Buddhismus - Vadžrajána

Buddhismus - Vadžrajána

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 11. lis 2018 9:50:49

mnich Sarana píše:
ultimátní úrovní jsem měl na mysli úroveň neexistence, která je zdrojem existence vědomí a blaha.

Taková úroveň mi v Buddhismu není známa. V Buddhismu dosažení neexistence je skrze odstranění lpění, a s ustáním lpění dochází k ustání vědomí.
Vědomí je základním problémem utrpení, protože vyvstává a zaniká. Jakmile vědomí přestane vyvstávat a zanikat, dochází k zániku utrpení. (Ale to je tedy na nejvyšší úrovni meditace, tady už se bavím o konkrétním ustání utrpení tak, jak jej dosahují osvícení lidé.) Pokud by byla úroveň, která je zdrojem vědomí (a tedy utrpení) pak by jí Buddha zcela jistě nedoporučoval.

Miroslav píše:Theraváda je hinajána. Kdybys studoval i jiné (pozdější) promluvy Buddhy, mohl bys zjistit, že na hinajánu navazuje mahajána a na ni vadžrajána.
Hinajána je přípravou pro mahajánu.
Hinajána se zabývá zbavením se utrpení, je čistě individuální, nepřekračuje hranice já a jeho problémů.
Její postuláty a postupy jsou pravdivé jen v rámci hinajány.
Hinajána je dobrou přípravou pro mahajánu.

Vědomí tu evidentně je. Zdrojem je myšlena podstata vědomí, která umožňuje aby bylo či nebylo.

Návštěvník
 

Re: Buddhismus

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 11. lis 2018 9:57:19

Pohled a cíl vadžrajány

Jejím cílem je dosažení původního, neduálního stavu mysli, kdy se plně rozplyne jakýkoliv rozdíl mezi subjektem a objektem (tzv. rigpa neboli stav osvícení).

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vad%C5%BEraj%C3%A1na
Návštěvník
 

Re: Buddhismus

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 11. lis 2018 10:58:49

Buddhova nauka - Diamantová cesta - Vadžrajána

Diamantová cesta je korunním klenotem Buddhových učení. Získaný vhled do podstaty mysli je využíván k transformaci všech zkušeností v osvobozující pochopení přirozené čistoty jevů. Tato metoda přináší nejrychlejší výsledky.

Čtyři vznešené pravdy o příčině a následku, i vnitřní učení Mahajány o soucitu a moudrosti byly Buddhou vždy předány na jednom místě - v Sarnath a v Rajgiru, tedy v severovýchodní Indii. Pokud však jde o Diamantovou cestu, bylo tomu tak pouze částečně. Ačkoli teoretické instrukce o buddhovské podstatě všech bytostí byly předány v Shravasti a ve Vaishali, Buddha učil spontánně a skrze bezprostřední prožitek kdekoliv, kde za ním přišli tvořiví lidé plní života a radosti. Během úžasných setkání propojoval bytosti s jejich vlastním nekonečným jasným světlem.

Oddanost Buddhových žáků, živená jejich spojením s osvícením a schopností vidět Buddhu ne jako něco vnějšího nebo odděleného od nich samotných, ale jako zrcadlo vlastních možností, způsobovala, že rychle získávali jeho vlastnosti. Buddha jim ukazoval Mahámudru jako jejich vlastní podstatu a energetická pole všech buddhovských aktivit jako jejich vlastní osvícené kvality. Díky tomuto poznání byli studenti schopni uvolnit bohatství, které v nich narůstalo v průběhu mnoha minulých životů.

Upřímná oddanost dává bytostem sílu překonat klam duality, a během staletí už mnohé z nich přivedla k osvobození a k osvícení, nebo jim alespoň pomohla žít smysluplný a uvědomělý život.

http://mystickacesta.blog.cz/0801/buddh ... vadzrajana

Návštěvník
 

Re: Buddhismus - Vadžrajána

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 11. lis 2018 17:00:12

Pravděpodobně největší společenství buddhistů u nás je přesvědčeno, že vadžrajána (diamantová cesta) obsahuje nejrychlejší a nejúčinnější duchovní metody, které Buddha předal jen svým nejbystřejším posluchačům.

