Pravidla fóra
Pozor, zde je prostor soukromých fór, kde si každý moderátor určuje svá pravidla a maže příspěvky dle vlastního uvážení. Více než rok neaktivní fóra se v přehledu portálu nezobrazují.
Lásku nelze zabít. Na lásku musí být vždy dva. Akorát může mezi dvěma umřít, to když si přestanou rozumět a to je vždy smutné.
Aby byl vztah požehnaný, musí v něm být rovnost, ne, aby jeden vystupoval v roli učitele a tak stavěl druhé do role žáka. Na to jsem hodně citlivá a Miroslav se své role učitele nechce vzdát. Neudělá ani krůček z téhle role. Vystupoval tak ve vztahu k maríči, vystupoval tak ve vztahu k Janě a nyní i ke mně. A k ničemu dobrému to nebylo a není. Tož tak.
A ještě něco. On má velký potenciál předat své pochopení dalším, ale bohužel se tak neděje. Vadí tomu dvě věci. Jednou je právě to zapasování do role učitele a druhá věc, z něj nemluví duše, jeho srdce není otevřeno tak, aby z něj promlouvala přímo duše (to poznáme podle poetičnosti "zpěvu"), u něj to jde převážně jen z hlavy, proto to jsou jen slova, slova, slova. Příběh je poezií, kterou zpívá duše a tak se dotýká druhé duše a to on ještě neumí. Ale hyn sa hukáže, že to jednou příjde :-)
Nevím, proč se nechce otevřít, jako by měl v sobě nějaký blok, zakládá si jen na vědomostech, ale srdíčko má opancířované :-)
Ale kapka ke kapce... Miluju tě, Miroslave, nebo kdo vlastně jsi
Lásku nelze zabít. Na lásku musí být vždy dva. Akorát může mezi dvěma umřít, to když si přestanou rozumět a to je vždy smutné.
Aby byl vztah požehnaný,
Tak se musí pozorně druhému naslouchat a ne být sebestředný/á. (Mimochodem - do role učitele sis ho postavila sama - tím svým vzhlížením k němu.)
Zkus se podívat ještě jednou na ty písně, co ti sem posleslední dobou dává, z jeho pohledu, ne ze svého. To, co píše, vypráví o něm, o jeho situaci.
To, že má z tebe radost, byl - podle mě - jeden z nejemocionálnějších projevů, jakých je schopen. A ty místo, abys to vnímala srdcem, tak to začneš necitelně secírovat uraženým rozumem.
Psala jsi, že je důležité se dívat srdcem. Kdy to začneš praktikovat?
Tara píše:A ještě něco. On má velký potenciál předat své pochopení dalším, ale bohužel se tak neděje. Vadí tomu dvě věci. Jednou je právě to zapasování do role učitele a druhá věc, z něj nemluví duše, jeho srdce není otevřeno tak, aby z něj promlouvala přímo duše (to poznáme podle poetičnosti "zpěvu"), u něj to jde převážně jen z hlavy, proto to jsou jen slova, slova, slova. Příběh je poezií, kterou zpívá duše a tak se dotýká druhé duše a to on ještě neumí. Ale hyn sa hukáže, že to jednou příjde :-)
Nevím, proč se nechce otevřít, jako by měl v sobě nějaký blok, zakládá si jen na vědomostech, ale srdíčko má opancířované :-)
Ale kapka ke kapce... Miluju tě, Miroslave, nebo kdo vlastně jsi
Jo, miluješ "ho", ale musí být takový, jakýho ho chceš mít. Musí se změnit, že? Takže miluješ přestavu, do které bys ho ráda napasovala. O takovou lásku obvykle nikdo nemá zájem.
(Mimochodem - do role učitele sis ho postavila sama - tím svým vzhlížením k němu.)
Ale jistě, že svým způsobem k němu vzhlížím, protože je mi ze všech nejbližší, stejně jako byl jáčko, není nikdo bližší, k tomu, co cítím, vnímám, jak to mám a to není každý den! Ale to přece neznamená, že jsem si ho sama vpasovala do role učitele, kterou hraje a tím pádem sebe do role žáka. Nevím, jestli jsi sám ženatý nebo máš nějaký blízký partnerský vztah, který denodenně žiješ. Copak takový vztah, založený na roli učitel - žák - v partnerském vztahu - je vztah vyvážený? Kde je láska, soucit, pochopení, rovnocennost, soubytí???????? Na takový vztah ti kašlu. A z vysoka!
