Pro Evu

[miroslav]

Skoro se bojím si přečíst další den... :-)

To mi připomíná Rudolfa druhého v podání Wericha když hledali Golema " Toho (mystična) se bojíme rádi, bouřky se ale bojíme neradi" :-)

K.G. Jung říkal, že cílem první poloviny života je život, vstoupit do života. Cílem druhé poloviny (50+) je smrt. A tedy láska už by neměla být jen zamilovaností s nevědomou motivací plodit ideální děti, ale láska, která jde za hrob, do věčnosti. Cesta do transcendentna a ne jen zábava a naplňování sebestředných pocitů - jsme obdivována taková jaká jsem, jsem milována taková jaká jsem, takhle to mám já (nastaveno) atp. To by byl smutný život na způsob "Sex ve městě". Chytání posledních paprsků letního slunce. Neschopnost konečně se odevzdat plně něčemu, co nás i naši smrt překračuje, Kráse, Stříbrnému větru. Stříbrnému větru, který v mládí vál, ale byl překryt povinnostmi - práce, manžel, děti atd. Do 50+ je to přirozené, zdravé, tělu příslušející. Pak už je to ale jen neschopnost jít po dobře vykonané práci dál...
Po 50+, když děti vyletí z domu a chcípne pes, teprve začíná náš svobodný život. Co bylo naší povinností, jsme udělali (narodili jsme se a dali jsme život dvěma dětem druhým). Teď už jsme osudově svobodní.
Buď budeme žít stále více jen z minulosti, tloustnout tělesně i duševně a "pařezovatět", nebo se vydáme dál, do neznáma, Smrti a Osudu vstříc...

[Linda]

K.G. Jung říkal, že cílem první poloviny života je život, vstoupit do života. Cílem druhé poloviny (50+) je smrt. A tedy láska už by neměla být jen zamilovaností s nevědomou motivací plodit ideální děti, ale láska, která jde za hrob, do věčnosti. Cesta do transcendentna a ne jen zábava a naplňování sebestředných pocitů - jsme obdivována taková jaká jsem, jsem milována taková jaká jsem, takhle to mám já (nastaveno) atp. To by byl smutný život na způsob "Sex ve městě". Chytání posledních paprsků letního slunce. Neschopnost konečně se odevzdat plně něčemu, co nás i naši smrt překračuje, Kráse, Stříbrnému větru. Stříbrnému větru, který v mládí vál, ale byl překryt povinnostmi - práce, manžel, děti atd. Do 50+ je to přirozené, zdravé, tělu příslušející. Pak už je to ale jen neschopnost jít po dobře vykonané práci dál...
Po 50+, když děti vyletí z domu a chcípne pes, teprve začíná náš svobodný život. Co bylo naší povinností, jsme udělali (narodili jsme se a dali jsme život dvěma dětem druhým). Teď už jsme osudově svobodní.
Buď budeme žít stále více jen z minulosti, tloustnout tělesně i duševně a "pařezovatět", nebo se vydáme dál, do neznáma, Smrti a Osudu vstříc...

[Tara]

No krásně to píšeš, v mém případě třema dětem, ale!!!!!!!!!!!!

Kolika z těch lidí po padesátce se ještě dotýká stříbrný vítr, moc málo je jich. A z těch moc málo, z toho výběru, kteří ho ještě cítí a vnímají, kolik z nich ho následují???? Ještě méně než si dovedeme představit.

A 90 % z nich umře na souchotě.

To je realita a je to moc smutné.

Dodnes mám v sobě stopu prožitku, kdy jsem jednou sledovala dokumentární film o životě známé herečky, známe ji z rolí, kdy excelovala v různých rolích a "najednou" byla stará. Přestala hrát a začala se stranit okolí. Zemřela osamocená a opuštěná a mě to tehdy, když jsem ten dokument sledovala, přišlo strašně líto. Znali jsme ji všichni z nespočet rolí a jen málo kdo, jak a v jaké roli, když zemřela.

Takže idea je to krásná, následovat stříbrný vítr, ale kdo na to má? Věk, zapálení, impuls, víra,..., moc málo .... a to je mi líto

[Tara]

Ano, byl to dokumentární film o životě Mileny Dvorské.