Buddhismus Diamantové cesty odvozuje své učení od samého Buddhy, který údajně předal théravádová učení egoistům s nejmenším duchovním potenciálem, mahájánová učení moudrým a soucitným altruistům a vadžrajánová učení svým výjimečným, nejpokročilejším posluchačům, kteří pochopili, že Buddha je pouhým zrcadlem jejich mysli. Právě ti mají být schopni dosáhnout cíle – buddhovské mysli – velmi rychle. Pomoci jim v tom má mahámudra (čhagchen), nauka Velké pečeti, která je klasickou naukou ve škole kagjüpa.

Z knihy Oleho Nydahla, “Hovory s lamou“:

Na třetí úrovni, Diamantové cestě, jde o plné ztotožnění se s osvícením.

Zde se každý pocit, každý postoj a každá energie stávají krokem na cestě, nástrojem, který používáme, abychom spěli k cíli.

Ve vadžrajáně transformujeme věci tím způsobem, že se stanou účinným prostředkem.

“Touto cestou, jak už jsem dříve řekl, nemůžeme jít bez silných pocitů. Funguje to tak, že právě odtud, odkud teď vyvěrá největší problém, bude pak pramenit největší síla. Zkrátka proměníme onu zmatenou energii a všechny ty rušivé emoce v moudrost... “

http://druidova.mysteria.cz/UVAHY_A_ZAM ... _CESTY.htm

Návštěvník
 

Re: Buddhismus - Vadžrajána

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 12. lis 2018 8:07:43

Buddha svým žákům předával osvícený vhled jako mahámudru a Diamantovou cestu, dělo se to tak přímo, že nebylo o čem pochybovat. V průběhu obvyklé konverzace, při předávání nejvyšších učení o pohledu i během formálních iniciací, neustále manifestoval nekonečný prožitek toho, že objekt, subjekt a aktivita se vzájemně podmiňují a jsou ve skutečnosti jedním.

http://mystickacesta.blog.cz/0801/buddh ... vadzrajana
Návštěvník
 

Re: Buddhismus - Vadžrajána

Nový příspěvekod miroslav » pát 04. pro 2020 20:49:06

Šest říší

Když jsme opici opustili, byla v pekelné říši a snažila se prokopnout, proškrábat a prorazit stěnami svého domu ven. Zkušenosti opice v pekelné říši jsou hrůzostrašné a děsivé. Náhle zjišťuje, že jde po obrovských plochách do ruda rozpáleného železa nebo je přikována a čtvrcena, nebo je opékána v kovových kobkách, případně je vařena ve velkých kotlích.

Takové halucinace Pekla vznikají z prostředí klaustrofobie a agresivity. Často je zde pocit, že jsme chyceni do malého prostoru, kde se dusíme a nemůžeme se pohnout. Když je opice takto chycena, snaží se nejen zničit stěny svého klaustrofobického vězení, ale dokonce se snaží zabít i sama sebe, neboť chce uniknout nesnesitelným a trvalým bolestem. Ale ve skutečnosti se zabít nemůže a sebevražedné pokusy jenom zesilují její muka. Čím víc opice bojuje, aby zničila nebo ovládla stěny, tím pevnějšími a svíravějšími se tyto stěny stávají. To trvá až do té chvíle, kdy síla její agresivity trochu opadne. Místo aby bušila do stěn, přestává se na chvíli o ně zajímat a ztrácí s nimi kontakt. Stává se ochromenou, zmrazenou a zůstává obklopena bolestí, aniž by se z ní pokoušela probojovat ven. V tomto stavu zakouší různá mučení včetně úplného promrznutí a beznadějného bloudění neutěšenými, holými a pustými krajinami.

Ale nakonec opice začíná být svým bojem vyčerpaná. Síla pekelné říše se zmenšuje a opice se začíná více uvolňovat. Náhle uvidí možnost otevřenější a prostornější existence. Začíná po tomto novém stavu toužit a hladovět, a tak se dostává do říše hladových duchů neboli préta lóka.

