Pro Miroslava

[Vostálník]

Taoisté nic takové netvrdí a Maharadž také ne,

to je pouze tvoje interpretace Maharadžova prohlášení že se mu to jeví...

A zase do toho přisereš nějakou pravdu, to bez těhle sraček nedokážeš žít ???

Jak by asi to neměnné mohlo tvořit, kdyby jeho součástí nebyl potenciál či aspekt tvoření tedy změna ???

[Vostálník]

Zdroj všeho je prvotní, na ničem nezávislý, a že jeho manifestace/projev je druhotný, závislý na Zdroji.

No to je záležitost nábožensko filozofické otázky proč bůh tvoří ???

Někde o tom psal mistr Eckhart ale už nevím co...


Ale vím, že když něco tvořím, tak já jsem prvotní a tvorba je druhotná,

ale jak bych mohl tvořit, kdyby ve mě nebyl potenciál tvořit ???

[Vostálník]

Ale protože se furt argumentuje "neměnným"

tak je třeba to otočit do protikladu,

a říci :

"existuje pouze proměnné a neměnná je pouze neustálá změna"

Ne že by mě na tom až tak záleželo, ale když se argumentuje neměnným, budu argumentovat opakem...

[Návštěvník]

Čas je tam kde je pohyb. Pohyb je život. Životy jsou myšlenky.
Myšlenky jsou pohyby mysli a ty jsou jednotkami času. Tyto jednotky ho určují. Mysl je hybatelem.
Čas je tvořen myslí. Mysl je součástí vědomí tak jako je součástí času evoluce. Mysl má smysl pro cokoli tudíž život je možnost jak k němu dospět. Dospět k smyslu žití, k smyslu času a být smysluplný.
Čas je jistota nejistot a to je jeho smysl.
Z této nejistoty lze vstoupit do jistoty a naopak.
Tam kde neproudí myšlenky není pohyb. Kde není pohyb, není čas. Tam kde není čas je věčnost. Tam kde je věčnost není já. Věčnost je vědomí. Vědomí je věčné.

Z věčného se rodí pomíjivé aby se důležité stalo nedůležitým a nedůležité důležitým. Aby živé mrtvým a mrtvé živým se stalo. A aby se to dělo je tady mysl. Mysl je vesmír. Pohled do vesmíru je pohledem do mysli. Být v mysli je být vesmír. Vesmír je plný myšlenek mysli. Vesmír je mysl sama. Tato mysl vzniklá z vědomí je nositelem obrovské energie která se rozprostírá do prázdna. Prázdno se naplňuje myšlením. Vznikájí vesmíry. Vznikají vesmírné prostory plné hybných sil myšlenek. Rozpínání a smršťování vesmíru je úměrné k uvědomovanému či neuvědomovanému. Věděnému i nevěděnému. Chápanému i nechápanému. Minulému i budoucímu.
V přítomném jsoucnu lze pozorovat myšlenky, kterak regulují čas. A jak jednotky času určují jeho trvání.
V jsoucnu jsme jedno. V jsoucnu jsme nic. V jsoucnu jsme nic v kterém je vše. V jsoucnu je vše, kterého součástí je nic a díky tomu je vše úplné. Všeobsahující. Tímto uvědoměním je vědomí vědomé. Tento pohyb mysli je jednou z jednotek času na cestě vesmírem k vědomí.

Život je jedním z mnoha prostředků jak dojít k poznání vědomí. Jak ho poznat, rozvíjet, doplňovat a tím ho měnit. Změněné stavy vědomí nás přibližují k jeho podstatě. K jeho středu. K prostředku. K místu, které je prosté předků. K prostředku bez předků. Existuje mnoho prostředků jak dojít do místa bez předků a jedním z nich je život sám. Život je pouze naším prostředkem jak dožít v jeho střed. Jeho střed se stává prostředníkem na cestě k vědomí. K Bohu. Život je zprostředkovatel.

