Poradna zdarma

miroslav píše:Navarová - pěkné, vášnivé, ale zatím bohužel čistě sebestředné - "miluj mne", "já chci do nebe" atd. Na tom většina žen bohužel ve svém vznětu bohužel končí.
Pravda je moc nezajímá, ale po čem "baží" je koupání se v iluzorní (sebestředné) lásce, přijetí takové jaká jsem atd., atd.
Tedy život - samsáro - partner, děti, kouzla a okouzlení, zábava, povznesení a pod.

Návštěvník píše:lidi jsou blbý, vostal petr chytrej a největší uvolnění na světě je zesrat se z toho idiota vostal petra

nejvyšší uvolnění je uvolnění od sebe samého

Návštěvník píše:Je tedy třeba se zasrat sám ze sebe a ne z jiných či jiného..
************************************************************************
k čemu?

vostal petr píše:Obvykle se tomu říká TND a k čemu je to dobré ?
Dá se to někde najít...

Jeden z intelektuálů, který šel jen cestou advaity, spáchal sebevraždu, když mu plně došlo, že žádná svobodná vůle opravdu neexistuje. Nenašel se tehdy v jeho okolí nikdo, kdo by vnímal, jak se cítí, a dokázal by mu to ukázat i z druhé strany: že tahle zkušenost nesmyslnosti všeho taví kořeny ega, které si člověk při nejlepší vůli nedokáže uvědomit.

Mistři dokážou otevřeně napsat, co sami prožívali v TND a k čemu to vedlo. Proč bylo nutné tím projít. Může to člověku v pravou chvíli pomoci víc než sebepreciznější vysvětlení iluzornosti projeveného světa.

Eduard Tomáš:

"Jedná se, pravda, o očišťující proces, ale vy to nevíte. Nevíte, že je to očišťující proces, který vás má naučit hlubšímu sebeodevzdání a pokoře -já to aspoň nevěděl a můj přítel také ne, protože nám to nikdo neřekl a nikdo neporadil. Dal byste celý život za jediný paprsek duchovního světla nebo aspoň naděje, ale nakonec jste zbaven i tohoto přirozeného toužení a hlavně jakékoli naděje, protože i ta se ztratí. Vypaří se bez varování a vám se zdá, že je to naprostý konec a zmar všeho - štěstí i života.

Proč ještě žít? Staré špatné dávno zapomenuté sklony, o nichž jste měl za to, že jste je už dávno překonal, se znovu objevují a napadají vás jako nezranitelné hydry a lákají vás, abyste se k nim opět a opět vrátil a utápěl v nich svůj čas. Ale ani tím to ještě nekončí. Na všechno nakonec padá neplodná, mrtvá, zatuchlá rezignace. A vaše vůle je nyní tak oslabena, že udělá i to, co by nikdy dřív neudělala.

Je to hrozná doba. Nejčernější období života, jaké znám. Duchovní světlo, které vás již oživovalo a znovu a znovu vracelo k životu, nyní zhaslo docela a zůstává jen bezcílný strach a beznadějná duchovní nejistota s přesvědčením, že to tak už bude asi navždy. Navždy! Snad až do skonání světa.

Co má člověk za těchto okolností dělat? Nic, leda snad umřít. Ale ani to se mu nepovede. Jako se to ještě nikdy nikomu v temné noci duše nepovedlo. Proč? Protože temná noc duše je nejen zkouškou, ale vlastně i milostí, jak už jsem řekl. Je to nejvyšší milost Božích sil na duchovní cestě.

I když vaše duchovní cvičení nevedou k ničemu a člověk je tak zoufalý a osamělý jako ten zpuchřelý kůl v plotě, temná noc duše není ničím jiným než milující milostí nejvyššího Já."

Pouhé intelektuální pochopení může být někdy pořádný malér. I když z hlediska řetězu inkarnací je to jen jedna epizoda...

Návštěvník píše:Největším uvolněním je koncentrace, největším odevzdáním je přijetí.

Není to zbavení se kohokoliv nebo čehokoliv, ale přijetí toho, co je, takové, jaké to je.

když to odevzdáš do vědomí, tak čeho se zbavíš ?

No přece vztahu mezi pozorovatelem a pozorovaným,

a vztah je to chtění a nechtění...

Takže užitečný začátek je vzdávat se těch chtění a nechtění, která si v sobě uvědomíme.
A pokračování?

Přijmout fakt, že nejhůř se rozpoznávají různá chtění a nechtění, která jsou docela samozřejmými důsledky našich priorit.

Pak se můžem začít zajímat, jak i takové skryté chtění v sobě rozpoznat - vznikne tak šance nechat ho být

chtění vzdávat se chtění a nechtění je také chtění

miroslav píše:Navarová - pěkné, vášnivé, ale zatím bohužel čistě sebestředné - "miluj mne", "já chci do nebe" atd. Na tom většina žen bohužel ve svém vznětu bohužel končí.
Pravda je moc nezajímá, ale po čem "baží" je koupání se v iluzorní (sebestředné) lásce, přijetí takové jaká jsem atd., atd.
Tedy život - samsáro - partner, děti, kouzla a okouzlení, zábava, povznesení a pod.

Návštěvník píše:

chtění vzdávat se chtění a nechtění je také chtění

a většinou trvá nějaký čas, než se rozpozná, že i tohle ´bohulibé´ chtění je taky docela obyčejné chtění, jako kterékoliv jiné.

Pak se - konečně - začne i tohle chtění v pohodě rozpoznávat a jedním z důsledků je, že nakonec se jakékoliv rozpoznané chtění přestane vnímat jako něco nežádoucího, s odporem a chtěním, aby to tu nebylo.
Když se pak nějaké chtění objeví, vnímá se podobně, jako třeba strom nebo vlny na rybníku v krajině při pohledu z okna jedoucího vlaku, ve kterém pohodlně sedíme a koukáme na to, co se postupně objevuje



Je to fakt relax a úleva

vostal petr píše:
Vo tom mám poněkud pochybnosti,

protože když to používáš tak se s tím zároven ztotožnuješ,

i ztotožněné vědomí

Návštěvník píše:Pochybovačnost a skeptičnost jsou príma chtění, jedině díky jim se dá druhým pořád znovu dokazovat, že se pletou - nějaký důvod se už vymyslí.

vostal petr píše:Neskutečný....

Ale je to pěkný, von když se někdo pěkně s něčím ztotožní, tak mu to taky tak pěkně spontánně funguje, to ztotožnění...

Asi lépe tyto techniky nekritizovat,

páč se člověk dočká obvyklého kotrmelce - kritzování kritzování...

Haf, haf...