Byť za cenu, že budu sama.
Nechci nikoho předělávat, to nefujguje a ani to nikdy nefungovalo, aby z toho vzešlo něco dobrého. Buď se dva najdou nebo se nenajdou, buď jsou k sobě přivedeni (jako ti nejlépe možní partneři a přivedeni Celkem, resp. principem Celku), nebo nejsou, protože ani jeden z nich ještě není připraven na vztah, který by jeho, ji, je překračoval.
Nikdy jsem se tě nenasytil. Jsi v každém mém dechu. Vše se točí kolem tebe. Proč zrovna já? Počítám hodiny, sekundy. Zdá se, že čas se zastavil. Týral mě, sevřel mě. Nech mě jít - co ještě chceš? Budeš odpočítávat mé dny? Proč mě mučíš touhou? Tvé peklo ve mne hoří. Jsi můj elixír k přežití. Jsem rozervaný. Kdy políbíš mé rány?
Pryč ze tmy... Slyšíš hlas, co říká: Do světla... Vzdávám se a zavírám oči. Pryč ze tmy... Slyšíš hlas, co říká: Do světla... Vzdávám se a tvé slzy se ztrácejí. V noci...
Jsem připraven, přišel čas. Pro naši smlouvu na věčnost. Už jsi tady, docela blízko. Cítím tě. Dovol mi to udělat. Dovol mi to unést. Dnešní noc naposled podlehnout tvé moci. Podej mi ruku. Můj život už bude mít cenu. Dávám ti včerejšek, dnešek i zítřek. Pak už se kruh uzavře. Nebude cesta zpět. Bílé světlo se blíží. Kousek po kousku. Chce mě podrobit. Musím pak umřít, abych žil?
Pryč ze tmy... Slyšíš hlas, co říká: Do světla... Vzdávám se a zavírám oči. Pryč ze tmy... Slyšíš hlas, co říká: Do světla... Vzdávám se a tvé szy se ztrácejí. V noci...
No ty mi tu teda dáváš písničky :-) To tam nemáš něco poetičtějšího, bóóóóže :-) Vem si příklad z Návštěvníka, co dal do vlákna Pro Taru :-) Tenhleten démon Ozzy, to je děs běs, pán ohně :-)
Já, já budu král A ty, ty budeš královna Ačkoli je nic neodežene Můžeme je porazit, aspoň na jeden den Můžeme být hrdinové, aspoň na jeden den
A ty, ty můžeš být protivná A já, já budu pořád jen pít Protože jsme milenci, a to je fakt Ano, milujeme se, a to je to
Ačkoli nás nic neudrží pohromadě Můžeme ukrást čas, aspoň na jeden den Můžeme být hrdinové na věky věků Co na to říkáš?
Přál bych si, abys uměla plavat Jako delfíni, tak jako plavou delfíni Ačkoli nás nic, nic neudrží pohromadě Můžeme je porazit na věky věků Oh, můžeme být hrdinové, aspoň na jeden den
Já, já budu král A ty, ty budeš královna Ačkoli je nic neodežene Můžeme být hrdinové, aspoň na jeden den Můžeme být "my", aspoň na jeden den
Já, já si vzpomínám (vzpomínám si) Stáli jsme u zdi (u zdi) A zbraně střílely nad naše hlavy (přes naše hlavy) A my jsme se políbili, jako by nic nemohlo spadnout (nic nemohlo spadnout) A hanba byla na druhé straně Oh, můžeme je porazit, na věky věků Pak bychom mohli být hrdinové, aspoň na jeden den
Můžeme být hrdinové Můžeme být hrdinové Můžeme být hrdinové Na jediný den Můžeme být hrdinové
Nic neznamenáme a nic nám nepomůže Možná, že lžeme, potom raději nezůstávej Ale můžeme být v bezpečí, aspoň na jeden den, Oh-oh-oh-ohh, oh-oh-oh-ohh, aspoň na jeden den