Čas nezastavíš smrtí. Čas se nerodí z životem. Smrt i život jsou prostředky. Tyto prostředky, tyto středy jsou jednotky času. Jsou to pohnutky mysli. V těchto pohnutkách mysli jsou žity životy ze zrozenímy a úmrtímy v posloupnosti navazujícími na uvědomění vědomého, přítomného, dovršivšího stavu bytí. Tyto jednotky času utvářejí cykly a ty se opakují tolikrát kolikrát je třeba. Tento cyklus se nazývá život.
Vědomí je neobsažitelné i neobsaditelné. Nelze jej obsáhnout ani obsadit. Vědomí obsahuje tebe a tebou sebe a sebe tebou.... . Vědomí obsazuje tebe a tebou sebe a sebe tebou.... Všichni a všechno jsme vědomí. Jsme nikdo. Jsme to.

[Návštěvník]

Je důležité si uvědomit, že pojmy "skutečné" a "neskutečné" vytvořila ega.

Kdo vytvořil to neskutečné já, ego?

[Návštěvník]

Tedy potřeba rozlišovat skutečnost a neskutečnost byla vytvořeno egem.

Kdo neulpěl na těchto pojmech, nemá vůbec žádnou potřebu skutečnost a neskutečnost řešit. Poznáním dojde k uvědomění, že Zdroj všeho je prvotní, na ničem nezávislý, a že jeho manifestace/projev je druhotný, závislý na Zdroji. Skutečnost/neskutečnost není téma.

Vtáhlo mě to do sebe. Bylo to natolik skutečné, že vše ostatní se stalo neskutečným. Zdi pokoje se staly neskutečné, dům se stal neskutečný, mé vlastní tělo se stalo neskutečné. Vše bylo neskutečné, neboť tu nyní poprvé byla skutečnost. Proto těžko můžeme pochopit, když Buddha nebo Šankara říkají, že svět je mája, přelud. Poněvadž my známe jen tento svět a nemáme žádné srovnání. Pro nás je to jediná známá skutečnost. O čem to ti lidé mluví - toto že je mája, iluze? Je to jediná skutečnost. Dokud nepoznáte to skutečně skutečné, nelze jejich slova pochopit, zůstanou jen teorií. Vypadají jako domněnky. Ten člověk nám tu zřejmě předkládá nějakou teorii o tom, že "svět je neskutečný". Když na západě řekl Berkley, že svět je neskutečný, procházel se zrovna s jedním ze svých přátel, člověkem rozumově založeným. Tento přítel byl člověk pochybovačný, skoro až cynik. Sebral ze země kámen a pustil ho Berkleymu na nohu. Berklye vykřikl, noha začala krvácet a cynický přítel řekl: "Tak co, je svět opravdu neskutečný? Říkáš, že je svět neskutečný. Proč tedy křičíš? Tento kámen je neskutečný. Proč křičíš? Proč si držíš nohu a proč máš ve tváři bolest? Přestaň s tím. Všechno je to přece neskutečné!" Tento typ lidí nemůže pochopit, co má Buddha na mysli, když říká, že svět je přelud. Nemyslí tím to, že můžete procházet zdí. To neříká. Ani neříká, že můžete jíst kameny a bude to stejné jako jíst chleba. Tohle neříká. Říká, že existuje skutečnost. A jakmile ji jednou poznáte, pak tato takzvaná skutečnost proti ní vybledne a stane se prostě neskutečnou. Máte-li vizi vyšší reality, pak přijde srovnání, jinak ne.

