Tara píše:
Co vyciťuji, i díky tobě, je, že snad mně v příštím životě potká (budu toho hodna), setkání s mužem, které popisuješ, a že nynější život je na to přípravou....
PS: a temná noc duše je období mystika, kdy mu v meditaci nezáří ani jedno z oněch světel....
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Tara píše:PS: a temná noc duše je období mystika, kdy mu v meditaci nezáří ani jedno z oněch světel....
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Miroslave, potažmo ostatní, jak s vámi souzní tento výrok? O záři prostoru...
armin píše:Tara píše:PS: a temná noc duše je období mystika, kdy mu v meditaci nezáří ani jedno z oněch světel....
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Miroslave, potažmo ostatní, jak s vámi souzní tento výrok? O záři prostoru...
Vnitřní prostor se může jevit i jako světlo. To je individuální. Je to záležitost způsobu vnímání. Jakési přibarvení vjemu. Podobně jako třeba někdo vidí aury, jiný vnímá přímo povahu druhého bez prostřednictví barev.
Drtikol například nejprve vnímal a maloval světla. Později se vyjádřil v tom smyslu, že jasné světlo, to není ještě Ono. Neutrální šero ani světlo ani tma.
PS: a temná noc duše je období mystika, kdy mu v meditaci nezáří ani jedno z oněch světel....
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
armin píše:Vnitřní prostor se může jevit i jako světlo. To je individuální. Je to záležitost způsobu vnímání. Jakési přibarvení vjemu. Podobně jako třeba někdo vidí aury, jiný vnímá přímo povahu druhého bez prostřednictví barev.
Drtikol například nejprve vnímal a maloval světla. Později se vyjádřil v tom smyslu, že jasné světlo, to není ještě Ono. Neutrální šero ani světlo ani tma.
Tara píše:Použil jsi výraz vnitřní prostor. Tzn., že existuje i vnější prostor? A potom oba dva prostory tvoří co? A to je o čem?
Zaujalo mě, že někdo klade ten největší důraz na to, co vidí (záři), někdo na to, co slyší (boží hlas), někdo na to, co si vysní (lásku).
Neutrální šero ani světlo ani tma, to je další hybrid do skládanky....
Zajímavé....
Makak píše:Myslím, že Arminovi rozumím.
Nějaký termín se použít musí.
Ono se těžko reaguje na ten citát se světly, když to ne každý tak vnímá. Pokud pro někoho bylo/je symbolem duchovního pokroku světlo, tak když jej pak nezažívá je to pro něj TND. Pokud je to pro někoho hudba, tak zase pro něj je to, že ji nevnímá. Pro jiného to může být pocit prostorovosti, pocit lásky, jednoty, boží hlas,... Zkrátka ta duchovní cesta šlape a pak najednou nic, osvědčené postupy nefungují.
Takže ten popis nahoře sedí pro ty, kteří zažívají světlo. Ale přeneseně se dá použít jako metafora pro jakýkoliv jiný druh vjemu, který dřív ujišťoval, že jsme na správné cestě. Něco, co to bylo už a bylo už samozřejmostí, bylo to známkou našeho duchovního pokroku, naše neoddělitelná součást, a najednou je to fuč. Nasává příležitost vše vidět v jiném světle, z jiného úhlu.
armin píše:A jaká je tvoje zkušenost?
Tara píše:armin píše:A jaká je tvoje zkušenost?
Ber to tak, ze tapu a hledam odpoved...
Tara píše:Co je tedy tím úplným, celým, ne hybridem...., protože slova skutečně klamou - záře - neomezený prostor - boží hlas - intuice - láska - světlo - neutrální šero, ani světlo, ani tma...., nemohu si pomoct, arminova odpověď PROSTĚ MLŽÍ, neutrální šero, ani světlo, ani tma.... to už ten, pro kterého je TOP záře prostoru, nebo láska nebo boží hlas je jednoznačnější, než toto...
