Poradna zdarma

Díky, Miroslave. Mimochodem, všechno nejlepší k dnešnímu svátku :-)

Ráda čtu, co v poslední době píšeš, viz. i dnešní příspěvek na inspiruj, je to voda živá..., díky :-)
(Na inspiruj se sem tam chodím dívat, ale nepřispívám, nepamatuji si svoje přihlášení, ale to nevadí. Přijde mi, že lidi, kteří jsou tam, jsou i tady. A ráda koukám na fotky od Alaji. I Martin na inspiruj má pěkné zamyšlení...

K tomu guruovi, nebo člověku osvobozenému, osvícenému...., myslím, že jsem se s takovým setkala jen v jediném případě. Psala jsem o tom kdysi snad na Jitřní zemi. Ve Francii, v jednom velkém obchodňáku. Stáli jsme s manželem a dcerou před pokladnami v řadě. Před námi byla maminka s malou holčičkou. Ta malá byla hrozně neposedná, pořád poskakovala, odbíhala, máma ji stále svolávala zpátky. A kde se vzal, tu se vzal "kouzelný dědeček" :-). Ne, nebyl to kouzelný dědeček, ale jak se to vezme. V řadě s námi stál muž středního věku, černoch... a děly se "kouzla" :-), upřel svou pozornost na malou a ta se rázem zklidnila. Prostě byla zhypnotizována (to je ten správný výraz) tím mužem, tou osobou, tím, co vyzařoval, čím byl. A stejně tak já...., nedokážu asi přesně přiblížit, čím se tak stalo. Byla jsem okouzlena jeho Přítomností, která v sobě obsahovala radostivost, volnost, úsměv, laskavost, přítomnost, živoucnost, bdělost. Nejlépe to jedním slovem vystihne výraz Přítomnost. Nikdy jsem nic podobného nezažila, ani do té doby, ani od té doby. Fascinovaně jsem toho člověka pozorovala, celou dobu, co jsme byli v tom obchodě nadohled a stále mám v sobě tu vzpomínku setkání se s ním....
Ničím nevynikal, nic ani neříkal, jen tam byl, usmíval se a "čaroval"...

♥

Díky, Miroslave...

"Jak dlouho ještě?"

"Ještě čtyři roky."

Prevíte!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! :-)

Miluji tě.
Uf.

A slzy tečou od včera furt. Včera. Dnes po masáži jsem se masérce "odměnila" nejen poděkováním, ale zase slzami, asi nechápala :-)

A já nechápu také.

Včera, 12.4. byl název zamyšlení v knize: "Potřeba mluvit."

Citát na tento den: "Jen mluvením se mohu dostat z vězení, které jsem si sama vybudovala."


Dnes, 13.4. je název "Hluboká poklona"

Citát: "Všechny řeky tečou do moře, protože je níž než ony. Pokora mu dává jeho moc."


Je to neuvěřitelné, jak to přesně sedí a to si v knížce přečtu kapitolu, až když se den ukládá ke svému spánku.

Skoro se bojím si přečíst další den... :-)

Tara píše:
Skoro se bojím si přečíst další den... :-)

To mi připomíná Rudolfa druhého v podání Wericha když hledali Golema " Toho (mystična) se bojíme rádi, bouřky se ale bojíme neradi" :-)

K.G. Jung říkal, že cílem první poloviny života je život, vstoupit do života. Cílem druhé poloviny (50+) je smrt. A tedy láska už by neměla být jen zamilovaností s nevědomou motivací plodit ideální děti, ale láska, která jde za hrob, do věčnosti. Cesta do transcendentna a ne jen zábava a naplňování sebestředných pocitů - jsme obdivována taková jaká jsem, jsem milována taková jaká jsem, takhle to mám já (nastaveno) atp. To by byl smutný život na způsob "Sex ve městě". Chytání posledních paprsků letního slunce. Neschopnost konečně se odevzdat plně něčemu, co nás i naši smrt překračuje, Kráse, Stříbrnému větru. Stříbrnému větru, který v mládí vál, ale byl překryt povinnostmi - práce, manžel, děti atd. Do 50+ je to přirozené, zdravé, tělu příslušející. Pak už je to ale jen neschopnost jít po dobře vykonané práci dál...
Po 50+, když děti vyletí z domu a chcípne pes, teprve začíná náš svobodný život. Co bylo naší povinností, jsme udělali (narodili jsme se a dali jsme život dvěma dětem druhým). Teď už jsme osudově svobodní.
Buď budeme žít stále více jen z minulosti, tloustnout tělesně i duševně a "pařezovatět", nebo se vydáme dál, do neznáma, Smrti a Osudu vstříc...

miroslav píše:K.G. Jung říkal, že cílem první poloviny života je život, vstoupit do života. Cílem druhé poloviny (50+) je smrt. A tedy láska už by neměla být jen zamilovaností s nevědomou motivací plodit ideální děti, ale láska, která jde za hrob, do věčnosti. Cesta do transcendentna a ne jen zábava a naplňování sebestředných pocitů - jsme obdivována taková jaká jsem, jsem milována taková jaká jsem, takhle to mám já (nastaveno) atp. To by byl smutný život na způsob "Sex ve městě". Chytání posledních paprsků letního slunce. Neschopnost konečně se odevzdat plně něčemu, co nás i naši smrt překračuje, Kráse, Stříbrnému větru. Stříbrnému větru, který v mládí vál, ale byl překryt povinnostmi - práce, manžel, děti atd. Do 50+ je to přirozené, zdravé, tělu příslušející. Pak už je to ale jen neschopnost jít po dobře vykonané práci dál...
Po 50+, když děti vyletí z domu a chcípne pes, teprve začíná náš svobodný život. Co bylo naší povinností, jsme udělali (narodili jsme se a dali jsme život dvěma dětem druhým). Teď už jsme osudově svobodní.
Buď budeme žít stále více jen z minulosti, tloustnout tělesně i duševně a "pařezovatět", nebo se vydáme dál, do neznáma, Smrti a Osudu vstříc...

No krásně to píšeš, v mém případě třema dětem, ale!!!!!!!!!!!!

Kolika z těch lidí po padesátce se ještě dotýká stříbrný vítr, moc málo je jich. A z těch moc málo, z toho výběru, kteří ho ještě cítí a vnímají, kolik z nich ho následují???? Ještě méně než si dovedeme představit.

A 90 % z nich umře na souchotě.

To je realita a je to moc smutné.

Dodnes mám v sobě stopu prožitku, kdy jsem jednou sledovala dokumentární film o životě známé herečky, známe ji z rolí, kdy excelovala v různých rolích a "najednou" byla stará. Přestala hrát a začala se stranit okolí. Zemřela osamocená a opuštěná a mě to tehdy, když jsem ten dokument sledovala, přišlo strašně líto. Znali jsme ji všichni z nespočet rolí a jen málo kdo, jak a v jaké roli, když zemřela.

Takže idea je to krásná, následovat stříbrný vítr, ale kdo na to má? Věk, zapálení, impuls, víra,..., moc málo .... a to je mi líto

Ano, byl to dokumentární film o životě Mileny Dvorské.

Tara píše:
Takže idea je to krásná, následovat stříbrný vítr, ale kdo na to má? Věk, zapálení, impuls, víra,..., moc málo .... a to je mi líto

Když jsi si toho všeho vědoma, jakou cestou se dáš ty ?

Je to jenom tvoje volba, tvoje síla nebo slabost, tvůj osud...