Je zde silný pocit zbídačení a hlad po úlevě. V pekelné říši byla příliš zaměstnaná, než aby měla čas uvažovat o možnosti úlevy. Nyní zakouší velký hlad po příjemnějších a prostornějších podmínkách a v její fantazii se objevuje bezpočet možností jak svůj hlad nasytit. Například si představuje, že v dálce vidí volný, otevřený prostor, ale když se přiblíží, najde obrovskou a děsivou poušť. Nebo může v dáli vidět velký ovocný strom, ale když přijde blíž, zjistí, že je neúrodný nebo že ho někdo hlídá. Opice může také vběhnout do zdánlivě svěžího a plodného údolí, ale po chvíli zjistí, že je naplněno jedovatým hmyzem a šíří se zde odporný zápach hnijících rostlin. Ve všech představách se vždy mihne možnost uspokojení, snaží se ho tedy dosáhnout, ale vzápětí přijde zklamání. Kdykoli se zdá, že je uspokojení na dosah ruky, je hrubě probuzena ze svého idylického snu. Ale hlad ji natolik sužuje, že se nedá zastrašit a neustále dál rozněcuje svou fantazii vidinou budoucího uspokojení. Bolest ze zklamání zaplétá opici do vztahů nenávisti a lásky k jejím snům. Její sny ji okouzlují, avšak zklamání je současně tak bolestné, že ji současně odpuzují.

Muka v říši hladových duchů nespočívají tolik v bolesti, vyplývající z toho, že nenacházíme to, po čem toužíme. Je to spíše neukojitelný hlad sám o sobě, který nám působí bolest. Pravděpodobně i kdyby opice našla velké množství potravy, vůbec by se jí nedotkla, nebo naopak by snědla všechno a její žádost by ještě vzrostla. Je tomu tak proto, že v podstatě opici víc fascinuje stav být hladov než uspokojování hladu. Rychlé maření pokusů uspokojit hlad jí umožňuje hladovět opakovaně. A tak bolest a hlad préta lóka, stejně jako agresivita pekelné říše a dění v říších ostatních, poskytují opici něco vzrušujícího, čím se může zabývat, něco pevného, k čemu vytváří vztah, něco, co jí dává pocit bezpečí, plynoucí z dojmu, že existuje jako skutečná osoba. Má strach se vzdát této bezpečnosti a zábavy, neboť se obává troufnout si ven do neznámého světa otevřeného prostoru. Raději setrvává ve svém známém vězení, i když je nepříjemné a skličující.

Protože se opici opakovaně nedaří její fantazie uskutečnit, začíná být trochu podrážděná, ale současně se s tím smiřuje. Začíná zmírňovat intenzitu svého hladu a uvolňuje se, takže nadále reaguje na svět souborem stereotypních odpovědí. Tímto způsobem svůj svět omezuje. Pes se snaží očichat vše, s čím přijde do styku. Kočka nemá zájem o televizi. Je to zvířecí říše, říše hlouposti. Opice je slepá k tomu, co je kolem ní, odmítá zkoumat nové území, drží se známých cílů a známých podráždění. Je opojena svým bezpečným, do sebe uzavřeným, známým světem, takže se upíná ke známým cílům a snaží se je dosáhnout s neochvějnou a umíněnou rozhodností. Proto zvířecí říši symbolizuje prase. Prase sežere všechno, co se mu objeví před rypákem. Nedívá se napravo ani nalevo, projde vším, jenom jde. Nevadí mu, že musí projít močůvkou nebo že musí zdolat jiné překážky. Prodere se vším a sežere všechno, co se před ním objeví.

Nakonec si však opice začne uvědomovat, že si svoje radosti a bolesti může vybírat. Začíná být trochu inteligentnější a více rozlišuje mezi příjemnými a bolestivými zkušenostmi, neboť počíná usilovat o získání co největšího potěšení a bolest se snaží co nejvíce zmenšit. Je to lidská říše neboli říše rozlišující vášně. Opice se zde zastavuje, aby mohla zvážit, co vlastně chce získat. Stává se vybíravější, zvažuje různé možnosti, více přemýšlí a proto má více nadějí a více se bojí. Je to lidská říše, říše vášně a intelektu. Opice se stává inteligentnější. Nezmocňuje se věcí jednoduše, ale zkoumá je, pociťuje kvalitu a strukturu látek, srovnává věci navzájem. Když se pro něco rozhodne, pak se to snaží uchopit, přitáhnout k sobě a vlastnit. Například když chce opice nějakou krásnou, hedvábnou látku, tak zajde do různých obchodů, zkouší hmatem kvalitu, aby tak zjistila, zda některá látka přesně odpovídá tomu, co hledá. Když najde tu, která odpovídá její představě, nebo se jí blíží, řekne si: „Ach, to je ono, není to nádherné? Myslím si, že stojí za to si ji koupit.“ Pak látku zaplatí, donese ji domů a ukazuje ji svým přátelům. Chce, aby si přátelé na ni sáhli, aby toto nádherné hedvábí obdivovali. V lidské říši opice neustále přemýšlí o tom, jak by mohla získat a vlastnit příjemné věci. „Možná, že bych si mohla koupit plyšového medvídka, abych jej měla u sebe v posteli, měla bych něco milého na mazlení, něco měkkého, teplého a huňatého, něco, k čemu bych se mohla přitulit.“