E. Tomáš
Buddha učil, že JÁ neexistuje. Maharši říkal: existuje jenom JÁ. V podstatě mají pravdu oba, jen volí jiná slova. Používáme slova, která známe, jiná nemáme. Přibližné opisy, obrazná přirovnání ... A stejně to pomůže jen pramálo. Zážitek, který přináší meditace a zastavení mysli musí každý prožít sám. Kdo chce ulpívat na přesných výrazech, nechť si pamatuje: to nejdůležitější se popsat nedá.
Tara píše:Byli jsme s Jáčkem a ještě jednou kamarádkou ve Vysokém Mýtě, v kostele tam měla koncert Eva Henychová (na yotube jsou některé její písničky, doporučuji)....., bylo to v době, kdy jsem byla do jáčke zamilovaná a to doslova :-), prožili jsme spolu ve třech ten koncert, byl to krásný zážitek.... a já jela zase domů, vlakem a pak do pár dnů jsem se celá.... jak to napsat.... rozklížila, prostě jsem se rozložila.... celá má bytost se rozložila na tisíc střepů, nic nedrželo při sobě, psychika byla v háji, nechápala jsem, takto v pr..li jsem nikdy nebyla a vůbec jsem nechápala (tehdy něco chápat ani nebylo možné), proč, to až po tom mi došlo, že to zapříčinilo toto setkání.... že jsem na něj jela s nějakým neuvědomovaným přáním, touhou ???? naplnit náš vztah a k ničemu takovému nedošlo... :-) a výsledkem bylo absolutní rozložení mé osoby....
Návštěvník píše:E. Tomáš
Buddha učil, že JÁ neexistuje. Maharši říkal: existuje jenom JÁ. V podstatě mají pravdu oba, jen volí jiná slova.
Zdeněk píše: Ženské psyché je primárně, ve své podstatě, emocionální, rozum hraje až druhé housle. Kdežto u muže je tomu naopak. Při koupi kabátu muž automaticky v prvé řadě myslí na to, zda splní svůj účel, tj. jestli jej ochrání před deštěm třeba. Kdežto ženě primárně v mysli vyvstane, jestli se je hezký resp. jak se v něm bude líbit.
S tím se dá těžko něco dělat, protože takto jsme byli stvořeni.
A takto nastavena, pokud jde žena po duchovní stezce, hledá (ať už vědomě či nevědomě) v duchovním vůdci svého vyvoleného, prince, tedy milence. A protože má emoční inteligenci přirozeně mnohem vyšší, lehko se stane, pokud onen vůdce není skutečně velmi vyspělý, že jejímu kouzlu podlehne. A tak místo aby ji vytáhl výše, sestoupí k ní a oba spolu ještě níže.
Žena bez muže to má na duchovní cestě tudíž mnohem těžší, neboť musí najít někoho/něco (objekt), na koho se může emočně upnout. A jen obtížně nějaký objekt sama vytváří, neboť k tomu je třeba rozumová aktivita, která není ženě dána jako primární.
Tento svět je plný objektů, které stvořili převážně muži. Tudíž k obrazu svému. Je to náš svět
Což neznamená, že by i ženský princip zde nemohl nádherně vyniknout:)
http://ografologii.blogspot.com/2008/05/archetypy.html
Persona
Budeme-li postupovat od povrchu směrem do hloubky, setkáme se nejprve s archetypem persony. Persona je jednoduše řečeno naší maskou, kterou sice nejsme, ale domníváme se, že jí jsme a naše okolí se to domnívá také. Persona je mostem mezi námi a společností (světem kolektivního vědomí). Odpovídá naší společenské roli, s níž se více či méně identifikujeme.
Anima a animus
Komplementárním protikladem persony je dvojice archetapů Anima / Animus. Komplementární proto, že zatímco persona představuje most k vnějšímu světu, anima (v případě muže) a animus (v případě ženy) představují spojení s nitrem a nevědomím. Jedná se o obraz ženství v psýché muže a obraz mužství v psýché ženy, který poznáváme skrze projekci na osobu opačného pohlaví.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 9 návštevníků