Objeví, že když se stěnami nebojuje, nejsou tvrdé a chladné, ale jsou ve skutečnosti teplé, měkké a prostupné. Zjistí, že se nemusí snažit vyskakovat z pěti oken, nemusí stěny bourat nebo se jimi nějak více zabývat. Může jimi v kterémkoliv místě projít. Proto se soucit neboli karuná označuje jako „něžné a vznešené srdce“. Je to komunikační proces, který je otevřený, něžný a vřelý.
Jasnost a přesnost transcendentálního poznání umožňuje opici vidět stěny odlišným způsobem. Začíná si uvědomovat, že svět nebyl vzhledem k ní nikdy vně, ale to, co vytvářelo celý problém, byl její vlastní dualistický postoj, rozdělení na „já“ a to „ostatní“. Začíná chápat, že ona samotná vytváří pevné stěny, že ji vězní vlastní touha a ctižádostivé úsilí. A tak si začíná uvědomovat, že chce-li se osvobodit ze svého vězení, musí se vzdát své touhy uniknout a musí přijmout stěny takové, jaké jsou.
Úryvek z knihy Protnutí duchovního materialismu, Chögyam Trungpa
To je blábolení budhisty,
jakej soucit zase ???
Hovno soucit, a jaký stěny jako takové ?
Mrdat tobě podobný kreteny do prdle a ne přijímat vaše vyprcaný stěny co jste si vy sami vyprodukovaly vašema touhama,
to je blábolení kretena co potřebuje být poplatný systému, at už budhismu či jiné sračce...
Katolický čuromrdi argumentovali s
pokorou a tidle budhističtí sráči se furt voháněj nějakým
soucitem,
a já říkám, nasrat vám na hlavu vy idioti, to je váš svět tak se v něm vykoupejte sami, když jste si to sami vytvořili,
kolektivistický vymrdaný vopice...