Ale opice časem zjistí, že i když je inteligentní a může se svým světem obratně zacházet, aby tak získala nějaké potěšení, nemůže je dlouho udržet a také nemůže vždy získat to, co by chtěla. Trápí ji nemoc, stáří, smrt – různá zklamání a problémy. Bolest je neodlučný společník jejich radostí a potěšení.

A tak z toho začíná zcela logicky vyvozovat možnost, že existuje nebe, neboli úplné vyloučení bolesti a získání stálé rozkoše. Její představa nebe může být taková, že sní o získání velkého majetku, slávy nebo moci. Ať je však její představa jakákoliv, vždy ji zaujme soutěžení a úspěch. Je to říše asura, říše žárlivých bohů. Opice sní o dokonalých, ideálních stavech, které jsou vyšší než radosti a bolesti lidské říše. Neustále se snaží těchto stavů dosáhnout, přičemž se pokouší být lepší než všichni ostatní kolem. V tomto stálém boji za dosažení dokonalosti určitého druhu je opice posedlá hodnocením svého pokroku a srovnáváním se s ostatními. Naučila se kontrolovat svoje myšlenky a city, získala větší schopnost koncentrace, takže díky tomu může úspěšněji než v lidské říši ovlivňovat svůj svět. Avšak díky posedlosti být vždy nejlepší a být vždy pánem situace, se stává úzkostlivou a nejistou. Musí neustále bojovat, aby udržela pod kontrolou svoje území, aby zažehnala všechna možná ohrožení svých úspěchů. Neustále bojuje, aby ovládla svůj svět.

Ctižádostivá snaha získat vítězství a na druhé straně strach, že boj může prohrát, dávají vznik pocitu života, ale současně způsobují podrážděnost. Opice stále ztrácí z dohledu svůj konečný cíl, neustále ji však pohání ctižádostivá snaha být co nejlepší. Je posedlá soupeřením a úspěchem. Hledá příjemné a přitažlivé situace, které jsou zatím mimo její dosah a snaží se jich zmocnit. Když zjistí, že je příliš obtížné dosáhnout svých cílů, může se z boje stáhnout, ale vyčítá si pak, že nebyla ukázněnější a nepracovala tvrději. Opice je tedy chycena světem nenaplněných ideálů, sebeodsuzováním a strachem z neúspěchu.

Nakonec opice může svého cíle dosáhnout – stane se milionářem, vůdcem národa nebo slavným umělcem. Zpočátku po dosažení svého cíle se může cítit ještě poněkud nejistá, ale dříve nebo později si začne uvědomovat, že měla úspěch, že je konečně tady, že je v nebi. Pak se uvolní, začne oceňovat a prožívat svůj úspěch, přičemž současně zahání všechno nepříjemné. Je to stav podobný hypnotickému, stav přirozené koncentrace. Tento stav blaha a pýchy se nazývá déva lóka, neboli říše bohů. Ve výtvarném zobrazení se těla bohů znázorňují světlem. Bohy neobtěžují pozemské zájmy a starosti. Jestliže se chtějí milovat, tak je uspokojí, když na sebe pohlédnou a usmějí se navzájem. Když chtějí jíst, upnou svoji mysl k nějaké nádherné podívané a to je nasytí. Je to svět utopie a lidské bytosti předpokládají, že někde existuje. Všechno probíhá lehce, přirozeně a automaticky. Vše, co opice slyší, je jako hudba, vše, co vidí, je plné barev a vše, co cítí, je příjemné. Opice dosáhla autohypnotického stavu, stavu přirozené koncentrace, který zabraňuje vstoupit do mysli všem nepříjemným a dráždivým podnětům.