Ve snu je sen skutečný. Sníte každou noc. Sen je jednou z činností, které děláte neustále. Žijete-li šedesát let, tak z toho dvacet let spíte a téměř deset let sníte. Deset let života - nic jiného tak intenzivně neděláte. Deset let nepřetržitého snění - jen se nad tím zamyslete. Každou noc . . . A každé ráno si řeknete, že to bylo neskutečné, třebaže v noci ve spánku bude sen znovu vypadat jako skutečný. Ve snu je těžké uvědomit si, že je to sen. Zato ráno je to velmi snadné. Jak to? Jste tatáž osoba. Ve snu existuje jen jedna realita, jedna skutečnost. Je tu nějaké srovnání? Můžeme snad říci, že je to neskutečné? Neskutečné ve srovnání s čím? Je to jediná skutečnost. Jedno je stejně neskutečné jako druhé, není tu srovnání. Ale ráno, jakmile otevřete oči, je tu jiná skutečnost. Nyní můžete říci, že to vše bylo neskutečné. Ve srovnání s touto skutečností se sen stane neskutečným. Je tu probuzení a ve srovnání s Touto skutečností Tohoto probuzení se dřívější skutečnost stane neskutečnou. Tuto noc jsem poprvé pochopil význam slova mája. Ne že bych to slovo dřív neznal. Ne že bych si jeho smysl neuvědomoval. Stejně jako vy jsem si byl významu slova vědom, ale nikdy dříve jsem ho nechápal.

[Pedriito]

po čem víc by chtěl kdo ještě toužit?

Touha je tu proto, aby byla naplněna, tím je rozpuštěna. A je samozřejmě mnoho druhů tužeb.
Ono třeba i modlitba je touha, ale jaksi ušlechtilejší než, "já chci nový auto". Atp.

[Návštěvník]

po čem víc by chtěl kdo ještě toužit?

Touha je tu proto, aby byla naplněna, tím je rozpuštěna. A je samozřejmě mnoho druhů tužeb.
Ono třeba i modlitba je touha, ale jaksi ušlechtilejší než, "já chci nový auto". Atp.

Tušíš, že existuje naplnění, ve kterém neexistuje jediná touha?

[Pedriito]

po čem víc by chtěl kdo ještě toužit?

Touha je tu proto, aby byla naplněna, tím je rozpuštěna. A je samozřejmě mnoho druhů tužeb.
Ono třeba i modlitba je touha, ale jaksi ušlechtilejší než, "já chci nový auto". Atp.

Tušíš, že existuje naplnění, ve kterém neexistuje jediná touha?

Zas vracíš, co nechápeš. Ve stavu nirvikalpa je subtilní Touha uskutečněna, proto zmizí.
Ale myslet si pak, že pro všechny, je úlet do egocentrismu.

[Pedriito]

Kdo vytvořil to neskutečné já, ego?

Život. A to tak, že přirozeně. A ego to musí pochopit. Nikdo jiný, kdo to může pochopit, tu není.

[Mudrc]

Můj domov je v neměnném

Jediné, co je neměnné, je to, že vše se mění.
Jediná jistota je, že nic není jisté.

Tak doufám, že to čte ten samý Miroslav, co se mezitím proměnil.

Stlačit polaritu jen na jednu stranu je extrémizmus, kterému se moudrý vyhýbá.

[Návštěvník]

Touha je tu proto, aby byla naplněna, tím je rozpuštěna. A je samozřejmě mnoho druhů tužeb.
Ono třeba i modlitba je touha, ale jaksi ušlechtilejší než, "já chci nový auto". Atp.

Tušíš, že existuje naplnění, ve kterém neexistuje jediná touha?

Zas vracíš, co nechápeš. Ve stavu nirvikalpa je subtilní Touha uskutečněna, proto zmizí.
Ale myslet si pak, že pro všechny, je úlet do egocentrismu.

Chápeš co přesně je příčinou absolutního zmizení touhy?

[Pedriito]

Chápeš co přesně je příčinou absolutního zmizení touhy?

Však to, co ti píšu. :-) Bez Touhy vyprchání touhy prostě není možné.
Jen to uvidět a uznat...Což není tak jednoduché, jak se píše.
Pač je k tomu nutný poznat ten aparát, na kterým se to děje.
Ta "instituce" musí být sebepoznána.

