Poradna zdarma

miroslav píše:

Tara píše:Takže nevylívala bych vaničku i s dítětem, že vnitřní dítě neexistuje, stejně tak že není nic takového jako plán duše, minulé životy, budoucí životy. V jistém náhledu se vše prolíná, (ne že neexistuje), to ano a jen Přítomnost, ale ne absolutně..., Přítomnost je vyústěním, momentálním stavem, podmíněným zkušenostmi z minulosti a tvořitelem nebo jak to napsat, budoucnosti...

Minulé a budoucí životy v čase a prostoru existují stejně jako náš současný život. S tou existencí plánů duše se mi to ale moc nezdá.

Vnitřní dítě je pracovní označení jedné složky osobnosti. Pokud si ale tuto složku naší bytosti personifikujeme a mluvíme si s ní, jako to předvádí na videu ta "terapeutka" Borovská, tak je to patologický přístup.

Proč teda teplouši tak bojují za to aby mohli mít mezi sebou něco jako manželství?
Měli by se asi podívat na toto video pana Havelky a třeba by je to přešlo.

Tara píše:

miroslav píše:Dispozice k hluboké lásce mezi dvěma bytostmi je tak vzácné koření, že když se dva takoví řízením osudu najdou, rozhoří se mezi nimi oheň, který přejde v požár, který spálí jejich sebestředné zlozvyky. Zažívají skutečnou, hlubokou krásu a ta jen přilévá olej do ohně. Není tedy nejmenší důvod k rozdělení, hledání něčeho jiného. Naopak.
Překročí-li "přitažlivost" určitou kritickou mez, může pak obrazně řečeno taková láska fungovat jako černá díra, která vše vnější jen pohlcuje a proměňuje. Není z ní už úniku kvůli její velké přitažlivosti. Co taková láska "schvátí", nikdy nenavrátí. :-)

Většina z nás to, o čem píšeš, nezná a asi i těžko chápe = věří :-), ale co už, jako pohádka pro snění, proč ne.

miroslav píše:Homosexuál... Je to náhražka plnohodnotného spojení.
Možná se to dnes už ani nesmí říkat, ale je to nepřirozené.
...

Mezi muži je přirozeným a cenným spojením přátelství. Stejně tak mezi rodiči a jejich dětmi mateřství a otcovství. Jak se do toho zaplete erotika, celé se to tím deformuje...

Návštěvník píše:

miroslav píše:Homosexuál... Je to náhražka plnohodnotného spojení.
Možná se to dnes už ani nesmí říkat, ale je to nepřirozené.
...

Mezi muži je přirozeným a cenným spojením přátelství. Stejně tak mezi rodiči a jejich dětmi mateřství a otcovství. Jak se do toho zaplete erotika, celé se to tím deformuje...

Pochopitelně. Když ovšem vezmeme v úvahu, že se to stává těm, kteří po mnoha předchozích inkarnacích v jednom z obou pohlaví se teď zrodili v tom druhém, je snadnější být tolerantní k jejich neodolatelnému nutkání: dál reagují podle svých dosavadních návyků na pohlaví, které teď přestalo být "tím druhým".

Není jim co závidět

miroslav píše:"potřebujeme určitou alchymii – zbavit se svých podmíněných obraných vzorců

miroslav píše:Pan Tomáš by zvolil odborný název z latiny Homosexuál.
Myslím, že by ani nevěděl, co to je "gay".
České lidové označení je teplouš. Není na tom nic hanlivého.
Akorát si vždy uvědomím kam ti gayové strkají ten penis nebo kam si ho nechají strkat a cítí se při tom nejspíš sexuálně realizováni. Je to náhražka plnohodnotného spojení.
Možná se to dnes už ani nesmí říkat, ale je to nepřirozené

Tara píše: ani se mi to nechce psát. Mě toto vůbec, ale vůbec nenapadá,

miroslav píše:

Tara píše: ani se mi to nechce psát. Mě toto vůbec, ale vůbec nenapadá,

No vidíš, tobě se to ani nechce psát ani tě to nenapadá, ale pro některé lidi je to realita a jejich způsob erotického vyžití.
To, že jevy jako celek nevidíme, nám umožňuje tvořit si nejrůznější příjemné iluze vytržené z kontextu.
Realita, pravda, to je svinstvo, protože nám bere prostor pro iluzorní sebeuspokojení, sebe-naplnění nějakými příjemnými iluzemi...

Tara píše:

miroslav píše:Reálně tady lze vidět, jak to máš ve vztahu k homosexuálům a jak dokážeš být netolerantní, až vulgární.
To je realita, kterou vidím.

Tara píše:
A dál?

Tara píše:Miroslave, proč jsi dnes smazal svůj příspěvek ve vlákně O štěstí (bez duchovních lží)?

miroslav píše:Je dobré zjistit, jestli mým životním cílem je cítit se dobře nebo pravda, ať je jakákoliv.

Potřeba cítit se dobře nás zotročuje, pravda nás osvobozuje. Taková je moje zkušenost.
Zamilovanost je zářný příklad iluze která nám umožňuje cítit se velmi dobře (dočasně).
Pravda nám naopak "umožňuje" cítit se hodně špatně, ale také jen dočasně. Dokud se nepustíme naších závislostí na iluzích, o kterých nechceme ani vědět.
Zamilovanost je závislá na slovech (tady na netu), která umožňují rozvinout tu iluzi "lásky". Je snad skutečnost, pravda a hlavně láska opravdu závislá na slovech? Není. Jen příjemná iluze je závislá na slovech a to není láska.