Nakonec opice objeví, že může jít až za smyslové rozkoše a krásy říše bohů a může vstoupit do dhjány neboli do koncentračních stavů říše nehmotných bohů, což je nejdokonalejší zjemnění šesté říše. Opice si uvědomuje, že je schopna dosáhnout čistě duševní rozkoše, která je nejjemnější a nejstálejší ze všeho, zjistí, že je schopna stále udržovat svůj pocit pevného já tím, že rozšíří zdi svého vězení natolik, že zdánlivě obsáhne celý vesmír a zvítězí tím nad smrtí a změnou. Nejdříve se obírá myšlenkou o neohraničeném, nekonečném prostoru. Pozoruje tento nekonečný prostor; ona je tady, nekonečný prostor je tam a opice ho může pozorovat. Svoje předpojatosti promítá do světa, vytváří nekonečný prostor a touto zkušeností se živí.

V dalším stádiu se soustředí na představu neohraničeného vědomí. V tomto případě se nezabývá jen samotným nekonečným prostorem, ale zabývá se inteligencí, která tento nekonečný prostor rovněž zcela prostupuje. Ego pak pozoruje neohraničený prostor a vědomí ze svého centrálního ústředí. Říše ega je tak plně rozvinuta, že dokonce ani samotné centrální úřady nemají představu, kam až jejich území sahá. Z ega se stalo obrovské, gigantické zvíře.

Ego má nyní tak velký rozsah, že začíná ztrácet přehled o hranicích svého území. Kdykoliv se snaží hranici svého území určit, tak se zdá, že část svého území vynechá. Nakonec dojde k závěru, že hranice určit nelze. Rozloha jeho říše je mimo pojem a představu. Protože obsahuje všechno, nemůže být definována jako toto nebo jako tamto. A tak ego přijme představu, že není ani to ani ono, že není ani pochopitelné, ani představitelné. Ale nakonec ego překoná i tento stav mysli, když si uvědomí, že myšlenka o nepředstavitelnosti a nepochopitelnosti je sama o sobě pouze pojmem. Ego pak přijme myšlenku o nebytí ne toho a ne onoho. Tato myšlenka o nemožnosti potvrdit cokoliv je něco, z čeho ego žije, čím se pyšní a s čím se ztotožňuje. Používá ji tedy k tomu, aby udrželo svoji souvislou existenci. Je to současně nejvyšší úroveň koncentrace a úspěšnosti, které může samsárická mysl dosáhnout.

Opice dokázala dosáhnout nejvyšší úrovně úspěšnosti, ale nepřekročila dualistickou logiku, na které je tato úspěšnost závislá. Zdi opičího domu jsou stále pevné, protože v jemném slova smyslu mají stále povahu „toho druhého“. Opice může získat dočasný klid, harmonii a blaženost díky zdánlivému sjednocení se svými projekcemi. Ale vše je lehce ztuhlé, neměnné, je to uzavřený svět. Opice se stala tak pevnou, jako jsou zdi jejího domu, dosáhla stavu plného jáství. Je stále zaměstnána svou ochranou a snahou zvýšit svou úroveň, je stále chycena a ovládána neměnnými představami a pojmy, které se týkají světa i jí samotné, stále bere fantazie páté skandhy vážně. Protože stav jejího vědomí je založen na koncentraci, na tom, že se zabývá tím ostatním, musí svůj úspěch neustále ověřovat a udržovat. „Jaká je to úleva, být zde v říši bohů, konečně jsem toho dosáhla. Nyní jsem to skutečně získala. Ale počkat …. Dosáhla jsem toho opravdu? Ach ano, je to tady, dokázala jsem to. Já jsem to dokázala.“ Opice si myslí, že dosáhla nirvány, ale ve skutečnosti dosáhla jen pomíjivého stavu plného jáství.