[miroslav]

Takže idea je to krásná, následovat stříbrný vítr, ale kdo na to má? Věk, zapálení, impuls, víra,..., moc málo .... a to je mi líto

Když jsi si toho všeho vědoma, jakou cestou se dáš ty ?

Je to jenom tvoje volba, tvoje síla nebo slabost, tvůj osud...

[miroslav]

K.G. Jung říkal, že cílem první poloviny života je život, vstoupit do života. Cílem druhé poloviny (50+) je smrt. A tedy láska už by neměla být jen zamilovaností s nevědomou motivací plodit ideální děti, ale láska, která jde za hrob, do věčnosti. Cesta do transcendentna a ne jen zábava a naplňování sebestředných pocitů - jsme obdivována taková jaká jsem, jsem milována taková jaká jsem, takhle to mám já (nastaveno) atp. To by byl smutný život na způsob "Sex ve městě". Chytání posledních paprsků letního slunce. Neschopnost konečně se odevzdat plně něčemu, co nás i naši smrt překračuje, Kráse, Stříbrnému větru. Stříbrnému větru, který v mládí vál, ale byl překryt povinnostmi - práce, manžel, děti atd. Do 50+ je to přirozené, zdravé, tělu příslušející. Pak už je to ale jen neschopnost jít po dobře vykonané práci dál...
Po 50+, když děti vyletí z domu a chcípne pes, teprve začíná náš svobodný život. Co bylo naší povinností, jsme udělali (narodili jsme se a dali jsme život dvěma dětem druhým). Teď už jsme osudově svobodní.
Buď budeme žít stále více jen z minulosti, tloustnout tělesně i duševně a "pařezovatět", nebo se vydáme dál, do neznáma, Smrti a Osudu vstříc...

Dík za Tvůj emotikon. Alespoň někdo ví o čem píšu

[miroslav]

Krásné tělo, mládí, síla je v nás. Ne naopak. Co není schopno překročit bránu smrti, to nestojí ani za to slepičí vejce. Prachem to je a v prach se obrátí...
Odhoďme všechna omezení, které si sami vytváříme a všechny falešné ("duchovní") naděje a podívejme se konečně Skutečnosti tváří v tvář.

[miroslav]

Mahakali.

Ne rozsáhlost, ale výšky, ne moudrost, ale síla a energie jsou její zvláštní mocí. V ní je zdrcující intenzita, moci plná vášeň dovršené vůle, božská prudkost, která rozdrtí každé omezení a každou překážku.

Její celá božskost vzpíná se zářiplně k bouřlivé činnosti. Miluje hbitost, okamžitý a účinný zásah, rychlý přímočarý úder, frontální útok, který smete vše, co se mu staví v cestu.

Děsivá je její tvář pro Asuru, nebezpečný a nemilosrdný postoj proti těm, kteří nenávidí Božskost , neboť ona je bojovníkem světů, který nikdy z boje neuhne. Nestrpí žádnou nedokonalost, zachází tvrdě s každou nesnášenlivostí v člověku, a je přísná k těm kdo tvrdošíjně vytrvávají v nevědomosti a temnotě. Její hněv proti zradě, lži a zlomyslnosti je prudký a strašný. Rozhodně a okamžitě udeří její bič, neboť lhostejnost, lenost a nedbalost v božském díle nestrpí; v nutném případě bičuje opozdilce a ty, kdo spí, ačkoliv by měli bdít, aby je vyburcovala bolestí.
Rychlý, svědomitý a svobodný impuls, absolutní jednání bez výhrad a plamenná snaha, to jsou gesta Mahakali.
Její duch je neoblomný, Její hled a její vůle stoupají do výšky jako let orla, na stoupající dráze jsou její nohy hbité a její ruce jsou hotovy trestat i pomáhat.

Neboť i ona je Matka a její láska je zrovna tak prudká jako její hněv, a její dobrota je hluboká a náruživá. Je-li jí dovoleno s veškerou účinností zasáhnout, zlomí v okamžiku jako hračku každou překážku, která se snažícímu staví do cesty a nepřátele, kteří ho napadají, rozdrtí

Jak silně se obává protivník jejího hněvu a slabý a ustrašený se leká její vášnivé prudkosti, tak mocně miluje a uctívá ji veliký, silný a šlechetný, nebo oni cítí, že její úder drtí v nich všechno protivící se a přeměňuje to v energii a dokonalou pravdu, nesprávné a zrůdné napravuje, nečisté a škodlivé vyvrhuje. Bez ní by trvalo staletí to, co se vytvoří za jeden den, bez ní by byl Ananda vzdálený a vážný, byt mírný, něžný a krásný, postrádal by planoucí radost její absolutní intenzity.

