, co jsi. Pozoruj pocit "já jsem", nalezni své pravé "Já". Poslechl jsem Ho, protože jsem Mu uvěřil. Udělal jsem, co mi řekl. Všechen volný čas jsem trávil obracením se v tichosti do sebe sama. A jaký rozdíl to způsobilo a jak brzy!
Můj učitel mi řekl, abych se vytrvale držel pocitu "já jsem" a neodchyloval se od něj ani jen na chvíli. Následoval jsem jeho radu jak nejlépe jsem uměl a poměrně v krátkém čase jsem sám v sobě realizoval pravdu jeho učení. Vše, co jsem udělal bylo to, že jsem si nepřetržitě udržoval v mysli jeho učení, tvář a slova. Toto mysl přivedlo na konec cesty. V tichosti mysli jsem spatřil sám sebe, takového, jaký ve skutečnosti jsem – ničím neomezený.
Následoval jsem instrukce svého Mistra, zaměřoval jsem mysl na čiré bytí "já jsem" a přetrvával v něm. Sedával jsem v tomto stavu hodiny, s ničím jiným, s pouhým "já jsem" v mé mysli, a brzy se klid, radost a hluboká všezahrnující láska staly mým přirozeným stavem. V něm se ztratilo vše – já, můj Mistr, život, který jsem žil, celý okolní svět. Zůstal pouhý klid a bezmezná tichost."
Nisargadatta Maharadž

[Návštěvník]

Protože se rozhodli je potlačovat.

Absence emocí se podle odborníků projevuje už u malých dětí, takže to těžko bude o potlačování.

Maličké dítě reaguje bez egoistických emocí,

Jde o děti, které jsou - na rozdíl od ostatních normálních dětí - zcela bez emocí.

Každopádně vidím jako smyslplnější emoce léčit než se jich zbavovat. Ale každý podle svého.
Probuzení si je klidně ponechávají, ale když z nich někdo má velký strach, tak je asi pro něho lepší, když se jich snaží zbavit. Otázkou je, jestli si jen nenamlouvá, že nejde o potlačování.

[reseek...]

Každopádně vidím jako smyslplnější emoce léčit než se jich zbavovat.

Ve snaze se jich zbavit je člověk potlačí a je jen otázkou času, kdy znovu vyvstanou.
Jak probuzení zacházejí s emocemi?

Ať se objeví cokoliv, hněv nebo úzkost nebo soucit či cokoliv dalšího, jde o přirozenou, biologickou či mechanickou reakci psychosomatického organismu, která závisí na jeho konkrétním naprogramování. A tak přijme-li se tato reakce jako taková, k žádné zapletenosti nedojde. K zapletenosti, která vás vytáhne z vašeho přirozeného stavu, dojde jen tehdy, když se s touto reakcí ztotožníte: ´Jsem rozhněvaný, jsem vystrašený, a to se mi nelíbí.´
Dokud k tomuto osobnímu zapletení nedojde, pouhé vyvstání reakce vás z přirozeného stavu nevytáhne.

Ulpívání mysli tak začne postupně přecházet v pozorování.


Raméš Balsekar: Vědomí mluví http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/ostat ... _mluvi.pdf

Každý si může vlastní zkušeností ověřit, že když je ta emoce hodně silná, její rozpouštění neosobním pozorováním probíhá déle, ale nakonec se ale rozpustí a úplně zmizí. Sama od sebe. A když se ve stejné situaci tatáž emoce objeví i příště, je už - kupodivu - o něco slabší. Proč? Je to přírodní zákonitost: když se jakákoliv emoce pokaždé jen neosobně pozoruje a nechá se pokojně probíhat, postupně stále víc slábne... až se nakonec přestane objevovat.