Dříve nebo později se absorpce začne vytrácet a opice se zmocní panika. Cítí se ohrožená, zmatená, zranitelná a ponoří se do říše žárlivých bohů. Avšak úzkost a závist říše žárlivých bohů opici zmáhá natolik, že začne zjišťovat, kde se stala chyba, co špatného se vlastně stalo a proč tomu tak je. Vrátí se tak do lidské říše. Ale lidská říše je také velice bolestivá. Stálá snaha pochopit a objevit, co se děje a co bylo uděláno chybně, jen zvyšuje bolest a zmatek. A tak opice unikne váhání a kritickému postoji lidského intelektu tím, že se ponoří do živočišné říše, kde se plahočí, trmácí a nevšímá si toho, co je kolem ní. Je hluchá a němá ke všemu, co by mohlo narušovat její bezpečnost, která spočívá v tom, že se neodchyluje z úzkých a dobře známých cest. Avšak přece jen z okolí k ní něco pronikne a podnítí v ní hlad něco získat. Stesk po říši bohů se stane velice silným a intenzita boje, aby se dostala zpátky, se zvětšuje. Opice se alespoň ve snech těší radostmi z božské říše. Ale tyto fantazie uspokojí hlad pouze nakrátko, takže za chvíli je opět hladová. Hlad trvá neustále, až opici nakonec zcela přemůže zklamání z toho, že se hladu nemůže zbavit a pustí se proto ještě do většího zápasu za uspokojení svých žádostí. Agresivita opice je natolik silná, že její okolí na ni odpovídá stejnou silou, takže se vytvoří atmosféra vzrušení, žáru a klaustrofobie. Opice se tak vrátila zpátky do pekla. Podařilo se jí opsat celý okruh z pekla do nebe a opět zpátky. Tento věčný cyklus boje, úspěchu, zklamání a bolesti je kruh samsáry, řetěz karmických reakcí, vyplývající z utkvělé, dualistické představy.

Jak se opice může dostat z tohoto uzavřeného cyklu uvěznění, který je zdánlivě bez konce?

Právě v lidské říši je možné prolomit kruh samsáry, neboli rozbít karmický řetězec. Intelekt lidské říše a možnost rozlišovací aktivity dovolují vytvořit dostatečný prostor pro zamyšlení nad celým procesem boje. Opice má možnost zkoumat svoji posedlost navazovat k něčemu vztah, snahu něco získávat a může pochybovat o pevnosti světa, který zakouší. Aby tomu tak bylo, potřebuje opice rozvinout široké, panoramatické uvědomění a transcendentální poznání. Panoramatické uvědomění jí umožní vidět prostor, ve kterém se boj odehrává a díky tomu může vidět i jeho ironické a humorné kvality. Místo aby jen bojovala, začíná boj zkoumat a vidí jeho marnost. Své halucinace a přeludy bere se smíchem. Objeví, že když se stěnami nebojuje, nejsou tvrdé a chladné, ale jsou ve skutečnosti teplé, měkké a prostupné. Zjistí, že se nemusí snažit vyskakovat z pěti oken, nemusí stěny bourat nebo se jimi nějak více zabývat. Může jimi v kterémkoliv místě projít. Proto se soucit neboli karuná označuje jako „něžné a vznešené srdce“. Je to komunikační proces, který je otevřený, něžný a vřelý.

Jasnost a přesnost transcendentálního poznání umožňuje opici vidět stěny odlišným způsobem. Začíná si uvědomovat, že svět nebyl vzhledem k ní nikdy vně, ale to, co vytvářelo celý problém, byl její vlastní dualistický postoj, rozdělení na „já“ a to „ostatní“. Začíná chápat, že ona samotná vytváří pevné stěny, že ji vězní vlastní touha a ctižádostivé úsilí. A tak si začíná uvědomovat, že chce-li se osvobodit ze svého vězení, musí se vzdát své touhy uniknout a musí přijmout stěny takové, jaké jsou.

Úryvek z knihy Protnutí duchovního materialismu, Chögyam Trungpa
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 3403
Registrován: čtv 29. kvě 2014 9:33:24

Re: Buddhismus - Vadžrajána

Nový příspěvekod P.N » pát 04. pro 2020 21:09:35

Kdo to tu asi tak má číst! Když má každý doma plnou knihovnu!
Kdybys radši psal něco o sobě.. Jsi dělník nebo kancelářskej, zamilovanej nebo samotář, jak medituješ, máš oltářek, kdo tam je?
P.N
 

Re: Buddhismus - Vadžrajána

Nový příspěvekod P.N » pát 04. pro 2020 21:26:34

Panebože!,, co jsi z toho vyčet TEĎ když máš za sebou "stovky mil"..
P.N
 

Re: Buddhismus - Vadžrajána

Nový příspěvekod miroslav » pát 04. pro 2020 21:28:25

Tohle je velmi dobrý text pro pochopení principů ega a jeho samsára.

