Jak víte, skutečně věcné, závažné výtky k mým článků a mé osobě tady psali víceméně vždycky jen armin a zdeněk. Když jsem si dnes přečetl, co naspali v tématu O zenu bz zámků, tak mi došlo, že ti dva jsou asi fakt uplně mimo. Ale chci to vysvětlit seriozně.
Ocituju, co napsali:
Armin:
"Ano asketická praxe není smyslem. Nevede k cíli, ale je základním předpokladem, výcvikem. Schopnost odolávat pokušením zábavy, strachu, pýchy, slepé víry a podobně.
Jinak propadneme v "rozhovorech" s Márou či jeho krásnými dcerami a naše duchovní cesta se stane sebeklamem..."
Takže to je jedna perla, už si nebudu brát servítky jako v minulosti a napíšu, co si myslím, kde je tento pán mimo, ale ještě k zdeňkovi"
Zdeněk:
"Tak já bych Ryunina teď raději nechal na pokoji...
Doufejme, že situaci zvládne a stane se tak velkým učitelem a zachrání mnohé bytosti před utrpením (snad i včetně mě) . "
Takže co se týká armina, to, co napsal, celkem shrnuje jeho chápání zenu, které je víceméně nulové, jak dokázal svým komentářem. Zajímalo by mě, na kolika ústraních zenových tento člověk byl, kolik týdnů, měsíců cvičil s ostatními mimo společnost a poslouchal učení zenového učitele, že může vyplodit takový nesmysl?
Schopnost odolávat pokušení... to je čí kritérium, v které knize to psali, nebo to armin nějak sám vydedukoval na základě četby? Tím chci říct, že realita zenu a knížky a myšlenky jsou dvě naprosto, ale naprosto rozdílně věci. Nepochopit zen a psát o tom, co je v zenu důležité - jak moudré! Lidé jako armin si něco přečtou, případně jednou na týden na zenové odosobnění, a už jsou probuzení a vědí, co mají lidem o zenu říkat. Každý učitel zenu má ve skutečnosti nějaký způsob, jak vede druhé k pravdě , a otázka tužeb je jedna z věcí, které učíme v zenu, co s tím, atd. Ale to nepřísluší posuzovat někomu, kdo zen viděl sotva z vlaku. Proto nemám nejmenší důvod s takovými lidmi diskutovat. Primárně je potřeba zamyslet se nad tím, jaká je naše zenová zkušenost. Já mám tu drzost něco o zenu psát a učit zen proto , že už jsem absolvoval desítky týdenních nebo několikatýdenních ústraní, kde jsem se trápil se sebou a učiteli, řešil otázky života a smrti, koany, otázky probuzení, smyslu života, a krůček po krůčku, rok za rokem, jsem posupně začal přicházet na kloub tomu, o čem zen je. Což víceméně trvalo přes dvacet pět let. Tak to dělal každý poctivý učitel zenu - nemusí to být dvacet pět let, záleží, jak intenzivně člověk cvičí ,ale deset let je minimum - žádný učený z nebe nespadl. Z toho hlediska jsou fora jako je tohle úplně mimo mísu. Můj učitel kritizuje i někoho, kdo dokonce fyzicky váží cestu přes celou republiku, aby cvičil několik dní zen s ostatními, ale plácne nějaký nesmysl, tak ho můj učitel docela nepříjemně zpraží. Ale to má dotyčnému pomoct udělat první krůčky k realitě. Bez toho to nejde. První předpoklad toho, že se vůbec něco o zenu dozvíme, je, že si nejdříve přiznáme, že o něm nevíme nic. Do toho stadia armin zatím bohužel nedospěl...
Co se týká zdeňka, ten je asi taky mimo realitu, když dokáže napsat takovou věc - nechejme Ryunina na pokoji, on si teď něco musí řešit... Viděl ten člověk někdy opravdu nějaký životní problém? Ten člověk na jednu stranu mluví o tom, že chtěl spáchat sebevraždu a pak vyplodí takový nesmysl, že to, že někdo zamyká nebo odemyká vlákna je nějaká životní krize toho člověka? Může něco takového vůbec myslet vážně? Mám tu vypravovat, jak jsem kdy trpěl? Od kdy je zamykání a odemykání vláken problém člověka? Problém je, když umíráte na rakovinu, když chcete spáchat sebevraždu, problém je, když nenacházíte žádný smysl života, problém je, když si připadáte zbyteční, když vám dům padá na hlavu, když nakazíte druhé HIV, když zmrzačíte nevinného člověka, protože jste spěchali v autě. Slyšel zdeněk někdy vůbec o utrpení lidí, že dokáže napsat takovou kravinu? A pokud si někdo myslí, že přeháním a že nemůžu brát zdeňka vážně. obávám se, že je čas na legraci a na vážnou debatu. Zen je vážná věc, co se týká utrpení a smyslu života. Takže pokud žertovat, mělo by to být na nějakém správném místě.
Podobně jak armin, i zdeněk má suverénní jasno v tom, kdo je a kdo není učitel zenu. Neříkám, že nejsou falešní učitelé. Viděl jsem je. Možná jednoho, a o druhých četl. Víte jak poznáte falešného učitele zenu? Říká, co si nemyslí. Vydává knihy, které nenapsal. Mluví o svých zkušenostech, které nemá. A když je má, vytahuje se na druhé- jako že já jsem osvícený, vy ne. Nebo - nikdy neprošel skutečným zenovým výcvikem. To jsou všechno příklady. Aby byl někdo autentickým zenovým učitelem, musí o sobě říkat pravdu a mluvit s druhými pravdivě. Musí projít dlouholetým výcvikem pod dozorem autentického učitele. A hlavně musí rozlišovat realitu a sen. Rozlišovat ideál a skutečnost. Ale hlavně - jeho učení není na poradně nebo na netu, je to jeho pravidelné docházení do dojo a praxe s ostatními a trpělivé, soustavné vedení druhých a sebe k pravdě. Co má kdo napsané na tričku nebo že má někdo chuť na sex nemá s autenticitou zenu naprosto nic společného.
Ryunine vzpamatuj se. To jak ty vidíš zen přece neznamená, že jej vidíš absolutně. První autentický učitel budhismu je přece sám starý Buddha, jeho texty, myšlenky, mluví jasně. Myslíš že jakýkoliv dnešní učitel je schopen je podat lépe než on? Přinejlepším stejně dobře. A stejně špatně jako kdysi, mohou být pochopeny. A pak ti, co je plně nepochopí, blbnou, a pokládaj tuhle svou zblbovatělost za zasluhu ze sezení...