[Návštěvník]

Je důležité si uvědomit, že pojmy "skutečné" a "neskutečné" vytvořila ega.

Kdo vytvořil to neskutečné já, ego?

Správná otázka by byla: Jak nebo kde vzniká pocit "já jsem"? Např. Nisargadatta Maharadž se egem vůbec nezabýval, stále vycházel z pocitu "já jsem/jsem", protože ten vnímá každý, i když třeba pojem ego vůbec nezná.

[Návštěvník]

Je důležité si uvědomit, že pojmy "skutečné" a "neskutečné" vytvořila ega. Potřebovala je k rozlišení bdělého vnímání tohoto světa, který označila za skutečný, od snu, snění, představ, které označila za neskutečné. Tedy potřeba rozlišovat skutečnost a neskutečnost byla vytvořeno egem.

Kdo neulpěl na těchto pojmech, nemá vůbec žádnou potřebu skutečnost a neskutečnost řešit. Poznáním dojde k uvědomění, že Zdroj všeho je prvotní, na ničem nezávislý, a že jeho manifestace/projev je druhotný, závislý na Zdroji. Skutečnost/neskutečnost není téma.

Toto usnadnuje pochopení nálsedujícího:

Svět je iluze,

jen Brahman je skutečný.

Svět je Brahmán.

......
At už si ego myslí, že je svět/projev skutečný nebo iluze, nic to nezmění na tom, že svět je Brahman.

[Pedriito]

Je důležité si uvědomit, že pojmy "skutečné" a "neskutečné" vytvořila ega.

Kdo vytvořil to neskutečné já, ego?

Správná otázka by byla: Jak nebo kde vzniká pocit "já jsem"? Např. Nisargadatta Maharadž se egem vůbec nezabýval, stále vycházel z pocitu "já jsem/jsem", protože ten vnímá každý, i když třeba pojem ego vůbec nezná.

On už to měl v sobě "připravené", tak neřešil pojem ego. :-)

[Mudrc]

Bez Touhy vyprchání touhy prostě není možné.

Nelze odstranit něco tím, co je ono samo.

[Pedriito]

Ale určitě viděl, když se ho někdo ptá na pitomostě, či má zájem jít k dřeni.
Když to já hledajícího se dokáže uvidět jako nepodstatné a sednout k nohám podstatnému.
:-)

[Návštěvník]

Chápeš co přesně je příčinou absolutního zmizení touhy?

Však to, co ti píšu. :-) Bez Touhy vyprchání touhy prostě není možné.
Jen to uvidět a uznat...Což není tak jednoduché, jak se píše.
Pač je k tomu nutný poznat ten aparát, na kterým se to děje.
Ta "instituce" musí být sebepoznána.

Ano, a se sebepoznáním té "instituce", jak je to s tím: "Ale myslet si pak, že pro všechny, je úlet do egocentrismu" ?

Touha je silný a reflektovaný nenaplněný vztah k něčemu, co by si člověk přál, zejména když předmět touhy je vzdálený, neurčitý a naděje na splnění je malá. Od potřeby se liší stálostí a vzdáleností předmětu, od přání svou naléhavostí.

Je se se sebepoznáním té "instituce" ještě nějaká beznadějná nebo i sebenepatrná vzdálenost čehokoliv od čehokoliv?

[Návštěvník]

Můj domov je v neměnném, které se jeví jako stav neustálého smiřování a spojování protikladů.

Taoisté nic takové netvrdí a Maharadž také ne,

to je pouze tvoje interpretace Maharadžova prohlášení že se mu to jeví...

Jaká je tvoje interpretace onoho slova "jeví"?

Jak by asi to neměnné mohlo tvořit, kdyby jeho součástí nebyl potenciál či aspekt tvoření tedy změna ???

Jakpak se asi ve spánku tvoří všechny změny ve snu, když víš, že ve skutečnosti aspektem tvoření a změny je jen sen?