Můžeme tu vidět, že většina duchovňáků vůbec nesměřuje k poznání, osvobození, ale do nebeské říše. A z nebeské říše zákonitě vede cesta zpět do pekla - přes říši žárlivých bohů.
A jak tak pozoruji Vostála, tak mám dojem, že čím dál více projevuje aspekty této říše. Že to krásné a jemné (božské nikoliv Božské) už má čím dál více za sebou.
A nejen Vostál ale tak trochu i někteří další tady.

Zajímavé je, že ten pokles z říše bohů směrem do pekla je cestou od přechozených duchovních iluzí stále blíže realitě, jadrnosti, bezservítkovosti, neromantizování, necitlivosti ega. A je fakt že ta zemitá, reálná povaha a omezení ega je opravdu agresivní, soutěživá a strastiplná. Žádná bezpříčinná radostivost.

Proto sem to sem dal - co tomu řeknou ostatní.
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 3403
Registrován: čtv 29. kvě 2014 9:33:24

Re: Buddhismus - Vadžrajána

Nový příspěvekod miroslav » pát 04. pro 2020 21:37:00

P.S.
Jak v poslední době sleduji příspěvky Vostála, tak v nich převažuje "špatná nálada". Jak ty si to vysvětluješ?
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 3403
Registrován: čtv 29. kvě 2014 9:33:24

Re: Buddhismus - Vadžrajána

Nový příspěvekod P.N » pát 04. pro 2020 21:41:42

miroslav píše:Tohle je velmi dobrý text pro pochopení principů ega a jeho samsára.

Můžeme tu vidět, že většina duchovňáků vůbec nesměřuje k poznání, osvobození, ale do nebeské říše. A z nebeské říše zákonitě vede cesta zpět do pekla - přes říši žárlivých bohů.
A jak tak pozoruji Vostála, tak mám dojem, že čím dál více projevuje aspekty této říše. Že to krásné a jemné (božské nikoliv Božské) už má čím dál více za sebou.
A nejen Vostál ale tak trochu i někteří další tady.

Zajímavé je, že ten pokles z říše bohů směrem do pekla je cestou od přechozených duchovních iluzí stále blíže realitě, jadrnosti, bezservítkovosti, neromantizování, necitlivosti ega. A je fakt že ta zemitá, reálná povaha a omezení ega je opravdu agresivní, soutěživá a strastiplná. Žádná bezpříčinná radostivost.

Proto sem to sem dal - co tomu řeknou ostatní.

Něco jsi zas objevil, přečet a teď nad tím koumáš. A posíláš "zejména některé" svou suchočuností do prdele. Užij si to tvl.
P.N
 

Re: Buddhismus - Vadžrajána

Nový příspěvekod P.N. » pát 04. pro 2020 21:52:50

Vostál je mnohem dál než ty. Když to furt musíš poměřovat. Přečti si semtam zpětně, co píšeš, a nemusíš číst statě.. který kdo nečte s tebou, ten čte proti tobě.........vole
P.N.
 

Re: Buddhismus - Vadžrajána

Nový příspěvekod miroslav » pát 04. pro 2020 22:10:18

P.N píše:Něco jsi zas objevil, přečet a teď nad tím koumáš. A posíláš "zejména některé" svou suchočuností do prdele. Užij si to tvl.


Tenhle text znám už leta. Dokonce ještě předtím, než byl přeložen do češtiny.
Vůbec to Trugpovo Protnutí duchovního materialismu je velmi dobrá kniha.

Vypozoroval jsem už dávno, že to tak opravdu chodí. Tak když tu vidím nějaký příklad, tak to napíšu.
Ale zásadně nikoho nikam neposílám.

Tak daleko jsem se ještě nedopracoval :D
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 3403
Registrován: čtv 29. kvě 2014 9:33:24

Re: Buddhismus - Vadžrajána

Nový příspěvekod P.N » pát 04. pro 2020 22:15:05

miroslav píše:P.S.
Jak v poslední době sleduji příspěvky Vostála, tak v nich převažuje "špatná nálada". Jak ty si to vysvětluješ?

Jak to že jsi to za ty roky nepochopil? Kde máš rozum, kde cit, kde intuici?
P.N
 

Re: Buddhismus - Vadžrajána

Nový příspěvekod miroslav » pát 04. pro 2020 22:19:43

P.N píše:
miroslav píše:P.S.
Jak v poslední době sleduji příspěvky Vostála, tak v nich převažuje "špatná nálada". Jak ty si to vysvětluješ?

