Cíl buddhismu

[Návštěvník]

Cílem buddhismu ve všech buddhistických školách je dosáhnout stavu trvalého, neměnného štěstí, které není závislé na vnitřních ani vnějších podmínkách. Objevit v sobě blaženost a štěstí, o které se nedá přijít změnou počasí, rozchodem, bankrotem ani smrtí.

Buddhistická učení pocházejí od Siddhárty Gautamy, indického prince království rodu Šákjů, který žil před zhruba 2500 lety. Právě on dosáhl tohoto stavu mysli a začalo se mu říkal Buddha, Probuzený. Po svém duchovním procitnutí, neboli nirváně, předával Buddha po dlouhá desetiletí různé metody a postupy, jak dosáhnout toho samého probuzení jako demonstroval svému okolí on.

Buddhistická nauka, neboli dharma, v první řadě vysvětluje, jaká je podstata vnějšího světa i nás samých, jak náš i jakýkoli jiný svět fungují a proč se nacházíme v takové situaci, ve které právě jsme. Stejně tak dharma učí, že onoho stavu nepodmíněného štěstí opravdu dosáhnout lze a ukazuje jak. V neposlední řadě některá Buddhova učení zdůrazňují, že stavu plného osvícení mohou dosáhnout všechny bytosti bez výjimky a že naším cílem je nejen zbavit se vlastního utrpění, ale také přivést k dokonalému štěstí všechny ostatní bytosti.

Buddhisté po celém světě proto praktikují proto, aby se vymanili z utrpení způsobeného bolestí, změnou, stářím, smrtí nebo čímkoli jiným. Většina buddhistů stejně tak přistupuje ke své praxi tak, že jakmile to bude možné, pomůže všem cítícím bytostem bez jediné výjimky dosáhnout toho samého stavu buddhy.

Jak dosáhnout stavu Buddhy

Buddha Šákjamuni učil, že stavu osvícení může dosáhnout jakákoli „cítící bytost“, neboli bytost s individuálními pocity, emocemi a uvědomováním si sama sebe. Potenciál má tedy sice každý, ale rozvinout ho k dokonalosti a stát se opravdovým buddhou nějaký čas trvá. V závislosti na tom, jaký druh buddhistických metod praktikující používají, může cesta k osvícení trvat jak miliardy let, tak i jeden jediný velmi intenzivní lidský život. Ať už ale kráčíme po jakékoli z Buddhových cest, vždy musíme rozvinout tzv. tři aspekty moudrosti: získání informací, kontemplace a meditace.

1. Získávání informací

Smyslem prvotního nabytí informací (tib. thöpa, doslova naslouchání) je získat odpovědi na otázky Proč a jak – proč musím zrovna já procházet takovou životní zkouškou? Proč trpí některé evidentně nevinné děti? Proč je tak těžké zbavit se některých návyků? Jak je možné, že nejsem šťastná, i když mám všechno, na co pomyslím? Buddhistická nauka dopodrobna a různými způsoby vysvětluje, proč se dějí věci kolem nás i uvnitř v naší mysli. Ukazuje jejich souvislosti, jejich vzájemnou provázanost a způsob, jak se z vymanit z nekonečného cyklu strachů a bolestí. Nabytí dostatečného množství vysvětlení a informací vede k základnímu racionálnímu pochopení, jak se věci mají. Dostáváme odpovědi na otázky jak vznikl svět, co se děje po smrti, že funguje na všech úrovních kauzalita, že se vše neustále mění a podobně. Dobrý informační základ je nezbytný proto, abychom byli schopní převzít zodpovědnost za náš vlastní život. Pomoci zde mohou dobrá buddhistická literatura, ale především kvalifikovaní učitelé, kteří většinou dokáží odpovědět na přímé a aktuální otázky lépe než sebelepší kniha. Nemusíme nezbytně skládat doktorát z buddhologie nebo studovat dvacet let tibetštinu, ale správné pochopení buddhismu je nezbytné.

2. Kontemplace

Kontemplace neboli zvnitřnění (tib. sampa, doslova přemýšlení) je dlouhodobý proces, ve kterém se postupně zbavujeme pochybností o buddhistickém náhledu na svět i sama sebe. Na základě nabytých informací ověřujeme buddhistická učení v běžném životě a prověřujeme naše učitele – chovají se opravdu tak, jak říkají? Jsou dobrými lidmi s hlubokým laskavým srdcem nebo si jen užívají své postavení a slávu? Proces naší vnitřní kontemplace a ověřování je nezbytný proto, abychom v sobě nalezli opravdovou, nezlomnou důvěru v to, že má pro nás buddhismus smysl a že jeho praxí nebudeme ztrácet čas ani energii. Čím více kritického myšlení, otázek na tělo pro učitele i žáky a vnitřního odhodlání, tím lépe.

