Re: Pro Evu
Napsal: úte 06. bře 2018 16:41:59
Díky, Miroslave. Mimochodem, všechno nejlepší k dnešnímu svátku :-)
Ráda čtu, co v poslední době píšeš, viz. i dnešní příspěvek na inspiruj, je to voda živá..., díky :-)
(Na inspiruj se sem tam chodím dívat, ale nepřispívám, nepamatuji si svoje přihlášení, ale to nevadí. Přijde mi, že lidi, kteří jsou tam, jsou i tady. A ráda koukám na fotky od Alaji. I Martin na inspiruj má pěkné zamyšlení...
K tomu guruovi, nebo člověku osvobozenému, osvícenému...., myslím, že jsem se s takovým setkala jen v jediném případě. Psala jsem o tom kdysi snad na Jitřní zemi. Ve Francii, v jednom velkém obchodňáku. Stáli jsme s manželem a dcerou před pokladnami v řadě. Před námi byla maminka s malou holčičkou. Ta malá byla hrozně neposedná, pořád poskakovala, odbíhala, máma ji stále svolávala zpátky. A kde se vzal, tu se vzal "kouzelný dědeček" :-). Ne, nebyl to kouzelný dědeček, ale jak se to vezme. V řadě s námi stál muž středního věku, černoch... a děly se "kouzla" :-), upřel svou pozornost na malou a ta se rázem zklidnila. Prostě byla zhypnotizována (to je ten správný výraz) tím mužem, tou osobou, tím, co vyzařoval, čím byl. A stejně tak já...., nedokážu asi přesně přiblížit, čím se tak stalo. Byla jsem okouzlena jeho Přítomností, která v sobě obsahovala radostivost, volnost, úsměv, laskavost, přítomnost, živoucnost, bdělost. Nejlépe to jedním slovem vystihne výraz Přítomnost. Nikdy jsem nic podobného nezažila, ani do té doby, ani od té doby. Fascinovaně jsem toho člověka pozorovala, celou dobu, co jsme byli v tom obchodě nadohled a stále mám v sobě tu vzpomínku setkání se s ním....
Ničím nevynikal, nic ani neříkal, jen tam byl, usmíval se a "čaroval"...
♥
Díky, Miroslave...
Ráda čtu, co v poslední době píšeš, viz. i dnešní příspěvek na inspiruj, je to voda živá..., díky :-)
(Na inspiruj se sem tam chodím dívat, ale nepřispívám, nepamatuji si svoje přihlášení, ale to nevadí. Přijde mi, že lidi, kteří jsou tam, jsou i tady. A ráda koukám na fotky od Alaji. I Martin na inspiruj má pěkné zamyšlení...
K tomu guruovi, nebo člověku osvobozenému, osvícenému...., myslím, že jsem se s takovým setkala jen v jediném případě. Psala jsem o tom kdysi snad na Jitřní zemi. Ve Francii, v jednom velkém obchodňáku. Stáli jsme s manželem a dcerou před pokladnami v řadě. Před námi byla maminka s malou holčičkou. Ta malá byla hrozně neposedná, pořád poskakovala, odbíhala, máma ji stále svolávala zpátky. A kde se vzal, tu se vzal "kouzelný dědeček" :-). Ne, nebyl to kouzelný dědeček, ale jak se to vezme. V řadě s námi stál muž středního věku, černoch... a děly se "kouzla" :-), upřel svou pozornost na malou a ta se rázem zklidnila. Prostě byla zhypnotizována (to je ten správný výraz) tím mužem, tou osobou, tím, co vyzařoval, čím byl. A stejně tak já...., nedokážu asi přesně přiblížit, čím se tak stalo. Byla jsem okouzlena jeho Přítomností, která v sobě obsahovala radostivost, volnost, úsměv, laskavost, přítomnost, živoucnost, bdělost. Nejlépe to jedním slovem vystihne výraz Přítomnost. Nikdy jsem nic podobného nezažila, ani do té doby, ani od té doby. Fascinovaně jsem toho člověka pozorovala, celou dobu, co jsme byli v tom obchodě nadohled a stále mám v sobě tu vzpomínku setkání se s ním....
Ničím nevynikal, nic ani neříkal, jen tam byl, usmíval se a "čaroval"...
♥
Díky, Miroslave...