Jak to že jsi to za ty roky nepochopil? Kde máš rozum, kde cit, kde intuici?

Tak mi to vysvětli a nevykrucuj se.
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 3403
Registrován: čtv 29. kvě 2014 9:33:24

Re: Buddhismus - Vadžrajána

Nový příspěvekod P.N » pát 04. pro 2020 22:20:50

miroslav píše:
P.N píše:Něco jsi zas objevil, přečet a teď nad tím koumáš. A posíláš "zejména některé" svou suchočuností do prdele. Užij si to tvl.


Tenhle text znám už leta. Dokonce ještě předtím, než byl přeložen do češtiny.
Vůbec to Trugpovo Protnutí duchovního materialismu je velmi dobrá kniha.

Vypozoroval jsem už dávno, že to tak opravdu chodí. Tak když tu vidím nějaký příklad, tak to napíšu.
Ale zásadně nikoho nikam neposílám.

Tak daleko jsem se ještě nedopracoval :D

Ok. Je to dobrá kniha. Super, zas o jednu dobrou knihu navrch. Počal by sis bez ní co? Co ti to nového dalo?
P.N
 

Re: Buddhismus - Vadžrajána

Nový příspěvekod lklknml » pát 04. pro 2020 22:27:00

miroslav píše:Tohle je velmi dobrý text pro pochopení principů ega a jeho samsára.

Není ani tak důležité, co tam je napsáno, jako co tam napsáno není. Protože to je - obrazně řečeno - celý zbytek vesmíru. Čím více se na ten text upneš, tím více ti ten zbytek bude utíkat.

Tudíž musíš číst - biblicky řečeno - jako bys nečetl. Tedy význam jednotlivých slov i celkový smysl vět nevyplňují mysl, neformují ji.
Mě to taky moc nejde no. :) Ale semtam to jde (když poleví závislosti) a pak je to vhled.
lklknml
 
Příspěvky: 2410
Registrován: ned 20. led 2019 18:12:05

Re: Buddhismus - Vadžrajána

Nový příspěvekod P.N » pát 04. pro 2020 22:28:14

miroslav píše:
P.N píše:
miroslav píše:P.S.
Jak v poslední době sleduji příspěvky Vostála, tak v nich převažuje "špatná nálada". Jak ty si to vysvětluješ?

Jak to že jsi to za ty roky nepochopil? Kde máš rozum, kde cit, kde intuici?

Tak mi to vysvětli a nevykrucuj se.

Jak ty, který často mluví o zrcadlení, víš že npř. Vostál je takovej a makovej? Dyť ho ty brďo neznáš, dáš na slova? Ty, doprdele, co má za sebou, to co má? Vzpamatuj se.
P.N
 

Re: Buddhismus - Vadžrajána

Nový příspěvekod miroslav » pát 04. pro 2020 22:32:44

P.N píše:Ok. Je to dobrá kniha. Super, zas o jednu dobrou knihu navrch. Počal by sis bez ní co? Co ti to nového dalo?


Dalo mi to dobrého přítele (Trungpu) na cestě a pochopení mnoha zákonitostí ega a lidské duše.

Důvěřuji osudu, přináší mi v pravý čas, co je pro duchovní cestu třeba. Je vnějším vyjádřením vnitřního učitele.
Pan Tomáš tomu říkal (když se člověk vydá na duchovní cestu) vývojová karma. V křesťanské hantýrce Milost Boží.
Takže otázku co bych si počal kdyby bylo něco jinak než to bylo, neřeším. Nemá to smysl a navíc takové úvahy, když má někdo potřebu tohle řešit, zavánějí sebestředností - světem já-ono.
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 3403
Registrován: čtv 29. kvě 2014 9:33:24

Re: Buddhismus - Vadžrajána

Nový příspěvekod miroslav » pát 04. pro 2020 22:44:14

P.N. píše:Vostál je mnohem dál než ty. Když to furt musíš poměřovat. Přečti si semtam zpětně, co píšeš, a nemusíš číst statě.. který kdo nečte s tebou, ten čte proti tobě.........vole

Dyť mne ty brďo neznáš, dáš na slova?
:D
Uživatelský avatar
miroslav
 
Příspěvky: 3403
Registrován: čtv 29. kvě 2014 9:33:24

Další

Zpět na Buddhismus

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník