(Mimochodem - do role učitele sis ho postavila sama - tím svým vzhlížením k němu.)
Ale jistě, že svým způsobem k němu vzhlížím, protože je mi ze všech nejbližší, stejně jako byl jáčko, není nikdo bližší, k tomu, co cítím, vnímám, jak to mám a to není každý den! Ale to přece neznamená, že jsem si ho sama vpasovala do role učitele, kterou hraje a tím pádem sebe do role žáka.
Nevím, jestli jsi sám ženatý nebo máš nějaký blízký partnerský vztah, který denodenně žiješ. Copak takový vztah, založený na roli učitel - žák - v partnerském vztahu - je vztah vyvážený? Kde je láska, soucit, pochopení, rovnocennost, soubytí????????
Na takový vztah ti kašlu. A z vysoka!
Byť za cenu, že budu sama.
Nechci nikoho předělávat, to nefujguje a ani to nikdy nefungovalo, aby z toho vzešlo něco dobrého. Buď se dva najdou nebo se nenajdou, buď jsou k sobě přivedeni (jako ti nejlépe možní partneři a přivedeni Celkem, resp. principem Celku), nebo nejsou, protože ani jeden z nich ještě není připraven na vztah, který by jeho, ji, je překračoval.
Boj kdo z koho není tím, po čem bych toužila...