3. Meditace

Meditací (tib. gompa, doslova přivykání čistému vnímaní/klidu mysli) se v buddhismu rozumí používání technik, které přímo pracují s naším tělem, řečí a myslí a posunují nás na stezce dále. Meditace může vypadat různě – většina z nich probíhá vsedě se zkříženýma nohama, ale pracovat s myslí se dá i za chůze, ve spánku a dokonce i při milování. Pomocí meditací přetváříme naše racionální pochopení světa a sebe samého ve spontánně správné emocionální prožívání, plné soucitu a laskavé moudrosti. Tady se z nás postupně stává autentický člověk s velkým srdcem, který čím dál víc prožívá přirozenou dokonalost ostatních a sama sebe a postupně odhazuje své zažité masky. Díky pravidelné a správné meditaci se dříve nebo později naše mysli projasní a my začneme prožívat svět za všech okolností takový, jaký doopravdy je – plný potenciálu, možností, lásky a spontánního vhledu. Pokud se letech intenzivní buddhistické praxe ohlédneme a nevidíme kroky, které jsme úspěšně ušli k cíli, děláme něco špatně a je potřeba se obrátit na našeho učitele.

Některé školy tibetského buddhismu radí začátečníkům spíše nejdříve sbírat a tříbit informace, než se hned vrhnout do buddhistické praxe. Jiné naopak zdůrazňují důležitost meditace a doporučují meditovat hned od první návštěvy buddhistického centra. Ať tak nebo tak, informace, kontemplace i meditace jsou naprosto nezbytné pro všechny praktikující.

https://www.google.com/search?q=Dzongsa ... C3%A1s+(ne)d%C4%9Bl%C3%A1+buddhistu&oq=Dzongsar+Jamyang+Khyentse%3A++Co+z+v%C3%A1s+(ne)d%C4%9Bl%C3%A1+buddhistu&aqs=chrome..69i57j69i60.926j0j15&sourceid=chrome&ie=UTF-8

[vostal petr]

Cílem buddhismu ve všech buddhistických školách je dosáhnout stavu trvalého, neměnného štěstí, které není závislé na vnitřních ani vnějších podmínkách. Objevit v sobě blaženost a štěstí, o které se nedá přijít změnou počasí, rozchodem, bankrotem ani smrtí.

Fakticky ?

Tak to maj dobrý, já jsem z toho současnýho počasí docela neštastnej, takhle blbý jaro je vskutku utrpení...

[miroslav]

[Madždžhmanikájó, 129, sv.3, s. 171]

Mnichové, jako se stíny vysokých vrcholků horských snášejí v době západu slunce na zemi, kladou se na ni, rozprostírají se po ní, tak se také snáší k rozumnému muži, když usedl do lenošky nebo se položil na lůžko nebo ulehl na zemi, to, co dříve krásného vykonal myšlením, řečí, skutky, ukládá se to v jeho nitru a rozprostírá se to v něm.
Tehdy si, mnichové, rozumný muž pomyslí: Nedopustil jsem se zlého, nedopustil jsem se krutosti, nedopustil jsem se hříchu, dobře jsem jednal, blahodárně jsem jednal, ochraňoval bázlivé. Až zemru, půjdu cestou těch, kteří se nedopustili zlého, kteří se nedopustili krutosti, kteří se nedopustili hříchu, kteří dobře jednali, blahodárně jednali, ochraňovali bázlivé.

[miroslav]

"Krásný strom myšlení, jenž nezná dvojnost, prorůstá celým velkým světem, nese květy a plody soucitu a jmenuje se služba druhým.
Krásný strom prázdnoty bez květů prorůstá celým světem, kdo by jej tam hledal, spadne... tam nejsou větve.
Dva stromy - a vyrostly z jednoho semene, a tak nesou jen jedno ovoce. Ten, kdo nezná rozdílu mezi nimi, je osvobozen od nirvány i sansáry. Kdo se ale přiblíží a odchází s nenaplněnou touhou, pro toho je lepší, aby opustil dům a přijal misku, jíž mu hodí ze dveří.
Kdo připoután k prázdnotě zapomněl na soucit, nedosáhne nejvyššího stupně. Kdo má jen soucit, nezbaví se pout bytí. Jen pro toho, kdo je silný v obojím, není ani sansára, ani nirvána."

(Saraha)