Ona dává poznání vítězně jiskrnou moc, stupňuje krásu a harmonii a pomalému a těžkopádnému úsilí o dokonalost propůjčuje vzmach, který zmnohonásobí každou schopnost a zkrátí cestu.

Může být uspokojena jen nejčistším nadšením nejvyšších vrcholků, ušlechtilými cíli a nejširším rozhledem.

Neboť v ní je vítězná síla Boha a dík jejímu ohni a její strhující vášnivosti může vykonat to velké poslání – ne později, nýbrž nyní.

[Tara]

Takže idea je to krásná, následovat stříbrný vítr, ale kdo na to má? Věk, zapálení, impuls, víra,..., moc málo .... a to je mi líto

Když jsi si toho všeho vědoma, jakou cestou se dáš ty ?

Je to jenom tvoje volba, tvoje síla nebo slabost, tvůj osud...

Já vím.... ♥

Čoveče, mám strach, že jdu právě tou cestou toho tloustnutí, pařezovitosti a zatuhlosti, jak jsi to dobře popsal. Tak díky za připomenutí a vůbec, že jsi :-) ♥

Včera večer jsem měla zastřeno :-(
Opět.

:-)

[Tara]

[Tara]

[miroslav]

[miroslav]

[Tara]

[miroslav]

Navarová - pěkné, vášnivé, ale zatím bohužel čistě sebestředné - "miluj mne", "já chci do nebe" atd. Na tom většina žen bohužel ve svém vznětu bohužel končí.
Pravda je moc nezajímá, ale po čem "baží" je koupání se v iluzorní (sebestředné) lásce, přijetí takové jaká jsem atd., atd.
Tedy život - samsáro - partner, děti, kouzla a okouzlení, zábava, povznesení a pod.

[vostal petr]

Navarová - pěkné, vášnivé, ale zatím bohužel čistě sebestředné - "miluj mne", "já chci do nebe" atd. Na tom většina žen bohužel ve svém vznětu bohužel končí.
Pravda je moc nezajímá, ale po čem "baží" je koupání se v iluzorní (sebestředné) lásce, přijetí takové jaká jsem atd., atd.
Tedy život - samsáro - partner, děti, kouzla a okouzlení, zábava, povznesení a pod.

Všechno se dá použít,

dokonce i tyto pudové programy u muže a ženy,

vždyt nejde vo nic jiného, než o hlubopké uvolnění,

pokud někdo zůstává na povrchu, je mu i jeho zájem vo pravdu docela na hovno...

Ve většině případů lidé se lidé prostě jen spokojí s pocitem štěstí a netuší, že je možné jít hlouběji,

vono ale taky znamená ten pocit štěstí vopustit, což pro ně fakt může být blbý....

[vostal petr]

lidi jsou blbý, vostal petr chytrej a největší uvolnění na světě je zesrat se z toho idiota vostal petra

To sice funguje, ale není to nejvyšší uvolnění,

takže se mýlíš jako ta Jana, která si myslí, že nejvyšší uvolnění je uvolnění od těch druhých a od světa,

zatímco nejvyšší uvolnění je uvolnění od sebe samého...

Je tedy třeba se zasrat sám ze sebe a ne z jiných či jiného...

[Návštěvník]

Největším uvolněním je koncentrace, největším odevzdáním je přijetí.

Není to zbavení se kohokoliv nebo čehokoliv, ale přijetí toho, co je, takové, jaké to je.

[Návštěvník]

nejvyšší uvolnění je uvolnění od sebe samého

Jak k němu dojít?

• Být ochotný uvidět v sobě cokoliv

• Přijmout to

• Nechat to být v hlubokém, úlevném uvolnění těla i mysli od všeho pozorovaného, i od pozorujícího já

• Prostorové pozorování vědomím

[vostal petr]

Je tedy třeba se zasrat sám ze sebe a ne z jiných či jiného..
************************************************************************
k čemu?

Obvykle se tomu říká TND a k čemu je to dobré ?
Dá se to někde najít...